My dvě juniorky české,
co věčné sliby nemáme,
míváme víkendy hezké,
protože slovenské sestry známe.
Setkání naše, jež jednou ročně bývá,
konalo se v Ivanke pri Dunaji,
slova formační zazněla líbivá,
snad v našem srdci uzrají.
Šest slovenských a dvě české,
to jsou v číslech počty naše,
konexe však máme i nebeské,
modlíme se taky Otčenáše.
Dva hosté online přítomni byli,
a to salesiánka a salesián,
u preventivního systému jsme se nenudily,
Mišo Vojtáš až z Říma byl vysílán.
Janča Svobodová se s námi podělila,
o znalost osoby Františka Saleského,
jaké zdroje jeho víra v Boha měla,
zaznělo z jejího posudku znaleckého.
Naše představené byly s námi taky,
tedy vlastně jen ty slovenské,
všude už kvetly vlčí máky,
kde byla provinciálka česká – na nemocenské?
Ne, ne, Zdeňka v Polsku slavila
100 let přítomnosti sester v této zemi,
a že naše historie o polských sestrách mluvila,
jásala tam se sestrami i hosty všemi.
Děkujeme tedy i Jance a Monice,
že se nám všem tak věnovaly,
oplatíme vám to se modlíce,
co jste nám z vašich životů odevzdaly.
Sobotní odpoledne družení patřilo,
podnikly jsme i do Blavy výlet malý,
při objednávkách v Mekáči se z nás jen kouřilo,
ne všichni jsme těchto obchodů znalí 🙂
Avšak jednou za rok je třeba řádně oslavit,
že některé už blízko věčných slibů jsou,
rozlučkový večer musely jsme „spravit“,
snad to nezatřáslo hodně naší kasou 🙂
Nakonec tedy zbývá říct jen „díky“,
slovenským sestrám v překladu „vďaka“,
všichni jsme tu na zemi jen poutníky,
a jsme rády za každého parťáka 🙂
PS: více foto zde