Nabízíme mini novénu k Donu Boskovi, kterou si pro vás připravily děti ze 3. třídy náboženství… můžete se nechat inspirovat!
A máme tady první den, druhý a třetí den přípravy na svátek bl. Laury Vicuni.
Holky z Hradce vám poví, na jak ony rozumí větě, kterou řekla Laura: “Láska mi nedovoluje být lhostejnou k druhým.”
Milí přátelé,
připravily jsme pro vás třídenní přípravu na svátek blahoslavené Laury Vicuni – odchovanky sester salesiánek. Její svátek se slaví 22. ledna.
Přípravou nás budou provázet studentky Salesiánského domova v Hradci Králové, úvod si připravila sestra Jana Svobodová.
Na další tři videa se můžete těšit 19. – 21. ledna 2022.
Přejeme krásné lednové – salesiánské dny!
Interjuniorátní setkání znamená setkání mladších sester z různých kongregací, které ještě nemají věčné sliby. U nás se konání tohoto setkání již podruhé ujaly sestry salesiánky. Tímto děkujeme za organizaci, prostory a pohostinnost komunity v Hradci Králové, která se o nás starala a těšíme se, kdo pořádající štafetu přebere dál.
Sešlo se nás 15 sester juniorek. Je nás více, ale ze studijních, pracovních, koronavirových a dalších důvodů některé nemohly dorazit. I přesto bylo setkání moc hezké. Program byl navržen tak, aby byl dostatek času na sdílení, výměnu zkušeností… Setkání se účastnily i slovenské sestry verbistky (Misijní sestry Služebnice Ducha svatého), protože Česko a Slovensko tvoří dohromady jednu provincii, jak je to ostatně i u dalších řádů. Spolu s verbistkami byly nejvíce zastoupené Školské sestry svatého Františka v počtu čtyř. Nicméně další typy hábitů prozrazovaly sestru Cyrilometodějku, Boromejku, dominikánku, Františkánky Marie Immaculaty. Od nás, sester salesiánek, byla přítomna jedna juniorka a pořádající sestry.
Kromě společné modlitby, jídel a již zmíněného sdílení nám byly nabídnuty i dvě kvalitní přednášky se zajímavými hosty: sestra Michaela Přibylová OSF nám připravila blok o prožívání samoty v řeholním životě. Nejvíce nás zaujal dopis jedné fiktivní sestry, která nám psala a které jsme ve skupinkách měly odpovědět na potíže, které v řeholním životě zažívá. Tento dopis vzbudil vlnu emocí a postavy z něj nás provázely celým víkendem. Druhým hostem byl otec Vojtěch Kodet, karmelitán, který přednášel na téma Snubní vztah s Kristem. A poté pro nás sloužil i mši svatou.
Celé setkání se neslo v duchu radosti a vděčnosti a doufáme, že jsme každá alespoň kousek z této atmosféry dovezla i do našich komunit.
A krom českých Vánoc tu máme pozdrav od naší novicky Věrky Gajdůškové z Říma, která nám v dopise vylíčila, jak prožívala dobu Vánoční ona.
“Buon natale – aneb vánoční čas v noviciátě …v Itálii začíná o něco dříve než u nás v Česku , alespoň co se týká tradice stavění jesliček a vánoční výzdoby domu. K mému překvapení vše je připraveno už pro den 8. prosince – Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie. Ještě větší překvapení pro mne znamenalo asi 50 krabic různých velikostí, které jsme snesly z půdy. Za zvuku veselých jazzových amerických vánočních písní, které jsou v Itálii velmi oblíbené, jsme pak vyšňořily dům třpytivými hvězdami, červenými baňkami a jesličkami na každém patře. V komunitní místnosti hraje prim umělý stromeček ozdobený polskými bonbóny a citáty, které jsme si navzájem darovaly k Vánocům. Já jsem si na Boží hod vánoční rozbalila ozdobu s citátem Matky Terezy: “ O co méně máme, o to více dáme. Zdá se to absurdní, avšak toto je logika lásky.” Snad mohu v noviciátě aspoň maličko z této logiky pochopit, udělat kroky…
Co mi v noviciátě chybí, je zejména čas. Jsme vedeny dát ho plně k dispozici a tak se i Vánoce nesly v duchu naplněného času – přípravou modlitebních chvil, různých odpoledních a večerních programů a samozřejmě pečlivého úklidu domu. Například já jsem s některými dalšími novickami připravovala vánoční vigilli, štěpánskou tombolu a silvestrovský den. V duchu italské pohotovosti a nápaditosti jsme si vystačily s trochou obyčejných věcí a pomůcek pro spoustu dobré zábavy. Soudě podle silvestrovského programu, který vtáhl do děje dívky z dětského domova, přes počáteční zamlklost a vzdálenost našich “světů”.
Ale zpět k Vánocům. Velká část večera patřila modlitbě. Při Vánoční večeři jsme měly takovéto menu: První chod špagety s mušlemi aneb kouskami rybích žvýkaček uvnitř třpytících se krust. Jako druhý chod třpytící se platýs s načernalými pečenými rajčaty. A jako dezert paneton, který musí být v každém italském vánočním dárkovém balíčku. Následovala vánoční bohoslužba o desáté s donem Stefanem, inspektorem římské salesiánské Inspektorie. V kázání mj. zajímavě podtrhl skutečnost tmy betlémské noci, jako symbolu všech temnot a nocí, které ve světě a v životě prožíváme. A po kázání a požehnání s milou elegancí odpoutal špunt od láhve šampaňského, takže jsem si nemusela zacpávat uši ani nic jiného:) Kolem půlnoci jsme se vydaly na svatopetrské náměstí s kytarou zazpívat u jesliček. Rozezpívaly jsme i zdejší hloučky lidí, možná i ty bez domova, kteří tu polehávají v dekách i ve stanech v podloubí okolních domů.
Právě jim patřil náš čas 1. ledna – kdy jsme je navštívily s krabičkou špaget, obloženými chleby a ovocným salátem. Náš noviciát je totiž zapojen do programu péče o chudé “Romamour”, sousední farnosti; nejen 1. ledna, ale každou sobotu pro ně připravujeme obložené chleby.
A tak přeji vám všem, milým čtenářům, abyste v novém roce rozdávali- svůj čas, chléb, to co máte, ať dáte:)
Z Via Appia zdraví Věrka+”
A zbývá nám již poslední česká komunita, a to v Hradci Králové. I když nám dnes začíná liturgické mezidobí, můžeme se ohlédnout za tím, jak tamní komunita prožila Vánoce. O zážitky se s námi podělila sestra Pavla Mikysková.
1. Věnujete se přes rok dětem a mládeži. Přes Vánoce také nějak sloužíte nebo odpočíváte?
Přes Vánoce jezdívají naše studentky z internátu domů. Proto se s nimi vždy snažíme Vánoce oslavit už předem. A jakmile dívky odjedou, tak se každá z nás snaží dodělat ty nejdůležitější povinnosti v domě a pak už je tady chystání na Štědrý den, který trávíme v komunitě. Poté většinou alespoň na pár dní někam odjíždíme. Já jezdím ke své sestře a tam se raduji z toho, že jsem zase pár dní s ní a s její rodinou…
Takže o Vánocích si spíš užíváme a odpočíváme, případně si připravujeme už věci na leden…
2. Čím byl letošní Štědrý večer tradiční a čím netradiční?
Tradiční byly letošní Vánoce jistě způsobem oslavy v komunitě – s kaprem, koledami a noční mší svatou.
Netradiční byly tyto vánoční dny asi různými setkáními. Protože v podstatě žádné setkání není tradiční, ta mohou být vždy nová.
3. Z čeho jsi měla o Vánocích radost a co tě rozesmutnělo?
Největší radost jsem měla z miminek. Do naší rodiny od léta totiž přibyla dvě miminka, jedno z nich jsem dokonce na vlastní oči viděla právě až teď o Vánocích. Takže vidět ty nejmenší a jejich sourozence, to bylo moc krásné.
A nějak tak pod vlivem takových událostí bylo lehké představit si i Božího Syna, jak přichází na svět jako to malé křehké děťátko Ješua (Ježíš)…
Smutek se mě dotkl skrze hospitalizaci a úmrtí maminky mé spolusestry. I když i to bylo zároveň také provázeno dobrotou Boží a dotekem důvěry v Boha Otce, který ji jistě s radostí očekával u sebe.
Další, už čtvrtá reportáž přináší nakouknutí do naší komunity v Praze – Kobylisích. Odpovědi nám poslala sestra Hanka Gennertová.
V současné době pracuji v centru volného času a v něm máme o Vánocích zavřeno. Volné dny trávím částečně se svou komunitou a na pár dní pak vyrazím také navštívit své příbuzné. Je to hezký čas spousty milých mezilidských setkání.
2. Čím byl letošní Štědrý večer tradiční a čím netradiční?
Tradiční byl některými vnějšími věcmi (štědrovečerní menu, to, co která z nás připravovala, plus minus průběh Štědrého dne, atd.) Netradiční/jiný byl v tom, že jsme den před Štědrým dnem mohly po několika měsících stavebního ruchu v našem domě na pár dní trochu více uklidit, pověsit třeba alespoň v jedné společné místnosti záclony a na chvíli zase zažít trochu více „útulna“. Uvědomila jsem si, jak mi to udělalo dobře.
3. Z čeho jsi měla o Vánocích radost a co tě rozesmutnělo?
Jak už jsem říkala – ta mezilidská setkání, na které bývá čas a příležitost právě o svátcích, ta mne vždy potěší. Potěšil mě i jeden den, kdy jsem zůstala doma sama – ten byl občerstvující zase jinak. Na rozesmutnění asi nedošlo. Byl to pro mě vcelku pokojný čas.
Jak slavila Vánoce naše nejzápadnější komunita v Plzni? To si poslechněte z úst sestry Míly Čermákové.
1. Věnujete se přes rok dětem a mládeži. Přes Vánoce také nějak sloužíte, nebo odpočíváte?
Vánoční svátky mají jiný rytmus života… Patří však komunitě i mladým. Je čas a prostor na setkání s těmi, kteří jsou nám/mně blízcí. Ačkoliv se nekonají pravidelné aktivity, mnoho rozhovorů, naslouchání a sdílení je obohacujících.
Jako druhá přichází na řadu Brněnská komunita, která se s námi podělí o své zážitky z Vánoc. Sestra Majka Kučerová dostala ty samé otázky jako sestra Eva a počtěte si, jak se jich zhostila 🙂
V Brně komunita na vánoce většinou pozve někoho, kdo je sám. Letos to byl například rodný bratr naší sestry Dari. Ten přišel na štědrovečerní večeři. Na Hod Boží jsme pak pozvali naši paní varhanici, která je už několik let vdovou. Během vánočních prázdnin se pak rozjíždíme do našich rodin, příp. někdo jede na hory a tam odpočívá. Na silvestra je to různé, někdo je s mládeží a někdo s přáteli.
Tradičních věcí bylo hodně: kapr, salát, koledy, stromeček, dárky, apod. Možná mírně netradiční byla volba přírodní výzdoby, a to jak stromečku, tak slavnostního stolu. Jedna věc, která byla opravdu netradiční, tak byla příprava na vánoce s vysokoškoláky. Těsně před začátkem adventu jsme se totiž na našem spolču rozhodli, že si uděláme adventní kalendář. Spočívalo to v tom, že jsme se domluvili na úkolech, a každé ráno, skrz WhatsApp jsme dostávali jeden úkol na den. Tímto způsobem jsme mohli celou dobu adventní prožít jaksi více v pozornosti na čas, který prožíváme.
Radost mi o vánocích udělal hlavně to, že se narodil Ježíšek, ale i jedna úvaha, která nesla název: Svátek Slova, které se stalo tělem… Uvědomila jsem si zodpovědnost za všechna slova, která vyslovuji. Čím se stávají? Stávají se radostí, nadějí, útěchou pro ty, které potkávám? A z toho plyne asi i ten smutek, že ne každé mé slovo je pro druhé obohacením či podporou. Jak moc se ještě musím učit.