Archiv autora: Jana Marková

Jestli si pamatujete, sdílely jsme s vámi svátky vděčnosti dvou pražských komunit. Na konci června přišly na řadu naše další tři komunity. Podíváme se tedy do Plzně: “Svátek vděčnosti jsme zahájily v katedrále sv. Bartoloměje ranní mší svatou a pak vyjely autem směr městečko Valeč. Co tam? Nakoukly jsme se do kostela Nejsvětější Trojice, prošly jsme se v zámecké a překrásné zahradě, ale hlavně jsme měly prostor jen tak být, nespěchat, povykládat. Byl krásný, ale dusný den, proto nemohla chybět po cestě nazpět přestávka v Manětíně u zmrzliny a kafe 🙂 . Děkovat, být vděční za to, co je… protože nic není samozřejmé.” Děkujeme sestře Maki Hanákové za sdílení a přesunujeme se do Brna:

“Naše komunita se domluvila, že svátek vděčnosti prožijeme v Březí, kousek od Maruščiny domoviny. Oslavě předcházelo několik týdnů modlitby za každou z nás. Původně jsme měly smělý plán, že přespíme ze soboty na neděli a svátek vděčnosti spojíme s duchovní obnovou. Z přespání sice nakonec sešlo, ale i tak byl celý den na faře v Březí milý a odpočinkový. Po mši v Brně – Žabinách a snídani jsme tedy vyrazily vstříc horkému dni. Myslím, že v Březí se nám všem hned zalíbilo. A tak jsme neotálely a daly jsme se téměř hned do slavení a děkování, což je vždycky milé a pěkné. Protože jsme si nadělily i nějaké hry (jedna dokonce vyráběná), tak jsme se také téměř hned pustily do jejich zkoumání.  To nám zabralo zhruba dvě hodiny, ač je to hra na 30 minut – ale dost nás to vtáhlo! Pak už byl čas na hermelín a na kafíčko! A odpoledne patřilo naší duchovní obnově, tichu, přemýšlení a modlitbě … Během tohoto času se přeháněly nad námi mraky a šeřilo se, ale k bouři nakonec nedošlo a bylo pořád dost vedro. Musím však říct, a možná mi to neuvěříte, že jsme na naší faře poměrně vymrzly a hledaly jsme, co na sebe zavěsit, abychom se zahřály. „Naštěstí“ k večeru jsme pak už odjížděly do vyhřátého Brna … takže jsme rychle rozmrzly… Naše oslava byla milá a druhý den jsme ji zakončily společným obědem v blízké restauraci.” Děkujeme sestře Pavle Mikyskové a do třetice všeho dobrého Hradec:

“Předposlední víkend v červnu slavila hradecká komunita svátek vděčnosti. Začal v pátek k večeru modlitbou na poděkování za uplynulý rok, pak následovala slavnostní večeře, vědomostní hra týkající se sester z komunity a prezentace fotek toho, co jsme prožily minulý školní rok. V sobotu jsme se přesunuly do Chotěborek, kde jsme měly duchovní obnovu s O. Michaelem Špilarem, který komentoval  úryvek z našeho komunitního projektu Lk 8, 15-18. Hovořil o semenu, které je Boží slovo, o Božím slově v dobrém a upřímném srdci, o vytrvalosti a také, abychom byli milosrdní jako je milosrdný náš nebesky Otec a neslepovali zlo a hříšníka. Odpoledne se část komunity vrátila do Hradce a část zůstala v krásném prostředí Chotěborek a v okolí. Kromě občerstvujících višní a třešní na zahradě jsme zažily předprázdninové koupání v blízkém rybníku a nezapomenutelnou Boží ochranu před velkým deštěm, kroupami a blesky. A po dešti se objevila i ducha. Opět bylo za co Bohu děkovat.” Děkujeme sestře Evě Liškutinové.

Všem komunitám i vám, čtenářům, přejeme požehnané léto, prázdniny, ochranu na cestách a otevřené srdce pro všechny zázraky, které Bůh bude konat v nás a skrze nás 🙂

Ve čtvrtek 18.6. se v naší škole (Církevní střední škola Jana Boska) konala velká sláva. Pro 26 mladých lidí nastal dlouho očekávaný den. Po třech letech námahy a studia i praxí zakončil třetí ročník své studium a obdržel výuční listy. Přesně to bylo 16 mladých z oboru ošetřovatel, jejichž paní třídní učitelkou byla naše sestra Zuzka Magerová FMA. 10 mladých bylo z oboru pečovatel. Předávání se konalo v našem domě v Praze v Karlíně v kapli sv. Karla Boromejského. Nechyběla samozřejmě paní ředitelka Michaela Pitterová FMA, učitelé a také zástupce zřizovatele, naše sestra inspektorka Zdeňka Švédová FMA. Celý den se nesl v duchu radosti a vděčnosti. Děkujeme všem učitelům, kteří mladé na práci a službu v nemocnicích a dalších zařízeních připravovali. A máme dobrou zprávu, sedm z nich se rozhodlo pokračovat na maturitní nástavbu, která se nově na naší škole od září otevírá. Takže jim přejeme pěkné prázdniny a poté novou chuť do studia 🙂 Více foto zde.

Stojíme opět na konci jednoho školního roku. Když se ohlédneme zpět, vidíme za sebou mnoho společných zážitků, radostí, objevů i každodenních drobných kroků, které pomáhaly vašim dětem růst.

Během roku do CMŠ Laura zavítala divadélka, muzikanti i zvířátka. Děti cestovaly na výstavy, výlety, soutěžily na olympiádě, tvořily výrobky do rodinných soutěží… Každý den se dozvěděly něco nového.

Dne 18. 6. 2026 proběhlo slavnostní šerpování předškoláků CMŠ Laura s následnou zahradní slavností. Všichni předškoláci předvedli rodičům, kamarádům i učitelům že jsou na školu připraveni. Přejeme jim, aby si zachovali svou zvídavost, radost z poznávání, odvahu zkoušet nové věci a aby na léta strávená v Lauře vzpomínali s úsměvem.

Loučení čeká i náš tým. Školku opouští paní učitelky Eliška a Veronika ze třídy Srdíček. Přejeme jim mnoho radosti, štěstí a Božího požehnání na jejich dalších životních cestách.

Personální změny s sebou přinášejí také nové příležitosti. Máme radost, že se nám již podařilo najít dvě nové učitelky.  Věříme, že budou stejně laskavé a zapálené kolegyně, které budou sdílet hodnoty naší školy a navážou na vše dobré, co se v Lauře daří budovat.

Monika Macková, ředitelka

O víkendu 12.-14. června se v Brně u Školských sester sv. Františka konalo interjuniorátní setkání. Co je to za složitý název?, ptáte se možná 🙂 . Inter znamená, že tam byly sestry z různých kongregací a juniorátní znamená, že se setkaly sestry, které ještě nemají věčné sliby, ale takzvané časné. 

Za sestry salesiánky se účastnily dvě účastnice – sestry Maruška Machová a Věrka Gajdůšková. Maruška nám k tomu řekne víc: “Celé setkání organizovala sestra Michaela Přibylová OSF a pomáhala jí také komunita sester v Brně, dvě juniorky a dvě postulantky (dívky v počáteční formaci) z této kongregace. Sjelo se nás celkem 14 juniorek. Celý víkend se nesl ve znamení Nejsvětější Trojice. V pátek jsme přemýšleli nad Bohem Otcem a naším vztahem k němu. Nechybělo sdílení a musím říct, že se nám podařilo už první večer jít docela do hloubky. Po večerní modlitbě, kdo měl chuť, čas a sílu, mohl shlédnout film Srdce člověka. Zde se můžete podívat na trailer, pokud by to někoho zaujalo. Byl přímo k danému tématu 🙂 . V sobotu jsme více poznávaly druhou Božskou osobu, Ježíše. Dopoledne jsme navštívily kontemplativní komunitu sester Klarisek v Soběšicích. Ačkoli není zvykem, že kontemplativní sestry, které žijí v klauzuře, se našich interjuniorátních setkání účastní, měly jsme velkou radost, že tentokrát se přímo z tohoto kláštera účastnila sestra Terezka. Bylo to pro nás velkým obohacením. S jejich představenou a formátorkou jsme se tedy setkaly v hovorně, kde pro nás měly připravené povídání o kontemplaci. Bylo zakončené adorací společně s celou jejich komunitou. Takže nechyběla teorie ani praxe 🙂 . Odpoledne jsme se vydaly na pěší pouť do Křtin. Po cestě nás čekalo jak osobní sdílení a povídání, tak kontemplace přírody v tichu. Ve Křtinách jsme se seznámily s historií tohoto poutního místa, pomodlily se, navštívily místní cukrárnu a vrátily se na večeři do komunity. Večer byl neorganizovaný, byla možnost si povídat, zpívat, užívat si přátelského společenství. Neděle patřila Duchu svatému. Přednášku o něm a svědectví si připravily dvě již zmiňované postulantky Školských sester, dívky Bětka a Maruška. Sobotní i nedělní mši svatou nám sloužil františkánský kněz P. Bernard Mléčka. Po výborném jídle (které bylo opravdu pokaždé výborné) jsme se rozjížděly do svých komunit. Jsem moc vděčná za toto setkání. Bylo hluboké, dotklo se mě jak v osobním životě, tak mě moc obohatilo naše společenství. Nás mladších sester v řádech a kongregacích není moc, takže je velmi přínosné setkávat se mezikongregačně a sdílet naše radosti a bolesti.” Děkujeme sestře Marušce a těšíme se zase příští rok! Více foto zde.

Když nakouknete do našich stanov, uvidíte tam jednu důležitou věc: že péče o naše bývalé žáky a žákyně, všechny, kteří prošli našimi domy, internáty, školami, středisky, spolči a podobnými instancemi, je přímo v našem charismatu. Že modlitba za ně ani starost o ně nekončí chvílí, kdy opustí práh našich děl. Samozřejmě se mění způsob výchovy a doprovázení, ale nějak je nosíme v srdci. Je možné je přímo začlenit do sdružení bývalých žáků a žákyň. To u nás nemáme, ale to nám nebrání, abychom o tyto vztahy také pečovaly. A tak se v sobotu 13.6. konalo již tradiční setkání bývalých žáků DKSŠ Karlín. Neschází se jich moc, ale setkání se vždy vřelé, naplněné sdílením, úsměvy a velkou vděčností ze strany účastníků. Letos vyšlo krásné počasí, nechyběla tradiční procházka po Karlíně, dobrý oběd, prohlížení fotokronik, zpívání starých dobrých hitů, ale byla i možnost svátosti smíření a společné slavení mše svaté. Děkujeme salesiánovi P. Vojtovi Sivkovi za slavení “na míru” a sestrám Lídě Rybecké, Dance Fučíkové a Heleně Kotáskové za zorganizování tohoto dne. Více foto zde.

“Ve čtvrtek 11.6. jsme Zahradní slavností v KVK centru zakončili náš střediskový školní rok. Počasí bylo do poslední chvíle dramatické, stále se měnilo, i přeháňky a bouřky, ale odpoledne se obloha protrhla, nepršelo a objevilo se i sluníčko. Někteří lidé nám přímo řekli, že vidí, jak nás má Pán Bůh rád. Bylo připraveno bohaté občerstvení – domácí štrůdl, oblíbené palačinky, grilovaná zelenina, opékání na ohni a také točená kofola a citronová limonáda. Pro děti jsme spustili bublinkovač , malování na obličej a různé hry (pingpong, fotbálek…). Všichni vedoucí dostali poděkování a růži. Závěrečnou tečkou pak byl koncert skupiny Memento z Hořovic. Především však byla Zahradní slavnost místem setkání, sdílení, poděkování a přání hezkých prázdnin. Atmosféra byla velmi pěkná, uvolněná, pokojná a radostná. Přišlo asi 80 účastníků.” Děkujeme sestře Dari Vedrové za podělení se a přejeme Ducha svatého k přípravě táborů a prázdninových akcí. Více foto zde.

Poslední víkend v květnu se v Praze – Kobylisích slavilo. A to hned dvě jubilea. 150 let od založení jedné z větví salesiánské rodiny – salesiánů spolupracovníků a 35 let od založení SHM (Salesiánského hnutí mládeže). Možná si říkáte, co s tím máme společného my, sestry salesiánky?

Tak zaprvé jsme jedna velká salesiánská rodina a salesiáni spolupracovníci jsou nám větev velmi blízká, některé naše sestry slouží místním společenstvím doprovázením, sestra Eva Liškutinová je dokonce delegátkou. Takže proč bychom neměly být při tomto velkém jubileu nablízko? Na oslavě jste tedy mohli potkat hned několik sester salesiánek 🙂

I druhé výročí je pro nás důležité. V Plzni naše dílo funguje právě pod SHM Klubem, takže i naše komunita v Plzni přispěla ke zdárnému průběhu oslav, jak se můžete dočíst z pera sestry Dari Vedrové: “V sobotu 30. května jsme se zúčastnili velké oslavy 35 let SHM a 150 let založení Salesiánů spolupracovníků, která se konala v Praze-Kobylisích. Oslava začala mší svatou v kostele svaté Terezičky, pak byl prostor na občerstvení a bohatý program – dvě divadla, přednáška, večerní modlitba, koncert a především pro děti mnoho atrakcí a workshopů. Naším úkolem bylo zajistit výtvarný workshop v podobě “tužkovníku” ve tvaru králíka. Vyrábění se dětem líbilo a bavilo je. Měli jsme radost, že se také zapojili dva mladí animátoři z našeho střediska. Pomohlo nám i krásné, letní počasí, i když jsme museli bojovat s velkým větrem. Akce byla velmi hezká a probíhala v krásné, radostné atmosféře.”

A protože to byla oslava salesiánů spolupracovníků, byla by škoda nedát slovo právě jim. Co nám o této slavnosti píše Jana Martínková? “V sobotu 30. května proběhly v Kobylisích oslavy 150 let Salesiánů spolupracovníků. Celý den se nesl ve velmi příjemné atmosféře, ze které bylo patrné, že se setkalo společenství lidí, kteří se rádi vidí. Po představení jednotlivých společenství následovala mše svatá, během níž složili své sliby noví spolupracovníci. Měla jsem radost, že jsme je mohli přivítat mezi sebe, mnozí z nich byli salesiánskými spolupracovníky svým srdcem již dlouhou dobu. Po výborném obědě, který poskytl prostor k rozhovorům a vzájemným setkáním, následoval pestrý odpolední program. Bylo možné tvořit, občerstvit se tělesně i duchovně, shlédnout umělecká díla, rozšířit si obzory nebo si jednoduše užít společně strávený čas. Atmosféra celého dne byla vstřícná, přátelská a radostná. Byl to krásný den plný setkání, sdílení a vděčnosti za společenství, jehož jsme součástí.”

A kdybyste chtěli další svědectví, hezký článek je i na stránkách sdb.cz. Najdete tam i spoustu krásných fotek. Závěrem soutěžní otázka (vyhodnocení v nebi 🙂 ). Jaké zvíře vypouštěla při oslavě naše provinciálka sestra Zdeňka Švédová a co to mělo za význam?

O prvním červnovém víkendu se na Velehradě setkaly sestry animující komunity ze Slovenska a České republiky. Program zahrnoval společné poznávání, sdílení, modlitbu i dramatické aktivity spojené s objevováním díla kardinála Tomáše Špidlíka, včetně jeho pohádek.

Sestra Eva Liškutinová z české strany nám k tomu řekne víc: “V bazilice jsme měly možnost vyslechnout si přednášku o životě a díle kardinála Špidlíka a také výklad o jeho sarkofágu a mozaice, která jej zdobí a zároveň vyjadřuje základní pravdy křesťanské víry. Prožily jsme spolu krásný čas, během něhož jsme v sesterském společenství načerpaly novou sílu, povzbuzení a inspiraci pro další dny.”

Co oslovilo sestru Zdeňku Švédovou? „Setkání československých ředitelek bylo jako vždy obohacující, plné sdílení a příležitostí k poznání nových sester. Co mě zaujalo nejvíc, je poznání, že Velehrad je naše společné poutní místo. Některé slovenské sestry vyprávěly, jak mají Velehrad spojený s rodinnými poutěmi, dvě dokonce zažily první velký protest v roce 1985, kdy lidé vypískali tehdejšího ministra kultury a žádali v totalitním Československu náboženskou svobodu. Vyprávěly nám, jak společně s rodiči, jako dospívající dívky, prchaly před zásahem veřejné bezpečnosti, která tenkrát zasahovala s vodními děly, aby rozehnala dav. Velehrad je místem našich společných kořenů, místem víry obou národů a je dobré o tom vědět.“

Teď dáme slovo slovenské straně, sestře Janě Obalové: “Okrem veľkej osobnosti T. Špidlíka bola oslovujúca aj postava arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana, ktorého hrob sa tu nachádza. Stále sem prichádza veľa pútnikov uctiť si jeho pamiatku a ďakovať za jeho otcovské srdce. Mňa osobne veľmi oslovila jeho myšlienka: “Mám to, čo som dal druhým.” Tiež bolo pre mňa vzácne byť aj s českými sestrami a na vlastnej koži zažiť, že sme jedna rodina.”

A ještě jedno slovenské svědectví od sestry Jany Kurkinové: “Okrem samotného pracovného stretnutia, načreli sme aj do života dvoch tunajších velikánov – arcibiskupa Stojana a kardinála Špidlíka. Prvý z nich vraj vynikal blízkosťou k ľuďom a vedel kreatívne reagovať na ich potreby a druhý dokázal zjednocovať ľudí s rôznym vyznaním, mentalitou…. Oslovila ma myšlienka arcibiskupa Stojana: “Mám to, čo som dal druhým”, či myšlienky na sarkofágu kardinála Špidlíka za hlavným oltárom velehradskej baziliky: “Všetko, čo žijeme s láskou, prechádza s Kristom do vzkriesenia. Večnosť vytvárajú vzťahy, ktoré nekončia.” 

Z Česka se účastnilo pět ředitelek komunit a provinciálka sestra Zdeňka Švédová. Ze Slovenska se účastnilo 13 ředitelek komunit a provinciálka sestra Jana Kurkinová.

Více foto zde.

V naší salesiánské tradici je zvykem slavit takzvaný Svátek vděčnosti. Je to svátek, při kterém děkujeme našim představeným za službu autority, která jim byla na určitý čas svěřena. Často však nezůstává jen u představených a sestry v komunitě si navzájem děkují za hezké věci, které během roku společně prožily. To, co je těžké a nefunguje, totiž bývá vidět rychle a často, zatímco to dobré a fungující mnohdy považujeme za samozřejmost.

Tyto svátky prožíváme na několika úrovních: celosvětově (poděkování Matce Chiaře), inspektoriálně (poděkování představené inspektorie) a komunitně (poděkování ředitelce komunity). Celosvětový Svátek vděčnosti se slaví vždy 26. dubna, a ten už tedy proběhl. Inspektoriální slavení nás čeká v červenci, a jistě vám o něm napíšeme. Termín komunitního svátku závisí na jednotlivých komunitách, většinou se však koná na konci školního roku. Naše dvě pražské komunity v Kobylisích a Karlíně jej již prožily v květnu, zatímco tři další komunity jej čekají v červnu.

A zprávy jistě nebudou chybět. Co může být krásnějšího než sdílet chvíle, kdy si lidé navzájem přejí dobro, dokážou se spolu radovat, obdarovat se a poděkovat si?

Komunita v Kobylisích využila krásy Prahy a zašla si do místní botanické zahrady, kde zrovna kvetly překrásné pivoňky. Nechyběl ani společný oběd a jako tečka na závěr točená zmrzlina 🙂

Komunita v Karlíně, protože je větší a méně často spolu, vyjela na celý víkend do Hrádku u Vlašimi. Společně se tedy radovaly z krásy přírody, venkova, krásného počasí, také z poutního místa Panny Marie. Navštívili i nedaleký hrad Český Šternberk a někteří se na otočku zúčastnili mše svaté ke 150. výročí oslav salesiánů spolupracovníků v Kobylisích. Nechyběla společné modlitba ani něco dobrého na zub. Více foto zde.

Možná vás napadlo, jak jsme my, Dcery Panny Marie Pomocnice, slavily tuto velkou slavnost – připadající letos na neděli Seslání Ducha svatého (24.5.)? No každá z nás jistě trochu jinak a jinde, podle komunity, apoštolátu, místních a osobních potřeb a dalších faktorů 🙂 . Přinášíme ale zprávy, jak ji prožily naše zasloužilé sestry. Děkujeme Janě Tauchmanové z Karlínské komunity za sdílení:

“O víkendu 22. – 24.5. jsme my, sestry salesiánky seniorky, spolu se sestrou inspektorkou Zdeňkou Švédovou a třemi sestrami v přípravném týmu, prožily nádherný víkend na poutním místě Lomec u Vodňan. Dojely jsme autem v pátek odpoledne. Po ubytování a pozdravení Pána Ježíše a jeho i naší Matky v poutním kostelíčku, jsme se věnovaly přípravě na inspektoriální kapitulu. Je to pro nás příležitost každých šest let oživit naše rozhodnutí darovat svůj život Ježíši skrze službu dětem a mládeži. Sdílení bylo velice otevřené a osobní.

          V sobotu ráno pro nás měla připravené rozjímání sestra Věrka na evangelium ze slavnosti Seslání Ducha svatého. Pomocí otázek nás vedla k hlubšímu prožití úryvku – Jan 20,19-23. Po možnosti projít se chvíli krásnou přírodou, nás sestra Helena povzbudila připomenutím homilie papeže Lva XIV. ze Světového dne zasvěceného života z r. 2026. Sobotní odpoledne jsme vyjely do Českých Budějovic k bratřím salesiánům, kde nás očekával P. Pavel Kuchař SDB. Provedl nás salesiánským střediskem, kostelem i společnými prostorami komunity. Ve středisku jsme viděly i některé výrobky dětí, potkaly jsme i ukrajinské ženy, které tam vyrábějí maskovací sítě pro vojáky na Ukrajinu. Všechny tyto silné zážitky byly završeny mší svatou ze Slavnosti Panny Marie pomocnice křesťanů v komunitní kapli, která má originální malovaný presbytář. Pro nás seniorky to byla první návštěva v domě SDB v Českých Budějovicích.                    

           V neděli nás čekala další slavnost, kromě Seslání Ducha svatého bylo také biřmování. Některé z nás jsme po mnoha letech viděly otce biskupa Posáda a jeho slova biřmovancům povzbudila i nás. Tím se završil náš pobyt v nádherném prostředí a setkání s výbornými lidmi . Nastal čas balení a návratu do “všedního” života, abychom ho dokázaly prožívat nevšedně 🙂 .”