Archiv autora: Jana Marková

Setkání juniorek (sester s časnými sliby) o víkendu 22.-24.1. 2021 bylo komorní.  Jak jinak v dnešní době. Jsme dvě juniorky, takže ladíme s dnešní dobou. Setkaly jsme se ve středočeských  Lipinách na chalupě jednoho dobrodince. Užívaly jsme si nádherné přírody se zbytky sněhu, všudypřítomné zvěře, našeho společenství, ale také sester juniorek z jiných řádů, se kterými jsme se v sobotu spojily on-line. Dopoledne pro nás měla sestra Jana Svobodová FMA přednášku na téma emoce, odpoledne sestra Michaela Přibylová OSF přednášela na téma sexualita. Po přednášce následovalo ticho na rozjímání a po něm sdílení v online skupinkách. Zapojilo se celkem dost řádů, jistě našemu přátelství pomohlo interjuniorátní setkání, které se konalo v Hradci Králové v roce 2020. Celkem nás bylo 11 juniorek, dvě salesiánky naživo a ostatní online – Alžbětinka z Jablunkova, Cyrilometodějka z Brna, dvě Školské sestry svatého Františka, dvě Boromejky, sestra Dominikánka, malá sestra Ježíšova a sestra “Spasitelka” dokonce až ze Slovenska. Večer nás na Lipinách poctil svou přítomností salesián Petr Boštík, který s námi bratrsky pobyl, sloužil mši svatou a přivezl nám zákusky na oslavu Františka Saleského, který v neděli slavil svátek, ačkoli ho tentokrát neděle “překryla”. V neděli jsme trochu přemýšlely nad naší pastorací, covidovou dobou apod. Bylo to hezké setkání a v březnu se těšíme zase na Slovenské sestry salesiánky juniorky, i když se obáváme, jestli to opět nebude online…

Dnes máme poslední den tridua. Podíváme se souhrnně na život Laury, jaké poselství nám může říct do našich dní. Podíváme se na tři typy vztahů: na vztah k sobě, k druhým a k Bohu:

• Laura byla bojovnice, holka do nepohody. Kolik kilometrů musela jako malá nachodit, když utíkaly do jiné země! Kolikrát musela opustit kamarádky, jež si na nějakém místě našla a začínat stále znovu. Nepoddala se negativnímu osudu, co nemohla změnit, přijala, co mohla změnit, s tím vytrvale bojovala.
• Laura se obklopovala dobrými vztahy. Věděla, že sama neobstojí. Člověk potřebuje pomoc, povzbuzení. Potřebuje dávat, ale i dostávat. Laura nežila svůj život a víru izolovaně od druhých, ale ve společenství. Tam nacházela radost a sílu. Společenství je dar. A někdy i dar, který nám ukazuje, kolik obrácení ještě potřebujeme J.
• Laura rostla a uzdravovala se díky Božímu působení v ní. Otevřela se Bohu a on ji mohl pomalu proměňovat a uzdravovat. Dar víry jí byl jako malé dán, ale sama ho musela živit modlitbou, svátostmi, duchovním vedením.

Dnešní poslední video je videoklipem. Moc se nám líbí slova písně, která vystihují Lauru jako bojovnici. Samozřejmě komu se zalíbí i myšlenka a má pár korun nazbyt, může podpořit dobrou věc. Video zde

 Modlitba:

Nebeský Otče, tys daroval blahoslavené Lauře Vicuně sílu ducha a krásu nevinnosti. Na její přímluvu dávej odvahu všem, zvláště mladým lidem, aby překonávali zkoušky života a byli pro druhé lidi svědectvím o tvé nekonečné lásce. Prosíme o to skrze tvého Syna, naše Pána Ježíše Krista. Amen.

 A zítra Lauru pořádně oslavte!

V druhý den tridua se podíváme na to, jak Lauře pomáhá prostředí, ve kterém se ocitá. V tomto prostředí důvěry a přijetí se uzdravují její rány z dětství a rozvíjí se duchovní život. Můžeme se zamyslet nad tím, jak je důležité prostředí, v němž se pohybujeme.

Laura se dostala do internátní školy, kterou vedly sestry salesiánky (FMA). Zde Laura rozkvetla. Co jí k tomu vedlo?

• Cítila přijetí, že na ni sestry mají čas, ráda si s nimi vyprávěla a byla jim nablízku.
• Začala sloužit druhým, pomáhat slabším a mladším spolužačkám
• Rozvíjela srdečné vztahy se spolužačkami, prožívala každodenní radosti, našla si kamarádky, se kterými se sdílela
• Našla si pravidelného zpovědníka a začala se snažit žít duchovní život – pravidelně se modlit, cvičit se ve ctnostech…

Dnes vám nabízíme video, které sice trvá o něco déle, ale rozhodně stojí za to. Ukazuje, jak DOBRÉ prostředí, které nás obklopuje a DOBŘÍ lidé, kteří jsou nám nablízku, nám mohou pomoci měnit pohled na sebe samé a dopomoci k tomu, abychom na sobě s Boží pomocí pracovali a postupně se nechávali přetvářet víc a více k Božímu obrazu. Video zde

Modlitba:

Blahoslavená Lauro Vicuňo, církev tě oslavuje jako vzor mladých. Byla jsi poslušná Duchu svatému a čerpala jsi sílu z eucharistie. Vypros nám milosti, které potřebuje k tomu, abychom naplnili svůj život tam, kde právě žijeme. Pomoz nám dosáhnout hluboké víry, chránit si čistotu, věrně plnit své každodenní povinnosti a vítězit nad nástrahami egoismu a zla. Ať jsme jako ty úplně otevření pro Boží vůli, důvěřujeme Panně Marii a milujeme všechny. Amen. 

V první den tridua se podíváme na rodinu, z níž Laura vycházela a co nám může říct do našich životů:

• Laura vyrůstala v neúplné rodině – tatínek jí zemřel, když byla malá. Vyrůstala tedy bez otcovského vzoru.
• Během let si maminka našla přítele – ten však maminku využíval, zneužíval, také na Lauru si dělal nadějné vyhlídky, dnes bychom řekly, že v rodině docházelo k zneužívání i domácímu násilí. I přesto maminka s tímto mužem dál zůstávala.
• Nesuďme ani její maminku. Byla to žena osamocená, zoufalá. V mladém věku ztratila muže a musela uživit své dvě děti. K tomu byla emigrantka v cizí zemi. A tak se chytla každého stébla, každé příležitosti jistoty, pro sebe a své dcerky, i když to byl muž násilnický.
• Laura svou rodinu přesto milovala. Milovala svou sestru a pomáhala jí v internátu, ve kterém byly obě vychovávány. Milovala i svou maminku a chtěla, aby se vymanila z vlivu přítele. A její láska nabyla i konkrétní podoby. Všechny těžkosti a nakonec i nemoc obětuje za spásu své maminky a za to, aby se osvobodila z tohoto násilnického vztahu. Několik dní před smrtí jí to maminka slíbí a slib po smrti i splní.

Dnes se všude okolo nás mluví o krizi rodiny. Najít rodinu nerozpadnutou, milující se, jako by byla stále větší vzácnost. Nicméně ať pocházíme z jakékoli rodiny, Bůh má pro nás vždy plán štěstí a pokud se jím necháme vést, uzdravuje nás a vyučuje. O tom svědčí i příběh této rodiny

Modlitba:

Dobrý Bože, děkujeme ti za život a příklad blahoslavené Laury Vicuni, která přes všechny těžkosti milovala své nejbližší a obětovala se za ně. Na její přímluvu Tě prosíme za všechny rodiny, zvláště za ty, kde vládne nepokoj, napětí, závislosti a násilí. Kéž v Tobě může každý člověk objevit své útočiště a čerpat z důvěrného vztahu s Tebou. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista našeho Pána. Amen.

Měsíc leden je již tradičně měsícem salesiánských svatých. Jejich památkami a slavnostmi se to v kalendáři jen hemží. Letos bychom vám více chtěli přiblížit jednu postavu – mladou dívku Lauru Vicuňu. Slavíme ji v pátek 22. ledna.  Nabízíme před tímto dnem takzvané triduum, třídenní přípravu na tuto slavnost. Každý den bude na stránkách zveřejněn jeden aspekt jejího života, abychom mohli blahoslavenou Lauru více poznat a nechat se jí inspirovat. Jak uvidíme, má nám do dnešních dní co říct. Součástí zamyšlení bude i nabídka videa k tématu a modlitba. Přejeme tedy požehnané prožití přípravy. Kdo by se chtěl seznámit s jejím životem, zde naleznete její životopis. A zítra nezapomeňte, začínáme!

Církevní střední škola Jana Boska v Praze Karlíně má zítra, 13.1.2020, den otevřených dveří. Za běžných okolností by rodiče i potenciální studenti mohli přijít prohlédnout si prostory, popovídat s učiteli… Bohužel koronavirová situace to neumožňuje, je však zde nabídka online. Od 15 do 17 hodin se lze připojit k chatu nebo k hovoru. Více zde.

První stručný rozhovor s nově jmenovanou Inspektorkou (představenou) sester salesiánek je na světě. Bezprostřední chvíle po svém jmenování nám přibližuje sestra Zdeňka Švédová:

1. Jak to vypadá, když se člověk stává inspektorkou?                                                                          Najednou je všechno jinak. Ono je to tak pokaždé, když dostaneme novou poslušnost, akorát v tomto případě to mnoho lidí komentuje, blahopřeje, kondoluje…
2. Kdy a kde Tě tato zpráva zastihla?                                                                                                           Napřed se mě pokoušela zastihnout v sobotu 2. ledna večer, ale to jsem řídila auto, tak jsem to nevzala. Když jsem pak na displeji viděla italské číslo, řekla jsem si, že rozhodně nevolám zpět. Druhý pokus nastal v neděli 3. ledna po mši sv. v Hradci Králové na schodišti, tak tam už jsem to vzala, i když jsem si pohrávala s myšlenou, že to neudělám.
3. Jaké první dojmy jsi po svém ANO měla?                                                                                                 Jestli to je pravda, jestli se Madre (představená v Říme, Matka Yvonne Reungoat) nespletla, protože jsme v provincii tři Zdenky a možná chtěla některou jinou.
4. Co jsi první hodinu po telefonátu dělala?                                                                                          Rozloučila jsem se se spolusestrou, která právě odcházela na vlak, pak jsem uklidila krabici od mopu. Pak jsem šla do kaple a chtěla jsem na Hospodinovi, ať mi k tomu podá nějaké vysvětlení.
5. Jak reagovalo okolí, slaví se nějak bezprostředně tato událost?                                                        Někdo slaví, někdo se vzpamatovává ze šoku…
6. Zveřejňuje se jmenování hned?                                                                                                                          V mém případě se to zveřejnilo hned, jak jsme se na tom domluvily se stávající Inspektorkou. Slavnost  Zjevení Páně se nám zdál docela vhodný den.
7. Máš pro nás i nějakou vtipnou historku ohledně tvého jmenování?                                                       Celá věc probíhá tak, že generální představená zavolá té jmenované a potom informuje současnou představenou. V neděli večer mi přišla SMS od Janči (Jana Svobodová, současná představená), že se mnou chce v pondělí ráno hovořit. Tak si říkám: Fajn, Madre Yvonne už zavolala. Dopoledne mi Janča volá a plánuje se mnou několik věcí k pastoraci a radě a mezi řečí podotkne: pokud ti teda nevolala Madre. Po pravdě jsem ji upozornila, že volala, ale to se pochopilo jako vtipná odpověď na vtipnou otázku. Když se to zopakovalo podruhé, došlo mi, že jí Madre asi zatím nezavolala a prostě to bere jako vtipnou hru. Pokusila jsem se důrazně Janču zastavit a opět jsem jí sdělila, ať raději počká, až jí Madre zavolá. Pomohlo asi až napotřetí. Naštěstí Madre zavolala během tohoto našeho rozhovoru, takže nakonec bylo fakt jasno.                                                                                                                   Děkujeme Zdeňce za rozhovor a přejeme pokojné dny!

Oslavy byly jednodenní, zato velmi hutné… Skoro celá Inspektorie (litevské sestry a pár českých sester se připojilo pouze duchovně) se sjela v neděli 6.12. dopoledne v Praze Karlíně. Začaly jsme společnou adorací, díkůvzdáním za 40 let a za všechny milosti, které jsme obdržely a za to, jak si nás Pán vedl. Následoval přípitek, knižní dárek každé sestře a krátký zážitek ze slibů, o který se podělila každá z prvních tří sester, jež 6.12.1980 složily své první sliby. Následoval slavností oběd a nesměl chybět ani dort.

Po obědě nastal velký přesun směr Kobylisy, kde ve 14 hodin začínala streamovaná mše svatá. Kromě nás, sester, se jí účastnili také zástupci ostatních složek salesiánské rodiny a liturgii předsedal provinciál salesiánů P. Martin Hobza. Tři první sestry, Marie Zímová, Marie Hušková a Jana Tauchmannová při ní obnovily své sliby. Kdo jste nemohl být přítomen, zde je odkaz na mši a na fotogalerii 1 a fotogalerii 2.

Děkujeme Bohu i všem našim dobrodincům a s důvěrou chceme hledět vstříc dalším rokům.

Co je to za setkání? Pomyslíte si… Řeže se tam něco?

Ne ne, ŘEZ je zkratka pro setkání ředitelek komunit, ekonomek a zodpovědných za dílo. Když se sjedeme, je to půlka provincie,  snažíme se funkce nekumulovat… Na setkání samozřejmě mohou i jiné než zmiňované sestry.   Koná se jednou za rok už několik let a je velmi užitečné. Letos se konalo na Mikuláše (4.-6.12) a vskutku nám Mikuláš něco dobrého připravil na zub. Kdo z jakýchkoli důvodů nemohl být přítomen prezenčně, připojil se přes meet.

Páteční večer patřil sdílení, neboť covid nás na pár měsíců od sebe odřízl (i když mediální hovory samozřejmě fungovaly). V sobotu jsme dopoledne pracovaly (řešily jsme různé vztahy mezi jednotlivými funkcemi a jejich kompetence) a odpoledne nás navštívil o. Prokop Brož a podělil se s námi o své přemýšlení nad covidovou dobou. Večeře a nedělní dopoledne patřilo jednotlivým sekcím (rozdělily jsme se na čtyři skupiny: ředitelky, ekonomky, zodpovědné za díla a ostatní sestry) a potom jsme se plynule přesunuly do slavení čtyřicítky, ale o tom v dalším článku…

Pečovatelské služby tříleté s výučním listem – novinka v Karlíně!

Připravovat se na perspektivní povolání pracovníka sociálních služeb, pečovatele, osobního asistenta nebo i aktivizačního pracovníka budou moci od příštího školního roku studenti Církevní střední školy Jana Boska v Praze 8 – Karlíně. Dosavadní dvouletý obor Pečovatelské služby totiž začne nahrazovat stejně nazvaný, ale tříletý obor, jehož absolventi obdrží i výuční list. Zpráva o schválení nového oboru dorazila do školy z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy právě tento týden. V Praze se jedná o jedinou možnost studovat tento obor pro uchazeče bez speciálních vzdělávacích potřeb. Oproti dosavadnímu dvouletému oboru je výrazně rozšířena praktická příprava, z odborných předmětů přibude např. aktivizace klientů, ale bude se tu učit např. i chemie, biologie nebo základy ekonomiky. K již fungujícímu tříletému oboru Ošetřovatel tím přibude druhý tříletý obor, čímž sestry salesiánky alespoň z formálního hlediska dovršují transformaci školy na odborné učiliště. Samozřejmě, uvést nový obor plně do života je úkol, který má škola ještě před sebou, přejme tedy jí a jejím zaměstnancům hodně Božího požehnání, sil a tvořivosti.