Celosvětový svátek vděčnosti v Mozambiku

Celosvětový svátek vděčnosti v Mozambiku

Dne 26. dubna slaví celý náš Institut celosvětový svátek vděčnosti. Generální Matka Chiara Cazzuola, společně s inspektorkami Konference CIAM Afrika a Madagaskar, vystoupila na mezinárodním letišti v Maputo v Mozambiku, aby zde společně se sestrami a s celým dílem oslavila svátek vděčnosti.

Svátek vděčnosti se slaví každý rok v jiné zemi a celý Institut se spojí jak v solidaritě tak duchovně s generální matkou i se sestrami té země. Tentokrát tedy více myslíme na Mozambik.

Více zde.

Mezinárodní setkání na Velehradě

Mezinárodní setkání na Velehradě

Sestra Zuzka Magerová se zúčastnila mezinárodního setkání na Velehradě. Kdo se setkal a o čem to bylo? To nám zodpoví v příspěvku níže 🙂

“Známé a krásné poutní místo Velehrad se ve dnech 18. – 21.4. 2024 stalo místem mezinárodního setkání převážně řeholníků, ale i laiků, kteří doprovázejí mladé lidi na cestě životem. Téma 15. ročníku neslo název: Mladý člověk dnes. Máme mu co nabídnout?

Setkání začalo seznamováním se pomocí různých aktivit, které nám pomohly prolomit ostych, zanechat povinnosti a naladit se na společně strávený čas. O bohaté zkušenostmi se  s námi v sobotním dopoledni podělil host jezuita Roman Groszewski. Vyzval nás, abychom „hořeli“ a tím dávali mladým zakoušet setkání s živým Bohem. Také se nebáli hledat a používat srozumitelná slova a jazyk při předávání víry. Další host Libor Všetula SDB nás seznámil se světem sociálních sítí, kde dnes mladí žijí.  S pomocí Mgr. Terezie Pilátové jsme zamýšleli nad identitou mladého člověka a velikou potřebou naslouchání mladým.

Celé setkání se neslo v rodinné atmosféře a vůbec nám nevadila různost věku, charizmat, národností. Bylo to nádherné svědectví asi 50 lidí, kteří byli schopní se spolu smát, modlit se, sdílet, zamýšlet se, hrát, zpívat, naslouchat si. Radostnou a obyčejnou lidskou přítomností byla osobnost o. biskupa Pavla Konzbula, který s námi strávil celý čas a přitom všem nás bavil svými vtipy.  Děkuji všem organizátorům týmu pastorace povolání za pestrý a kvalitní program.”

Setkání představených na Vranově

Setkání představených na Vranově

Od pondělí 15. 4. do soboty 20. 4. 2024 proběhlo na Vranově u Brna
setkání předsedů řeholních konferencí z celé Evropy. Sešlo se tam
přibližně 60 řeholníků a řeholnic z 23 evropských zemí z nejrůznějších
řádů a řeholí, aby se společně zamýšleli na identitou řeholního
zasvěcení v dnešní Evropě, zejména jak odpovídat na výzvy, které
dnešní doba přináší. Hned na první pohled je možné vnímat velkou
různost spiritualit, zaměření, způsobu života i postojů k dnešnímu
světu. Na druhou stranu je také velkým znamením, že právě v této
různosti je možné pokojně diskutovat, naslouchat si a hledat společné
cesty, jak být i dnes prorockým hlasem uprostřed církve i světa.

Čtvrtek byl věnován návštěvě některých řeholních komunit a aktivit v
Brně a okolí. Kromě sester klarisek v Soběšicích a komunity
Blahoslavenství ve Střelicích část účastníků navštívila také
Salesiánské středisko v Žabovřeskách.

V pátek řeholníci zhodnotili toto setkání, zvolili nové
předsednictvo a vybrali téma na příští setkání, které bude zase za dva
roky.

Setkání sester v Hradci Králové

Setkání sester v Hradci Králové

Jarní setkání sester naší Inspektorie se uskutečnilo v termínu 12.-14.4.2024 v našem domě v Hradci Králové. Protože počasí nám přálo, naplno jsme využívaly místní krásnou zahradu, jak na osobní procházky, rozjímání, modlitby, tak na společná sdílení a rozhovory. Program byl poučný, zábavný, odpočinkový i sdílecí, takže si každý přišel na své 🙂 

Pátek večer pro nás jako loni improvizační divadlo BIZONI, kteří v našem domě každý týden trénují, sehrálo představení. Některé sestry se do něj dokonce zapojily. O humor nebyla nouze. Bohužel toto představení již nikdy neshlédnete, improvizační divadla jsou tak cenná proto, že je herci nikdy nezopakují 🙂 Rozhodně jsme se dostatečně nasmály a uvolnily.

Sobota dopoledne patřila tématu poslušnost. Tři obohacující přednášky a témata ke sdílení si pro nás připravily sestry, které měly celý víkend na starost: Zuzka Magerová, Majka Tkadlecová a Eva Liškutinová. Po obědě byl čas na odpočinek, růženec. Odpoledne k nám zavítal host, ředitel celého vesmíru. Tedy, uvedeme na pravou míru, o. Tomáš Hoffmann, který je ředitelem DCŽM Vesmír. Po společné mši svaté bylo na programu společné přemýšlení o mladých dnešní doby, o tom, jakou mají naději a jak jim ji přinášet. Otec Tomáš povídal poutavě a zajímavě, že čas utekl jak voda a po rozloučení následovala ještě adorace, večeře, modlitba. Večer byl sesterský u vínečka, kofoly, zahrály jsme pár her a popovídaly, kdo s kým chtěl 🙂

V neděli jsme kromě úklidu, loučení, mše svaté a oběda stihly zvolit delegátku na tříletou verifiku, která se bude konat ve Fatimě v lednu 2025. 

Děkujeme hostující komunitě, že se o nás všechny krásně postarala, sestrám, které zajišťovaly program, a vám všem za modlitby. Setkání proběhlo v příjemném a sesterském duchu.

Více foto zde.

Účasnily jsme se oslav výročí kardinála Trochty

Účasnily jsme se oslav výročí kardinála Trochty

 

Foto: Dominik Faustus
Foto: Dominik Faustus

Jak už jsme dříve informovali, 6. a 7. dubna se konala vzpomínka na salesiána kardinála Štěpána Trochtu, který zemřel před 50 lety. V sobotu se slavilo v Litoměřicích. I my sestry jsme byly přítomné.

O své dojmy z Litoměřic se s námi podělila sestra Marie Vavříková: “Už by Štěpána Trochtu měli aspoň blahořečit…  V sobotu 6. dubna 2024 to bylo právě 50 let, co zemřel salesián kardinál Štěpán Trochta. Konala se oslava v Litoměřicích, v diecézi, v níž jako biskup působil a zemřel. Bylo to hezké setkání se spoustou bratří salesiánů, salesiánů spolupracovníků i některých z nás sester (měly jsme tam zastoupeny čtyři z našich pěti komunit). Znovu jsem si uvědomila, jak Štěpán Trochta byl člověk velkého formátu, kolik toho vytrpěl od dvou totalitních režimů, které zažil, a přesto zůstal věrný Kristu a evangeliu jako dobré, radostné zprávě. Chápu, že liturgie má své zásady, ale protože o svatosti Štěpána Trochty nemám pochyb, už mi přišlo, že jsme na závěr mše neměli zpívat Matičko Kristova, klíčnice nebe, ale Te Deum. Chvalme Pána, že české salesiánské dílo má mezi svými zakladateli Štěpána Trochtu! Otec biskup Stanislav Přibyl, který měl na slavnosti oblečenu dalmatiku, kterou kardinál Štěpán užíval, vyjádřil přání, aby tento oděv působil jako Eliášův plášť, skrze který na Elizeovi spočinula polovina Eliášova ducha. Tak kéž duch otce kardinála Štěpána naplňuje také českou salesiánskou rodinu!”

Foto: Lubomír Holý
Foto: Lubomír Holý

V neděli se konala oslava ve Francově Lhotě, v rodišti pana kardinála. Z Francovy Lhoty pochází i naše sestra Majka Tkadlecová, takže ta nám popíše nedělní oslavy. “Nakonec jsem moc ráda, že jsem se zúčastnila obou mší sv. k 50. výročí úmrtí kardinála Štěpána Trochty – v Litoměřicích i ve Francově Lhotě. V Litoměřicích se sešlo společenství diecéze a Salesiánské rodiny a v mé rodné farnosti jsme si toto výročí připomněli ve společenství diecéze, Salesiánské rodiny, rodáků a rodiny pana kardinála. Den se vydařil – i počasí nám přálo (až neskutečným teplem a modrou oblohou). Všechno začalo slavnostní mší sv. v kostele sv. Štěpána, krále uherského (pro nás hosty… pro místní to začalo už mnohem dříve). Hlavním celebrantem byl arcibiskup Josef Nuzík a koncelebrovali kněží z děkanátu Vsetín i Valašské Klobouky. U oltáře byl též Martin Hobza, provinciál SDB a Josef Trochta, SDB – synovec pana kardinála. Pan arcibiskup nám na základě evangelia připomněl, že “i my jsme přece učedníci Ježíšovy a celá ta doba po Ježíšově vzkříšení je plná zázraků – ne dílo náhody, ale stojí za tím Bůh a umí tento zázrak konat i dnes.” Zamýšlel se nad tím, co je vlastně zázrak a jaké zázraky prožíváme v našem životě. Mimo jiné připomenul důležitost jednoty – též prostřednictvím slov papeže Františka: “Víte, kdy bude svět šťastný? Tehdy, když se bude ozývat méně oni a více my!” Dále mluvil o životě kard. Trochty jako o vítězství – “nezvítězil ďábel ani komunisté, ale on. Jeho příklad nám ukazuje, že někdy člověk v očích světa prohrává, ale přesto vítězí… toto prvenství dává Bůh!” Vyzval nás, abychom měli oči otevřené pro příběhy v našich životech, které píše Bůh, a ke kterým patří třeba i přiznání naší slabosti, jak to uměl i Štěpán Trochta. Byla to taková otcovská promluva. Na konci mše sv. nám pak salesián spolupracovník Luboš Gajdůšek představil výzvu k zahájení beatifikačního procesu s možností tuto výzvu v případě zájmu podepsat. V rodinném duchu pak pokračoval celý den a další kulturní a společenský program. Nejen při společném obědě v kulturním domě nás doprovázela cimbálová muzika Klobučánek (mnozí z nás obdivovali, jak to těmto mladým lidem pěkně hraje a zpívá). Na programu byly též živé vstupy na pódiu např. o různých iniciativách v obci a farnosti, spojených s památkou kard. Štěpána Trochty, ale měli jsme možnost i my – Jan Šerý za salesiány spolupracovníky, Martin Hobza za salesiány a já za salesiánky – pozdravit ostatní a přidat naši trošku, co se týká osobnosti Štěpána Trochty. Na závěr vystoupila kapela Good Work. Všichni měli během odpoledne možnost navštívit muzeum kard. Štěpána Trochty nebo výstavu, která byla připravená v kulturním domě. Přijeli i bývalí faráři farnosti Francova Lhota, kteří se zasloužili např. o vznik muzea, podporu různých programů nejen pro děti (třeba Od zrníčka ke chlebíčku) a propagaci našeho rodáka. Velký dík patří obci, současnému faráři P. Stanislavu Zatloukalovi a všem místním i “přespolním”, kteří se do tak důstojného slavení různou mírou zapojili. Myslím, že pro nás všechny to bylo takovým občerstvením na duchu. Díky!”

Víkendovka CSŠJB

Víkendovka CSŠJB

Třetí, poslední víkendovka tohoto školního roku, se konala hned o víkendu po Velikonocích (5-7.4.) Sestry Zuzka Magerová a Eva Liškutinová vyjely s pěti studenty Církevní střední školy Jana Boska v Karlíně (tři holky a dva kluci) do Hvozdnice nedaleko Prahy. Nechme teď mluvit jednu účastnici, Káju: “Tentokrát nás cesta zavedla do Hvozdnice do Husova domu. Počasí vyšlo více než skvěle, takže jsme to plně využívali na různé hry, sportovní aktivity i jídla na zahradě. Sobotní výlet se nesl v duchu vysvobození Židů z Egypta… Vyzkoušeli jsme si 400 let otroctví (chodili jsme v trojicích, měli jsme zavázané nohy k sobě a museli jsme ujít 400 kroků, což nebylo úplně tak lehké, jak se zdálo). Malého Mojžíše jsme pouštěli po vodě, a zjistili jsme, že by to s námi úplně nepřežil :). Rudé moře jsme však statečně zdolali, i  když ne suchou nohou. Tento skvělý den jsme zakončili tradiční židovskou večeří. Celý víkend jsme si všichni moc užili.” Děkujeme Káje, že nám přiblížila program tohoto víkendu a sestrám, že věnují svůj čas a síly mládeži nejen přes týden v učebnách, ale i o víkendu při volnočasových zábavách.

Doprovázení “učedníků do Emauz”

Doprovázení “učedníků do Emauz”

Krásné Velikonoční evangelium popisuje (Lk 24, 13n), jak dva učedníci putují z Jeruzaléma do Emauz a povídají si o tom všem, co se v minulých dnech stalo. Ježíš se k nim připojuje, učedníky nepoznán, naslouchá jim, otevírá Písma a doprovází až do Emauz. Je to velmi krásný obraz duchovního doprovázení mladách lidí, kteří jdou životem a potřebují někoho, kdo by jim v jejich životních radostech a starostech naslouchal, otevíral jim Písma, učil je naslouchat svému srdci, Duchu svatému i Božímu slovu, aby Pána ve svém životě poznávali, jak kráčí s nimi.

I v době postní některé naše sestry nabízely možnost být tímto naslouchajícím uchem a doprovázely mladé těchto 40 dní putujíc k Velikonocům. Nemůžeme zde samozřejmě psát, co se dělo mezi doprovázejícími a doprovázenými, to nepatří čtenářům, nicméně jak taková služba obohatila naše sestry, to rozhodně sdílet můžeme. Nejprve zavítáme do Hradce Králové za sestrou Janou Svobodovou: “Velmi hezkou oboustrannou zkušeností bylo doprovázení, které jsme letos v postní době nabídly mladým do 30 let v rámci našeho města, a to spolu s křesťanským akademickým klubem Salaš. Měla jsem možnost doprovázet jednu vysokoškolačku od nás z SDM. Setkávaly jsme se pravidelně úterní večery nad Božím Slovem z nadcházející neděle. Vycházely jsme i z konkrétního života a celá zkušenost myslím vyvrcholila večerem uzdravení a smíření, který jsme našim studentkám nabídly během Svatého týdne. Byla to opravdu požehnaná zkušenost společného naslouchání tomu, jak Duch Svatý mluví ve svém Slově do konkrétního života. Dohodly jsme se, že doprovázení bude pokračovat, i když už ne tak intenzivně, jako v postní době.”

Teď se přesuneme do Prahy – Karlína za sestrou Janou Markovou: “Na duchovním doprovázení mám moc ráda dvě věci. Zaprvé, že se člověk opravdu musí spoléhat na Ducha Svatého . Nemůže si dopředu připravit, na co se bude ptát, co bude odpovídat. Prostě naslouchá mladému člověku a potom reaguje, a doufá, že to bude opravdu vedeno Božím Duchem. A mám velkou radost, když vidím, že to doprovázené (letos jsem doprovázela jednu dívku – vysokoškolačku) rozšiřuje srdce a že si Pán (doufám) propůjčuje moje ústa a uši a srdce k tomu, aby se mohl s doprovázenou setkat. Druhá krásná věc je vidět, že jsou v dnešní době ještě mladí lidé, kteří opravdu touží Pána poznat, touží se mu přiblížit a hledat, kde je Pán chce mít. Je to krásné být blízko doprovázenému člověku a jeho touze, která se uskutečňuje před mýma očima. Je to taková posvátná půda, která mě naplňuje bázní a úžasem zároveň. Není to samozřejmost. Ve své práci vychovatelky mladé doprovázím, ale spíš událostmi života. Do tohoto duchovního doprovázení mladí zapojují i Písmo svaté a modlitbu, což je úžasná věc.”

Poslední tázanou je sestra Majka Kučerová z Brna: “Letošní duchovní doprovázení mělo trochu specifický ráz. Tady v Brně o to mělo docela dost lidí zájem, přihlásily se mi tři holky (maximum, kolik jsem dala k dispozici). Všechny “vzorně” začaly, ale pak se ukázalo, téměř u všech tří, že jsou nějak moc zaneprázdněné a že moc nestíhají. Přesto, že setkání nebylo moc a většina stále ještě pokračuje, si myslím, že tato iniciativa má smysl. Dotýkáme se docela osobních věcí a zároveň vnímám u těchto mladých lidí, že mají zájem se k Bohu přiblížit, pracovat s Písmem a učit se modlitbě. Jsem za tuto zkušenost vděčná.”

Děkujeme sestrám za podělení a samozřejmě duchovní doprovázení neprobíhají jen v postní a adventní době, ale celoročně. Často skryty před očima lidí. Pán koná v lidských srdcích ve skrytosti. 

Naše sestra delegátkou na synodě

Naše sestra delegátkou na synodě

Biskup Plzeňské diecéze svolal diecézní synodu. Z celé diecéze jsou vybráni delegáti a delegátky, kteří se jí účastní. Jednou z nich je i naše sestra Hanka Koudelková z Plzeňské komunity. Zeptali jsme se jí, co to obnáší.

“V sobotu 23. března absolvovali delegáti a delegátky diecézní synody první informační a formační setkání v Liticích. Celodenní program, kterým provázeli oblát Vlastimil Kadlec a Petra Koňaříková z Pastoračního centra, byl zaměřený především na seznámení se s posláním synody a způsobu práce delegátů. Ti si mohli například nanečisto vyzkoušet, jak komunikovat a diskutovat ve skupinkách.
A co teď máme za úkol? Teď během měsíce dubna, května a června se máme zamyslet KDE JSME – a máme k tomu 3 pomocné otázky, na které máme v synodních skupinkách odpovědět.
1. Základní otázka k synodnímu rozhovoru MISIE:
Které z aktivit, postojů nebo i jiných gest a příležitostí napomáhají podle naší zkušenosti k tomu, že se lidé kolem nás začnou zajímat o víru a otevírat se osobnímu setkání s Kristem?
2. Základní otázka k synodnímu rozhovoru USPOŘÁDÁNÍ:
Jak současné uspořádání služeb a zodpovědností v naší farnosti včetně rozmístění kněží v diecézi umožňuje všem věřícím naplno a zdravě prožívat svou víru, službu a povolání?
3. Základní otázka k synodnímu rozhovoru HOSPODAŘENÍ:
Které současné postupy a postoje při hospodaření a správě majetku a financí naší farnosti podporují život a službu církve, a tak pomáhají vytvářet podmínky pro setkání lidí s Kristem?
Tak to je prozatím všechno. Teď nás čeká spousta práce, tak jdeme do toho.”

Děkujeme sestře Hance a myslíme na celou Plzeňskou diecézi v modlitbě.