Na roráty k sestrám salesiánkám

Na roráty k sestrám salesiánkám

Blíží se advent a s ním i tradice účastnit se rorátních mší – mší brzy ráno, často ve tmě při svíčkách, při kterých se zpívají písně plné touhy po příchodu Mesiáše. Každý rorátůchtivý si jistě ve svém městě či místě či někde poblíž najde nějakou možnost, jak se rorátů účastnit. Pokud jste z Hradce Králové či z Prahy Karlína anebo okolí, můžete se zúčastnit i rorátů s našimi komunitami. Některé komunity se modlí v rámci svých farností, jiné mají “svůj” kostel či kapli a zvou přímo do domu. Přikládáme dva plakátky již zmíněných komunit ohledně této možnosti.

A ať už budete kdekoli, hlavně, ať jste s Hospodinem a máte pro něj otevřené srdce!

SDM v diecézích se účastnily i sestry salesiánky

SDM v diecézích se účastnily i sestry salesiánky

V sobotu před slavností Ježíše Krista Krále se ve většině diecézí sešla mládež, aby se společně modlila a povzbudila. Toto každoroční setkání  bývalo (pro pamětníky) v sobotu před květnou nedělí. Setkání připravuje půdu celosvětovému SDM v Lisabonu v roce 2023. Tam se samozřejmě nedostanou všichni, proto je možnost i setkat se v menším počtu po diecézích.

Přinášíme zde reportáž ze setkání Plzeňské diecéze, na kterém byla přítomna sestra Majka Tkadlecová a reportáž z Pražské arcidiecéze, na kterém byly přítomny sestra Eva a Zuzka. Takže nejdříve začneme Západem 🙂

“Diecézní setkání s biskupem v plzeňské diecézi se neslo v rodinném duchu díky nízkému počtu účastníků (např. kde jinde by si mohli všichni účastníci potřást pravicí s biskupem nebo mít s ním mši sv. v presbytáři katedrály?). Motto znělo: SPOLEČENSTVÍ – POMOC – EVANGELIZACE a vycházelo z Biblického úryvku: Maria se vydala na cestu a spěchala. (Lk 1,39)

Už v pátek večer se zájemci sešli u salesiánů v Lobzích na společnou večeři. Po seznamovací aktivitce následovala modlitba chval se slovem biskupa Tomáše a možností zpovědi. Po zbytek večera jsme se věnovali stolním i sportovním hrám. Zapálení volejbalisté si zahráli volejbal s biskupem a milovníci dobrého čaje si mohli jen tak popovídat na baru. V sobotu ráno jsme se po snídani a impulzu na cestu vydali pěšky od salesiánů do katedrály. Na mši sv. přijeli další mladí a na oběd se nás sešlo dokonce padesát. Před obědem proběhla ještě krátká hra po městě. Po obědě následovalo živé a poutavé povídání dobrovolnice z Cagliera Majdy Kroupové o její misii v Zambii. Následovala talk show s Majdou a otcem biskupem a pak už jsme byli rozděleni do diskuzních skupinek, kde jsme trochu zhodnotili program letošního setkání a povídali jsme si na téma evangelizace. Po shrnutí jsme pak dostali požehnání na cestu a vyrazili jsme domů – svědčit nejen o tomto setkání, ale hlavně o Kristu, o našem životě s Ním.”

Děkujeme Majce Tkadlecové, fotky k shlédnutí zde a předáváme slovo do Prahy:

“V sobotu jsme se vydaly do nedalekých Kobylis, kde proběhlo setkání mladých pražské arcidiecéze. Otec arcibiskup Jan Graubner, který se tohoto setkání v Praze účastnil poprvé, měl pro přítomné připravenou katechezi spojenou s  poselstvím papeže Františka na téma: “Maria se vydala na cestu a spěchala”. Mluvil o úžasném setkání dvou žen, bez klepů, kde Maria myslí na Alžbětu, která potřebuje pomoc. Nosí v sobě Ježíše. Po  sv. přijímáni se tělo každého z nás stává chrámem, kde přebývá Bůh.
Po katechezi následovala venkovní hra s 15 stanovišti, kde jsme sbírali věci (samolepky), které se hodí na pěší pouť a při tom plnily úkoly nebo sdílely něco z našeho duchovního života. Po teplém obědě byly dva bloky různých workshopů. Celé setkání vyvrcholilo mší svatou ze slavnosti Ježíše Krista Krále. Po závěrečném požehnání jsme odešli už ne ve jménu svém, ale ve jménu Páně, jak správně upozornil otec arcibiskup. A přál nám, aby nás příště bylo dvakrát tolik. Jak je to možné?  Když se podělíme se svými kamarády o radostnou zvěst…”

Děkujeme i sestrám z Karlína za pár slov, fotky k shlédnutí zde a nezapomeňte se za mládež modlit, i když týden modliteb za mládež byl tímto setkáním ukončen 🙂

 
 
 

Věrka končí apoštolátní praxi

Věrka končí apoštolátní praxi

Již přes měsíc je naše novicka Věrka v ČR. Někteří z vás ji měli možnost vidět na Moravě, v rodných Luhačovicích i ve Fryštáku. Další v Praze, kde teď v komunitě v Karlíně 6 týdnů pobývá. A další třeba v Teplicích, kde prožila část života a kam se ráda vrací za svými přáteli (a doktory :-)). A někteří také v přírodě, kam ráda vybíhala na odpočinek a občerstvení. Jak tento čas vidí sama Věrka? Položily jsme jí pár otázek:

  1. Čím tě apoštolátní praxe obohatila?

Největším bohatstvím pro mne bylo setkání se sestrami v inspektorii, nejprve v komunitě a díky listopadovému setkání i s ostatními. Tato setkání mi pomohla cítit se “více doma”  v institutu,  i najít odpovědi, světlo do otázek, které se mi otevřely  během formačního období.

Dalším obohacením  byla stáž v Církevní střední škole Jana Boska, kde jsem dělala nejprve doprovázející asistentku ukrajinskému studentovi, později jsem i suplovala některé hodiny. Mohla jsem pozorovat  pedagogický styl kolegů,  kteří mají co předat; nebojí se být nároční a zároveň umí motivat. Díky menším počtům žáků ve třídě je možný více individuální přístup a osobnější vztahy. Líbila se mi i přirozená výchova k hodnotám, například skrze každodenní ranní slůvka, kde pedagog často vychází ze své životní zkušenosti a moudrosti.

Mile mne překvapilo přijetí studenty, jejich otevřenost a sdílnost, byla jsem s nimi opravdu ráda, nejen v hodinách, ale často i o přestávkách 🙂

  1. Co pro tebe bylo těžké?

Spíše jsem se jen lehce dotkla obtíží, které stálí pedagogové řeší trvaleji: nedostatečná osobní motivace žáků ke studiu  a nepravidelná docházka do školy, často související s nefunkčním rodinným zázemím. Dále psychologická specifika  některých typů osobnosti, se kterou je nutno počítat, včetně jejich lability. Někdy bylo těžké rozeznat, kdy mluví pravdu a kdy si vymýšlí, přehání, dramatizují.

Také pro mne není snadné být “jen” ve škole, byla jsem ráda za možnost účastnit se některých programů v salesiánské farnosti, dále jít si zaběhat s holkami vysokoškolačkami nebo s holkami z intru strávit tvůrčí večer s výrobou papírových růžiček.

3. Jaké tři události se ti nejvíce vryly do paměti?

  • zážitek ze suplování ošetřovatelství: už to, že holky nechtěly promarnit hodinu a kreativně vymýšlely různé alternativy k nefunkčímu videu, včetně učebnice! Nakonec jsem donesla svůj notebook a holky si pak s velkým zájmem zkoušely na sobě či na figuríně dopomoc při pohybu pacienta na lůžku.
  • asistence či suplování v hodinách vaření. Společné jídlo spojuje, a tak jsme při ochutnávce uvařeného jídla vyprávěli o sobě, o adapťáku , kam by jeli hned znovu, nebo o umírajícícm stryci, za kterého se chtěli pomodlit.
  • ranní slůvko jedné pedagožky inspirované příběhem, který četla předchozí den svým dcerkám na dobrou noc. Díky tomuto příběhu se pedagožka velmi citlivě zhostila tématu EMPATIE, v návaznosti na krádež peněz ve třídě. Schopnost vcítit se do prožívání druhého, kterému ubližuji, nebo se kterým žiji konfliktní vztah, doprovodila i působivým příkladem, situací ze svého života. Myslím, že to  byl “zásah do živého” aneb formace svědomí.
  1. Jaké dary jsi od Hospodina v těchto dnech dostala?

Kromě obohacení zmiňovaném v bodě 1) to byla řada laskavých Božích znamení, ujišťující mne o Jeho doprovázení.

  • Hned příjezd 24. září, po 14 měsících do ČR , se shodoval s dnem slavnosti skládání spolupracovnických slibů mé velké přítelkyně Zdenky z Teplic. Bylo skoro neuvěřitelné, že jsem ji mohla ve Fryštáku pozdravit, spolu s dalšími teplickými přáteli. Když jsem se zjevila uprostřed odpolední zahradní  slavnosti s velkým kufrem, bylo to pro ně opravdu velké překvapení, skoro zjevení 🙂
  • Hodně mne potěšilo pozvání od mládežníků z Teplic a přespávačka s nimi. Procházka půlnočními Teplicemi s kytarou a vydatným zpěvem chválových písniček bylo tak trochu jak ve snu 🙂
  • Jsem moc vděčná za možnost zúčastnit se  obřadu vstupu do aspiratntátu aspirantky Markéty, je to vymodlené povolání…
  • Supr byly podzimní prázdniny, které milují pedagogové stejně jako studenti. Měla jsem možnost vyjet na tři dny do Krkonoš se sestrou Janou a aspirantkou Markétou, vyběhat se po horách a popovídat si dosyta o všem důležitém i méně důležitém, co do našich životů patří. Velmi pěkná byla i příležitost navštívit nedaleké diecézní centrum mládeže v Příchovicích, kde jsem zorganizovaly večer s tématem povolání, doplněný mj. italským tancem MGS, který měl opravdu potenciál roztancovat celý sál!
  • V neposlední řadě jsem moc vděčná za týden strávený s rodiči v Luhačovicích, mj. jsem naplánovala návštěvu jejich rodišť a míst spojených s jejich dětstvím. Též setkání s bratrovou rodinou a jeho  pěti dětmi, které jsou schopné “oživit” poklidný Petřín, schody metra či holuby na Staromáku, je vskutku nezapomenutelné. Už jste si někdy zkusili holuba chytit a pustit do vzduchu? Krýšovi se to vícekrát podařilo 🙂
  1. Co bys chtěla vzkázat naším čtenářům?

Bůh je Bohem živých,  zaznělo v minulém nedělním evangeliu. Přeji sobě i vám, ať “oživíme” ta místa, kam jsem posláni, třeba i tancem. Ten italský – Ballo MGS 2021 – je k tomu jak stvořený!

Setkání CEL

Setkání CEL

 První společné setkání sester salesiánek v tomto školním roce se konalo o prvním listopadovém víkendu v Praze Karlíně. Nesešly jsme se sice díky podzimním nemocem všechny, ale kdo mohl a byl přítomen, nelitoval.

V pátek večer jsme měly sdílení ze všech komunit, abychom věděly, čím kdo žije. Slovo dostala i naše aspirantka Markéta a novicka Věrka, která měla připravenou i prezentaci o noviciátu, kde teď tráví dva roky života. Po společném programu následoval soukromý program dle libosti: většinou povídání, občas spánek nebo modlitba 🙂

Po ranních sobotních modlitbách a snídani jsme se celé dopoledne vnořily do problematiky gender. Je to téma, kde je rozhodně co objevovat. Sestra Míša Pitterová si pro nás připravila prezentaci ohledně vývoje tohoto tématu a jeho důsledků. Ve sdílecích skupinkách jsme zjistily, že každá máme zkušenosti s tímto tématem, ale je těžké se v něm dobře orientovat. Budeme se mu věnovat i na dalších setkáních.

Polední mši svatou jsme slavily spolu s dalšími věřícími v Karlíně v kostele Cyrila a Metoděje.

Odpolední téma, jak hlásat Krista, nás všechny naplnilo nadšením, neboť jsme zjistily, že Krista hlásáme velmi rády, i když způsoby mohou být opravdu rozmanité. Ke sdílení jsme použily i metodu ze synodálních skupinek. Večer patřil zprávám Inspektorky, která strávila v září měsíc v Itálii na různých grémiích, v říjnu zas navštívila Litvu, na níž máme dvě komunity a zpravila nás o situaci v postulátu, kde máme postulantku Marušku. Večer opět patřil volné zábavě, jak u svařáku, tak v různých přátelských sdíleních, některé shlédly film Mravenčí polepšovna.

Nedělní dopoledne patřilo sdílení nápadů v našich dílech, abychom se navzájem obohatily a inspirovaly, kde se co dělá a jaké nápady by se daly použít i jinde. Setkání jsme zakončily mší svatou, kterou pro nás slavil salesián novokněz Vlastík Vajďák a kdo chtěl, mohl obdržet i osobní novokněžské požehnání. Oběd, který stejně jako ostatní jídla připravovaly naše “naděje” (aspirantka Markéta a novicka Věrka), jsme s chutí pojedly a rozloučily se. Dá-li Pán, opět se sejdeme.

Více fotek zde.