Zemřela sestra Věra Vorlová, FMA

Zemřela sestra Věra Vorlová, FMA

Dne 22. 7. 2020 zemřela sestra Věra Vorlová. Sestra Věra prožila svoji řeholní formaci a pak značnou část svého života v Itálii. Po pádu komunismu se mohla vrátit do České Republiky, kde jí byla svěřena služba vedení inspektorie. Nikdy si na nic nestěžovala a říkala, že je opravdu šťastnou sestrou salesiánkou. Zemřela tiše v ranních hodinách svátku sv. Marie Magdalény v karlínské komunitě v Praze.

Více o jejím zajímavém a naplněném životě najdete v přiloženém nekrologu.

Vorlova Vera parte s nekrologem

Duchovní cvičení s doprovázením pro mladé

Duchovní cvičení s doprovázením pro mladé
Zveme všechny mladé od 19 do 35 let na již tradiční srpnová duchovní cvičení s doprovázením. Jsou to nezapomenutelné chvíle, kdy se každý může setkat s Bohem, se sebou samým i s dalšími mladými lidmi a zažít několik nevšedních dní.
Na programu je pár dní v tichu, s přednáškami, Božím slovem, osobní i společnou modlitbou, mší svatou, možností svátosti smíření, možností osobního doprovázení…
Letošní Duchovní cvičení se konají  v termínu od 18. do 23. srpna v prostorách chalupy Orlí hnízdo na samotě v Beskydech, obec Pstruží 63 (u Frýdlantu nad Ostravicí).

Protože se akce koná už několikátý rok na stejném místě, chceme k jeho provozu přispět trochou práce. Je možno přijet na pracovní předprogram (od 16. do 18. srpna), během kterého chalupu uklidíme nebo třeba uděláme nějakou práci na zahradě. Je možné přihlásit se na obě části programu (Pracovní předprogram i Duchovní cvičení), nebo i jen na jednu ze dvou částí programu. Přihlásit se můžete Heleně Křenkové na e-mailu helena.krenkova@fma.cz.

Více na přiložených letáčcích.

 

 

Svátek vděčnosti v Plzni

Svátek vděčnosti v Plzni

Máme za sebou další červnový víkend a tudíž další prožitý svátek vděčnosti: tentokrát v komunitě v Plzni.

“Začaly jsme slavit již 5 týdnů před víkendem 26.-28.6. Je nás v komunitě přesně 5, proto jsme každý týden zvlášť v modlitbě pamatovaly a děkovaly za jednu sestru z komunity a vyprošovaly jí hojnost Božích milostí. Následnost jsme určily podle délky pobytu v komunitě a tak si zopakovaly, jak je tady která ze sester dlouho. Svátek vděčnosti jsme začaly v pátek odpoledne, kdy se komunita vydala na návštěvu k jedněm našim dobrodincům. Při vděčnosti nemyslíme jen na sebe, ale též např. na ty, kdo v našem díle pracují. Sobota patřila poznávání krás Plzeňské diecéze, a tak jsme se objevily na  Bolfánku, místě nedaleko Chudenic (u Švihova), kde se nachází krásná rozhledna, kaple sv. Wolfganga a výletní hostinec “Na Poustevně”. Na tomto místě měl totiž přespávat sv. Wolfgang, když putoval z Řezna do Prahy vysvětit biskupa Dětmara. Nedaleko je též národní přírodní památka Americká zahrada. Jedná se o arboretum s 219 druhy stromů převážně z Ameriky. Na odpočívadle jsme si zahrály skvělou stolní hru Vše nej!, kterou vřele doporučujeme, prověřila, jak se známe a jaké dárky bychom si navzájem daly a jaké bychom rády dostaly. Večer patřil dalšímu slavení, děkovaly jsme naší ředitelce za její trpělivost a animaci komunity, ona děkovala nám, loučily jsme se se sestrou Janou měnící komunitu – prostě jsme si všechny děkovaly – ústně i v modlitbě. V neděli jsme v pastoračním centru prožily slavnost prvního svatého přijímání malé Klárky a poté se vypravily na výlet do Starého Plzence na dobrý oběd a pokračovaly do zámku Kozel a přilehlého parku.
Večer opět patřil modlitbě vděčnosti. Víkendem jsme uzavřely tento školní rok, vrhly se do víru prázdnin a těšíme se, co všechno přinesou.”

Svátek vděčnosti v Brně

Svátek vděčnosti v Brně

Že nevíte, co je to svátek vděčnosti? A proč byl zrovna v Brně? To jste asi nečetli článek o svátku vděčnosti v Karlíně. Zde již nebudeme vysvětlovat podstatu tohoto svátku a vrhneme se ihned do víru událostí, které komunita zažila v neděli 7. června 2020.

“V naší brněnské komunitě jsme si pro svátek vděčnosti zvolily neděli 7. června, ale s přípravami jsme začaly už pět dnů předem, kdy se v naší kapli postupně objevovala papírová srdce vždy se jménem jedné z nás (počínaje nejstarší a nejmladší konče) a na druhou stranu srdce jsme mohly my ostatní psát nějaké osobní poděkování. Byl to dáreček ke svátku vděčnosti, který jsme si potom v den „D“ mohly přečíst. Vlastní oslavu jsme zahájily slavnostnějším obědem, po němž jsme se (bez Alenky) vypravily na zámek Rájec nad Svitavou. Prohlédly jsme si také část parku a potom jsme s průvodkyní prošly celý velký okruh. Při návratu jsme se v Řečkovicích zastavily na vyhlášené zmrzlině a doma pak byl program, na který si každá z nás připravila nějakou hru nebo aktivitu. Po večeři a nešporách byla ještě speciální modlitba před vystavenou Nejsvětější Svátostí, při které jsme Pánu předložily naše komunitní díky a prosby. Celý den proběhl ve velmi pěkné, pokojné a rodinné atmosféře.”

Svátek vděčnosti v Karlíně

Svátek vděčnosti v Karlíně

Na konci školního roku je zvykem, že naše komunity slaví svátek vděčnosti. Je to svátek, kdy se děkuje ředitelce, že celý rok animovala komunitu, loučí se se sestrami, jež o prázdninách mění komunity, komunita má čas na sebe a prožije víkend spolu podle vlastního uvážení. Přinášíme tedy reportáže z našich komunit. Začneme naší největší komunitou v Praze – Karlíně, kde sestry slavily 19.-20.6.2020.

“Na svátek vděčnosti se naše komunita připravovala několik týdnu předem, modlitbou za každou spolusestru a její úmysly. Vyvrcholením byl společný čas v pátek odpoledne, kdy jsme zhodnotily školní rok a večer se podívaly na fotky z různých akcí, které během roku proběhly a které si mnohé z nás už ani nepamatovaly. Sobotní dopoledne byl časem ticha s Hospodinem a společnou obnovou řeholního slibů. Odpoledne jsme soutěžily poznáváním fotek z dětství, kratičkou hrou, růžencem a výbornou slavnostní grilovačkou. Při večeři jsme poděkovaly naši ředitelce Majce za službu vedení naší komunity. Další děkování proběhlo netradičně v pokojíčku sr. Věry, které jsme děkovaly za příklad statečného nesení stáří a bolestí a Majka naopak poděkovala každé spolusestře osobně milým dárečkem. Co to bylo? Na to se můžete zeptat osobně některé ze sester. Abychom nezapomněly na toho hlavního Dárce všeho zdařeného dobra, zakončily jsme den vděčnosti před Hospodinem v kapli modlitbou nešpor se  symbolickým odevzdáváním růží pod kříž za všechny milosti, které nám udělil.”

Netradiční rozloučení v SDM v Hradci Králové

Netradiční rozloučení v SDM v Hradci Králové
Poslední měsíce letošního školního roku byly docela netradiční. Díky různým mimořádným opatřením se Salesiánský dům mladých téměř vyprázdnil. Toto období sestry využily k vymalování a různým úklidům. S postupným uvolňováním se část studentek vrátila, aby mohly skládat zkoušky a maturity. A tak se mohla uskutečnit i taková “náhradní” rozlučka, kdyse dalo společně pobýt, poděkovat si za uplynulý rok a rozloučit se s těmi, které odsud odcházejí.

Více zde: https://www.sdmhk.cz/news/rozlucka-17-6-2020/

Pod jednou střechou se sestrami salesiánkami

Pod jednou střechou se sestrami salesiánkami

Maturity jsou v plném proudu, přijímací zkoušky také. Co když vaše kroky (nebo vašich dětí, vnoučat, kamarádů) zavítají další školní rok do Plzně?

Máme tu zajímavou nabídku pro studentky VOŠ a VŠ v Plzni do 26 let. Program, který běží již druhý školní rok, nese název “Pod jednou střechou se sestrami salesiánkami”.

Těšíme se na vás!

Zase spolu

Zase spolu

Po koronavirové přestávce se o druhém červnovém víkendu uskutečnilo setkání představených komunit, tentokrát v Praze Karlíně.

Sobotní dopoledne patřilo duchovnímu načerpání s přednáškou o. Vojtěcha Kodeta, Ocarm. na téma Poslušnost a svoboda. Odpoledne se potom sestry věnovaly praktickým záležitostem animace komunit a přípravou na rozlišování nové inspektorky. Večery patřily neformálnímu sdílení a společné modlitbě. Po nedělní mši svaté se uskutečnil výlet, od kterého sestry neodradil ani vydatný déšť.

Výroční “keška”

Výroční “keška”

Věděli jste, že sestry salesiánky letos slaví výročí? Ano, je to již 40 let, kdy první tři sestry složily své sliby “u nás doma”. Přestože si toto datum budeme připomínat přesně v prosinci, budeme vás pravidelně dávkovat různými aktivitami, jež k výročí připravujeme. A zde je jedna z nich.

Dnes je slavnost Panny Marie Pomocnice a sestry salesiánky jsou její Dcery a též živým pomníkem vděčnosti Panně Marii Pomocnici (tak si to přál Don Bosko). V tento slavnostní den tedy byla spuštěna výroční keška – nachází se u Plzně, v Radčicích, blízko kaple Panny Marie Pomocné, která též nese název Kyjovská kaple. Dostanete se k ní po zelené turistické značce z Radčic. Cca 45 kroků rovně za kapličkou naleznete pařez, pod kterým je ukryta. Přečtěte si vzkaz a vezměte si na památku dárek.

Tato keška není součástí oblíbené hry geocashing. Přesto pokud budete mít cestu kolem Plzně nebo v okolí bydlíte, udělejte si během léta vycházku a pojďte výročí s námi oslavit. Sestry salesiánky z Plzně ji pro vás s láskou nachystaly.

Duch Svatý najde cestu

Duch Svatý najde cestu

Právě začíná novéna k Duchu Svatému, který je pramenem obnovení každého charismatu a každé spirituality:

Bůh vybuduje cestu

Tam, kde se zdá, že žádná nevede

On jedná způsoby, které nevidíme

On pro mne vybuduje cestu

K PŘÍPRAVĚ na LETNICE 2020

Skutky apoštolů nám vyprávějí tuto epizodou z Pavlova života:

“Dav se obrátil proti nim a soudcové z nich dali strhat šaty a rozkázali je zbičovat. Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal. On je podle toho rozkazu zavřel do nejbezpečnější cely a pro jistotu jim dal nohy do klády. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali. Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta” (Sk 16,22-26).

Pavel a Silas s nohama v kládě, s roztrhanými šaty a plni ran od bičování  neprosí Boha o pomoc. Místo toho mu zpívají chvály. Jaká je to zpráva pro nás, pro katolickou charismatickou obnovu v tomto čase! Příklad Pavla a Silase nás zve, abychom alespoň do Letnic nechali stranou všechny diskuse o koronaviru, anebo abychom ho alespoň neměli v centru pozornosti. Nezarmucujme Ducha Svatého svým postojem, kterým bychom ho považovali za méně důležitého (nebo méně mocného) než virus.

Příklad Pavla a Silase nás navíc zve k tomu, abychom zpívali Bohu chvalozpěvy. Může nám to připadat absurdní a těžko přijatelné, zvláště pro ty, kteří na vlastním těle zažívají ničivé účinky současné pohromy, ale ve víře můžeme pochopit, že možné to je. Svatý Pavel prohlašuje, že „těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému“ (Řím 8,28). Všechno bez výjimky a tím pádem i současná pandemie! Svatý Augustin vysvětluje hluboký důvod: „Bůh je svrchovaně dobrý a nikdy nedopustí, aby v jeho dílech přebývalo jakékoliv zlo. On je natolik mocný a  natolik dobrý, aby to zlo proměnil zlo v dobro“ (Enchir., 11: 3).“

Nechválíme Boha za to zlo, které sráží celé lidstvo na kolena; chválíme ho, protože máme jistotu, že on dokáže z každého zla učinit dobro pro nás a pro svět. Chválíme ho právě proto, že jsme přesvědčeni, že všechno napomáhá k dobrému těm, kteří Boha milují, a především těm, které miluje Bůh! Sám to říkám s chvěním, protože nevím, zdali to sám dokážu. Boží milost to však dokáže a dokáže ještě víc. Ve své velkopáteční promluvě v bazilice sv. Petra jsem se pokusil pojmenovat některá „dobra“, která již Bůh z tohoto zla činí: probuzení z iluze, že můžeme sebe samotné zachránit a smysl pro solidaritu, která vedla některé z našich bratří a sester až k heroismu. Dnes bych k tomu dodal: probuzení zbožnosti a potřebu modlitby. Dokazuje to výjimečná pozornost vůči gestům a slovům papeže Františka, a to i mimo katolickou církev.

Tentýž svatý Pavel doporučil Tesalonickým: „Za všech okolností děkujte“ (1Tes 5,18). Chvála, dobrořečení a díkůvzdání jsou prvními povinnostmi člověka vůči Bohu. Základní lidský hřích, který je podle apoštola zdrojem každého dalšího hříchu, je odmítnutím těchto dvou postojů: “Proto nemají výmluvu: Poznali Boha, ale nevzdali mu chválu (doxazein) jako Bohu a neděkovali mu (eucharistein)“ (Řím 1,20-21).

Opakem hříchu tedy není ctnost, ale chvála! Chvála Boha, za současných dramatických okolností, je projevem víry nejvyššího stupně. Poté, co Ježíš utišil bouři, nekáral své učedníky za to, že ho nevzbudili dříve; káral je pro nedostatek víry.

Toto je příležitost pro katolickou charismatickou obnovu, aby se navrátila k nejčistšímu původu onoho proudu milosti: od svého zrodu představovala mezi křesťany lid chvály, lid Aleluja.

Nebyli jsme sami. Naši letniční bratři měli tutéž zkušenost. Mezi nejčtenější knihy v Obnově patřila, vedle „Dýky a kříže“ od Davida Wilkersona, také kniha „Prison to praise“ od Merlina Carothers. Autor nejen podtrhuje důležitost chvály, ale ukazuje – s pomocí Písma a osobní zkušenosti – její zázračnou moc.

Největší zázraky Ducha Svatého nedostáváme jako odpověď na naše prosby, ale přichází k nám, když chválíme Boha. Stejně tak jsme četli o třech mladých mužích vhozených do hořící pece, kteří jedním hlasem začali zpívat, oslavovat a chválit Bohu zpěvem hymnu, kterým začíná  modlitba ranních chval  některých neděli a slavností: “Blahoslavený jsi, Pane, Bože našich otců … “. (Dan 3:52nn). Největší zázrak chvály je ten, který přijme chválící osoba, zvláště během zkoušky, neboť se tak ukazuje, že milost je silnější než přirozenost.

Zázrak s Pavlem a Silasem ve vězení – anebo zázrak s třemi muži v peci – se v nejrůznějších okolnostech opakuje nekonečně mnoha způsoby: úleva od nemoci, od závislosti na drogách, z mylného přesvědčení, od břemena osobní minulosti… „Zkus věřit“, je rada, kterou dává Carothers svým čtenářům.

Utopme tedy virus v moři chvály, nebo se o to alespoň pokusme. Spojme se s celou církví, která se při mešním zpěvu Gloria modlí: „Chválíme Tě, velebíme Tě, oslavujeme Tě, vzdáváme Ti díky pro Tvou velikou slávu“. V této modlitbě nejsou žádné prosby, je to pouze chvála!

Během očekávání letnic proto znovu začněme zpívat se stejným nadšením jako tehdy, když ony písně zalily naše oči slzami při prvním setkání s proudem milosti charismatické obnovy: “Alabaré, Alabaré”, “Pojďte uctívat, královské kněžstvo” a spousty dalších.

Jednu píseň bych obzvláště rád zmínil, neboť její text je aktuální. Složil ji v roce 1992 Don Moen. V refrénu se zpívá:

 

Bůh vybuduje cestu

Tam, kde se zdá, že žádná nevede

On jedná způsoby, které nevidíme

On pro mne vybuduje cestu

Nejenom pro mě, nebo pro vás. Pro celé lidstvo.

 

Raniero Cantalamessa OFMcap

převzato z https://www.charis.international/en/home/