Naše zástupkyně na generální kapitule se opět ozývají. Zdraví sestra Zdeňka i Maruška a ta přidává také tyto řádky:
“Zdravíme z Říma všechny doma!
Dny karantény skončily, v sobotu nám všem udělali antigenní test, jsme negativní a kapitulní shromáždění se tedy nachází v téměř plném počtu: některé sestry měly problémy s příjezdem a teď ještě někde sedí v karanténě. My už můžeme chodit po domě a na zahradu, následkem toho zjišťuji, že je vlastně venku docela horko.
První dojem, který z našeho společenství tady mám, je, že je fakt světové. Nějaká Evropa, to je prostě zlomek. Rozdělili nás do pracovních skupin, v té naší je nás 11, a z toho jsou 2 Indky, Afričanka z Pobřeží Slonoviny, Argentinka, Američanka z USA, Korejka, Kolumbijka, Angličanka, 2 Italky a já. Pestré. Některé Indky mají pěkné hnědé sárí, Afričanky jsou zase některé v strakatém oblečení. Časem třeba někoho vyfotím, zatím nás v tom trochu omezují kvůli GDPR apod. Celkem je nás zřejmě 172.
Druhý dojem na mě udělalo, co říkal bratr salesián, který tu měl v sobotu večer mši. Pochopila jsem z toho, že organizovat legálně takové shromáždění, jakým ta naše kapitula je, v současné pandemické době je zřejmě docela husarský kousek, a poučení lidé zřejmě tak docela nevěřili, že se nám vážně podaří se sejít. Nám to až tak nedocházelo, sice jsme vnímaly, že musíme mít ty karantény apod., ale jinak jsme se spíš zabývaly tím, co je potřeba udělat u nás v Česku, než odjedeme, než jestli je reálné, aby sem dojely sestry z Indie nebo Brazílie. A ono se to podařilo, což třeba Indky označují téměř za zázrak.
Třetí můj objev je, že se tady modlí jinak Otče náš, než když jsme tu byly v noviciátě. Jednak tam přidali “také” (a odpusť nám naše viny, jako také my odpouštíme…), a místo neuveď nás v pokušení se tu říká “non abbandonarci alla tentazione”, což má význam něco jako “nenech nás na pospas pokušení”, a našla jsem na internetu, že tyhle změny inicioval papež František zřejmě někdy loni na podzim. To “také” pro větší věrnost biblickému textu a to s tím pokušením proto, aby se zabránilo dojmu, že Bůh by nám ta pokušení chtěl chystat. Tak to mi přišlo zajímavé a konstatuji, že v loňském pandemickém podzimu jsem to ani nezaregistrovala a že u nás se s tím nic zatím neděje, i když zrovna letos mezi našimi studenty v Karlíně s tou naší formulací měl kdosi problém, tudíž by to možná nebylo od věci.
Jelikož jsem zatím opatrná s fotkami lidí, posílám aspoň náš “domeček”, naši jídelnu, prozatímně udělanou z garáže (aby byla větrací) a kaktusový záhonek před jídelnou.”