Archiv pro měsíc: Březen 2025

Máme dobu postní a s ní spojenou praxi konání modliteb křížové cesty. Naše komunity se ji pravidelně modlí v pátky nebo v jiný vhodný den. Komunita v Brně se rozhodla vykonat si křížovou cestu v přírodě. V našich českých luzích a hájích můžeme v přírodě najít mnoho krásných ztvárnění křížové cesty. Jedna z nich je v Popicích, kam se sestry vydaly v neděli 16.3. Spojily to se mší svatou v Židlochovicích, s obědem v Hustopečích a s cukrárnou “U Bukovského”. Jak tedy vidíte, byl to tedy i takový komunitní výlet 🙂 . Tady se můžete o zdejší křížové cestě dočíst něco víc. A zároveň vás vyzýváme v tyto jarní dny, objevte nějakou venkovní křížovou cestu i v blízkosti vašeho bydliště.

Sestra Eva Liškutínová zpracovala zajímavou úvahu o letošních mezináboženských “náhodách”. Dělíme se o ni také s vámi:

Ramadán, čas modlitby a smíření pro dobro Stvoření

Francesca Sabatinelli (www.vaticannews.va/it  z 1. 3. 2025)

1. března začal svatý měsíc pro islám, který zahrnuje půsty, modlitby a charitativní činy. Mustafa Cenap Aydin, sociolog náboženství, ředitel Institutu Tevere – Centra pro dialog napsal, že letošní shoda s postní dobou, která začala 5. března, je objetím mezi dětmi Abrahama, které kráčejí spolu.

Ramadán a postní doba jsou pro muslimy a křesťany časem, kdy mohou hluboce přemýšlet o společných tématech. Pro obě skupiny je to období půstu a rozjímání, kdy jsou věřící povoláni přemýšlet o svém životě, o svém vztahu ke Stvoření a ke Stvořiteli. Muslim Mustafa Cenap Aydin, sociolog náboženství, ředitel Institutu Tevere – Centra pro dialog, se v rozhovoru pro vatikánská média pozastavuje nad významem svatého měsíce pro muslimy, který začal, 1. března 2025, tedy o pouhých pět dní dříve než křesťanský půst (začal 5. března). „Tato shoda okolností,“ vysvětluje, „řekl bych, že je to objetí mezi dvěma bratry,  syny Abrahamovými, kteří  kráčí spolu. Konkrétním příkladem toho je dokument Abu Dhabi o lidském bratrství, který podepsali papež František a velký imám Ahmad Al-Tayyeb. Toto období může muslimům a křesťanům velmi pomoci lépe porozumět základním otázkám života.

Je třeba také poznamenat, že letošní náhody nekončí: katolické Velikonoce se kryjí s pravoslavnými Velikonocemi, 20. dubna, a od 12. do 20. dubna se slaví Pesah, židovské Velikonoce. V tomto roce budeme mít mnoho příležitostí k mezináboženské spolupráci, a to i v duchovním životě.“

Ramadán a půst

Toto období je pro křesťany a muslimy také charakterizováno půstem, který by neměl být vnímán pouze jako dietní disciplína, ale spíše jako důležité období pro lepší pochopení toho, co je to spiritualita. „Muslimové – upozorňuje Cenap Aydin – recitovali konkrétní modlitby z první noci ramadánu, byly to chvíle věnované například zamyšlení nad významem posvátného textu, ve kterém se opakují četná krásná jména Boha. Popeleční středa je pro křesťany začátek 40denní cesty k Velikonocům. Tyto dny, 30 pro ramadán a 40 pro postní dobu, jsou obdobím, které pro muslimy a křesťany znamená příležitost ke znovuzrození, příležitost skutečně porozumět tomu, kým jsme a co dobrého můžeme pro druhé udělat.“

60. výročí Nostra Aetate

Koncilní prohlášení Nostra aetate, o kterém sociolog uvažuje u příležitosti 60. výročí jeho vyhlášení Pavlem VI. dne 28. října 1965, vysvětluje, že muslimové „také mají velkou úctu k mravnímu životu a uctívají Boha, především modlitbou, almužnou a půstem“. „Toto období ramadánu je jistě významné nejen kvůli půstu, ale také jako vyjádření dobročinnosti vůči ostatním. Vstřícnost vůči druhým lze v jiném smyslu definovat jako modlitbu. Jde o prosbu, aby Pán působil ve prospěch lidstva. Tak se modlitba stává konkrétním činem, ochotou společně budovat mír, napravovat to, co je špatné. Mír a smíření, jehož máme být aktéry, nelze nikdy dosáhnout bez Boží vůle, a proto voláme o jeho pomoc v modlitbě“.

Modlitba za papeže Františka

Zvláštní modlitba během tohoto posvátného období bude za Svatého Otce, uzavírá Mustafa Cenap Aydin. „Budeme se tak snažit být nablízku tomu, kdo je mužem modlitby, který ji prožívá v každém okamžiku svého života. Z tohoto důvodu mu budeme jako muslimové i během měsíce ramadánu svými modlitbami velmi, velmi blízko.“

O víkendu 7.- 9.3. se v Praze Karlíně konala postní duchovní obnova pro mládež. Připravili ji společně sestry salesiánky Hana Gennertová, Helena Křenková, Zdeňka Kůsová a salesián Petr Boštík. Téma se točilo kolem hesla jubilejního roku: Poutníci naděje. Více ale už s námi sdílí jedna z účastnic, Bóďa Krňoulová:

“V pátek podvečer se společně sjíždíme u Salesiánek v Karlíně, abychom společně zahájili postní dobu tichem, klidem a pobytem s Bohem. Začínáme seznámením a první Petrovou přednáškou o poutnictví a cestě. Noříme se do ticha, abychom mohli naslouchat Pánu. V sobotu začínáme se Zdeňkou ránem chval a Boha můžeme velebit písní. Helenka nám poté dává na výběr mezi možností nechat život ovládat Ježíšem a jeho plány, nebo ho dát do rukou nepříteli. Co si zvolíme, je na nás. Odpolední program si můžeme zvolit sami. Někdo jde na sluníčko, které nás láká svými paprsky, někdo je dál ve ztišení, je zde možnost zpovědi, či duchovního rozhovoru. Můžeme si také zcela konkrétně zpodobnit symbol cesty – ozdobit si velkou lískovou hůl. Navečer se sejdeme ke společné mši a den zakončujeme adorací a slůvkem. Nedělní sváteční den nás vítá a volá k trochu jiné modlitbě – imaginativní, kterou svým slovem provází Hanka. Pomalu otevíráme oči a ubíráme se ke slavení mše svaté. Společný čas zakončujeme výborným obědem. Pomalu se rozjíždíme do svých domovů, v duši a srdci se spoustou plánů a odhodlání do dalších postních dnů.”

Těsně před začátkem postní doby (3. – 4. 3. 2025) se v Praze – Kunraticích uskutečnilo setkání ředitelů středisek a členů salesiánské rodiny pracujících v salesiánských zařízeních. Podařilo se nám oslovit paní ředitelku naší církevní mateřské školy Laura, Moniku Mackovou, aby se s námi podělila, jak tyto dny prožila a co si z nich odnáší.

“Ředitelkou CMŠ Laura jsem čtyři roky a pozvání na setkání ředitelů a členů salesiánské rodiny mě velmi potěšilo. Do Kunratic jsem odjížděla s vidinou navázání kontaktů a osobní proniknutí do salesiánské rodiny. Netušila jsem, jak velké společenství se utvoří a jak budu mezi nové lidi přijata. Trochu jsem se obávala, jestli moje zkušenost z MŠ vůbec může nějak přispět k názorům a zkušenostem z velkých středisek mládeže.

 Hlavním cílem setkání bylo vytvoření prostoru k diskusi, přemýšlení a modlitbě nad otázkou svědectví naší víry. Jak je víra důležitá pro nás samotné, co očekávají lidé přicházející do našich zařízení v oblasti spirituality a víry, a jak my jim na jejich očekávání odpovídáme.

Ubytování, oběd, úvod a seznámení členů setkání proběhlo velmi rychle a v přátelském duchu. Byla vidět radost ze setkání lidí z různých středisek a jejich chuť sdílet společenství.

Během jednotlivých bloků bylo cca. 40 účastníků rozděleno na 7 skupin a společné výstupy skupin mě velmi překvapily. Ve střediscích panuje téměř 100% shoda (napříč republikou a různými druhy zařízení pro děti a mládež), že zde pracují lidé, kteří si připouští, že vlastně neví, co konkrétně očekávají návštěvníci jednotlivých středisek. Že se jen domníváme, že víme, ale že se lidí neptáme… Nejsme čitelní v oblasti duchovna.

Zároveň se všechny skupinky shodly, že v jednotlivých subjektech nabízíme bezpečné prostředí, respekt a úctu k jednotlivcům. Přátelství a nabídka neformálních setkání a rozhovorů vede k otevřenosti sdílení spirituality a víry.

 Během závěrečného společného setkání jsme došli k závěru, že setkání mají smysl. Různorodé skupiny přináší více pohledů a obohacují celé společenství.

K čemu nás vybízí závěr setkání? Nepolevovat v práci ve střediscích a nebát se navazovat rozhovory vedoucí ke svědectví víry.

Děkuji za přijetí do společenství salesiánů a salesiánek. I pro mateřskou školu bylo přínosné přemýšlet o svědectví a poselství víry. Jakým způsobem ji předáváme dětem, jejich rodičům a zaměstnancům.”

My děkujeme Monice Mackové za sdílení. Z našich řad se účastnilo celkem sedm sester. Kromě salesiánů a salesiánek bylo na setkání přítomno také mnoho laiků (nezasvěcených), což bylo pro debatu také velmi obohacující.

…aneb jarní prázdniny v Plzni. Více nám o této expedici sdělí sestra Dari Vedrová.
“V Plzni jsme v týdnu jarních prázdnin ( 24.-28.2.) uspořádali příměstský tábor „Až za polární kruh“ pro děti z našeho střediska. Zájem byl velký – zúčastnilo se celkem 18 dětí. Stali jsme se polárníky, kteří se chystají na cestu do arktických oblastí a potřebují si nakoupit patřičnou polárnickou výbavu. K nakupování je ovšem potřeba peněz, a ty si děti vydělávaly plněním různých soutěží a úkolů. Každému dni také vládlo jedno arktické zvíře, s nímž jsme se podrobněji seznámili ( lední medvěd, vlk, tučňák, tuleň, velryby). Nechyběla ani návštěva pobočky naší ZOO Aqua –Terra s různými zajímavými živočichy, celodenní výlet, návštěva muzea, nejrůznější hry, písničky, tvoření a krátké poučné filmíky do života. Děti byly z tábora tak nadšené, že i ty, které měly přijít jen na několik dnů, se nakonec zúčastnily celé akce. Díky Bohu za jeho ochranu, pomoc a požehnání.”

A my děkujeme sestře Dari a sestře Majce, které tábor zorganizovaly.