Celosvětový svátek vděčnosti

Celosvětový svátek vděčnosti

Ve středu 26. dubna 2023 se v Bogotě, v Kolumbii, uskuteční Světový svátek vděčnosti. Zapojují se do něho čtyři inspektorie. Slavnost začíná již v úterý večer a pak celou sobotu. Některé pořady je možné sledovat online.

„S Marií vytváříme kulturu míru“ je téma zrozené z reflexe doby, kterou žijeme; ve světě totiž probíhá více než třicet válek a mír je ohrožen mnoha způsoby. Téma je osvětleno Božím slovem „Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími dětmi“ (Mt 5,9) a je výslovnou výzvou neunavovat se budováním pokoje, vytvářením kultury pokoje.

Během návštěvy Kolumbie, u příležitosti svátku, Matka Chiara Cazzuola učinila gesta míru a společenství a vyzvala nás, abychom byli podporovateli a podporovateli míru. „Znovu budeme mít příležitost poděkovat Bohu za život, který nám v hojnosti dává, a za naši Matku, sestru Chiaru Cazzuola, která vede Institut s takovou láskou a velkorysým nasazením,“ řekla sestra María del Rosario García. Ribas v dopise s ohledem na svátek.

„Budete se muset vyzpovídat ze lží!“

„Budete se muset vyzpovídat ze lží!“

„Budete se muset vyzpovídat ze všech lží!“ řekl mi Papež.

V lednu jsem měla příležitost navštívit naši sestru Yvonne, abych s ní udělala rozhovor pro salesiánský magazín o jejím působení v Dikasteriu pro biskupy. Tento rozhovor najdete zde.  

Kromě toho mi vyprávěla, jak pozvala Papeže na návštěvu naší generální kapituly.

22. září 2021 jsme měli domluvenou audienci u Papeže ve Vatikánu pro celou naši generální kapitulu. V té době platila ještě mnohá covidová opatření z nichž na tom byly nejhůř lidé z Brazílie a Indie, kteří měli zákaz vstupu do jiného státu jenom na zvláštní povolení, což se týkalo zhruba 20 našich sester. Madre Yvonne se rozhodla pozvat Papeže přímo na kapitulu.

Jak tě napadlo pozvat Papeže k nám?

15 srpna je svátek Panny Marie, tak jsem si říkala, mohly bychom dostat dárek. Sedla jsem k počítači a napsala jsem do Vatikánu jednoduché pozvání, že máme kapitulu a v rámci ní domluvenou audienci, ale že by bylo hezké, kdyby mohl Papež přijet k nám, „chápu, že by to mohlo být komplikované, takže budeme spokojené i s tím, že Vás navštívíme ve Vatikánu. No ale dnes je svátek Panny Marie, třeba vám pomůže nějak to vyřešit“. Pak se nedělo nic, dva dny mi nikdo neopověděl. Třetí den mi volá Monsignor Sapienza: „Dnes ráno mi Papež František říkal, že chce navštívit Dcery Panny Marie pomocnice na jejich kapitule a pověřil mě, abych to zařídil. Později se domluvíme, kdy k vám můžu přijet, abychom se domluvili na podrobnostech.“

Zmohla jsem se pouze na otázku, jestli to můžu komunikovat generální radě. „Nene, Papež vás chce překvapit, jestliže budete mluvit s radou, jak takové překvapení dopadne, podle mě je lepší to nikomu neříkat.“

A co se dělo dál?

V září mi monsignore Sapienza opět zavolal a ptal se mě, jestli o tomto plánu někdo ví. Říkala jsem ne, nikomu jsem to neprozradila. Papež František mi potom ještě napsal: „Ano přijedu, přijedu k vám po 20ti letech s vděčností za to, co jste pro celou církev.“

Ještě později v září, tedy už v průběhu kapituly mi opět zavol Mgs. Sapienza aby si u nás domluvil návštěvu. Prozkoumala jsem program a jedno odpoledne, když byla práce ve skupinách, jsem ho pozvala. On byl spokojen, vy jste všechny poslušně pracovali ve skupinách. Trochu jsem se bála, jestli mě s ním někdo potká a pozná ho, bude z toho pozdvižení. Přijel ještě s dalším člověkem. Myslela jsem si, že uděláme setkání s Papežem dole v sále, protože je to hned u vchodu. Tak jsme se tam byli podívat a on mi říká: „No, a kde probíhá kapitula?“

„V kapitulní síni ve druhém patře.“

„Je tady výtah?“

„Jasně,“ vstoupíme do výtahu, ale nefungoval.

No tak jsme šli tedy po schodech do kapitulní síně. Když uviděl naši kapitulní síň, řekl: „Ano, ano, to si umím představit, Papež přijde sem. Tady to nebude problém.“

„No a jak to provedeme, kde ho postavíme?“ ptám se.

„Nene, to on si rád rozhodne sám, to necháme na něm. Papež chce navštívit i místní komunitu, může sem přijít?“

„To bude problém, to nepůjde ve stejném čase, to bychom se sem nevešli,“ odpovídám poněkud starostlivě.

Nakonec jsme se to domluvili tak, že napřed navštíví kapitulu a potom se dole v saloně pozdraví s komunitou.

Nikoho jste nepotkali? V domě nás bylo skoro 300?

Ne nikoho.

Pomalu mi docházeli další praktické věci. Co budu dělat, musím přece něco říct, je naplánované, že pojedeme do Vatikánu na audienci. Tak se ptám: „Co jim mám říct?“

„Třeba můžete sestrám říct, že Papež vás nemůže přijmout a přijde státní sekretář.“ Radí mi msg. Sapienza.

„To v žádném případě, to se jim nebude líbit, že by přijel Mgs Parolin. To ne.“

Potom navrhl: „Co kdybychom řekli, že bude videoposelství?“

„Ano, ano to je dobrý nápad. Ale pokud řeknu, že bude videoposelství, tady náš tým bude hned chtít vědět, s kým se má domlouvat, koho má kontaktovat.“

„Ne, ne, musíte říct, že to zajistí Vatikán se svými techniky a nikdo se jim do toho nemá plést.“

Tak to je nejjednodušší řešení, říkám si.

„No ale budeme potřebovat nějaký link?“

„No jasně, budete čekat, až vám přijde link z Vatikánu, no a protože Papež ví, že tu je i komunita, tak pošle link i komunitě, ať je připravená. Nesmí to nikdo vědět, protože vy jste v místě, kde je finanční úřad, blízko je policie, nesmí se to vědět.“

Znovu se mě zeptal, jestli jsem to někomu řekla. Ujistila jsem ho, že nikomu, ale dohodli jme se, že to řeknu té, která bude zvolená generální představenou po mě. S tím souhlasil.

Takže pak už jsi jenom čekala, až přijde den D?

Pak mě ale začaly napadat některé praktické věci, např. Musíme nějak vyzdobit kapli, dát tam čerstvé květiny, přece k nám nepřijde papež a v kapli to bude jen tak. Pak mě napadlo, že 22 září je svátek sv. Jana Pavla II a tak říkám sestře, co má na starosti zákristii: „Poslyš, Jan Pavel II nás měl moc rád, nemůžeme na jeho svátek vyzdobit slavnostně kapli a potom za dva dny je slavnostní ukončení kapituly, tak už to může zůstat i na slavnostní děkovací mši. No a dejte nějakou kytku také ke vchodu a do sálu u vchodu, ať je to tu hezké. Jenomže naše sestra Paola Battaliola, která si všimla nadstandartní květinové výzdoby, se začala ptát. „Co se děje, že takhle zdobíme dva dny předem?“

Další problém byly PET lahve. Mgs. Sapienza mi řekl, ať v tom sále, kde bude Papež a kde se bude fotit, není žádné jídlo nebo pití, kde by byla vidět nějaká značka, protože se stane, že to výrobce okamžitě použije na reklamu a oni to potom musí řešit, což je v případě Vatikánu, něco, co dělají velmi neradi. Přijdu do kapitulní síně a vidím, že na stole pro předsedající kapituly jsou plastové originální PET lahvičky s vodou (všichni na kapitule vyfasovali láhev na vodu a pití si zajišťoval každý sám z kohoutku, pouze pro hosty se nechávali na předním stole vody v originálním balení). Takže, bylo pondělí, Papež měl přijít v pátek, říkám: „Tak pořád mluvíme o ekologii a máme tady ty plastové lahve, nemůžeme tady mít nějaký džbánek s vodou? Pořád se tady fotíme, potom posíláme do celého světa naše ekologické rozhodnutí a fotky s vodou v PET lahvích.“

Vidím, že toho bylo docela dost, cos musela kromě kapituly řešit. Co bylo to nejtěžší?

Když jsme zvolily Madre Chiaru, tak jí to říkám, abychom se domluvily, jak to uděláme. Na pátek je v programu audience u Papeže. Nikam nepojedeme, protože Papež se chystá k nám, ale musíme k tomu něco říct. Musela jsem se strašně modlit, abych zůstala klidná, vůbec mi to nešlo.

Nakonec jsme se dohodly, že řekneme zhruba toto: „Z Vatikánu nám přišla zpráva, že Papež František, nás zítra nemůže přijmout, máme se za něj modlit. Ale je mu líto, že by nás nechal jen tak, takže nás pozdraví alespoň prostřednictvím videoposelství. Zítra v 9:30 se tedy sejdeme v kapitulní síni a promítneme si, co nám pošlou z Vatikánu. A protože tato audience byla v programu sv. Stolce, přijedou fotografové z Vatikánu, udělat nějaké fotky, aby je mohli dát do vatikánských zpráv, proto si všechno ukliďte a hezky se oblečte, ať ve Vatikánu vidí, že nám to sluší.“ Bylo to velké zklamání, někdo se dokonce snažil, ať předěláme program a jdeme alespoň v neděli na Anděl Páně do Vatikánu, ale já jsem říkala rozhodně, že v žádném případě. V neděli uzavíráme kapitulu a s tím se hýbat nebude.

Ráno si jedna sestra všimla, že na stole je zdobený džbánek s vodou a ptá se: „Na co tady je ta voda, copak na videoposelství je potřeba voda?“ bylo velmi těžké zůstat v klidu.

Tak jak to tedy vypadalo v pátek 22. září?

Když přijeli z Vatikánu, první na co se ptali, jestli se nám podařilo to utajit, jeden z ochranky neustále kontroloval internet, že se zpráva o Papežově návštěvě nikde nešíří. Prosili nás, ať to nepronikne ven, dokud Papež nebude zpět ve Vatikánu. Vůbec jsem nebyla v klidu, stačila by jedna nepatrná zpráva na nějaké síti. Potom to naše zklamání, ve kterém jsme čekali na to videoposelství, které pořád nepřicházelo. Nakonec u nás byly o pár minut rychleji, než předpokládali, já jsem se ještě chtěla přezout, ale už jsem to nestihla, takže jsem ho vítala Papeže v sandálech. Papež vystoupil z auta a ptal se mě: „Madre je to pravda, že sestry nic neví?“

„Ano je to pravda nic neví a čekají, až pošlete Vaše videoposelství.“

Na to mi odvětil: „Budete se muset zpovídat ze všech svých lží, které jste jim navykládala.“

Tak jsem mu na ro řekla: „Jistě, ale v tomto případě asi budu potřebovat papežské rozhřešení“, byla jsem nervózní, abychom nikoho nepotkali a těm dvěma sestrám co byly v té chvíli na vrátnici, jsem řekla: „Ať se tady dnes uvidíte cokoliv, nesmíte nikomu říct nic, dokud vám to nedovolím.“

Potom jsme vyjeli nahoru a místo očekávaného videoposelství vstoupil do kapitulní síně sám Papež František, který takto tajně opustil Vatikán, aby se s námi mohl setkat.

A také se tam šťastně vrátil, bez toho, abychom to někdo ze zhruba 260 sester a 30 zaměstnanců vypustil do světa dřív, než bylo po všem. Jeho přítomnost byla velkým povzbuzením a to zejména tím kým je, více než tím co nám řekl. Je bratrem a je přesvědčen, že všichni máme být především bratři a sestry a teprve potom jsme všechno to ostatní, co by nás mohlo odlišovat nebo rozdělovat.

Zdeňka Švédová

Setkání CEL Hradec Králové

Setkání CEL Hradec Králové

Na závěr Velikonočního oktávu, 14.-16.4.2023 se sešly všechny sestry naší Inspektorie na již druhém společném sekání v tomto školním roce. Nesešly jsme se tedy všechny, Litva se našich setkání neúčastní a také některé české sestry v odůvodněných případech chyběly, ale i tak to bylo požehnané společenství. V pátek večer po společné večeři, modlitbě a slůvku pokračoval program shlédnutím vystoupení Improvizačního dovadla B.I.Z.O.N.I. Většina z nás viděla improvizační divadlo poprvé a dozvěděla se, co je to vlastně zač. Musím říct, že jsme se již dlouho tak nenasmály. Bylo to opravdu vynikající, i následná beseda z hráči (nejsou to herci, ale hráči, jak jsme byly poučeny). No a hlavně nás to zaujalo i po výchovné stránce, protože tento typ divadla obsahuje mnoho výchovných prvků. A tak jedna z nás nelenila a na příští rok již domluvila repete, tentokrát s možností si taky něco vyzkoušet, takový workshop. Abychom to jednou třeba mohly nabídnout i naší mládeži 🙂

Sobota vystřídala dvě témata: jedno byla udržitelnost, které jsme ale už probíraly na setkání ŘEZ, takže větší část byla věnována pastoraci mimo naše díla. Dotazníkem jsme si zmapovaly, co vše pro mládež kde děláme a zamýšlely jsme se nad tím, v kterých aktivitách chceme být zapojeny nutně a ve kterých ne. Protože, co si budeme povídat, nabídek je vždy víc a nás je omezený počet a den má k tomu jen 24 hodin 🙂

Po celodenní práci jsme se pak sešly na zahradě na Cestu světla,  což je modlitba podobná křížové cestě, jen se rozjímají úryvky z Bible, kde se objevuje Vzkříšený Kristus. Právě v ten čas krásně svítilo sluníčko, které se pomalu chýlilo k západu, tak to byl požitek pro duši i tělo. Večer pak nás čekalo pravé sesterské “mecheche”. Byly jsme prostě jen tak spolu, povídaly si, něco dobrého si daly na zub a kdo už byl dostatečně saturován, odebral se na své lože očekávat ve spánku neděli Božího milosrdenství 🙂

Neděli jsme ještě trochu strávili nad ekonomikou naší Inspektorie. Sestra Lída si pro nás připravila velmi zábavný kahoot, abychom se u ekonomických informací nenudily. I její prezentace byla prokládána množstvím vtipů, takže by jí člověk tuto roli skoro záviděl 🙂 Mši svatou v místním kostele, přilepeném k našemu domu, sloužil otec Biskup Kajnek, což bylo moc milé. Po výborném obědě (řízky z Černé růže – kuchařky si nastudují tajný recept, který se dělá pouze v Hradci) jsme se rozloučily a všechny se opět uvidíme o prázdninách.

Děkujeme sestrám, které setkání připravily, sestrám z Hradce, které nás hostily i všem, které přijely a taky Pánu Bohu 🙂 Fotky k vidění zde.

Velikonoce v našich komunitách

Velikonoce v našich komunitách

Slavíme Velikonoční oktáv, radost Velikonoc v nás stále doznívá napříč všem každodenním povinnostem, které prožíváme a plody Velikonoc budeme snad sbírat po celý rok. Pojďme se ohlédnout za každou komunitou, jak Velikonoce prožila. Zeptali jsme se vždy jedné sestry z komunity, jaký nejsilnější zážitek z Velikonoc má.

Začneme Plzní, naší nejzápadnější komunitou. Ptali jsme se Maki Hanákové, místní ředitelky komunity.

“Rozhodla jsem se zmínit Velký pátek, protože v komunitě jsme se domluvily, že prožijeme tento den v tichu (duchovní obnova). Vzala jsem si text Benedikta XVI. o tajemství kříže, dost dlouho jsem zůstala a dál zůstávám u této myšlenky: Láska je pořád událostí umírání: ve společenství, v rodině, manželství atd. Moc egoismu, který všichni známe, nechce a brání se umírání. Ježíš nám ukazuje, že největší moc nemá smrt, ale láska. Dál jsem rozjímala a u evangelisty Lukáše našla (LK 6,36) větu, která vysvětluje lásku Krista: Miloval nevděčné i zlé. Sama sebe jsem se ptala, proč zmiňuje právě nevděčnost?  Co k tomu dodat? Jsem vděčná, že žiji tam, kde jsem, s těmi, které mi Pán poslal a posílá. Kéž by moje srdce umělo vždy a za každé okolnosti děkovat.”

Přesunujeme se do Prahy do Karlína, kde se s námi o své zážitky a myšlenky podělila sestra Vlasta Frkalová: “O Velikonocích mě napadlo, jak bolí odčinit hříchy, že není dobré je brát na lehkou váhu… Pak jsem si uvědomila, že i po smrti Ježíš dal má rád svou domovinu, své blízké, lidi hledající, že žije s námi naše starosti…  Oslovilo mě i plátno z Něj přehozené přes prázdný kříž jako symbol a důkaz, že není mezi mrtvými… Uvědomila jsem si i sílu života, když mi  ve vodě ožila povadla větvička keře, která byla předtím odhozena do smetí… Oslovila mě i hudba v kostelích a v ní i vyjádřeny smutek a pak radost… Oslovila mě i krásná jarní příroda a zpívající ptáci…. ”

V Praze Kobylisích jsme poprosili sestru Zdeňku Korousovou, místní ředitelku domu: “Letos mě oslovilo z četby ze starodávné homilie na Velkou a svatou sobotu: Usnul jsem na kříži a kopí proklálo můj bok. To pro tebe, který jsi usnul v ráji a nechal vyvést ze svého boku Evu. Můj bok vyléčil ránu ve tvém boku. Můj spánek tě vyvede ze spánku podsvětí. Mé kopí zadrželo kopí namířené proti tobě. Vstaň, vyjděme odtud!”

Teď se přesuneme do Hradce Králové, kde se s námi podělí sestra Pavla Mikysková: “Letos se mi nějak víc propojovala postní doba s dobou velikonoční, takže i  mé velikonoční myšlenky jsou tím ovlivněny. NOVOST: Každý den mohu nově prožívat svůj křest / Se Vzkříšeným Kristem je všechno nové / Jsme nádherným chrámem Božím. A každý den můžeme zářit novostí Vzkříšeného Ježíše. ZDARMA: Všechno, co máme a dostáváme, je naprosto zdarma od milujícího Boha.

Velikonoce jsme prožily v pokoji a v radosti a docela pestře.  Např. Sestra Danka Fučíková některé obřady prožila v rodných Pardubicích se svým malým synovcem, který prohlásil, že chce konečně prožít Velikonoce jako křesťan. Takže teta v něm tuto svatou touhu ráda a pohotově rozvíjela. V neděli na Boží hod jsme měly na oběd v komunitě kněze Jiřího Heblta a bylo to milé posezení. V pondělí se sestry Janča Svobodová s Dankou Fučíkovou vydaly na výlet do Svatoňovic.”

A nakonec sestra Majka Kučerová z Brna: “Letos mě oslovil náš “pokus” udělat na Velký pátek Dětské pašije. K našemu překvapení o to byl velký zájem, sešlo se kolem padesáti dětí plus rodiče. Pašije Ježíše jsme si prošli pomalu, na asi šesti zastaveních jsme dělali s dětmi různé úkoly, pašijové testy, zpívali jsme písničku, nesli svoje hříchy do kříže vyobrazeného na zemi pod stromem apod. Dojemné pak bylo vyvrcholení v kostele, kdy se děti mohly Pána Ježíše dotknout nebo ho na kříži pohladit…. když to dělají děti, tak to prostě je síla a pro nás dospělé lekce.”

Tak jak vidíte, každá jsme jiná, každou oslovilo o Velikonocích něco jiného, jako asi každého z vás. Důležité však je najít si čas vnímat, jak k nám Bůh hovořil a jak se nás dotýkal. Přejeme vám do dalších dní, aby událost Velikonoc nějak promlouvala a proměňovala i vaše další dny.

Setkání mládeže s biskupem

Setkání mládeže s biskupem

Co se dělo v sobotu před květnou nedělí v Plzeňské diecézi nám přiblíží sestra Majka Tkadlecová, která byla očitou svědkyní 🙂

“V plzeňské diecézi jsme zažili už druhé setkání mládeže s biskupem v tomto školním roce. První bylo na podzim před slavností Krista Krále a druhé teď před Květnou nedělí. Mladé s biskupem přijalo gymnázium na Mikulášském náměstí. Ale na oběd se přemístili na Církevní gymnázium v Plzni. Nabitý program připravilo Diecézní centrum mládeže – samozřejmě nechyběla mše sv., ale ani venkovní hra, workshopy, divadelní představení a následné sdílení na téma společenství. Většina účastníků se potká i v Lisabonu na Světovém setkání mládeže s papežem.”

Děkujeme sestře Majce za zprávy a přejeme hluboké prožití Velikonočních svátků.

Předvelikonoční výjezd CSŠJB

Předvelikonoční výjezd CSŠJB

Na prahu Svatého týdne, 31.3.-2.4.2023 vyjelo 9 odvážlivců spolu se sestrami Zuzkou, Evou a Janou na již druhý víkendový výjezd, tentokrát do Zdic.

Na programu bylo hlavně vytvořit pěkné společenství, kde se každý cítí přijímaný, vytvořit vrstevnickou partu, ve které můžou všichni růst jako po lidské stránce, tak po duchovní. To se nám s Boží pomocí dařilo jak srze hry, tak skrze společné vaření, povídání, přemýšlení o životě… Čekal nás výlet na Vraní skálu s nádherným výhledem do kraje, který ale viděli jen ti nejodvážnější. Podařilo se nám rozdělat pod Vraní skálou oheň i s mokrými větvemi a opéct si tak špekáčky či hermelíny. Hospodin nám žehnal, a tak se rozpršelo až po našem návratu na faru. Večer nás čekal interaktivní program, prožití Velikonočního Tridua. Zážitek to byl pro někoho dost silný, jak vidíme třeba z řádků Doris a Agi, které napsaly: “Večer jsme měli párty a po párty jsme měli Velikonoční program, u kterého jsme si vyzkoušeli, jaké je to ležet v hrobě :-)” A přidávají: “Víkend jsme si celý moc užili a jen tak na něj nezapomeneme, protože jsme měli super partu a hned bychom se tam vrátili znova.” Další účastnice Kája napsala: “Bylo to moc fajn, mohla jsem poznat spoustu úžasných lidí. Víkend byl super, počasí bylo krásné a výlet byl moc fajn. Byli jsme super skupina, program byl zajímavý a naplňující.” V neděli jsme se zúčastnili mše svaté v místním kostele, mše to byla vskutku rychlá, pan farář jich totiž za dopoledne musí stihnout několik. Do oběda nás ještě čekalo tvoření nebo stolní hry, každý podle svého gusta.

Děkujeme Hospodinu, že nám dopřál takový hezký víkend a my prozradíme, že již chystáme letní akci v Hradci…