Archiv autora: Jana Marková

Bývalí žáci. Po italsky Exallievi. Sdružení, které oficiálně v mnoha zemích existuje a shromažďuje ty, kteří prošli salesiánskou výchovou a ovlivnila je natolik, že podle ní chtějí žít celý život. My v ČR nic takového oficiálně nemáme, ačkoli už je určitě takových lidí tisíce. Přesto je důležité doprovázet mladé lidi i poté, co z našich děl odejdou.

A tak každoročně pořádáme setkání pro studentky i studenty naší Dvouleté katolické střední školy v Praze – Karlíně (DKSŠ), kteří ve škole nebo na intru zažili intenzivní roky a někdy také přijali víru. Tento rok to bylo až v závěru velikonoční doby, v sobotu před Sesláním Ducha svatého. Rok co rok se počet účastníků zvyšuje, letos jsme již došli k číslu osm. A teď už předáme slovo sestře Janě Markové:

“Čekal nás krásný, i když upršený den – 7.června 2025. Holky přicházely na sraz ještě před oficiálním začátkem, neboť se jednak těšily, jednak musely dojet i ze vzdálenějších míst Čech. Následovala procházka po nové lávce spojující Holešovice a Karlín (Holka) a prošly jsme i ostrov Štvanice. Poté jsme oprášily staré známé písně a pěly z plných plic za kytarového doprovodu sestry Danky Fučíkové, která bravurně zvládá všechny písně zpaměti. Potom jsme my sestry obdivovaly, jak ani po letech holky nezapomněly vařit a uklízet (evidentně to dál praktikují doma nebo v práci), a tak za chvíli vykouzlily výborný oběd – tortilly s kuřecím masem a zeleninou. Po obědě a kafíčku jsme si prošly naše životy a viděly, co je v nich dobrého (za to jsme děkovaly) a co je v nich nehezkého (prosily jsme za odpuštění) a některé využily také svátosti smíření. Tou posloužil spolu se mší svatou salesián Vojta Sivek. V kázání se zamýšlel nad tím, co je v životě nejdůležitější. Co myslíte vy 🙂 ? Poté ještě následovala výměna kontaktů, obdivování fotek, vzpomínání na “mládí” a zakončily jsme to zmrzlinou, která nesmí chybět. Rozloučily jsme se a plní dojmů se těšíme zase na příští rok! Letos jsme setkání zajistily se sestrou Dankou Fučíkovou a Lídou Rybeckou. Žádná z nás nebydlíme právě v Praze – Karlíně, takže jsme vděčné i místním sestrám za poskytnutí zázemí 🙂 ”

Více foto zde.

Po dvouletém noviciátu se naše novicka Maruška Machová rozhodla požádat o složení prvních slibů v našem Institutu a žádost jí byla schválena 🙂 . Vše se uděje v neděli 3. srpna na poutním místě Lomec u Vodňan. Mše je veřejná, takže jste všichni srdečně zváni. Marušku jistě plný kostel modlící se a vzdávající Bohu chválu za velké divy potěší 🙂 . Více na oznámení.  A připravili jsme s Maruškou i minirozhovor, abyste věděli, s kým máte tu čest 🙂 .

1. Maruško, řekni nám krátce něco o sobě

Pocházím z Osové Bítýšky, je to vesnice na Vysočině. Mám čtyři mladší sourozence. Mí rodiče se věnují biozemědělství. Od malička jsem ráda tvořila z různých materiálů, a proto jsem na střední škole studovala keramiku. Mám ráda přírodu, vaření a hraní na kytaru.

2. Jak si tě Pán Bůh povolal do řeholního života? Jak jsi to poznala?

Myslím si, že každé povolání začíná touhou, kterou dá Hospodin člověku do srdce. Myšlenky o mém povolání ke mně začaly přicházet na druhém stupni základní školy. Důležitým obdobím pro mě byly dva roky prožité na Diecézním Centru Života Mládeže – Mamre, během kterých jsem žila a spolupracovala s dalšími mladými lidmi a kněžími. Dalším důležitým momentem byl můj rozhovor s tetou, která mě řekla o sestrách salesiánkách. Po tomto rozhovoru jsem začala sestry salesiánky ,,zkoumat“ na internetu a začala jsem sbírat odvahu, abych se s nimi seznámila osobně. Když už jsem je trochu znala, tak jsem s nimi jela na Celosvětové Setkání Mládeže do Krakova. Během tohoto setkání jsem prožila moment, ve kterém jsem se rozhodla, že se stanu sestrou salesiánkou. Pak jsem vstoupila do formace.

3. Co se ti líbí na salesiánském charismatu? Co tě oslovuje?

Myslím, že je pro mě důležitá zkušenost z dětství a dospívání, kdy se mi věnovali starší mladí, kněží… i když nebyli ,,salesiánští“. Organizovali různé akce, tábory, přípravu na biřmování atd. Jsem jim za to vděčná, protože vím, že to v mém životě bylo důležité. A proto bych chtěla být také já dětem a mladým k dispozici. Ukazovat jim, že jsou důležití, že je Bůh miluje, doprovázet je modlitbou a napomáhat jim v osobním růstu. 

KVPŽŘ je složitá zkratka Konference vyšších řeholních představených ženských řeholí. Je to sdružení všech provinciálních nebo generálních představených, které sídlí v česku. Za salesiánky se v současné době účastní sr. Zdeňka Švédová, představená naší provincie. KVPŽŘ se schází zhruba 3x ročně. Tato setkání slouží k vzájemnému poznání, sdílení ale i podpoře a povzbuzení. Letos se sešly 3. – 5. června ve Střelicích u Brna v domě Komunity Blahoslavenství. Program si umí udělat hezký a rozmanitý, aby byl prostor pro věci vážné, jako jsou volby předsednictva, nebo připomínkování církevních dokumentů, ale také prostor pro tvoření společenství, jako je opékání špekáčků nebo vycházka do přírody. Společně se vzdělávají, letos např. ve vyhodnocování a prevenci rizik při řízení. Společně se modlí, což je v jejich různorodosti docela fuška, ale zejména se umí společně zasmát. Letos tomu napomohl také brněnský biskup Pavel Konzbul svou úvahou o humoru, který na setkáních konference rozhodně nechybí. Silným aspektem konference je solidarita, sestry vytvořily sytém na podporu děl a aktivit  provozovaných řeholnicemi. Letos bude podpořeno celkem 23 projektů.

Tradiční zahradní slavnost karlínského díla se letos konala v pondělí 26.5. 2025. Jak se povedla, jsme se zeptali sestry Věrky Gajdůškové, která měla spolu s ostatními koordinaci slavnosti na starost:

“Letos jsme s napětím očekávali, zda se stane zázrak a navzdory přeháňkám a bouřkám se k večeru mraky umoudří. V blízkosti slavnosti Panny Marie Pomocnice se každoročně scházíme na zahradě našeho karlínského domu  s  přáteli , se spolupracovníky, s mladými či s bývalými žáky. Pro jistotu jsme natáhli plachty nad občerstvením, ale nebylo to třeba. Déšť  ustal chvíli před bohoslužbou v 18 hodin  a tak jsme mohli v klidu  naslouchat slovům otce Marca, kněze místní farnosti. Večer pak  pokračoval malou uměleckou akademií. Představily se nám studentky naší školy a našeho domu – Mája a Terézia s pěknými klavírními skladbami. Dále zazněla autorská báseň studenta Ivana, oceněná též na národní literární přehlídce církevních škol. Témata přátelství či hledání smyslu života rezonovala v tichu a v srdci každého z nás. Trio sester salesiánek následně rozezvučelo prostor kaple vícehlasným zpěvem  mariánské  písně. Poté jsme se mohli ohlédnout za uplynulým školním rokem skrze prezentaci fotografií. V závěru akademie nás pozdravila sestra Zdeňka Švédová, představená  sester salesiánek v ČR, malým slůvkem a starobylou modlitbou, kterou vzýval Pannu Marii Pomocnici sám don Bosko. Po akademii jsme se sešli u výborného občerstvení jako je párek v rohlíku, koktejly různých příchutí  či míchaná zmrzlina. Večer příjemně uběhl v přátelské atmosféře a v milých setkáních, které patří k těm nejvzácnějším, smysluplným chvílím našich dní.” Více foto zde.

Sestry salesiánky se zapojily jako už každoročně do Noci kostelů. Každá komunita podle svých možností. Přinášíme zprávy, jak to vypadalo v komunitě v Plzni a v Praze – Karlíně.

Z Prahy nám píše sestra Marie Vavříková: “V Karlíně jsme jako obvykle pořádaly Noc kostelů, na kterou přišlo přes 120 lidí. U nás nebývají velké davy, ale zato velmi milá osobní setkání. Přijdou lidé, kteří sem kdysi dávno chodili do mateřské školky nebo na náboženství, nebo sousedi, kteří pět let bydlí v naší ulici a dosud netušili, že tady je taková krásná kaple. Největším hitem letošního roku byly aktivity pro děti v režii naší novicky Marušky, při nichž se zvonilo na zvon nebo také převlékalo za svaté…”

 Z Plzně se ozývá sestra Dari Vedrová:  “Naše komunita se do Noci kostelů opět aktivně zapojila v Křimicích v kostele Narození Panny Marie na Horničce. Měly jsme na starosti program pro děti, zvláště ty, které měly v kostele hudební vystoupení. Tentokrát ale na poslední chvíli došlo ke změně: místo školních dětí, jejichž sbormistryně se zranila při autonehodě, přišla školka. Měly jsme připraveno pět disciplín s křesťanskou tématikou – spíše pro starší, takže museli pomáhat i rodiče a přidaly jsme ještě překážkový běh pro plyšovou veverku. Děti se opravdu snažily a dostaly za odměnu Brumíka a velmi hezký pamětní list s kostelem. Pro rodiče byla připravena ochutnávka mešních vín, kterou měl na starosti sám pan starosta. Celý večer nám velmi rychle utekl.” 

Děkujeme všem sestrám za jejich nasazení a modleme se, aby akce v srdcích účastníků přinesla své plody.

Na konci roku jsou pro naši tradici typické svátky vděčnosti, poděkování si navzájem v komunitě a poděkování zvlášť ředitelce, která celý rok komunitu animovala. Hlavní metropole – Praha a Řím mají již svátky vděčnosti za sebou, takže posíláme zpravodajství.

Za komunitu Praha – Kobylisy nám píše její ředitelka sestra Zdeňka Korousová:

“Svátek vděčnosti jsme prožily první květnové dny v krásné šumavské přírodě. Společně jsme využily prohlídku hradu a zámku ve Velharticích. Nechyběl ani oběd v hospůdce a zmrzlina v cukrárně. Mši svatou jsme slavili v kostele Narození Panny Marie spolu s místními farníky.” Více foto zde.

Za komunitu Praha – Karlín nám píše sestra Michaela Pitterová:

“Blíží se konec školního roku, a tak jako tradičně jsme si vyjely, abychom za tento školní rok poděkovaly Pánu a poděkovaly si navzájem. Vydaly jsme se na osvědčené poutní místo Hrádek u Vlašimi. V pátek večer jsme si připomněly uplynulý školní rok při prohlížení fotografií. V sobotu odpoledne jsme si udělaly pěší výlet do Vlašimi, kde jsme se zastavily v naší oblíbené cukrárně na náměstí. Večer jsme pak strávily u ohníčku s opékáním buřtů. Pršet naštěstí začalo až potom, co jsme večeři v klidu zkonzumovaly. Na nedělní mši v hrádeckém poutním kostele jsme se potkaly také s poutníky z farnosti Praha Kobylisy. Víkend to byl krásný, počasí nám přálo a načerpaly jsme síly do finiše školního roku.” Více foto zde.

Z Říma se ozývá sestra Jana Marková: “Tak jsem zažila první římský svátek vděčnosti. Zcela jsme využily potenciálu Říma a naší padesátičlenné mezinárodní komunity. Dopoledne jsme za společných modliteb prošly Svatou branou baziliky svatého Petra. Soukromě jsem jí procházela již několikrát, ale komunitně to má zase jiný rozměr. Po modlitbě v bazilice u obrazu naší spoluzakladatelky Marie Dominiky Mazzarellové (bylo zrovna 13. května, její svátek), jsme se odebraly do Vatikánských zahrad. Tam jsme se u jeskyně Panny Marie Lurdské pomodlily růženec. V etiopské koleji, která se jako jediná nachází přímo ve Vatikánu, jsme byly vřele přivítáni a mohly jsme tam poobědvat pizzu, kterou nám tam přivezli. Poté jsme se odebraly individuálně zpět do naší komunity, přičemž některé z nás využily vzácné možnosti být ve Vatikánských zahradách, takže jsme si je pořádně prošly a pokochaly se. Večer jsme slavily slavnostní mši svatou, po ní slavnostní mezinárodní večeře, která se skládala z několika druhů jídel všech možných zemí (já jsem za ČR nabídla sladkou tečku: palačinky 🙂 ) a poté následoval ještě kulturní program jako poděkování naší ředitelce. A tak se zpívalo, tančilo, za rytmů různých hudebních stylů a žánrů…” Více foto zde.

 “Bůh těší svůj lid. Útěcha je přirozená lidská potřeba, protože člověk nemá ve svých možnostech vyřešit následky hříchu. Útěcha nám pomáhá nést nepříznivé okolnosti. Nespočívá v tom, že se okolnosti vyřeší, ale může nám pomoci nebýt takovými okolnostmi paralyzováni a uschopňuje nás těžkosti řešit nebo unést. Když člověk touží těšit Boha, je to jako když dítě děkuje svojí mamince. Maminka miluje přece své dítě, i když jí neděkuje za každodenní péči, přesto však je potěšena, když jí dítě poděkuje. Ne proto, že si díky zaslouží, ale zejména proto, že její dítě umí být vděčné. Zrovna tak Bůh se bude dívat na člověka, který mu chce dát útěchu, jako na tvora, který uměl ve svém životě naplnit obraz a podobu Boží, ke které je stvořen… Mnoho dalšího zaznělo na přednášce nebo ve sdílení během duchovní obnovy pro ženy, kterou v sobotu 17. 5. pořádala kobyliská komunita sester salesiánek spolu s dalšími pomocnicemi pro ženy v kostele sv. Terezie v Praze Kobylisích. Prožily jsme společně hezký čas s Bohem a nechaly se utěšit jeho něžnou láskou.”

Děkujeme sestře Zdeňce Švédové, že nám přiblížila dění tohoto sobotního odpoledne a modleme se za všechny účastnice, ať to, co Pán do jejich srdcí zasel, může nadále růst a přinášet plody. 

Jak se dá užít si i takovou pracovní věc, jako je rada Inspektorie, to nám sdílí jedna z radních: sestra Majka Tkadlecová:

“Druhý květnový prodloužený víkend se sešla naše provinční rada na Lipinách. Sestry využily volné dny a zařadily do programu i společnou práci (zvelebování chalupy i jejího okolí) a výlet do okolí. Počasí nám přálo a některé odvážné spolusestry se rozhodly spát na zahradě “pod širákem”. Uvítaly jsme mezi námi i nějaké návštěvníky – včetně provinciála salesiánů P. Martina Hobzy. Společně prožitá Eucharistie, ale i následná večeře u ohně byly milými okamžiky sdílení. Krásná příroda je vlastně takovým relaxem během dnů jednání a zamýšlení se nad naší provincií. Bohu díky za tento čas společného hledání, společné modlitby a za krásu stvoření kolem nás! Díky také za zvolení nového papeže, které jsme provázely naší modlitbou, a pak jsme také s velkou radostí a zvědavostí společně čekaly, kdo to bude a upřeně jsme naslouchaly jeho prvnímu pozdravu věřícím a celému světu!”

Více foto zde.

Krásnou slavnost Marie Dominiky Mazzarello všem! K slavnostem patří kytice, a ty většinou tvoříme z květů, které rostou na zahradě nebo na louce. Takže dnešní poslední téma je slovo ZAHRADA a my vám přejeme krásný slavnostní den, ať Pán na její přímluvu žehná všem FMA, všem našim dobrodincům, těm, s kterými se setkáváme i těm, kterým sloužíme.

Pokud jste slyšeli či rozjímali včerejší evangelium, tak si jistě vzpomenete, že se tam zmiňovalo, že jsme v Božích rukách a z nich nás nemůže vytrhnout nikdo a nic. V duchu těchto slov se dnes můžeme zamyslet nad tématem RUKA BOŽÍ