Krásné Velikonoční evangelium popisuje (Lk 24, 13n), jak dva učedníci putují z Jeruzaléma do Emauz a povídají si o tom všem, co se v minulých dnech stalo. Ježíš se k nim připojuje, učedníky nepoznán, naslouchá jim, otevírá Písma a doprovází až do Emauz. Je to velmi krásný obraz duchovního doprovázení mladách lidí, kteří jdou životem a potřebují někoho, kdo by jim v jejich životních radostech a starostech naslouchal, otevíral jim Písma, učil je naslouchat svému srdci, Duchu svatému i Božímu slovu, aby Pána ve svém životě poznávali, jak kráčí s nimi.
I v době postní některé naše sestry nabízely možnost být tímto naslouchajícím uchem a doprovázely mladé těchto 40 dní putujíc k Velikonocům. Nemůžeme zde samozřejmě psát, co se dělo mezi doprovázejícími a doprovázenými, to nepatří čtenářům, nicméně jak taková služba obohatila naše sestry, to rozhodně sdílet můžeme. Nejprve zavítáme do Hradce Králové za sestrou Janou Svobodovou: 
“Velmi hezkou oboustrannou zkušeností bylo doprovázení, které jsme letos v postní době nabídly mladým do 30 let v rámci našeho města, a to spolu s křesťanským akademickým klubem Salaš. Měla jsem možnost doprovázet jednu vysokoškolačku od nás z SDM. Setkávaly jsme se pravidelně úterní večery nad Božím Slovem z nadcházející neděle. Vycházely jsme i z konkrétního života a celá zkušenost myslím vyvrcholila večerem uzdravení a smíření, který jsme našim studentkám nabídly během Svatého týdne. Byla to opravdu požehnaná zkušenost společného naslouchání tomu, jak Duch Svatý mluví ve svém Slově do konkrétního života. Dohodly jsme se, že doprovázení bude pokračovat, i když už ne tak intenzivně, jako v postní době.”
Teď se přesuneme do Prahy – Karlína za sestrou Janou Markovou: “Na duchovním doprovázení mám moc ráda dvě věci. Zaprvé, že se člověk opravdu musí spoléhat na Ducha Svatého . Nemůže si dopředu připravit, na co se bude ptát, co bude odpovídat. Prostě naslouchá mladému člověku a potom reaguje, a doufá, že to bude opravdu vedeno Božím Duchem. A mám velkou radost, když vidím, že to doprovázené (letos jsem doprovázela jednu dívku – vysokoškolačku) rozšiřuje srdce a že si Pán (doufám) propůjčuje moje ústa a uši a srdce k tomu, aby se mohl s doprovázenou setkat. Druhá krásná věc je vidět, že jsou v dnešní době ještě mladí lidé, kteří opravdu touží Pána poznat, touží se mu přiblížit a hledat, kde je Pán chce mít. Je to krásné být blízko doprovázenému člověku a jeho touze, která se uskutečňuje před mýma očima. Je to taková posvátná půda, která mě naplňuje bázní a úžasem zároveň. Není to samozřejmost. Ve své práci vychovatelky mladé doprovázím, ale spíš událostmi života. Do tohoto duchovního doprovázení mladí zapojují i Písmo svaté a modlitbu, což je úžasná věc.”
Poslední tázanou je sestra Majka Kučerová z Brna: “Letošní duchovní doprovázení mělo trochu specifický ráz. Tady v Brně o to mělo docela dost lidí zájem, přihlásily se mi tři holky (maximum, kolik jsem dala k dispozici). Všechny “vzorně” začaly, ale pak se ukázalo, téměř u všech tří, že jsou nějak moc zaneprázdněné a že moc nestíhají. Přesto, že setkání nebylo moc a většina stále ještě pokračuje, si myslím, že tato iniciativa má smysl. Dotýkáme se docela osobních věcí a zároveň vnímám u těchto mladých lidí, že mají zájem se k Bohu přiblížit, pracovat s Písmem a učit se modlitbě. Jsem za tuto zkušenost vděčná.”
Děkujeme sestrám za podělení a samozřejmě duchovní doprovázení neprobíhají jen v postní a adventní době, ale celoročně. Často skryty před očima lidí. Pán koná v lidských srdcích ve skrytosti.