Náš SHM Klub v Plzni Skvrňanech letos nabídl dětem na podzimní prázdniny příměstský tábor “Z pohádky do pohádky”. Každý den byl uveden jinou kratší filmovou pohádkou, ze které jsme si potom vybrali nějakou pěknou myšlenku do života. Následovaly písničky, nejrůznější hry, soutěže, vyrábění, dokonce i pečení a zdobení perníčků a nechyběla ani růžička z krepového papíru. Poslední den jsme navštívili zábavný park Techmánia a 3D planetárium. Dětí bylo celkem 13, z toho 6 z ukrajinských rodin. Vytvořila se moc hezká parta a akce se všem (malým i velkým) moc líbila.
Archiv pro měsíc: Říjen 2023
Setkání sester v Karlíně
První setkání sester tento školní rok se uskutečnilo v Karlíně ke konci října (20.-22.10.).
V pátek se toho většinou moc nestíhá, jsme rády, že v pořádku dojedeme ze všech koutů republiky, posdílíme něco z komunit, pomodlíme se, povečeříme, Inspektorka nám řekne slůvko na dobrou noc a večerní program je na uvážení každé z nás 🙂
Sobota dopoledne patřila oprášení slibu čistoty. Sestra Míša Pitterová nám v dobře připravené prezentaci zopakovala to, co jsme se učily již v noviciátě, ale co přijde fajn si občas osvěžit. Vytáhla i myšlenky o čistotě z oběžníků generálních matek, z našich stanov, z dokumentů církve. Následovalo sdílení ve skupinkách, jak tento slib prožíváme.
Mši svatou nám přišel sloužit otec Stefano Pasquero, kněz ze společenství Fraternità Sacerdotale dei Missionari di San Carlo Borromeo; tomuto společenství je nově svěřená karlínská farnost. Přišel velmi radostný a v kázání jsme mohly naslouchat jeho historkám o tom, jak slouží jako duchovní v nemocnici. Samozřejmě kázání vycházelo z evangelia 🙂
Po obědě a siestě, kterou většina sester využila na modlitbu růžence, přišel další host, pan Mgr. Vlastimil Marušák, psychoterapeut, kouč, supervizor. Sdílel s námi jeho myšlenky k tématu “Jak žít radostí”. Přednáška byla velmi podnětná a vzbudila i dost otázek, jenže čas neúprosně běžel. Po dvou a půl hodinách jsme tedy hostovi (a jeho manželce) poděkovaly a třeba jsme se neviděli naposled…
Následovala adorace, večeře a nabídka večerního programu sestávala jednak z povídání u vínka, jednak z naslouchání zážitků dobrovolnice Dáši, která byla na dobrovolné službě v Mexiku. Některé sestry dokonce stihly oba programy 🙂
V neděli se toho už také moc nestíhá, kromě mše svaté v Karlínské farnosti jsme se navzájem naslouchaly při hodnocení. Všem se setkání líbilo a zakončily jsme ho nedělním obědem vykouzleným šikovnýma rukama našich mladých nadějí: novicky Marušky a aspirantky Aničky.
Děkujeme sestrám, které setkání připravily a těšíme se příště.
Více foto zde
Oslavy 30. výročí v Karlíně
V neděli 8.10.2023 se i přes mírnou nepřízeň počasí začali už dopoledne sjíždět lidé z celé ČR k sestrám salesiánkám na Vítkově ulici v Praze Karlíně. Důvodem bylo, že zde před kratší nebo delší dobou oni sami nebo jejich děti navštěvovali školu nebo domov mládeže nebo školku, popř. zde pracovali či je pojí se sestrami a místním dílem nějaké jiné pouto 🙂 Slavilo se 30 let od vzniku tohoto díla, a tak byl důvod k vděčnosti, oslavám, setkání.
Dopoledne patřilo dětem, byly připraveny stanoviště s úkoly a následnými odměnami, ale už i příchozí rodiče se mohli setkat s dávnými přáteli či si prohlédnout fotky a zavzpomínat. V poledne jsme se všichni sešli na mši svatou v blízkém kostele sv. Cyrila a Metoděje. Mši sloužil provinciál salesiánů P. Martin Hobza SDB a přítomen byl též nový místní administrátor farnosti, otec Marco. Poté jsme se přesunuli opět na zahradu domu, kde bylo připraveno pohoštění. Bylo možno navštívit prostory domu, shlédnout kroniky, videa a poslechnout si přednášku, jak se dílo v Karlíně za 30 let vyvíjelo. Tu si připravila ředitelka zdejší školy sestra Michaela Pitterová FMA. Na setkání se objevilo mnoho sester salesiánek, protože se nás zde za 30 let vystřídalo opravdu hodně. Některé sestry slavily už z nebe. Na setkání byli přítomni jak bývalí žáci a žákyně, tak ti nynější. Přišly i sestry boromejky, které tento dům stavěly. Vytvořilo se opravdu pěkné společenství lidí.
Děkujeme Pánu za krásně prožitý den v přátelské atmosféře, za všechno dobro, které nám za 30 let umožnil vykonat a prosíme o požehnání pro všechny, kteří jsou s tímto dílem jakkoli spojeni.
Více foto zde
Zahájení postulátu v Turíně
V sobotu 7.10.2023 se v kapli v inspektoriálním domě FMA v Turíně uskutečnilo slavnostní zahájení postulátu. Přinášíme zprávy přímo z pera naší novopečené postulantky Markéty Vagenknechtové:
“Do postulátu nás vstoupilo 11. Jsme rozmanitá skupina jak z hlediska země původu (Itálie 2x, Chorvatsko 4x, Slovinsko, Maďarsko, Rumunsko, Jordánsko a ČR), tak z pohledu věku nebo zkušeností.
Na tuto událost jsme se poctivě připravovaly. Vybraly jsme si úryvek z evangelia, který nás bude provázet celým rokem – Mt 14, 22 – 33 – Ježíš, který kráčí po vodě, zachraňuje Petra a vstupuje na loď k učedníkům. Naším ústředním veršem se stalo: „Coraggio, sono io.“ (resp. „Vzchopte se, já jsem to.“). Volbou tohoto verše z evangelia a obrázku, který jsme vytvořily pro průvodce slavností (viz. foto), chceme vyjádřit touhu kráčet v přesvědčení, že Ježíš je s námi a vždy nás podporuje. Chceme se naučit Mu důvěřovat, naslouchat Jeho hlasu, poznávat Ho ve všem, co děláme a čím žijeme. Chceme se navzájem podporovat na této cestě a být znamením naděje na naší společné lodi.
Vybraly jsme si také úryvky ze života zakladatelů. Od Dona Boska jsme si pro začátek naší cesty zvolily sen v 9. letech s důležitým odkazem: „Io ti darò la Mestra“ (resp. „Dám ti Učitelku“). Od Marie Dominiky Mazzarello nás oslovil jeden z dopisů s radou: „Fate con libertà tutto ciò che richiede la carità.“ (resp. „Dělejte svobodně všechno to, co vyžaduje láska“).
Slavnosti se účastnilo jak mnoho turínských sester, tak mnoho sester z okolí. Přijely dokonce i inspektorky či formátorky některých postulantek. Moji přítomnost podpořil Don Vlado (slovenský salesián vyučující v Turíně) a slovenská misionářka v Turíně suor Maria. Celá událost se nesla ve slavnostním a radostném duchu. Přijaly jsme medailku s Pannou Marií Pomocnicí a s Donem Boskem. Kéž nás oba provází a vyprošují nám na cestu světlo Ducha svatého.”
Děkujeme Markétě a vyprošujeme jí potřebné milosti pro tento důležitý rok v jejím životě.
Více foto zde.
Přijetí do aspirantátu
V úterý 26.9. vstoupila v komunitě Praze Karlíně do aspirantátu Anička Beránková. Při této příležitosti jsme ji trochu vyzpovídali 🙂
- Aničko, kam jsi vlastně vstoupila? Co je to za divné slovo: aspirantát…? Jak tvůj vstup vypadal?
Místo slova aspirantát by se také dalo použít slovo kandidatura, slovo aspirace značí určitou touhu – v tomto případě touhu zjistit, zda by pro mě mohl být zasvěcený život u sester salesiánek tou správnou cestou. Vnímám to jako první období nějakého rozlišování a vzájemného poznávání, také jako prostor pro hlubší porozumění Bohu a sobě samé.
Moje oficiální přijetí do aspirantátu proběhlo asi až měsíc po tom, co jsem se nastěhovala do karlínské komunity a už jsem se opravdu nesmírně těšila. Proběhlo to v krásné až rodinné atmosféře se sestrami z Karlína a Kobylis, byl to takový velmi osobní zážitek.
- Jak dlouho v tobě zrála myšlenka toto rozhodnutí udělat? Jaká byla tvá cesta?
Nějakým způsobem se ve mně myšlenky na zasvěcený život ozývaly už dlouho, myslím, že asi 10 let. Pořád jsem nechápala, proč by Bůh měl chtít něco takového zrovna po mně. Navíc jsem se v rozhodování o tom “necítila svobodná”, připadalo mi to, jako bych byla tlačená do něčeho, k čemu jsem sama nedala souhlas, a to se mi nelíbilo. Takže jsem takové myšlenky vždy zdvořile odmítla a odsunula, na nějakou dobu jsem dokonce úplně zapomněla, že mě kdy něco takového napadlo. Bůh si mě ale přes ty roky stále nějak vedl, dával se mi poznat v různých životních situacích.
Nakonec mi došlo, že mě nechce k ničemu přinutit, ale naopak mi dává možnost rozhodnou se zcela svobodně. Pamatuji si to dost živě, bylo to loni v létě při jedné adoraci – najednou jsem pocítila tak obrovskou míru Jeho lásky, že říct “ano, veď mě tam, kam ty chceš” byla ta nejjednodušší a nejpřirozenější věc doprovázená obrovským pokojem.
- Z čeho se v tvé nové životní etapě těšíš a čeho se bojíš?
Zatím je všechno stále takové nové, tak si to nějak celkově užívám. Těším se hlavně na seznámení s dalšími sestrami a poznávání, učení se novým věcem. Nemám pocit, že by přede mnou bylo něco, čeho bych se vyloženě bála. Jasně, že má člověk přirozeně různé obavy (např. z toho, jak to půjde v nové práci, jak bude zvládat brzké vstávání, jak mu půjde studium italštiny…). Zároveň ale vnímám velkou milost v tom, že Bůh si vše povede tak, jak bude chtít a jak bude potřeba, když mu to upřímně odevzdám, nemá tedy smysl se nad tím strachovat.
Více foto ze slavnosti zde