Setkání v Kunraticích

Setkání v Kunraticích
V Praze Kunraticích, v arcidiecézním centru Nazaret, proběhlo ve dnech 26. – 27. února 2024 setkání, které bylo určeno pro ředitele středisek a členy salesiánské rodiny, kteří pracují ve střediscích (SDB, FMA, ASC, nazaréni…). Obsahem setkání byla společná diskuse, přemýšlení a modlitba nad tématy: charisma, duchovní rozměr a jak je rozvíjíme ve střediscích; jak jako členové salesiánské rodiny a zvláště Bohu zasvěcené osoby vnášíme do střediska salesiánská charisma: jaká je naše role, v čem je to bohatství, jak z něho můžeme těžit.
 
Poprosili jsme sestru Majku Kučerovou, jednu z 9 přítomných sester salesiánek, aby se s námi podělila o dojmy ze setkání: “Na setkání se vytvořilo pěkné prostředí pro diskusi o pojmenování specifičnosti salesiánských středisek, která spočívá mj. v křesťanském a salesiánském poslání střediska a v přítomnosti zasvěcených osob a dalších členů salesiánské rodiny. O setkání byl velký zájem, zúčastnilo se ho 40 lidí. Programem nás provázeli Marek Sklenář se Zdeňkou Švédovou a Jiřím Balášem, který moderoval společné bloky. Myslím, že setkání bylo velkým přínosem pro všechny zúčastněné, hlavně jsme ocenili to, že se o těchto věcech můžeme společně podělit a uvědomit si hodnotu a dar zasvěceného povolání pro naše díla.”

 

Jarní prázdniny v Plzni

Jarní prázdniny v Plzni

Od 19. do 23. února 2024 probíhaly v okrese Plzeň jarní prázdniny. Naše sestry nezahálely a připravily pro děti, které s rodiči nikam nejedou, příměstský tábor. Slovo dáme sestře Majce Tkadlecové, která byla hlavní vedoucí:

“O jarních prázdninách jsme našim dětem nabídly možnost prožít tento čas spolu. Během týdne se 16 dětí seznámilo s příběhem velryby Gerdy. Sestry Dari a Majka pro ně připravily různé tvoření – výrobu erbu, keramické rybky, želvičky z vlny, malování trička. Společně jsme se zamýšleli nad tématy, vyplývajícími z příběhu Gerdy – rodina, všímavost x sebestřednost, radost, přátelství x šikana, moudrost, vděčnost. A zvládli jsme také sportovní hry či poznat víc naše město při výletu do Plzeňského podzemí nebo procházce Zážitkovým okruhem Spejbla a Hurvínka. Při hře Risk jsme se dozvěděli spoustu nového ze života vodního světa. Příběh velryby Gerdy nás všechny spojil a tento týden nám rychle utekl v dobré partě.”

Duchovní obnova pro mládež

Duchovní obnova pro mládež

Poslední únorový víkend patřil mládeži z celé Republiky, která se sjela do Prahy Karlína za účelem obnovit svůj vztah k Bohu. Nebylo jich sice mnoho, ale Pán Bůh nepočítá kvantitu, ale kvalitu. Setkání zajišťovala sestra Helena Křenková z Karlína, pomáhala Zdeňka Kůsová z Hradce a Hanka Gennertová z Kobylis. Kněžsky posloužila komunita Comunione e Liberazione, nově ustanovená sloužit ve farnosti Praha – Karlín. Bratři jsou tři a vystřídali se všichni 🙂 . Ale teď už předáváme slovo jedné z účastnic, Janě Martínkové, aby se s námi podělila, jak duchovní obnovu prožila.

“V pátek 23.2. se sešlo pár mladých v Domově mládeže u sester Salesiánek v Karlíně, kde jsme prožili Postní duchovní obnovu. Pro mě osobně to bylo výjimečné i tím, že jsem pak v neděli skládala v Kobylisích sliby pro vstup k Salesiánům spolupracovníkům (ASC), tak jsem byla vděčná, že jsem se mohla předtím ztišit, zastavit a strávit víc času s Hospodinem. Tématem nás provázely sestry FMA a věnovali jsme se Janovým pašijím obecně a pak i pohledem různých aktérů. Velmi mě oslovilo, že Ježíš je ochoten se s kýmkoli z nás bavit, i když druhá strana nemá čisté důvody, že se opravdu chce dát poznat každému (Ježíšův rozhovor s Jidášem). Pro mě byly pak nejdůležitější asi dvě myšlenky. První, že učedník pod křížem si nevybírá okolnosti, je prostě nablízku. A druhá se týkala Josefa z Arimatie, který byl za Ježíšova života tajným učedníkem ze strachu před Židy, ale po smrti Ježíše, kdy se mohlo zdát, že je po všem známkou Božího Ducha však jde k Pilátovi žádat o mrtvé tělo, což pro něj mohlo skončit smrtí. Ale najednou dostal odvahu konat. Jsem moc vděčná za tento čas a díky Hance, Zdeňce a Heleně, že pro nás akci připravily. Myslím, že mohu za všechny účastníky říci, že jsme se občerstvili a s novou energií se vrátili do našich každodenních životů.”

Duchovní obnova pro ženy

Duchovní obnova pro ženy

Sobotní odpoledne 24.2.2024 prvního postního týdne se sešlo přes třicet žen na duchovní obnovu Bůh a ženy,  s podtitulem Ženy v Bibli. Obnova se konala v prostorách Salesiánského střediska mládeže v Brně Žabovřeskách. Úvodní přednáška představila několik žen ze Starého a Nového zákona a jejich vzájemný vztah s Bohem v konkrétních životních situacích. Ženám byla nabídnuta i inspirace, jak se s konkrétním biblickým úryvkem modlit, dokonce i společně tančily. Následovalo sdílení ve skupinkách a možnost využít tvoření, přímluvnou modlitbu  svátost smíření, rozhovor či adoraci a ticho. Obnova byla zakončena mší svatou s kreativním prvky a možnosti večeře. Ženy odcházely spokojené se zkušenost doteku Božího Slova i objevení biblických přítelkyň. Duchovní obnovu provázela sestra Jana Svobodová, po organizační stránce ji zajišťovala sestra Majka Kučerová. 

Děkujeme sestrám, které daly svůj čas a schopnosti Božímu dílu a radujeme se z toho, že tolik žen toužilo přiblížit se Bohu.    

Duchovní obnova v Sebranicích

Duchovní obnova v Sebranicích

Farnost Sebranice (u Litomyšle) spravují bratři salesiáni. Tradičně sobota po Popeleční středě patří duchovní obnově dětí. Letos (jako ostatně i minulé roky) proběhla krásná bratrsko-sesterská spolupráce. Sestry salesiánky si vzaly na starost holky a bratři salesiáni kluky. Byly však i chvíle, kdy se naše vzájemné působení prolínalo. Během dopoledních bloků jsme se každý věnovali své skupince – mladší holky se sestrou Janou Markovou přemýšlely o ženě hříšnici, starší holky se sestrou Věrkou Gajdůškovou se zamýšlely nad evangeliem Bouře na moři. Mladší kluci s otcem Jožkou Glogarem měli téma Marnotratný syn a starší kluci s otcem Petrem Zelinkou se oblékali do Boží zbroje (z listu Efezanům). Při závěrečné mši svaté každá skupinka během kázání prezentovala, jakému tématu se věnovala. Spojily nás nejen hry a rekreace po obědě, ale také společná křížová cesta, jejíž jednotlivá zastavení připravily jednotlivé skupinky. Deštivé počasí nakonec ustoupilo, takže jsme mohli strávit po obědě čas venku a trochu se provětrat i pomodlit. 

Jsme Bohu vděční za tento den duchovní obnovy, který jsme mohli připravit v této bratrsko-sesterské spolupráci, a prosíme Boha, aby sám zúrodnil vše, co bylo do dětských srdcí zaseto.

Duchovní cvičení pro mladé

Duchovní cvičení pro mladé

Nabízíme společný týden na horách v Beskydech, na chalupě Orlí hnízdo. Abychom se trochu poznali a zároveň „střet“ s tichem nebyl tak prudký, začínáme malým sžíváním se v podobě společné práce ve prospěch chalupy, na které budeme týden pobývat, a jejího nejbližšího okolí. Ve volných chvílích lze vyběhnout do kopců nebo spočinout u bazénu. Večer bývá posezení u ohně.

V následujících dnech pak nabízíme program v tichu se společnou modlitbou, slavením Eucharistie, přednáškami – biblickými podněty a podněty pro každodenní život s Bohem, sdílením, osobním doprovázením, příležitostí ke svátosti smíření, eucharistickou adorací a samozřejmě prostory ticha pro osobní modlitbu.

 

Více informací zde.

 

Oslava dne zasvěcených

Oslava dne zasvěcených

2.2. slaví církev svátek Uvedení Páně do chrámu a je to také tradičně den Zasvěceného života. Biskupové ve svých diecézích zvou zasvěcené osoby na mši svatou a většinou i na další přidružený program. Letos nabízíme zprávy ze tří diecézí: Z Plzeňské, která slavila již v sobotu 27.1., z Královehradecké, která slavila přímo 2.2, a z Brněnské, která slavila v sobotu 3.2.

Zprávy z Plzně přináší sestra Majka Tkadlecová: “V Plzni jsme se sešli v katedrále sv. Bartoloměje. Začali jsme společným průvodem z biskupství. Vítr nám uhasil plamen svíčky, ale snad rozdmýchal oheň Ducha. Při promluvě nás biskup Tomáš Holub povzbudil k životu ve věrnosti Kristu a k předávání radostné naděje dnešnímu světu. Do obětního průvodu jsme se zařadili všichni s rozžatou svící, kterou jsme jako symbol našeho zasvěcení Kristu předali panu biskupovi a pak všechny tyto svíce plály před obětním stolem. Po mši sv. jsme se sešli na biskupství a po čaji na rozehřátí k nám promluvil opět pan biskup – o čem jiném než o synodě a o našem zapojení do procesu. Poté byl i prostor na dotazy a ujasnění a svým slovem přispěli i dva synodní koordinátoři – Jana Černá a Jindřich Fencl. Rozvinula se hezká debata, kterou ukončil až příjezd pizzy na oběd. Věřím, že pro nás všechny to bylo milé setkání a sdílení společenství.”

Sestra Věrka Gajdůšková nám poví, co se dělo v diecézi Královehradecké: “V pátek 2. února jsme se sešli dopoledne spolu s řeholníky hradecké diecéze ve starobylé kapli sv. Klementa, odkud jsme se vydali průvodem se svícemi do sousední katedrály. Mši svatou celebroval biskup Jan Vokál. Kázal pozvaný host – liturgik a současný rektor pražského arcibiskupského semináře – Radek Tichý, který měl pro nás také následnou přednášku o Římském kánonu. Sestra Nika Zímová si dělala pečlivé poznámky: “Nevěděla jsem, že je v misále třináct eucharistických modliteb. To mě zaujalo. Hezky vysvětloval i části římského kánonu: slovo nad chlebem, slovo nad kalichem, zvolání lidu, památka a oběť. ” Mně zaujala mj. skutečnost, že za největší, nejstarší Ježíšovu modlitbu se obecně pokládá “Otčenáš”, kdežto eucharistická modlitba je ta “první” – dodává sestra Věrka. Kromě přednášky bylo ovšem moc milé setkat se s ostatními řeholníky u kávy a čaje a také u oběda. Seděly jsme s Nikou u stolu s knězem z novodobé komunity Grazia, pak si přisedl generální vikář Jan Paseka a velmi vtipně vyprávěl o své maturitě a rozlišování povolání. Nato si postupně přisedli všichni salesiáni z Pardubic i Petr Zelinka ze Sebranic a o veselí bylo postaráno. Odcházeli jsme poslední za usměvavé poznámky organizátorky Lenky: “Salesiáni se prostě poznají. “

Do třetice všeho dobrého dáváme slovo do Brna Pavle Mikyskové: „Setkání bude hluboké, chutné a svižné – toto sliboval v pozvánce zasvěceným osobám otec biskup Pavel Konzbul. Úderem půl desáté se začínalo v katedrále pěknou a hlubokou přednáškou sestry Vlkové na téma „Splnilo se Písmo svaté“, ve které se zamýšlela nad chvalozpěvy Panny Marie, andělů a Simeona z Lukášova evangelia. Potom následovala svižná mše svatá. Otec biskup Konzbul je velice lidový, srdečný a vtipný. V kázání nás povzbuzoval, abychom kráčeli ve stopách Ježíšových a prožívali radost ze své cesty v Jeho stopách. Na chutné chlebíčky a povídání si u slibovaných „prohřívacích“ nápojů už bohužel nedošlo. Svižně jsem totiž pospíchala za Alenkou, naší starou sestrou, abych se o ni postarala. Ale i tak jsem se cítila zasažená „hloubkou i lahodnou chutí“ z celého setkání.

Děkujeme všem sestrám za osobní sdílení a přejeme všem zasvěceným, ať radost z toho, že patří Kristu, nikdy nevyprchá.

Jak jsme slavily Dona Boska

Jak jsme slavily Dona Boska

31. ledna slaví liturgický svátek Jan Bosko, zakladatel sester salesiánek (spolu se sv. Marií Dominikou Mazzarellovou). Podívejme se, jak jsme ho na různých místech slavily.

Jako první navštívíme Karlín, kde naše škola nese jeho jméno (Církevní střední škola Jana Boska). Ve středu měl pro žáky naší školy slůvko v kapli Vojta Sivek SDB. Připomněl sen Jana Boska v 9 letech (letos slavíme 200 let od doby, kde se malému Jeníkovi sen zdál). Vojta mluvil o tom, jestli každý z nás má také nějaký životní sen, za kterým může jít. Dále připomněl, že ve snu se divoká zvířata měnila v krotké beránky. I každý z nás, ať je jakýkoli, se může změnit. Nikdy nemůžeme nad nikým zlomit hůl, že už se nikdy nezmění.

Poté měli žáci celodenní program o Donu Boskovi: prváci se dívali na film, druháci hráli hru po městě, která končila v kostele Povýšení sv. Kříže v Praze, kde je bílá socha Dona Boska s Dominikem Saviem. Třeťáci mají obvykle připravenou hru po škole, ale letos připadl svátek na středu, a to žáci chodí na praxi, takže oslavili tím, že sloužili 🙂 . Nakonec všichni dostali vysvědčení. Ještě dodejme, že ve škole je teď nová 3D tiskárna a šikovný pan učitel vyrobil krásné formičky Dona Boska na vaření. Žáci nelenili a upekli sušenky ve tvaru Dona Boska 🙂 .

Na Domově mládeže se slavilo již v pondělí 29.1. Holky se účastnily dražby, kterou pro ně vychovatelky připravily. Napřed si ale musely nasbírat dostatečný počet DonBonek, což byly takové peníze, které se pak používaly při dražbě. Úkoly mohly plnit libovolně v průběhu 14 dní před oslavou. A každý si mohl vybrat úkoly podle svého gusta. Někdo luštil křížovky o Donu Boskovi, někdo imitoval Dona Boska jako zručného artistu a kejklíře, někdo se zamýšlel nad snem Dona Boska v 9 letech, někdo tvořil na nástěnku krásné citáty, někdo zvolil pomoc vychovatelkám a žehlil ručníky 🙂 . Dražba se vskutku povedla, kdyby to byly skutečné peníze, vybralo by se nejvíce na misie, ale i na domovy mládeže, kostely, oratoře a školu by šlo dost peněz z cen, které byly vydraženy. 

Ve školce si oslavu také nenechali ujít a uspořádali ke cti Jana Boska skvělou zahradní olympiádu.

No a abychom nebyli jen v Praze, přesuneme se do naší jediné komunity na Moravě, do Brna. Zde se slavilo společně s bratry salesiány. Ti navštívili naši komunitu a obě komunity spolu povečeřely a prožily krásný bratrsko – sesterský večer. Navzájem si komunity připravily nakládané hermelíny, které pak zkonzumovaly 🙂

 

Setkání ředitelek komunit

Setkání ředitelek komunit

O víkendu 26.-28. ledna se poprvé v letošním roce sešly ředitelky. Místem setkání byly Lipiny. A my jsme poprosili Pavlu Mikyskovou, novopečenou ředitelku v Brně, aby se s námi podělila o své zážitky:

“Bylo tam moc krásně. Pravda, v pátek nás sice přivítal deštík, ale zároveň i Zdeňka (Zdeňka Švédová, sestra provinciálka) čekající ve vyhřátém autě u vlaku (Tomice) a následně také praskající oheň v kuchyni.  A podvečerní páteční pohoda a ticho i povídání. Těchto pár dní jsme příjemně propovídaly, byl čas i na rozjímání a několik otázek, které nám připravila Zdeňka. Také Maki Hanáková (ředitelka v Plzni) měla připravené zajímavé povídání z knihy Pavla Koláře: „Posilování stresem a cesta k vnitřní odolnosti“ a navíc i malé hledání dárečku v okolí chalupy. Dokonce i divočáky jsme potkaly a to velice zblízka: tiše a nehnutě stáli přímo na naší zahradě! I já jsem stála tiše a nehnutě, až už mi to bylo nějak moc dlouhé a rozhodla jsem se odplížit. Oni tam ale stojí dodnes – byli totiž „zkamenělí“ :-)”

Děkujeme Pavle za sdílení a také za službu ředitelek komunit.