Archiv autora: Jana Marková

Ve dnech 8. – 12. 1. 2025 se uskutečnilo setkání (Konference CIME) 22 inspektorií Evropy a Blízkého Východu v Portugalsku ve Fatimě. Za naši Inspektorii se setkání účastnila provinciálka Zdeňka Švédová, delegátka Eva Liškutinová a Iruté Dovydaityté z Litvy. Nyní dáme slovo sestře Evě, která nám setkání přiblíží: 

“Sjelo se nás na 120 sester salesiánek, laiků a mladých, se kterými spolupracujeme v našich dílech. Cílem bylo setkat se, povzbudit se, ohlédnout se po uplynulých 3 letech a obnovit náš zápal pro následující 3 roky, tedy do příští generální kapituly.

Každý den jsme začínali mší svatou v Bazilice Panny Marie Růžencové. Společné  setkání bylo uvedené pěkně připravenou modlitbou. Generální matka Chiara Cazzuola nás provázela svým slovem, aby nám přiblížila různá témata: tříleté hodnocení, synodalitu a výchovné komunity, misijní zápal, ekologii a charismata v budoucnosti. Ve skupinkách jsme se zamýšleli nad kroky, které se nám podařilo udělat ve výchovné činnosti a nad těmi, které jsou teprve před námi. Sdíleli jsme své zkušenosti a obohatili se tak navzájem. Zamýšleli jsme se také nad tématem generální kapituly, která se uskuteční v roce 2027.

Tuto zkušenost s námi sdílelo také 9 sester z generální rady, které tímto zahájily řetězec tříletých hodnocení po celém světě, tedy ve všech pěti kontinentech. Setkání v Africe v Nairobi začíná již za pár dní.

Setkání bylo velmi milé a obohacující co do osobních setkání, obsahu, multikulturní zkušenosti apod.

Velkou duchovní sílu mělo samotné poutní místo Fatima, v jejíž blízkosti byla naše ubytovna. Měli jsme možnost se seznámit s místy, která jsou spojena se zjevením anděla míru a Panny Marie a se třemi dětmi, které toto poselství přijaly. 

Panně Marii jsme svěřili radosti a starosti a prosili o přímluvu, abychom byli vhodnými Božími nástroji, nositeli salesiánského charismatu pro dobro mladých, se kterými se setkáváme, a kteří nám jsou svěřeni.” 

Více foto ze setkání zde.

Již tradičně se v naší zemi kolem 6. ledna koná Tříkrálová sbírka. Pro nás sestry je to příležitost nejen přispět ke společnému dobru naší země, ale také zapojit do této činnosti děti a mladé a učit je tak nezištně sloužit. Letos se zapojily čtyři z našich pěti komunit. Pojďme se na to podívat…

Ve velkém se koná Tříkrálová sbírka v Plzni. Sestry s dětmi chodí nejen po místní části Plzeň – Skvrňany, kde bydlí a kde mají středisko mládeže, ale také v blízké vesnici Křimice. Zde navštěvují nejen domy, ale i obecní úřad, klub důchodců a místní školu a školku. Do sbírky byly zapojeny všechny místní sestry a na fotky se můžete podívat zde.

V Brně – Žabovřeskách sestry spolupracují v salesiánském centru mládeže bratří salesiánů a v rámci různých skupinek náboženství, dívčích klubů a jiných dětských uskupení vycházejí do ulic města. Na fotky se můžete podívat zde.

V Praze se zapojují sestry, které pracují ve salesiánském středisku bratří v Kobylisích. S různými spolči, skupinkami náboženství a dalšími spolupracovníky dělají radost zvláště u stanice metra Kobylisy.

Žáci Církevní střední školy Jana Boska v Karlíně tradičně vycházejí k metru B stanice Křižíkova, kdy za doprovodu učitelek (sester) zpívají a vybírají peníze. 

Fotky zde v článku jsou právě z Prahy, fotky z dalších měst můžete vidět na odkaze v článku výše.

Děkujeme všem za jejich nasazení a doufáme, že jsme nejen mohli přispět na dobré dílo, ale také trochu víc pootevřít dětem a mladým lidem obzory, že dobrovolnictví a práce pro druhé má smysl a přináší dobrý pocit a uspokojení těm, kteří takto svůj čas naplní.

Na začátku roku 2025 se uskutečnilo setkání třech mladých sester a jedné novicky, každá z nich je členkou jiné kongregace. Společně posnídaly a sdílely se o svém životě.
Každá z nich o tomto setkání napsala:
,,Naše společná snídaně byla pro mě velkým povzbuzením. Posdílely jsme se o radostech i starostech, které nám zasvěcený život přináší. Také jsme mluvily o důležitosti přítomnosti řeholníků na sociálních sítích a o našich službách. Děkuji Pánu a sestrám za toto setkání a těším se na další 🙂“
Sestra Bonaventura, OSF
,,Během našeho sdílení jsem si mohla uvědomit, jak je pro nás mladé sestry opravdu důležité, že se můžeme setkat a povyprávět si o svých zkušenostech. Celé dopoledne pro mě bylo časem vděčnosti a radosti z toho, že se můžeme navzájem povzbudit a podělit o to, čím žijeme, ale i co nám někdy bere vítr z plachet. Moc děkujeme Marušce za organizaci a přípravu.“
Sestra Lucie, OSU
,,Bylo fajn se jenom tak potkat a prožít krásný společný čas. Je pro mě vždycky vzácné být s někým, kdo je mi blízký nejenom věkově, ale i stylem života, je to docela vzácná kombinace 😊“
Sestra Markéta, SCSC
,,Mám radost z tohoto setkání 😊. Líbí se mně setkávat se s lidmi, kteří jsou mi věkově blízcí, mluví česky a chtějí své darování Bohu žít naplno a dobře. Odnáším si z tohoto setkání povzbuzení a naději do budoucna. Děkuji Lucce za spoluorganizaci tohoto setkání a těším se na další setkání.“
novicka Marie, FMA

Před svým odjezdem na pár dní do ČR se nám ozývá z Říma sestra Jana Marková, který zde prožila již pět měsíců, jeden studijní semestr a své první Římské Vánoce. Jak se jí daří a spoustu dalších novinek zjistíte, pokud se rozhodnete číst dál 🙂

“Nezačnu hned Vánoci, ale adventem, obdobím, které nás na Vánoce připravuje. Řím není kdovíjaká vzdálená realita, takže nečekejte žádná velká překvapení. Žiji v mezinárodní padesátičlenné komunitě, kde je nás 25 národností, přičemž jasně vyhrává Asie a v Asii Indie. Takže nějaké postřehy nebudou Italské, ale mezinárodní.

Co mě zaujalo: Itálie ani zbytek světa moc nezná svatého Mikuláše. Nanejvýš Slovensko a Polsko. Tak jsme jim ho v naší komunitě řádně předvedly 🙂 . Co se týče rorátů, opět tady nic takového nemá obdoby, s malými rozdíly znají roráty na Slovensku a v Polsku, kde je to mše ke cti Panny Marie, takže i v adventu má kněz ornát bílé barvy. V Itálii Panna Maria Neposkvrněná vytlačila druhou neděli adventní. To byl pro mě taky velký objev, opravdu to takhle rozhodla biskupská konference. Tak je vidět, že Italové svátky Panny Marie prožívají. Třeba ve farnosti, kam chodím v neděli na mši a apoštolát (oratoř), kněz přede mší svatou za zpěvu “Ave Maria” vylezl na žebřík a obdařil sochu Panny Marie na střeše kostela věncem růží 🙂 . No a Panna Maria Neposkvrněná je takovým mezníkem. Od této chvíle se všude objevují stromečky, světýlka a hlavně Betlémy. Betlémy se to tady opravdu jen hemží. Je vidět, že vznikly v Itálii (První jesličky postavil svatý František roku 1223 poblíž Greccia), zatímco Vánoční stromek je tradice později přijatá. Betlém má doma každá rodina, třeba v naší komunitě by mohla být tipovací soutěž, kolik máme Betlémů. Ale nebude, protože ani já nevím řešení 🙂 . Jsou ve všech společných místnostech, na každém patře a to se ani neodvažuji tipovat, kolik sester má Betlém v pokoji… Když už jsme u těch Betlémů, opět od Panny Marie Neposkvrněné probíhá na náměstí svatého Petra ve Vatikánu výstava Betlémů. Pochopila jsem, že už několikátý rok. To jsem nikdy netušila, asi málo čtu zprávy. No letos jsem se vydala ji samozřejmě navštívit. Je zdarma, je moc hezká, dokonce Česká Republika tam má dva své zástupce. Výstava rozhodně stojí za shlédnutí, jsou tam Betlémy z celého světa a ze všech možných materiálů. A kdo by se nedostal do 6. ledna do Říma, můžete se mrknout na některé Betlémy zde. Dalším významným bodem adventu je Vánoční novéna od 16. do 24.12. A není to nějaké jedno “Zdrávas Maria”. Vánoční novéna může trvat i půl hodiny a důkladně připravuje na narození Spasitele. Nejen, že se ji modlí řeholní komunity, ale také celé farnosti. Možná taková náhrada za naše roráty. Nevím… Tu letošní jsem byla úmyslem spojena s Českou Republikou, kde se vzpomínalo 1. výročí střelby na Filosofické fakultě. Modlila jsem se za oběti, ale také za pozůstalé. To si myslím, že je někdy ještě důležitější… Dalším překvapením bylo, že těsně před Vánoci je Řím docela prázdný. Teda aspoň letos to tak bylo 🙂 . Vydala jsem se v sobotu 21.12. do Vatikánu a nestačila jsem se divit, jak prázdná byla bazilika. Vyšla jsem se pokochat pohledem z kupole na město i Vatikánské zahrady a projít si baziliku a hrobky pod ní, když jsem viděla, že je to jedinečná příležitost, jak nezakopávat každý centimetr o turisty. A prohlédla jsem si pořádně zepředu i zezadu Svatou bránu, která již byla vybouraná (bývá zazděná) a čeká na svou chvíli. Snažím se vytipovat nejlepší čas na návštěvu Říma bez davů turistů. Zatím těchto pár dní před Vánoci vyhrává. Nicméně jubilejní rok, který právě začíná, mi nejspíš moje výpočty dost rozhází, takže nebudou objektivní. Co se dá dělat! Jubilejní rok je jednou za 25 let, tak je třeba ho využít. No a když už jsme u jubilejního roku, tak samozřejmě stojí za zmínku, že zatímco většina českých rodin doma večeřela bramborový salát a kapra, v Římě se právě otevírala první Svatá Brána – ta v bazilice svatého Petra. I polovina naší padesátičlenné komunity se na tuto událost vydala (druhá polovina po ní sice toužila, ale zima je zastrašila). S mezinárodní skupinkou čtyř sester z Indie, Jižní Koreje, Číny a Myanmaru jsem se vydala z našeho domu pěšky. Cesta trvala zhruba hodinu, takže uznejte, že náš dům je vlastně docela blízko Vatikánu. V 16 hodin jsme dorazily na náměstí. Fronty ještě nebyly, takže jsme bez problémů zaujaly vhodná místa před obrazovkou blízko záchodů. Do baziliky mohli jen pozvaní, mezi nimiž jsme bohužel nebyly, stejně jako dalších 20 000 lidí, kteří ten večer byli na náměstí (to jsem tedy nepočítala, to jsem se pak dočetla). Pak už nás čekaly jen tři hodiny čekání. Mezitím jsme se pomodlily, něco si přečetly, obdivovaly Vánoční strom na náměstí (tak co do košatosti a krásy moc nepobral, ale je moc hezky ozdobený světýlky měnícími různé barvy a choreografie). V 19 hodin začal obřad otevření Svaté brány. Bylo to moc pěkné. Důstojné. Slavnostní. Vzrušující. Poté navázala mše svatá. Bylo pro mě dost velkým překvapením, že po otevření Svaté brány se náměstí začalo vyprazdňovat. Někteří lidé přišli jen kvůli této půlhodině… No není se co divit, na náměstí jsme byly další dvě hodiny a poprvé musím i já uznat, že mi byla zima (že mi Afričanky už od října tvrdí, že je jim zima a nosí zimní bundy, pro mě není dostatečný ukazatel zimy). Sedm stupňů nad nulou prostě stále zima není. Ale pravda, pět hodin na náměstí při větru, tmě a sedmi stupních už trochu odolnosti chce. Tak jsme to nazpět vzaly opět pěšky a hned nám bylo teplo. Zde si můžete prohlédnout fotky. A tady je homilie papeže Františka. Ještě dodám, že na fotkách můžete vidět, jak vybraní zástupci z řad dětí vítají Jezulátko, které bylo na začátku mše slavnostně odhaleno. Dorazily jsme do komunity nedlouho předtím, než skončila komunitní mše svatá pro zbytek osazenstva a jaly jsme se oslavovat při horké čokoládě, panettone (typická italská sladká vánoční pochoutka) a vanilkových rohlíčcích bez ořechů, které upekla má slovenská spolusestra 🙂 . Ačkoli jsem tomu nevěřila, byly výborné. A Ježíšek přišel už 24.12. před půlnocí. Asi tím, že máme Slovenskou ředitelku. Normálně v Itálii chodí až 25.12. a dokonce to ani není Ježíšek… Tak budu pomalu zakončovat. Ještě dodám, že 26.12. papež František otevřel Svatou bránu ve věznici v Římě, což je za mě moc hezké gesto. Poprvé v historii. Sledovala jsem to online. Čeká nás během Vánoc ještě otevření tří Svatých bran ve třech dalších bazilikách (Lateránská, Santa Maria Maggiore a svatý Pavel za hradbami). A poutníci mohou dorazit… A já jsme se vydala projít Svatou bránou 27.12. Není to žádný magický obřad, ale pokud k tomu přistupujeme s vírou, může se nám tato událost stát zdrojem milosti, obrácení, přiblížení ke Kristu, který sám řekl, “já jsem dveře”. 

Děkujeme sestře Janě za sdílení a vyprošujeme jí otevřené srdce pro všechno, čím jí Pán chce v Římě obohatit. 

Hlavní představený salesiánů každý rok vydává takové heslo pro salesiánskou rodinu. Obsahuje motto, jeho grafické zpracování a pak také komentář. Patří k němu i video. A říká se mu Strenna.

Na rok 2025 strenna zní: Zakotveni v naději, poutníci s mladými.

První veřejná prezentace strenny se konala 27.12. v 17 hodin v Generálním domě sester salesiánek v Římě. V sálu bylo přítomno velké množství sester salesiánek, dále někteří bratři salesiáni a další členové salesiánské rodiny. Prezentaci bylo možné sledovat i online.

My měly v hledišti auly českou zástupkyni, sestru Janu Markovou, která nám událost přiblíží.

“Letos strennu neprezentoval hlavní představený salesiánů, nýbrž jeho vikář don Stefano Martoglio. Hlavní představený se stal během roku kardinálem a nový představený bude zvolen na Generální kapitule na jaře roku 2025. Nejprve jsme si promítli video, které bylo ke strenně natočeno. Poté se na pódiu objevil don Stefano s dvěma mladými, kteří s ním vedli rozhovor. Točil se samozřejmě kolem ústředního tématu: naděje a mladí. Poté dostala slovo generální představená sester salesiánek Chiara Cazzuola, která také řekla pár myšlenek. Na závěr přišli jednotlivé hosté, vybraní zástupci salesiánské rodiny a různých stavů a obdrželi rozžaté svíce jako symbol naděje, který má každý z nás nést dál. Poté následovalo ještě občerstvení a sdílení na chodbách Generálního domu. 

A teď ještě pár myšlenek, které mě z prezentace zaujaly:

• Bůh je první, který má naději v nás, dřív než my v něj
• nedívat se na to, co se nedaří, ale na Krista
• Naděje je kontaktní, chce se dělit s druhými. Kdo má naději, má se o ni dělit
• důležité je, kdo jsi, ne to, co děláš. To je naše naděje. Ne efektivita a výsledek, ale důvěra v sebe a v to, že je dobře, že existuješ.
• Naděje existuje i přes chyby. Nebojme se zodpovědnosti. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale také neroste.
• Máme se stát více lidskými, více lidmi. Skrze to, že rosteme, že se měníme
• největší výchovná síla je být přítomný. Bůh s námi – je přítomný. I my máme být přítomni mezi mladými.”

 Don Bosko založil na výchovu chlapců mužskou řeholi – salesiány a na východu děvčat ženskou řeholi – salesiánky. Dnes už samozřejmě výchova pohlaví oddělená není, takže si navzájem pomáháme a obohacujeme se, dokonce někde i spolupracujeme. No a někdy taky spolu jen tak jsme, odpočíváme a slavíme. Posilujeme tím naše vzájemné vztahy, abychom před světem mohli vydávat dobré svědectví o mužsko – ženské spolupráci.

Tradičně před Vánoci se naše komunity sester a bratří (v místech, kde jsou přítomni SDB a FMA) schází, abychom si vzájemně popřáli a poradovali. Jako první to stihly komunity v Plzni. Bratři pozvali sestry na večeři už v sobotu 21.12.

Komunity v Praze (dvě SDB a dvě FMA) se setkaly v pondělí 23.12. Tentokrát trochu netradičně se pohoštění ujaly sestry salesiánky z Karlína. Komunity se společně pomodlily nešpory a pak následoval čas přátelského sdílení a předání dárků.

Bohužel komunita v Hradci to má k bratřím daleko, takže ta se Vánoční bratrsko- sesterské večeře neúčastnila. Nicméně prozradíme, že se občas setkávají na výletě nebo oslavě salesiánských svatých s komunitami bratří v Pardubicích nebo Sebranicích. 

Komunita sester v Brně letos bude slavit s komunitou bratří přímo na Štědrý den. Bratři sestry pozvali k Štědrovečerní večeři 🙂 a Ježíšek jim nadělil společná trička.

Za celou naši Česko-litevskou Inspektorii přejeme požehnané prožití Vánoc!

My sestry salesiánky zřizujeme v Praze – Karlíně Církevní mateřskou školu Laura Vicuňa. Letošní rok si katecheze v obou třídách vzala na starost naše novicka Maruška Machová. Poprosily jsme ji, ať se s námi podělí o to, jak děti prožívaly advent.

“Na adventní katecheze děti chodily do kaple, která slouží místní komunitě sester salesiánek.

Na první katechezi jsme si povídaly, k čemu slouží adventním období, a společně jsme tvořily symbol adventu. Děti se učily novou ukazovací píseň, která nás provázela celým adventem. Každé dítě se zapojilo tím, že položilo několik smrkovích větviček na okraj ubrusu a tím vznikl adventní věnec.

V následující katechezi jsme si povídaly o tom, jak se Panna Maria dozvěděla, že se může stát maminkou Božího syna, a že Bůh přichází do naší obyčejnosti a nechává člověku svobodu se rozhodnout. Děti se zapojily pojmenováváním věcí, které máme v našich obyčejných domácnostech.

Ve třetí katechezi jsme si povídaly o tom, jak Panna Maria navštívila Alžbětu, protože byla naplněná převelikou radostí a chtěla se o ni podělit. Děti šly společně s Pannou Marií, stoupaly s ní do kopce, až došly k domu, ve kterém bydlela Alžběta, která také očekávala narození miminka.

V poslední adventní katechezi jsme si povídaly o Ježíšově narození, že On je nejvzácnější dárek, který o Vánocích dostáváme. Děti pojmenovávaly osoby a věci, které jsou součástí betléma a byly zapojené do rozbalování dárku.”

Děkujeme Marušce za sdílení, jak advent prožily děti ve školce. Ještě doplníme, že v úterý 17.12. připravily paní učitelky spolu s dětmi Vánoční besídku, příběh o narození Pána Ježíše. Veřejná kaple svatého Karla Boromejského v domě sester byla nacpaná k prasknutí, neboť se účastnila spousta rodičů a dalších členů rodiny.