Kurz sekretářek v Římě

Kurz sekretářek v Římě

Ve dnech 16. až 29. března se uskutečnilo setkání inspektoriálních sekretářek v generálním domě v Římě. Zúčastnilo se ho 27 sester ze všech pěti kontinentů.  Společně s generální sekretářkou sestrou Marií Luisou Nicastro a jejím týmem probíraly různé záležitosti týkající se formulářů, dopisů, fotografií, archívu a dalších úkolů, které sekretářky dělají. Za naši Inspektorii se setkání účastnila sestra Eva Liškutinová. Poprosily jsme ji tedy o pár postřehů z jejího pobytu v Římě.

“Kurz byl zahájen mší svatou. Její předsedající byl don Pierluigi Cameroni, postulátor pro blahořečení a svatořečení. Nadšeně vyprávěl o různých salesiánech, sestrách a laicích, kteří jsou v procesu blahořečení či svatořečení. Vyzdvihl také „Staříčka“ – P. Ignáce Stuchlého, prvního československého představeného salesiánů, který měl velmi rozmanitý život a nakonec viděl v roce 1950 zkázu salesiánského díla v Československu při likvidaci církevních řádů a kongregací v „Akci K“. Další milá a poučná setkání byla s generální matkou sr. Chiarou Cazzuola a dalšími sestrami z generální rady, přítomnými v Římě.

Zkušenost to byla velmi obohacující co do vzdělání i do kulturní a jazykové rozmanitosti. Sociální sítě umožní zůstat ve spojení i na dálku. Bohu díky za krásná setkání.”

A my jenom dodáme, že sestra Eva stihla i během hutného programu navštívit také “své krajany”. Setkala se jak s bratry salesiány Filipem Marešem, Petrem Zelinkou a Pavlem Ženíškem, kteří nyní v různých službách pobývají v Římě, tak s naší novickou Věrkou Gajdůškovou.

Děkujeme sestře Evě a vyprošujeme jí do její služby Boží požehnání.

Více foto zde.

Kurzy Alfa pro mládež

Kurzy Alfa pro mládež
V průběhu postní doby probíhala v SDM v Hradci Králové pravidelná setkávání kurzů Alfa pro mládež, které se účastnily dívky jak z řad místních obyvatelek SDM, tak i z řad studentek odjinud. Vytvořila se příjemná, přátelská atmosféra, ke které napomohl jak přístup jednotlivých hostů, kteří nabízeli podněty k zamyšlení, tak i následná diskuze. Tým hostitelů tvořily sestry salesiánky z místní komunity spolu se dvěma studentkami.

Oslava sv. Josefa

Oslava sv. Josefa

Každá naše komunita nese jméno nějakého patrona nebo patronky. V Kobylisích je to svatý Josef, a tak každoročně sestry z Kobylis zvou na slavnost svatého Josefa Karlínskou komunitu do svého domu. Uskutečnilo se to i letos, a to v pondělí 20.3. 2023.

Vše vypuklo v 18:30, kdy se shromážděné sestry pomodlily slavnostní nešpory. Poté následoval přípitek a bohatá večeře s možností si popovídat. Celý večer se nesl v přátelském duchu a svatý Josef se v nebi jistě radoval 🙂    

Ocenění města pro litevské sestry

Ocenění města pro litevské sestry

Do naší česko-litevské provincie patří také dvě komunity sester na Litvě. Město Kaunas (kde působí
jedna z komunit) každoročně oceňuje některé ženy za přínos pro město titulem „Žena města“ na
základě hlasování obyvatel. Letos se mezi finalistky dostala i naše sestra Iruté Dovydaityté, která byla
oceněná za svou práci pro znevýhodněné děti v Denním centru, které sestry provozují. Dětem je
v Denním centru nabízena pomoc s domácími úkoly, doučování, možnost smysluplného trávení
volného času a také jídlo, které by jim často neměl doma kdo připravit.
A jak se cítila sestra Iruté na slavnostním předávání cen mezi herci, zpěváky, umělci, právníky,
profesory a dalšími osobnostmi města? Říká, že po počátečním zděšení z toho, co ji čeká, se jí tato
událost stala příležitostí mluvit o Bohu a o svém povolání v prostředí, kde to není tak běžné. Mohla
také více upozornit na potřeby znevýhodněných dětí a otevřít nové možnosti spolupráce pro jejich
dobro.

 

ŘEZ v Karlíně

ŘEZ v Karlíně

To víte, výchova je náročná záležitost, hlavně psychicky, tak občas je třeba si dát i pořádně do těla… Cože jsme to tedy řezaly??? 🙂

Ale ne, ŘEZ je chytrá zkratka pro setkání ředitelek, ekonomek a zodpovědných za dílo. K nim se také přidávají sestry v pastoraci, takže je to takové menší setkání provincie, kde se snažíme zamýšlet nad našimi díly a pastorací jak z pohledů sester zodpovědných za různá díla, tak ekonomek, ředitelek… A občas si pozveme i nějakého odborníka, abychom se také trochu vzdělaly 🙂 Letošní ŘEZ se tedy konal druhý březnový víkend v Karlíně. V pátek večer jsme měly sesterské sdílení nad tím, co nás v poslední době oslovilo, nad čím jsme přemýšlely… Bylo to velmi silné a obohacující sdílení. Netradiční křížová cesta z přízemí domu až nahoru do třetího patra zakončila páteční postní den – účastnily se jí jen ty nejvytrvalejší z nás, jelikož už byla v trochu pozdní hodinu, ale kdo byl, nelitoval…

V sobotu jsme na naše setkání pozvaly i zaměstnance a spolupracovníky laiky z našich děl. Nebylo jich mnoho, ale kdo byl, ten se vyjadřoval pochvalně, tak doufáme, že se příští rok naše řady zase  rozmnoží. Tématem “gender” nás provázela Hanka Imlaufová. Její znalosti a zkušenosti nás velmi obohatily v této problematice a ocenily jsme i nejnovější poznatky, které měla jen z 14 dní staré konference. Nechala nám i spoustu materiálů k samostudiu 🙂 Mši svatou nám přišel sloužit salesián Vojta Sivek a úmysl mše svaté byl  za  naši  sestru  Mary,  která vedla školku  a kterou  si  Pán  před  dvěma lety za covidu povolal k sobě.

Večer jsme se sešly po “sekcích” k neformálnímu sdílení. Neděle se nesla v duchu tématu “udržitelnost”, každá jsme zkoumaly, co pod tímto tématem vlastně máme za obsah a co by nás jako společenství mělo zajímat. Na programu bylo sdílení ředitelek komunity, co naše domy dělají pro ekonomickou udržitelnost v době zdražování. Tím však rozhodně není téma vyčerpané… Mši svatou v neděli přišel sloužit sám pan provinciál salesiánů Martin Hobza a setkání jsme zakončily výborným obědem.

Celá Inspektorie se setkáme po Velikonocích v Hradci a setkání ŘEZ bude zase za rok. Stále se máme na co těšit… Více foto zde.

Duchovní obnova v Praze – Karlíně

Duchovní obnova v Praze – Karlíně

O prvním březnovém víkendu proběhla v Praze – Karlíně duchovní obnova pro mládež. Zázemí tvořily sestry salesiánky, Helča z Karlínské komunity a Zdeňka a Pavlínka z Hradecké komunity. Zajišťovaly zamyšlení nad texty Písma, vaření, doprovázení účastníků, program. Kněžskou službu zajišťoval salesián Petr Boštík. Účastníků se sešlo 10, což je taková akorát skupinka.  Jak duchovní obnovu prožili sami účastníci, se dozvíme ze sdílení Marušky a Marty. Nejdřív dáme slovo Martě: ” Mám sem přispět pár větami, ale jak psát o akci, kde se vlastně nic navenek neodehrálo? Nemluvili jsme, nenaučili jsme se žádná nová převratná fakta, nepodnikli jsme výpravu na žádné nové místo, nenachodili žádné kilometry, nevykonali nějaký kus práce ani se nedotkli aktuálních témat. Nic, co by zaujalo náhodného čtenáře na webu, žádné skvělé fotky, žádné zážitky k vyprávění. A přesto si toho odnášíme hodně. Měli jsme příležitost si toho mnoho říct s Pánem, seznámit se blíž s Jeho slovem, prozkoumat zákoutí své duše, přiblížili jsme se Pánu, nabrat sílu do všedních dní a dotknout se, třeba jenom na chvilku, koncem prstu, nebe. Víte… ono se to vlastně do pár vět vůbec shrnout nedá.” A co k tomu říká Maruška? “Postní duchovní obnova začala netradiční křížovou cestou vedenou z přízemí karlínského domu až do horní kaple. Při každém zastavení jeden z účastníků četl úryvek z písma a připojil krátkou osobní modlitbu. Do kaple sester jsme měli neustálý přístup. Velký symbolický význam pro mě měl fyzický prostor obnovy. Spala jsem v 1. patře, kde bydlím po celý školní rok. Když jsem zamířila do společné části domu, kde se konaly přednášky a zamyšlení nad Písmem, bylo třeba vystoupat po jednom schodišti. Ke svatostánku v kapli pak vedlo další. Někdy se říká, že k druhým lidem je potřeba se sklonit, abychom porozuměli jejich světu, představám, cítění. Často to tak může vypadat – zvlášť, pokud pracujeme se studenty nebo s mladými z problematického prostředí. Skutečnost je ale opačná. K druhému člověku se vždy stoupá po nějakém schodišti, nahoru, do kopce. Protože každá duše je novým světem, nepředvídatelně krásným a tajemným. Cesta ke svatostánku (do nejvyššího patra) pak připomínala cestu učedníků na horu proměnění. Evangelijní perikopa, v níž Pán Ježíš zjevuje svou slávu na hoře Tábor, vycházela také na nedělní mši, jíž duchovní obnova vyvrcholila. Chtěla bych moc poděkovat sestrám salesiánkám za možnost osobního rozhovoru, inspirativní přednášky. Staraly se o nás tak, že jsme mohli opustit všechny denní starosti a soustředit se na Pána. Velké díky náleží o. Petrovi, který sloužil mše svaté a umožnil nám slavit svátost smíření. Kromě přístupu ke svátostem mě nejvíce oslovil prostor vybudovaný z ticha. S dobrými kamarády lze propovídat celé hodiny, je v tom určitá životní poezie, ale v mlčení se setkáváme jen s nejlepším přítelem. Existují různé druhy ticha, nejlepší z nich je však ticho v atmosféře důvěry.”    Děkujeme Martě i Marušce za sdílení.

A já jen doplním, že v atmosféře ticha se vytvořilo krásné přátelské prostředí, jak je vidět na poslední fotce. Mládí se potřebuje i vydovádět 🙂

Děkujeme všem organizátorům i účastníkům a hlavně Bohu, co vše konal v lidských srdcích.

Víkendovka CSŠJB v Liberci

Víkendovka CSŠJB v Liberci

Osm odvážných žáků z Církevní střední školy sv. Jana Boska v Praze – Karlíně spolu s dvěma salesiánkami Zuzkou a Evou se vydalo o prvním březnovém víkendu poprvé na víkendovku do Liberce. Byli z různých tříd, a tak měli možnost se navzájem více poznat. Dáme jim tedy slovo:
“Při příjezdu do Liberce nás přivítal sníh, který už v Praze dávno nebyl. Bydleli jsme na faře v Ruprechticích. Po večeři jsme hráli seznamovací hry a venku ve tmě jsme zachraňovali světlo svíce při hře Slunovrah. Den jsme ukončili děkováním za malé a velké věci v našich životech.
Dopoledne jsme si povídali o tom, jak být lepším člověkem. Potom jsme se vydali na výlet po modré značce až do ZOO, kde nás upoutala spousta mláďat různých druhů zvířat. Cestou jsme si užili koulovačku a různé hry. Večer jsme zpívali písně s kytarami a stavěli sněhuláka „Františka“. Den jsme ukončili vzájemným požehnáním. V neděli po mši a brzkém obědě jsme se spokojeni vydali na cestu zpět do Prahy. Už se těšíme na příští víkendovku.”
Takže dle jejich zprávy se vrátili spokojení, stejně jako naše sestry. Takže zase za měsíc, těsně před Velikonoci, si to zopakujeme, dá-li Pán, ve Zdicích. Třeba se přidají i další odvážlivci 🙂