Ode dneška probíhá po celém světě “Týden modliteb zapovolání”, který vyvrcholí již tradičně na 4. neděli velikonoční (3. května), na neděli zvanou “neděle Dobrého pastýře”. Bude to již 57. Světový den modliteb za povolání.
Papež František napsal k tomuto dni poselství a v něm vychází z Marka 14 kapitoly, kde se učedníci plaví po rozbouřeném moři. Na tomto úryvku ukazuje a vysvětluje povolání – staví na čtyřech slovech – námaha, chvála, odvaha, vděčnost.
Zde citujeme z listu papeže Františka:
První slovo povolání je tedy vděčnost. Plout správným směrem není pouhou otázkou naší snahy, nezávisí jen na trase, kterou zvolíme. Naše osobní realizace a realizace našich životních plánů není zákonitě výsledkem toho, co rozhodneme ve svém izolovaném „já“; naopak, jedná se především o odpověď na povolání, které přichází od Boha.
Pán ví, že zásadní životní rozhodnutí, jakým je manželství nebo zasvěcený život ve službě Pánu, vyžaduje odvahu. On zná otázky, pochybnosti, obtíže, které zmítají loďkou našeho srdce, a proto nás ubezpečuje: „Neměj strach, já jsem s tebou!“
Dalším slovem je námaha. Každé povolání obnáší úsilí. Pán nás volá, protože nás podobně jako Petra chce uschopnit, abychom „kráčeli po vodě“, neboli abychom se chopili svého života a dali se do konkrétní služby evangeliu v každodenním životě, jaké nám on ukazuje zvláště skrze rozličné formy laického, kněžského a zasvěceného života. My se však podobáme apoštolu Petrovi: máme touhu i elán, ale současně jsme poznamenáni slabostmi a obavami.
Byť jsme uprostřed vlnobití, náš život se otevírá chvále. To je poslední slovo povolání a má být i výzvou, abychom se učili vnitřnímu postoji Nejsvětější Panny Marie: ona, vděčná Bohu za jeho pohled, kterým na ni shlédl, s vírou svěřila jemu své obavy a nejistoty a odvážně odpověděla na jeho povolání. Její život se tak stal trvalým Pánovým chvalozpěvem.
Připojme se tedy k celé církvi v modlitbě za všechny, kteří hledají a rozlišují povolání, aby otevřeli své srdce Pánu a nechali se jím vést, neboť On dokáže život každého člověka učinit šťastným a plodným.
Večer před svátkem sv. Jana mu tyto srdce přinesli do pokoje a popřáli mu. Don Bosko byl překvapen a dojat zároveň. Každým rokem se tato malá slavnost začala opakovat, vždy ve větším a slavnostnějším rázu.
5. července 1876, na slavnost sv. Dominiky, se také poprvé konal svátek vděčnosti (oslava svátku) Marie Dominiky Mazzarellové. Dříve se také její svátek slavil, ale více komorně. Sestry a chovanky pro Matku připravily písně a básně. Matce však taková pozornost nebyla milá a před oslavou se schovala do podkroví, takže ji ještě před začátkem musely po domě hledat.
oslaví svátek vděčnosti “doma”, v Generálním domě. Bude daleko více “internetový” než loňské roky, zvláště díky koronaviru. Matce tedy děkujeme za 12 let její služby (na podzim na Generální kapitule by měla předat svou službu nové nástupkyni). Citát, provázející svátek, pochází z žalmu 1 a zní: “Tvůj život je stromem, který nese ovoce.”
Každá komunita se připojí na libovolnou dobu v libovolné hodině, rozpis je však připraven tak, aby nepřetržitě bylo 24 hodin chváleno Pánovo jméno. Adorace dnes bude začínat společným zvoněním zvonů z klášterních kaplí a domů. I naše komunity FMA se připojují k této iniciativě. Další bohoslužby, výstavy a vzpomínkové akce jsou díky epidemii koronaviru přesunuty na podzim. Zveme vás, pokud chcete, připojit se doma ve svých domácnostech k tiché modlitbě za všechny, kteří před 70 lety trpěli a z jejichž plodů my dnes můžeme žít. Stejně tak za to, aby i dnešní řeholníci a řeholnice naplňovali své poslání správným způsobem a přispívali ke spáse lidí a k Boží oslavě.
Velký Pátek je dnem umučení našeho Pána Ježíše, dnem postu a vděčnosti za odpuštění hříchů. K tomuto dni také (asi víc než k jiným dnům) patří křížová cesta, modlitba, na které při 14 zastaveních sledujeme poslední kroky Pána Ježíše po této zemi.
Na každém pražci, které jsou od sebe přesně 49 kroků, je keramické znázornění jednoho zastavení, každé od jiného umělce. Pan František je zadal různým šikovným lidem – z Přílep, Rakovníka, ale také třeba z Bulharska… 
A jak pan František dodává, je to také cesta života každého z nás se všemi možnými utrpeními, která nás mohou potkat. Zveme vás tedy, pokud budete někdy v tomto kraji, tuto pozoruhodnou křížovou cestu navštívit a spojit se v modlitbě s Pánem Ježíšem.