Kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice byla Donem Boskem ve spolupráci s Marií Dominikou Mazzarellovou založena v Mornéze (Itálie) 5. srpna 1872, tedy před 150. lety. Sestry salesiánky po celém světě slaví toto výročí. Jakým způsobem se slaví u nás, na to jsme se zeptaly sestry Zdeňky Švédové, současné provinční představené.
Co osobně nejvíc obdivuješ na sv. Marii Dominice Mazzarellové a na Donu Boskovi?
Její jednoduchou zbožnost spojenou s radostí. Nepochybovala o tom, že ji Bůh vede a povede. Věřila Jemu a důvěřovala lidem, velice jednoduše, neokázale, jednala přímo a v této důvěře v Boha neustále povzbuzovala své sestry.
Na Donu Boskovi jeho pohled na mladé, podíval se na mladého člověka a jako by viděl všechny možnosti, které do něho Bůh dal, veškerou jeho schopnost milovat, konat dobro a pak už jen dělal vše pro to, aby se tyto možnosti mohly uskutečnit, aby se žádné dobro neztratilo.
Jak ses Ty osobně rozhodla pro cestu zasvěceného života? Jak jsi poznala, že máš být právě Dcerou Panny Marie Pomocnice?
Vlastně to neumím úplně říct. Prostě jsem jednou nějak uvnitř najednou chtěla být salesiánkou. Objevilo se to v mém srdci a zároveň jsem věděla, že to není ze mě. Nenarodilo se to jako výsledek mého chtění nebo úsilí, ale spíše jsem to začala nacházet jako dar, jako pozvání, jako výzvu, něco, co je jenom pro mě. Tak jsem přijela do komunity v Brně a řekla jsem sestrám, že u nich chci zůstat a od toho dne jsem zůstala.
Kdy a kde jsi osobně nejvíc pocítila, že sestry salesiánky jsou mezinárodní Institut?
Příležitostí je mnoho, mezinárodní noviciát, občas nějaká konference, známé sestry po celém světě. V roli představené naší provincie to byla generální kapitula, kde se opravdu sejde celý svět. Jsme česko-litevská inspektorie, už jen tento fakt nás dost učí být mezinárodní.
Co se ti líbí na salesiánském charismatu?
Jednoduchá a radostná zbožnost dostupná každému. Salesiánské charisma má Boha všude, doma, ve škole, na hřišti, zároveň umí slavit svátky, užívat si společné chvíle. Bůh ho dal církvi proto, aby se mohl potkat s mladými lidmi v jejich životě, ať se nacházejí kdekoliv a nás všechny k tomu pozval.
Jakým způsobem slaví sestry ve světě toto důležité výročí?
Různě, asi všude děkujeme Bohu, je opravdu za co. Děláme to všemi možnými způsoby od skromné večeře v nějaké misijní komunitě přes tance, zpěvy, divadla, slavnosti až po mezinárodní konferenci, která se uskuteční v září v Římě.
A jak slavíte tady v Čechách?
Velmi jednoduše. V Kroměříži na Dnech salesiánské spirituality jsme připravily kus programu o nás, na setkání naší inspektorie 20. – 22. května v Hradci králové, víkendu jsme se on-line spojily s našimi komunitami na Litvě, strávily s nimi na dálku kus odpoledne a potom naprosto českým způsobem opékaly buřty a hermelín na ohni na zahradě. V neděli jsme to slavily s Hradeckou farností při mši sv., každá komunita to také nějak slaví tam, kde působí, s lidmi, dětmi a mladými, se kterými sestry spolupracují.
Jaké výzvy vnímáš, že se vám FMA otvírají v dnešní době?
Výzev není nikdy málo. Poslední dobou potkáváme mladé, které přemohl strach, pandemie je uvrhla do samoty, odpojila od kamarádů, mají těžkost najít své místo. Do toho válka, která nahání strach nám všem. Poněkud pleníme naši Zemi, protože neumíme žít udržitelně a spotřebováváme víc, než je zdrávo. Doba je rychlá a je těžké se zastavit a vnímat sám život. Výzvou je hledat spolu s mladými cesty k těm, kteří se bojí, pomáhat těm kteří se bez pomoci neobejdou, naučit se jednat tak, aby nevznikaly války a spotřebovávat tolik, aby zbylo na ostatní, a při tom si užít život v neokázalé radosti a společně. Je to umění.
Co bys nejvíc přála sestrám v česko-litevské inspektorii?
Co jiného než svatost. Abychom mohly jednou stát před naším Pánem, naplněné vděčností a On nám řekne třeba něco jako, tak se to povedlo, jste tady!
Co bys ráda popřála celé salesiánské rodině?
Salesiánská rodina je krásná skutečnost. Máte rodinu, patříte do ní a může do ní patřit každý, když chce. No tak nám všem přeji, aby nám tato rodina byla oporou a abychom každý přinesli svůj podíl, našli své místo a nechali Boha učinit nás rodinou pro kohokoliv, být jeho nástrojem, jeho cestou do tohoto světa.
Máš něco, s čím by ses ráda podělila na závěr?
Na závěr snad už jenom Amen.