Salesiánský domov mladých má nový krásný leták. Pokud znáte někoho, komu by se mohlo líbit bydlet u nás, neváhejte ho kontaktovat. Kromě ubytování a živého společenství, klidného prostředí na učení a dalších výhod zdejší komunita sester nabízí i duchovní rozvoj – blíží se doba postní a s ní duchovní doprovázení. Více opět na letáčcích. 
Některé studentky z CSŠJB prožily poslední lednový víkend společně se sestrami Lídou Rybeckou a Evou Liškutinovou. Dál už o něm budou vyprávět samy studentky:
„Tentokrát se víkendovka už po druhé konala v Hradci Králové. Naše první hra spočívala v hledání plyšové andulky ve tmě. Hodně jsme se u toho nasmály. V sobotu jsme navštívily krásný zámek Častolovice, 
přesněji zámeckou oboru, kde bylo spoustu krásných zvířat, které jsme si mohly pohladit (ovce, divoké prase, lamy, bílí daňci, jeleni) a se kterými jsme se mohly i proběhnout (osli). Když jsme se vrátily do Hradce, udělaly jsme společnými silami oběd, a zahráli jsme si znalostní soutěž pomocí aplikace „kahoot“. A po odpoledním klidu jsme se vrhly do vyráběni oveček z vlny. Vyrábění nám vzalo spoustu sil a nervů, a proto Kája udělala následně výborné lívance. A co by to bylo za víkend bez bojovky? Ta vedla po tmě do sklepa pod kostel. Večer jsme zakončily modlitbou a šly spát. Opět jsme se sešli ve skvělém kolektivu. Těšíme se, co přinesou další víkendovky.“ Více foto zde.
Po necelých dvou letech je to opět tady – rádi bychom Vás pozvali na další, v pořadí už desáté Dny salesiánské spirituality, které připravujeme napříč salesiánskou rodinou prakticky od skončení těch minulých… Po pozitivních zpětných vazbách minulého ročníku, kdy hlavní organizaci do svých rukou převzali salesiáni spolupracovníci, jsme si dodali odvahy a pustili se směle do díla. A tak ty letošní Dny salesiánské spirituality budou zase trochu jiné, prozradím, že také vlastně trochu světové. Jako téma jsme zvolili “Salesiánské misie” s podtitulem “Jak být misionářem v každodenním životě?” Přiznejte, tušily jste, že v příštím roce si budeme připomínat už 150 let od první salesiánské misijní výpravy? 
Dnešním dnem končí týden modliteb za jednotu křesťanů. Podívali jsme se do jednotlivých komunit, jak tento týden prožívají. Většinou jsou to modlitby ve formě speciálních přímluv – jak na mši, tak při adoraci nebo při večerních chválách.
Dvě aktivity však stojí za bližší představení: jsou to ekumenické modlitby na Domově mládeže v Karlíně a silná ekumenická pospolitost v Plzni.
Situaci v Karlíně nám popíše sestra Jana Marková, která zde dělá vychovatelku. “Letos se nám sešlo o něco více věřících holek jak předešlé roky, tak jsme si říkaly, že je čas obnovit a nabídnout i nějaké “zbožné” aktivity. A tak máme v každém měsíci hned dvě nabídky: modlitbu chval a spolčo. Charakteristikou těchto setkání je právě to, že jsou ekumenická. Scházejí se tam jak holky katoličky, tak holky pravoslavné a holky evangeličky různých církví. 
Nezaměřujeme se na to, co nás rozděluje, ale právě hledáme, jak se modlit společně ve vší té různosti. Je to moc pěkná zkušenost a jsem za ni Bohu vděčná.”
Letošní silný zážitek z Plzně nám popisuje sestra Markéta Hanáková: “V Plzni se rozhodlo, že týden modliteb bude společný, jak u katolíků, tak protestantů. Konal se již na začátku ledna. Každý den večer byla naplánovaná ekumenická modlitba v kostele nebo v modlitebně.
Začínalo se v neděli 7.1. v kostele u salesiánů, v jedné části Plzně – Lobzy. Večer měl být v režii manželů Hrdinkových, oba adventističtí pastoři ze Skvrňan. Jsme s nimi přátelé a velmi dobře se nám s nimi spolupracuje, proto jsme se modlitby také chtěli účastnit. Z naší komunity tam byly tři sestry: Dari, Hanka i Majka. Jenže před začátkem modlitby Petra Hrdinková zkolabovala, odvezla ji sanitka, po zjištěné plicní embolii ji uvedli do umělého spánku, pak napojili na mimotělní oběh. Nějaký čas bojovala o život. Nedokážu ani popsat, co jsem prožívala, když jsem se o tom od sester dozvěděla. Velmi často jsem prosila: „Prosím, Ježíši, nech nám ji ještě tady. Maria, přimluv se…“ a pak jsem po pár minutách dodala: „Ježíši, je-li to tvá vůle, nech nám ji tady.“ Když jsem se dozvěděla, že je Petra už spíše na straně života a vypadá to hodně nadějně, vyhrkly mi slzy dojetí. V mém nitru se jen ozvalo: „Pane, děkuji! Chceš, aby žila! Děkuji, Maria!“ Už dlouho jsem nezažila tak velkou semknutost (napříč církvemi) v modlitbě jako právě v tomto týdnu. Tak jsem si opět řekla, jakou sílu má společná modlitba a ochota být spolu, zajímat se jeden o druhého.”
Děkujeme sestře Janě a Markétě za sdílení. A doufáme, že se naše snahy o jednotu nevyčerpají v jednom jediném týdnu, ale protáhnou se i do dalších dní. Třeba i v tom, že se budeme snažit žít jednotu v našich rodinách a komunitách.
Dnes má svátek blahoslavená Laura Vicuña. Že ji málo znáte? O jejím životě se můžete dočíst více zde.
Zároveň slaví i naše Církevní mateřská škola Laura v Karlíně. O tom, jak se v ní všem daří, se můžete dočíst zde.
No a pokud jste dočetli až sem, možná vás zajímá, jestli vzor blahoslavené Laury mluví i v dnešním světě. Na to nám odpovídají čtyři sestry salesiánky. Tyto odpovědi vyšly loni v lednu v Salesiánském magazínu (1/2023), tak si je můžeme připomenout. Jsou myslím inspirativní i o rok později 🙂
Ano, ale asi ne všechny. Vždyť dnes bývá nejčastějším přáním: „Užij si to!“ Omezovat se a myslet na druhé se v současnosti tak úplně nenosí. Nicméně stále existují mladí, kteří mají odvahu opustit své jistoty a volí si v očích tohoto světa tak trochu nepohodlí… Letos máme v naší komunitě jednu dívku, která hledá své povolání. Je to pro mě velkým povzbuzením a závazkem současně, ale hlavně radostí! Modlím se za ni i za všechny mladé lidi, kteří se rozhodují pro radikální následování Ježíše a pro službu potřebným tam, kam je Pán Bůh volá. (Lenka Vaculová, Praha-Karlín)
Ano. Vyprávím mladým, jak Lauřinu maminku využíval Manuel a ta se obětovala pro své dcery, když to snášela. O tom, že Laura to, co se mamince dělo, považovala za velké zlo, které navíc hrozilo i jí a její sestře. Mladí tomu rozumí velmi dobře, i ti nekosteloví. Není to totiž bohužel záležitost minulosti, ale i dnes a v naší zemi si některá děvčata připadají ve vztahu zneužívaná. (Marie Vavříková, Praha-Karlín)
Téma náročných rodinných vztahů je jistě blízké a velmi aktuální i pro mladé lidi dnešní doby – spolu s celkovou krizí rodiny možná i víc než kdy jindy. Osobní statečnost a odhodlanost tak mladé dívky může být jistě také hodně oslovující. Téma oběti vlastního života je o poznání těžší, můžeme se dostat na tenký led mezi skutečnou dobrovolnou obětí a odmítnutím vlastního života jako daru, na což u mladých lidí v řadě případů narážíme. Věřím ale, že život bl. Laury může být dobrým východiskem pro diskuzi, kdy se sami mladí lidé mohou pokusit odpovědět na otázky smyslu manželství jako trvalého svazku, bezpečí v rodině, osobních hranic a nakonec i rozměru oběti, kterou nelze oddělit od lásky – což sami ve svých životech určitě dříve nebo později zakusí. (Dana Fučíková, Hradec Králové)
Zcela jistě. Mnozí mladí lidé, s nimiž se setkáváme, podobně jako Laura prožívají ve své rodině velmi těžké situace, pokřivené nebo dokonce zničené vztahy. V takových situacích neexistuje z lidského pohledu dobré řešení. Laura Vicuña toto pochopila a současně objevila Krista jako toho, který řešení nabízí a jemuž může neradostnou situaci své matky svěřit. (Helena Křenková, Praha-Karlín)
Od 18. do 21. ledna 2024 probíhaly v Turíně 42. Dny salesiánské spirituality. Tématem bylo Heslo hlavního představeného na rok 2024, které zní: Sen, který tě nutí snít. S podtitulem: Srdce, které přetváří vlky na beránky. Slavíme totiž letos výročí: 200 let od doby, kdy se malému Jeníkovi Boskovi zdál důležitý den, který mu ukázal jeho životní poslání. I když ho Jeník ze začátku nechápal (procvičme se v matematice, že je to správně: Jan Bosko se narodil v roce 1815 a sen se mu zdál v 9 letech 🙂 ) Tomuto snu se proto také někdy říká: Sen v devíti letech. Nicméně Donu Boskovi se tento sen zdál opakovaně. Sen si můžete přečíst na konci příspěvku.Don Bosko vypráví o snu, který mu ukázal jeho poslání a ovlivnil ho na celý život: „V devíti letech jsem měl sen, který se mi vryl na celý život hluboce do paměti. Zdálo se mi, že jsem před naším domem na velmi prostranném dvoře, kde se bavilo mnoho chlapců. Někteří se smáli, jiní si hráli, mnoho jich klelo. Když jsem zaslechl rouhání, šel jsem mezi ně a pokoušel jsem se je umlčet domluvami i pěstmi. Najednou se přede mnou objevil nádherně oděný muž. Byl již starší a jeho vzhled byl vznešený. Měl bílý plášť. Jeho tvář jsem nemohl posoudit, protože z ní vyzařoval zvláštní jas. Oslovil mě jménem a řekl mi:
– Tyto své přátele nezískáš bitím, ale vlídností a láskou. Dej se hned do práce a vysvětli jim, jak ošklivý je hřích a jak vzácná je ctnost.
Celý zmatený a polekaný jsem namítl, že nejsem schopen vysvětlovat těm chlapcům náboženství, protože sám dosud nic neznám. V tom okamžiku se přestali hádat, křičet a klít a obklopili mluvícího.
– Kdo vlastně jste? Vždyť to, co říkáte, je nemožné, namítl jsem.
– Právě proto, že se ti to zdá nemožné, to musíš učinit možným, a to poslušností a vědomostmi.
– Kdo mě bude učit?
– Dám ti učitelku. Povede tě a naučí tě moudrosti. Každá jiná moudrost je zbytečná.
– Ale kdo jste vy?
– Jsem syn té, kterou tě matka naučila zdravit třikrát denně. Zeptej se na mé jméno mé matky.
V tu chvíli stála vedle něho vznešená paní v slunečně zářivém plášti. Všimla si, jak jsem zmatený a bezradný. Pokynula mi, abych se k ní přiblížil, a vzala mě za ruku.
– Dívej se, řekla.
V tu chvíli zmizeli všichni hoši a místo nich bylo všude plno koz, psů, koček, medvědů a jiných zvířat.
– Zde je tvoje místo, zde musíš pracovat. Buď pokorný, statečný a silný. To co uvidíš u zvířat, musíš uskutečnit pro moje syny. Naráz se divoká zvířata změnila v přítulné beránky, kteří radostí poskakovali a mečeli kolem onoho pána s paní.
Dal jsem se do pláče a prosil paní, aby mi vysvětlila, co to všechno znamená. Položila mi ruku na hlavu.
– Přijde doba, kdy všechno pochopíš. Jak to řekla, nastal hluk a já se probudil.
Již druhý komunitní víkend má za sebou Kobyliská komunita. Konal se ve dnech 19.-21.1. na Rokycansku. Zprávu o něm podává sestra Lída Rybecká:
“Kobyliská komunita prožila další ze svých společných víkendů, tentokrát na Rokycansku v malé chaloupce na kraji lesa. Výlety v krásně zasněžené krajině, společné večery a modlitby přispěly k prohloubení vzájemných vztahů a k načerpání sil do dalších dnů.”
O víkendu 12. – 14. 1. 2024 se v Kobylisích na Přemyšlenské uskutečnilo setkání komunitních ekonomek. Požádaly jsme sestru Marušku Vavříkovou, jednu z přítomných, aby se s námi podělila, co se na takovém setkání děje 🙂
“Sešlo se nás pět sester (z každé komunity jedna) se sestrou Lídou Rybeckou, která má tuto oblast na starosti na úrovni inspektorie. Na programu byla společná modlitba, sdílení synodální metodou, vzdělávání, setkání online s ekonomkami komunit na Litvě, nejrůznější domluvy o praktických věcech a v neděli pak procházka do Drahaňského údolí. Témata, kterými jsme se zabývaly, byly novinky ze světa práce, exhortace papeže Františka Laudate Deum, ekologie a udržitelnost, význam pravidel v našich životech, energetická situace, komunitní účetnictví, kybernetická bezpečnost a v rámci sdílení života jsme mluvily i o spoustě dalších věcí, jako třeba o vděčnosti lidem, kteří nám pomáhají. Na Litvě, jak nám říkaly sestry Iruté a Jurgita, mají spoustu sněhu a pořádné mrazy. A také tam prý stát kontroluje, pokud někdo pálí v kamnech něco, co by se nemělo, a animuje zřejmě docela slušně kroky směrem k čistým energiím. Setkání bylo v pátek a v sobotu v hodně pracovní, ale hezké atmosféře. Všem se líbilo natolik, až nás Lída musela odhánět, že už je čas končit, když jsme naučily zacházet s bankovní identitou a zjišťovat například, jak nám zaměstnavatelé odvádí sociální pojištění :-)”
Děkujeme sestře Marušce za zprávy, je opravdu neskutečné, co se dá za 24 hodin stihnout. Též děkujeme sestrám ekonomkám za jejich službu.
Máme tady dvě pozvánky od Hradecké komunity. 
První se týká mladých lidí, kteří přemýšlejí nad smyslem života (ostatní se můžeme za ně přimlouvat 🙂 a druhá pozvánka je pro všechny příznivce Dona Boska a salesiánské rodiny – oslava našeho spoluzakladatele se blíží! Pokud jste z Hradce a okolí, jste zváni do kostela sv. Anny v Hradci – Kuklenách. Více na plakátcích.
Ačkoli máme liturgické mezidobí, za chvíli se nám zase překulí do doby postní. Je-li Ti 18-35 let, pojeď s námi na duchovní obnovu. Více na letáčku.
Nespadáte do této věkové kategorie? Nabídněte těm, kteří jsou vedle vás a připojte se modlitbou 🙂
