Archiv autora: Jana Marková

Jsme různé a vidí se to i na oblečení, aneb jaké hábity se dají potkat na generální kapitule

Z kapituly poslední týden zdraví sestra Maruška a posílá  zprávy.

“Jeden z prvních dojmů, který jsme tady na kapitule měly, byla světovost naší kongregace, která se projevuje mj. i barvou pleti a oblečením. Proto jsem několik sester požádala o možnost je vyfotit – což tedy chtěly se mnou – a dovoluji si připojit, jak své oblečení komentovaly.
Sestry z Indie, které v tuto chvíli tvoří asi 12% všech našich sester, chodí částečně v našem hábitu (bílém nebo šedém) a částečně v sárí. Tato barva sárí, jakási oranžovohnědá, je považována za indický řeholní oděv, a nosí ho sestry různých kongregací. Takže salesiánky jsou pak k poznání jen podle kříže. Současné poměry v Indii upřednostňují hinduisty a někdy se tam křesťanům dává najevo, že do Indie nepatří. Volbou tohoto řeholního oděvu sestry vyjadřují, že jsou součástí indického lidu, že nejsou žádným cizorodým prvkem v Indii. Však křesťanství do Indie přinesl už apoštol Tomáš, tudíž tam má opravdu dvoutisíciletou tradici. Sestra uprostřed je z Afriky, v bílém salesiánském hábitu.
Na další fotografii jsou naše sestry z Konga ve své slavnostní uniformě. I tady sestry asi před 30 roky udělaly volbu, že se budou oblékat jako místní ženy. To obnáší mimo jiné, že mají kolem pasu omotaný takový pevnější kus látky, který je symbolem mateřství: matky do něj balí děti, nebo v něm děti nosí, v případě deště si ho mohou dát přes hlavu a proti dešti se chránit, prostě dá se použít na mnoho věcí. Sestry tím vyjadřují, že chtějí být duchovními matkami, těmi, které podporují život v jeho nejrůznějších rozměrech (nasycením hladových, výchovou a vzděláním, evangelizací…). Nicméně asi není na trhu vždycky stejná látka, tak kromě tohoto slavnostního oblečení mají ještě další vzory, většinou do modra, a jeden tady měly i žlutohnědý. Snaží se prý v komunitě domluvit, aby každý den byly aspoň ve stejném. Jiná sestra z Afriky (i když misionářka původem z Evropy) ovšem říká, že normální salesiánský hábit je lepší na běhání za mládeží než tato dlouhá úzká sukně. Ale domorodci si asi poradí!”

V sobotu 18.9.2021 proběhla Národní Svatoludmilská  pouť  na Tetíně, 1100 let od její smrti. I sestry salesiánky se jí účastnily. Ne v nějakém hojném počtu, ale zástupkyně jsme zde přece jen měly. Přinášíme tedy sdílení sestry Míly z Plzně:

“Příjemným překvapením pro mě bylo, že v roce, kdy se poprvé slavil den prarodičů, můžeme oslavit taky naši „svatou babičku“ společnou slavnostní bohoslužbou. O krásné liturgii je psáno v dalších křesťanských médiích, kde je možné si také přečíst homilii kard. Schönborna, který shromáždění předsedal, proto se posunu k dalším překvapením…

Velkým překvapením pro mě bylo krásné připravení místa, zázemí, dopravy… žasla jsem kolik je zapojeno mladých organizátorů z řad skautů, hasičů i místních dobrovolníků, kteří se uměli postavit k jakékoliv službě, od infostánku až po sbírání odpadků.

Příjemné překvapení také byl doprovodný program – po mši svaté bylo možné se nejen občerstvit u mnoha různých stánků, ale také se obohatit při kulturních akcích divadelních či hudebních, zúčastnit se diskuse s odborníky, ztišit se v kostele při modlitbě nebo naopak s krásnými řeckokatolickými zpěvy  Akathist ke sv. Ludmile rozjímat o jejím životě.

Nemohu opomenout množství setkání s těmi, kteří na tuto pouť také vyrazili a s kterými jsme se znali.

Překvapením už méně pozitivním pak pro mě byla chabá účast salesiánské rodiny, přestože je sv. Ludmila patronkou vychovatelů i církevního školství – oblastí, ve kterých se pohybujeme a jsou nám víc než vlastní.

Ať příklad svatého života a její přímluva nás provází v našem výchovném poslání mezi dětmi a mladými, abychom tak jako ona je uměli vést k Hospodinu a k úctě ke stvoření i každému člověku!”

O fotky se s námi kromě sestry Míly podělila i sestra Lenka z Prahy, která se pouti též zúčastnila.

16. září slavíme svatou Ludmilu, babičku svatého Václava a také patronku církevního školství. Tento rok uplyne 1100 let od její smrti, tak jsou oslavy ještě velkolepější.

V Pražské arcidiecézi se oslava dne církevního školství konala ve středu 15.9. V katedrále sv. Víta se v 9 hodin konala mše svatá za přítomnosti zástupců církevních škol (učitelů a dětí). Zároveň arcibiskupství natočilo s jednotlivými církevními školami malé medailonky. Naše Církevní střední škola Jana Boska se sice do medailonků nezapojila, zato mše svaté se účastnila a fotky můžete prohlédnout zde. Naše školka Laury Vicuni se zapojila jak do tvorby medailonků – k shlédnutí zde, tak se alespoň některé zástupkyně zúčastnily slavnostní mše svaté. Také proto, že zde in memoriam byla oceněna naše sestra salesiánka, bývalá ředitelka školky v Karlíně, Marie Mráčková, která v březnu podlehla covidu. Cenu in memoriam převzala sestra Michaela Pitterová a současná ředitelka školky Milena Kmentová.

Naše zástupkyně na generální kapitule se opět ozývají. Zdraví sestra Zdeňka i Maruška a ta přidává také tyto řádky:

“Zdravíme z Říma všechny doma!
Dny karantény skončily, v sobotu nám všem udělali antigenní test, jsme negativní a kapitulní shromáždění se tedy nachází v téměř plném počtu: některé sestry měly problémy s příjezdem a teď ještě někde sedí v karanténě. My už můžeme chodit po domě a na zahradu, následkem toho zjišťuji, že je vlastně venku docela horko.
První dojem, který z našeho společenství tady mám, je, že je fakt světové. Nějaká Evropa, to je prostě zlomek. Rozdělili nás do pracovních skupin, v té naší je nás 11, a z toho jsou 2 Indky, Afričanka z Pobřeží Slonoviny, Argentinka, Američanka z USA, Korejka, Kolumbijka, Angličanka, 2 Italky a já. Pestré. Některé Indky mají pěkné hnědé sárí, Afričanky jsou zase některé v strakatém oblečení. Časem třeba někoho vyfotím, zatím nás v tom trochu omezují kvůli GDPR apod. Celkem je nás zřejmě 172.

Druhý dojem na mě udělalo, co říkal bratr salesián, který tu měl v sobotu večer mši. Pochopila jsem z toho, že organizovat legálně takové shromáždění, jakým ta naše kapitula je, v současné pandemické době je zřejmě docela husarský kousek, a poučení lidé zřejmě tak docela nevěřili, že se nám vážně podaří se sejít. Nám to až tak nedocházelo, sice jsme vnímaly, že musíme mít ty karantény apod., ale jinak jsme se spíš zabývaly tím, co je potřeba udělat u nás v Česku, než odjedeme, než jestli je reálné, aby sem dojely sestry z Indie nebo Brazílie. A ono se to podařilo, což třeba Indky označují téměř za zázrak.

Třetí můj objev je, že se tady modlí jinak Otče náš, než když jsme tu byly v noviciátě. Jednak tam přidali “také” (a odpusť nám naše viny, jako také my odpouštíme…), a místo neuveď nás v pokušení se tu říká “non abbandonarci alla tentazione”, což má význam něco jako “nenech nás na pospas pokušení”, a našla jsem na internetu, že tyhle změny inicioval papež František zřejmě někdy loni na podzim. To “také” pro větší věrnost biblickému textu a to s tím pokušením proto, aby se zabránilo dojmu, že Bůh by nám ta pokušení chtěl chystat. Tak to mi přišlo zajímavé a konstatuji, že v loňském pandemickém podzimu jsem to ani nezaregistrovala a že u nás se s tím nic zatím neděje, i když zrovna letos mezi našimi studenty v Karlíně s tou naší formulací měl kdosi problém, tudíž by to možná nebylo od věci.

Jelikož jsem zatím opatrná s fotkami lidí, posílám aspoň náš “domeček”, naši jídelnu, prozatímně udělanou z garáže (aby byla větrací) a kaktusový záhonek před jídelnou.”

Posíláme první čerstvé zprávy od naší kapitulní delegátky Marušky Vavříkové.

“V pondělí 6. 9. 2021 jsme se Zdeňkou Švédovou, naší inspektorkou neboli provinční představenou, odletěly na generální kapitulu do Říma. Let proběhl klidně, přestože (jak jsem si všimla až dnes) mě už při odbavování odhalili 🙂

Teď prožíváme “karanténu”, to znamená, že jsme na pokojích, máme odpočívat a čeká se, jestli nezačneme mít příznaky covidu. Jedinou příležitostí někoho vidět je jídlo, které nám přivezou na chodbu na vozíkách, my vyjdeme s respirátory na chodbu a něco si nabereme, pak si to odneseme na pokoj a bez respirátoru sníme. Také nám přinášejí svaté přijímání. Na naší chodbě jsou ubytované Evropanky, konkrétně Polky, Belgičanky, Francouzky, Britky, Slovenky, Portugalky a asi ještě někdo. Celkem mě potěšilo, že se nezačalo hned s nějakými poradami online, snažíme se se Zdeňkou ještě dočíst Strumento di lavoro neboli souhrn předkapitulní práce z jednotlivých zemí. A co bude dál, uvidíme. Když se za nás budete modlit, budeme moc rády.”

Zdravíme na konci prázdnin a začátku nového školního roku z Karlína. Udály se tu přes prázdniny velké změny. Zaprvé stavební – jen se přijďte podívat do naší školy – a tedy v těchto dnech nejen podívat, ale i pomoct uklízet, nosit, stěhovat. Z malé tělocvičny jsou hned dvě krásné třídy, škola má i nové sprchy a toalety. Učitelé mají další sborovnu, nebudou se už muset tlačit tři u jednoho stolu… Práce se trochu zpozdily, takže teď uklízí každý, kdo má ruce a nohy (pomohla i sestra Dari z Brna, učitelé, studenti…), aby žáci nebyli ochuzeni o školní docházku a mohli 1. září začít 🙂

Další změny jsou personální – zasloužilá ředitelka Majka Kučerová přesídlila do Brna a bude pracovat v médiích. Novou ředitelkou komunity je sestra Helenka Křenková a do Karlína přibyla i sestra Eva z Brna. Je nás tedy opět kulatá desítka.

V sobotu 28.8. jsme se poprvé sešly celá komunita a roční plánování. Jaký bude program dne, kdo má v komunitě co na starost… Jako v rodině.

No a v neděli 29.8. jsme jely vše svěřit na pouť Panně Marii Svatohorské. Do její přímluvy svěřujeme naši komunitu, to, co nás letos čeká i ty, s nimiž se setkáme. Fotky z pouti zde.

Po několika letech máme opět ve formaci novicku. Jsme vděční Bohu za dar jejího povolání a přimlouváme se za její další cestu. Připojte se k našim modlitbám.

Nyní nám Věrka o svých prvních týdnech v Itálii poreferuje sama:

“Po roce stráveném v komunitě sester FMA v Hradci jsem učinila další krok či skok, a to rovnou do Říma, kde se nachází mezinárodní noviciát. Úplně rovná ta cesta vlastně nebyla, jak v mém životě, tak v odjezdový den. Vlak z Mnichova do Bologni nabral díky výluce a “vyhlídkové horské dráze” zpoždění a pro mne nemožnost stihnout poslední přípoj z Bologni do Turína. Naštěstí zde v Itálii mají sestry poměrně hustou síť domů a tak jsem mohla přespat v Bologni, docela blízko od nádraží.  Následovaly tři dny v srdcovém městě salesiánské historie, v Turíně. Zde jsem se připojila k dosavadní skupince postulantek z Itálie, ale i z dalších koutů světa: ze Slovenska, Maďarska, Belgie a dokonce z Betléma. Musím říct, že na mne velmi zapůsobila jejich vzájemná soudržnost a pozornost nebo třeba i rozlučkový večer, který pro komunitu připravily s velkou dávkou kreativity, smíchu i ručně vytvořených dárků. Kromě společného sdílení  jsem strávila hodně času v rozšiřujícím se muzeu Dona Boska a prvních salesiánů, či v Pinardiho kapli, kde je od letoška možná celodenní adorace. 6. srpna jsme se stěhovaly do Říma, nejprve do Castel Gandolfa, městečka nad Římem, kde se nachází jeden ze dvou noviciátních domů. V malém slavnostním obřadu jsme byly pozvány na dvouletou cestu “studia Konstitucí” – pravidel života FMA, prohloubení salesiánského povolání, vrůstání do identity Dcer Panny Marie Pomocnice v sounáležitosti s institutem. Sama Madre s. Yvonne nám předala medailku s nápisem “Da mihi animas cetera tolle”… A pak už, polovinu z  nás, novicmistrová Giovanna odvezla na Via Appia, do druhého noviciátního domu, který se má stát po dva roky mým domovem; ten, který mám(e) společně budovat.

A moje první dojmy?

Novicmistrová i novicky druhého ročníku na mne působí jako ženy plné ŽIVOTA; není to jen mladistvý temperament, ale vnitřní světlo, které z nich vyzařuje. Nadšení pro Boha, pro službu druhým, které může připomínat a připomíná mi nadšení prvních salesiánů či FMA. Dny mají svižné tempo, naplněné modlitbou, studiem, společnými setkáními, různými službami a domácími pracemi. Pěkné jsou společné večery: první večer jsme vesele protančily, další večery patří basketu, volejbalu, procházkám, slůvku. Večeříme na terase s vyhlídkou na nedalekou lateránskou baziliku… Via Appia je dle s. Giovanny na první dojem místo absurdní pro noviciát; dům se nachází na nejhlučnější římské ulici. Ale druhý dojem, ten důležitější, směřuje k misijnímu charakteru našeho institutu: být mezi lidmi a pro lidi. Třeba předevčírem jsme navštívily naše sousedy, bratry orioniny,  kteří tu mají zajímavé dílo pro chudé. Pro Itálii je charitativní dílo či oratoř spojená s farností záležitost velmi typická. A já se už těším na podzimní apoštolát ve spolupráci sester FMA a salesiánů…

VIVAT FAMIGLIA SALESIANA

Vera – Věra

Už 14 dní se v malé Slovenské vesničce Kopernica na středním Slovensku koná příprava čtyř sester juniorek na věčné sliby. Tři z nich jsou Slovenky a jedna Češka.

Zázemí máme v domě pro hosty u kontemplativních sester Klarisek kapucínek. Cílem těchto dní je zamyslet se znovu nad svým povoláním, nad Božím působením v srdci každé z nás… Byl a stále je to čas plný ticha, milostí, krásné přírody, ale i čas hezkého společenství mezi vrstevnicemi, sdílení… Sestry z české i slovenské provincie se střídaly v zodpovědnosti za program a zajistily nám kromě své přítomnosti i další hosty. Někteří, jako např. čestí salesiáni v zahraničí – Václav Klement a Pavel Ženíšek – se připojili online. Vnořili nás do světa misií. Pomohla online i sestra Jarka z Venezuely, která pro nás měla večerní slůvko. Online se připojila i sestra Agnesa z Congregatio Jesu a obohatila nás o zkušenosti s rozlišováním v našem životě. Dalšími hosty byli naživo benediktín otec Igor, který se s námi dělil o zkušenost modlitby. Druhým hostem, který se s námi sdílel o radosti a starosti komunitního života, byl salesián Peter Jacko. Sestra Mirka z Congregatio Jesu tu s námi pobyla tři dny a věnovaly jsme se sebepřijetí a sebepoznání. Dalšími tématy, které zajišťovaly přítomné sestry (tímto děkujeme Editce štefkovičové, Jance Kurkinové, Evě Liškutinové, Monice Skalové, Monice Golianové) byly řeholní sliby (chudoba, čistota, poslušnost), dále etapy formace, Písmo svaté, liturgie slibů… Večerní slůvka pro nás měli zástupci české i slovenské salesiánské rodiny.

Jako bonus jsme se také mohly obohatit meziřeholním společenstvím, jelikož nám bylo umožněno se setkat jak s komunitou sester klarisek, tak se zástupkyněmi sester satmárek, které zde trávily dovolenou. A tak jsme si říkaly, že i když jsme se kvůli koroně nevydaly na setkání do Itálie (tato příprava na věčné sliby bývá mezinárodní v Itálii a uskutečnila se i tentokrát, ale tak na poslední chvíli, že jsme se již dříve rozhodly pro toto naše menší česko-slovenské společenství),nemáme  o zážitky a společenství nouzi.

V pondělí 2.8. začínáme ještě duchovní cvičení v Badíně a potom již na konci srpna dvě slovenské sestry složí své věčné sliby. Další dvě přítomné sestry, dá-li Pán, za rok. Svěřujeme se do vašich modliteb, děkujeme za ně a přejeme požehnaný čas prázdnin. Více fotek zde.

V sobotu 26.6. oslavila brněnská komunita svůj svátek vděčnosti. Po ranní mši svaté v kostele probíhaly ještě různé přípravy a po obědě jsme vyrazily do kostela svatého Josefa v Senetářově. Chtěly jsme si jednak připomenout patrona letošního roku a také jsme si chtěly oživit kostel, který byl vysvěcen před 50 lety a byl v té době nejmodernějším v naší republice. Chrámem nás ochotně provedl salesiánský spolupracovník Miroslav Málek, který nám vysvětlil různé symboly, ukázal nám zázemí i novou maličkou kapličku Panny Marie Fatimské a také nás nechal zahrát na velké varhany písničku Dělníku Boží k poctě svatého Josefa. Ze Senetářova jsme se vypravily na zámek do Lysic, kde se na prvním nádvoří zrovna odehrávala místní hodová slavnost s živou cimbálkou. Po prohlídce pěkného zámečku jsme se vrátily domů, následovala upravená večerní modlitba s výstavem Nejsvětější Svátosti , večeře, přání těm, kdo slaví své narozeniny o prázdninách a zvláště oslava krásných Majčiných padesátin. Odstupující ředitelka Eva darovala každé z nás růžičku z naší zahrádky, obrázek s textem Velepísně lásky, celé komunitě knihu Sestry a velkou ikonu Svaté Rodiny, kterou si dáme do kuchyně ( po vymalování). Den jsme zakončily prohlížením fotografií z uplynulého šestiletí.

Celý svátek vděčnosti jsme prožily pokojně a v sesterském společenství a zároveň jsme si vyprošovaly Boží pomoc pro další období.

Více fotek zde