Archiv autora: Jana Marková

  O víkendu (11.-13.9.) v Hradci Králové u sester salesiánek proběhlo vyslání dobrovolníků do misií –  Aksanti (Aksanti znamená děkuji).

Dobrovolníci mají za sebou roční přípravný kurz a rozjedou se do celého světa, aby pomáhali na různých místech chudým dětem a mladým v salesiánských střediscích.

O víkendu se sešli spolu s přáteli a svými rodinami k slavnostnímu vyslání, které proběhlo v neděli při mši sv. v kostele sv. Anny. Dobrovolnickou službu organizuje SADBA (salesiánská asociace) více informací zde. V přípravném týmu je též sestra salesiánka, Maki Hanáková.

Přejeme odvážným dobrovolníkům radost ze služby a pozitivní životní zkušenost.

V sobotu 29.srpna se brněnská komunita ( s výjimkou Alenky) vydala na malou pouť k začátku nového školního roku. Prvním cílem byla kaplička Panny Marie Sněžné na vršku Santon u obce Tvarožná, který byl důležitým strategickým bodem v bitvě tří císařů u Slavkova. Po písničce a spontánních mariánských litaniích jsme se odebraly na vrcholek Žuráň, odkud Napoleon řídil roku 1805 svou vítěznou bitvu. Z obou vrcholků byl krásný výhled do krajiny a bezděky se nás zmocňovala veliká vděčnost za dar míru. Potom jsme navštívily ještě druhý cíl, a tím byl malý kostelíček Panny Marie Pomocné v Brně-Líšni. Odevzdaly jsme tak Matce Boží celý následující školní rok s prosbou, abychom byly pro děti a mladé, které nám Pán chce svěřit, obrazem jeho dobroty a lásky.

Jako každý rok se vydaly sestry z  Karlínské komunity na konci prázdnin na pouť vyprošovat sobě i těm, kteří jsou jim svěřeni, Boží požehnání a potřebné milosti.

“Tentokrát jsme zvolily za destinaci klášter karmelitek v Drastech. Tedy správněji řečeno budoucí klášter. Zatím je z tohoto požehnaného místa staveniště, v kapli jsou opravdu polní podmínky, ale to už nebrání hrstce lidí, aby se zde scházela na bohoslužbách a věříme, že budou přibývat další. Spojily jsme se též v modlitbě a ve vznikajícím lesoparku se pomodlily komunitně růženec. Celý nastávající školní rok jsme také svěřily o prázdninách zemřelé sestře Věře (věříme, že je již u Pána a přimlouvá se za nás), jejíž hrob jsme v Praze – Ďáblicích navštívily.

Děkujeme Pánu za čas prázdnin a vyprošujeme si požehnání do nového školního roku!”

Ve středu 5.8. 2020 ve 12 hodin se konalo v kostele sv. Terezičky v Kobylisích poslední rozloučení se sestrou Věrou Vorlovou. Přítomné byly jak sestry salesiánky (FMA), tak bratři salesiáni (SDB), dále zástupci ostatních složek salesiánské rodiny, její neteř, farníci, přátelé… Přede mší svatou bylo promítnuto děkovné desetiminutové video vyprávějící veršem a fotkou o celém jejím bohatém životě. Hlavním celebrantem mše svaté byl otec biskup Kája Herbst. Celé rozloučení se neslo v duchu naděje, vděčnosti a inspirace jejím životem a odpovědí na Boží pozvání. Po mši svaté byla uložena do hrobu FMA na hřbitově v Praze – Ďáblicích, obřad zde vedl P. František Blaha SDB. Potom jsme se všichni ještě sešli v sále pod kostelem, kde bylo připraveno bohaté občerstvení a při němž jsme se mohli společně pozdravit a potěšit.

Sestro Věro, věříme, že jsi v nebi u Pána a přimlouváš se za nás!

V Králíkách jsme netrávily jen týden duchovních cvičení, jak si můžete přečíst v předchozím článku. Po týdenním tichu nastalo skoro třídenní švitoření, během něho jsme stihly spoustu věcí. V neděli 2.8. odpoledne jsme věnovaly čas Svátku vděčnosti. Tento svátek se slaví jak na úrovni celosvětové (článek v dubnu), tak na úrovni komunitní (články v červnu), tak na úrovni Inspektoriální. Děkovaly jsme naší Inspektorce Janče za 5 let, v kterých naši Inspektorii vede (a čeká ji ještě rok šestý) a zároveň jsme oslavily její kulaté narozeniny. Poděkovaly jsme také naší Inspektoriální ekonomce Zdeňce za 12 let její služby, kterou nyní předává nové ekonomce Lídě. Nechyběla modlitba a hra (jak vědomostní tak dovednostní), která sice měla být u táboráku, ale z důvodu deště byla přesunuta dovnitř. To nám však nezabránilo si ji pořádně užít, zasmát se, zasoutěžit si a pobavit se.

Pondělí a úterý byly více pracovní, zamýšlely jsme se ve skupinách nad naší pastorací a rozlišovaly, jestli jdeme po Božích cestách.

V úterý 4.8. jsme při večerní mši svaté slavily – tři sestry z našeho společenství slavily 25. výročí od prvních slibů (přítomna byla jen Míša a Eva) a dvě juniorky obnovovaly své sliby. Po mši následovalo i agapé, při němž nám misionářka Miki z Albánie vyprávěla, jak se jim žije.

Počasí tyto dny bylo deštivé: i tak jsme Pánu děkovaly. Jednak za vláhu, kterou naše zem moc potřebuje, jednak za to, že nás to aspoň nelákalo chodit ven a mohly jsme o to usilovněji pracovat.

Děkujeme Bohu za tyto prožité dny ve společenství a naplněné sdílením, prací i slavením a těšíme se na další společné shromáždění, které by se mělo uskutečnit na podzim.

Přelom července a srpna většina českých sester naší Inspektorie prožila v Králíkách na duchovních cvičeních. Chyběly jen “zasloužilé” sestry, které měly tentokrát duchovní cvičení zvlášť, avšak nutno podotknout, že také v Králíkách – akorát v květnu. Prožily jsme krásný týden v tichu s Božím slovem, s podněty, jež nám přinášel P. Peter Bicák, slovenský salesián a taky s možností každodenního doprovázení a sdílení myšlenek z Božího slova, jež nám poskytli dva čeští salesiáni. Příroda byla nádherná, počasí také, místo je to milostiplné a poutníků k Matce Boží díky Bohu přicházelo dost… Zázemí jsme měly v klášteře u P. Karla Moravce, jehož velkorysost je pověstná.

Děkujeme všem za modlitby a Bohu za obdržené milosti a doufáme, že je zúročíme všude tam, kam nás Pán pošle.

Máme za sebou další červnový víkend a tudíž další prožitý svátek vděčnosti: tentokrát v komunitě v Plzni.

“Začaly jsme slavit již 5 týdnů před víkendem 26.-28.6. Je nás v komunitě přesně 5, proto jsme každý týden zvlášť v modlitbě pamatovaly a děkovaly za jednu sestru z komunity a vyprošovaly jí hojnost Božích milostí. Následnost jsme určily podle délky pobytu v komunitě a tak si zopakovaly, jak je tady která ze sester dlouho. Svátek vděčnosti jsme začaly v pátek odpoledne, kdy se komunita vydala na návštěvu k jedněm našim dobrodincům. Při vděčnosti nemyslíme jen na sebe, ale též např. na ty, kdo v našem díle pracují. Sobota patřila poznávání krás Plzeňské diecéze, a tak jsme se objevily na  Bolfánku, místě nedaleko Chudenic (u Švihova), kde se nachází krásná rozhledna, kaple sv. Wolfganga a výletní hostinec “Na Poustevně”. Na tomto místě měl totiž přespávat sv. Wolfgang, když putoval z Řezna do Prahy vysvětit biskupa Dětmara. Nedaleko je též národní přírodní památka Americká zahrada. Jedná se o arboretum s 219 druhy stromů převážně z Ameriky. Na odpočívadle jsme si zahrály skvělou stolní hru Vše nej!, kterou vřele doporučujeme, prověřila, jak se známe a jaké dárky bychom si navzájem daly a jaké bychom rády dostaly. Večer patřil dalšímu slavení, děkovaly jsme naší ředitelce za její trpělivost a animaci komunity, ona děkovala nám, loučily jsme se se sestrou Janou měnící komunitu – prostě jsme si všechny děkovaly – ústně i v modlitbě. V neděli jsme v pastoračním centru prožily slavnost prvního svatého přijímání malé Klárky a poté se vypravily na výlet do Starého Plzence na dobrý oběd a pokračovaly do zámku Kozel a přilehlého parku.
Večer opět patřil modlitbě vděčnosti. Víkendem jsme uzavřely tento školní rok, vrhly se do víru prázdnin a těšíme se, co všechno přinesou.”

Že nevíte, co je to svátek vděčnosti? A proč byl zrovna v Brně? To jste asi nečetli článek o svátku vděčnosti v Karlíně. Zde již nebudeme vysvětlovat podstatu tohoto svátku a vrhneme se ihned do víru událostí, které komunita zažila v neděli 7. června 2020.

“V naší brněnské komunitě jsme si pro svátek vděčnosti zvolily neděli 7. června, ale s přípravami jsme začaly už pět dnů předem, kdy se v naší kapli postupně objevovala papírová srdce vždy se jménem jedné z nás (počínaje nejstarší a nejmladší konče) a na druhou stranu srdce jsme mohly my ostatní psát nějaké osobní poděkování. Byl to dáreček ke svátku vděčnosti, který jsme si potom v den „D“ mohly přečíst. Vlastní oslavu jsme zahájily slavnostnějším obědem, po němž jsme se (bez Alenky) vypravily na zámek Rájec nad Svitavou. Prohlédly jsme si také část parku a potom jsme s průvodkyní prošly celý velký okruh. Při návratu jsme se v Řečkovicích zastavily na vyhlášené zmrzlině a doma pak byl program, na který si každá z nás připravila nějakou hru nebo aktivitu. Po večeři a nešporách byla ještě speciální modlitba před vystavenou Nejsvětější Svátostí, při které jsme Pánu předložily naše komunitní díky a prosby. Celý den proběhl ve velmi pěkné, pokojné a rodinné atmosféře.”

Na konci školního roku je zvykem, že naše komunity slaví svátek vděčnosti. Je to svátek, kdy se děkuje ředitelce, že celý rok animovala komunitu, loučí se se sestrami, jež o prázdninách mění komunity, komunita má čas na sebe a prožije víkend spolu podle vlastního uvážení. Přinášíme tedy reportáže z našich komunit. Začneme naší největší komunitou v Praze – Karlíně, kde sestry slavily 19.-20.6.2020.

“Na svátek vděčnosti se naše komunita připravovala několik týdnu předem, modlitbou za každou spolusestru a její úmysly. Vyvrcholením byl společný čas v pátek odpoledne, kdy jsme zhodnotily školní rok a večer se podívaly na fotky z různých akcí, které během roku proběhly a které si mnohé z nás už ani nepamatovaly. Sobotní dopoledne byl časem ticha s Hospodinem a společnou obnovou řeholního slibů. Odpoledne jsme soutěžily poznáváním fotek z dětství, kratičkou hrou, růžencem a výbornou slavnostní grilovačkou. Při večeři jsme poděkovaly naši ředitelce Majce za službu vedení naší komunity. Další děkování proběhlo netradičně v pokojíčku sr. Věry, které jsme děkovaly za příklad statečného nesení stáří a bolestí a Majka naopak poděkovala každé spolusestře osobně milým dárečkem. Co to bylo? Na to se můžete zeptat osobně některé ze sester. Abychom nezapomněly na toho hlavního Dárce všeho zdařeného dobra, zakončily jsme den vděčnosti před Hospodinem v kapli modlitbou nešpor se  symbolickým odevzdáváním růží pod kříž za všechny milosti, které nám udělil.”