Archiv pro měsíc: Květen 2024

Naší velké rozmanité Karlínské komunitě se na konci školního roku podařilo prožít svátek vděčnosti společně mimo Prahu. Za ideální místo pro tuto akci považujeme Hrádek u Vlašimi. Krásné zapadlé poutní místo, kde je vše, co naše komunita potřebuje k příjemnému prožití víkendu. A tak jsme se v pátek na slavnost Panny Marie Pomocnice (24.5.) nabalily a vylodily z Prahy směr Vlašim. Protože ani dvě auta nestačí naší komunitě, některé z nás osedlaly své “oře” a vydaly se na Hrádek napůl vlakem, napůl na kole. Ačkoli předpověď nebyla ideální, na nás nespadla ani kapka. A tak to bylo celý víkend. Žádný program nám déšť nenarušil. Ale i ten je vítaný, příroda ho velmi potřebuje 🙂 . Večer nás uvítal srdečný pan farář, otec Jerzy, z kongregace mariánů, který na faře na Hrádku bydlí. V sobotu nám odsloužil mši svatou a v neděli jsme mohly s celou místní farností i okolím prožít první svaté přijímání osmi dětí. Páteční večer patřil vděčnosti za uplynulý školní rok, připomenuly jsme si ho fotkami. Nejvíc nás zaujala rozmanitost dortů, které jsme během roku na naše narozeniny zkonzumovaly 🙂 . V sobotu jsme se dosyta vyspaly a pokochaly přírodou. Odpoledne jsme pěšky i autem vyrazily do Vlašimi do vyhlášené cukrárny na něco dobrého. A samozřejmě jsme průběžně fandily našim hokejistům. Večer nás čekal čas u táboráku, kde jsme poděkovaly naší ředitelce Helence Křenkové za její službu autority, za animování komunity i celého domu, za formování aspirantky a novicky a za její tichou přítomnost a velkou svobodu, kterou dává. Rozloučily jsme se také se dvěma sestrami, které z naší komunity odchází: sestra Eva Liškutínová odchází sloužit jako ředitelka do Hradce Králové a sestra Jana Marková jde na dva roky studovat do Říma salesiánskou spiritualitu. Komunita se kromě dárečků s nimi rozloučila krásnými básněmi. Neděle patřila kromě zmíněného prvního svatého přijímání také debatě o ekologii a udržitelnosti, kterou jsme vedly v duchu synodální skupinky (rozjímání, sdílení, naslouchání, sdílení, co mě inspiruje od ostatních). Vyšlo z toho i několik podnětů, které bychom jako komunita chtěly příští rok uskutečnit.

Jsme vděčné Bohu za společný víkend, který nám daroval, i za to, jak jsme ho i přes naše velké odlišnosti mohly prožít v klidu a pokoji. Více foto zde. 

Naše plzeňská komunita si zvolila za svůj svátek vděčnosti slavnost Nejsvětější Trojice v neděli 26.5. Začaly jsme hledáním nějakého kostela v diecézi, který by byl zasvěcen Nejsvětější Trojici a objevily jsme hřbitovní kostel v Andělské hoře na Karlovarsku. Proto jsme se po ranní mši svaté vypravily nejprve do městečka Toužim, kde jsme v příjemné menší restauraci se zahrádkou poobědvaly a potom jsme již vyrazily směr Andělská hora. Už zdálky nás zaujal kamenný masiv nad městečkem, na jehož vrcholu se tyčila zřícenina hradu. Zříceninu jsme si důkladně prohlédly a zjistily jsme, že je odtud krásný výhled na Slavkovský les a Krušné hory, kde jsme rozeznaly i nejvyšší vrchol Klínovec. Z hradu jsme se vypravily lesní pěšinou ke kapličce Panny Marie, kde bylo i krásné tábornické zákoutí s potokem, přístřeškem se stoly a lavicemi a ohništěm. Odtud jsme pozvolna zamířily zpět do městečka ke kostelu Nejsvětější Trojice, který je velmi zajímavý svým trojúhelníkovým půdorysem. V kostele se v 18 hodin konal koncert kytaristy a písničkáře Jana Smolíka, s nímž vystupovala i karlovarská písničkářka Klára. Koncert se nám moc líbil a odjížděly jsme plné vděčnosti za krásný den, plný slunce, přírody, pokoje a radosti.

Poslední květnovou sobotu se v prostorách SDM v Hradci Králové uskutečnila další hojně navštívená obnova pro ženy, tentokrát s názvem „Poslání ženy“. Sestra Dana Fučíková v úvodní přednášce zmínila základní povolání člověka k životu, k vytváření vztahů a také k předávání Boží lásky a to pro každou z nás jedinečným způsobem. Podotkla, že také vytvářením krásného prostředí se můžeme jako ženy podílet na stvořitelském díle Božím, protože Bůh je původcem veškeré krásy. V závěru zmínila povolání každé ženy k duchovnímu panenství i mateřství. Panenství můžeme v různých životních stavech prožívat v jedinečném vztahu k Bohu už od křtu a duchovní mateřství rozvíjíme, kdykoliv voláme člověka k životu.

Po krátkém občerstvení se ženy rozdělily do skupinek a k tématu mohly sdílet svou zkušenost. Poté následovala další nabídka ve formě svátosti smíření, ke které byl k dispozici místní duchovní správce P. A. Forbelský, možnost přímluvné modlitby, kterou nabídly sestry a také tiché adorace. Ženy odcházely povzbuzeny ve svém poslání.

Sestra Věrka Gajdůšková se zúčastnila diecézního setkání dětí v Hradci Králové. Poslechněme si, jak akce probíhala:

“Kostel Nanebevzetí Panny Marie a jeho přilehlé prostory v Hradci Králové se v sobotu 18. května naplnily radostí, nadšením a dětským smíchem. Konalo se tu totiž Diecézní setkání dětí, kterého se letos zúčastnilo přes dvě stovky dětí a na padesát dospělých. Touto akcí se i Královéhradecká diecéze připojila k Celosvětovému dni dětí, který vyhlásil na tyto dny papež František.

Setkání se neslo v duchu tématu “modlitba”, kterou si děti mohly prožít v různých formách na čtyřech stanovištích:

– modlitba žehnání: vystoupaly na kostelní věž a žehnaly městu

– modlitba jako práce: zasadily si malou slunečnici

– modlitba jako meditace: v duchu se prošly lesem k Bohu, kterým se nechaly obejmout

– modlitba žalmů, které recitovaly a navzájem se doprovodily Orffovými nástroji.

Odpoledne je pak čekalo pásmo chval pod vedením manželů Beranových. Malí i velcí zpívali, tančili, chválili ze všech sil. Byla to prostě síla 🙂 ”

 CO je to asko – setkání? Sestry, které pracovaly s holkami i během komunismu, to ví, jenže ne všichni to ví… 🙂 A kdo to neví, toho o tom spraví sestra Maki Hanáková, tohoto času v komunitě v Plzni, která se ovšem s ASKAMI setkala v Hradci Králové.

“Kdybych měla asky, jak jsme jim říkaly, pojmenovat dnešním slovníkem, dala bych jim název TOP animátorky. Slůvko top není lichotka. Tyto skvělé holky jsem měla tu čest doprovázet v letech 1993 – 1996 a to v Hradci Králové. Přišla jsem po noviciátě a krom působení na našem internátě jsem dostala právě skupinu asek (zkratka od slova asistentek). Prostě v dnešním „hantecu“ super animátorky.

 Byla to děvčata, která chtěla o prázdninách jezdit na letní akce – chaloupky a vést děti ke Kristu a při tom se nebály i dobrodružnějších akcí. Víkendovky probíhaly každý měsíc a někdy jsme v tom měly i víkend praktický (péče o konkrétní děti v určité lokalitě). Moc mě to bavilo. Myslím, že se postupně vytvořilo radostné, duchovní i přátelské prostředí. V té době za námi nejčastěji z Pardubic od bratří salesiánů jezdil Petr Kopřiva, na kterého jsme také vzpomněly při sobotním setkání. Krom duchovních podnětů nás i vzdělával a povzbuzoval. V září 1993 na první setkání přijelo kolem třiceti holek. Pak jich zůstalo a pravidelně jezdilo okolo dvaceti. Zkrátka bezvadná parta lidí, která se dokázala lecčemus zasmát, udělat něco navíc,  a nebo pomoci tam, kde bylo potřeba.

Takže sobotní odpolední setkání 18. 5. 2024 v domě u našich sester bylo mimořádně vyprávěcí a dost jsme se při vzpomínání nasmály. Prošly jsme si i dům, chvíli pobyly v kapli a večer si pak zamávaly s tím, že musíme sehnat kontakty ještě na další bývalé asky. Setkalo se nás totiž dvanáct, protože některým jsem se ani neozvala, chyběly mi kontakty. JENŽE, jak bývalé asky slíbily, kontakty seženou a další společný moment jistě zase proběhne. KDY? To ještě nevíme…”

Děkujeme sestře Maki za sdílení a věříme, že o nich zase někdy uslyšíme 🙂

Dnes v církvi a v salesiánské rodině slavíme naši spoluzakladatelku, svatou Marii Dominiku Mazzarellovou. Více o jejím životě naleznete zde. A kdybyste se chtěli povzbudit nějakým jejím citátem, tak ty jsou k dispozici zde. Krásnou slavnost!

V sobotu 11.5. se v Kobylisích uskutečnila duchovní obnova pro ženy. V organizátorském týmu byly hned čtyři sestry salesiánky. Z místní komunity sestra Hanka Gennertová a sestra Zdeňka Korousová. Přespolní Hradecká sestra Jana Svobodová se ujala přednášky na téma “Žena Bohem stvořená” a přijela i sestra Pavla Mikysková z Brna. Poslechněme si za pořadatelský tým Katku Jelínkovou: “V sobotu odpoledne jsme se sešly v našem kostele v počtu 35 žen na duchovní obnově s tématem ŽENA BOHEM STVOŘENÁ aneb Identita a krása ženy v Bohu. Nemohly jsme si vybrat lepší termín – v čase novény k Duchu svatému, den před prvním svatým přijímáním dětí, takže jsme měly květinovou výzdobu na rande s Ježíšem téměř svatební… Začínaly jsme tematickou mší svatou, kde jsme se skrze evangelium setkaly se Samařankou, ženou toužící po lásce, kde do jejího rozbitého srdce vstupuje nečekaným způsobem v poledním žáru u studny Ježíš – pro nás i skrze epizodu ze seriálu The Choosen. Následovala promluva salesiánky Jany Svobodové na téma ženy jako dcery, nevěsty a matky, v kontextu toho, jak jsme stvořeny, po čem toužíme, jaký je pravdivý obraz o nás skrze Boží záměr a kým v Božím plánu máme a můžeme být… o tom všem jsme se mohly pak ve skupinkách sdílet. Poslední část naší duchovní obnovy byla možnost trávit čas s Ježíšem při adoraci, využít svátosti smíření a/nebo přímluvnou modlitbu se salesiánkami… Velké díky Bohu za to, co to odpoledne konal v našich srdcích. Díky za krásné společenství. A také opravdu díky všem, kdo se na průběhu celého odpoledne podíleli – Janče, Pavli, Zdeňce, Hance, Františkovi, Jožkovi, Pavlovi…” Přednášku si můžete poslechnout na webu farnosti Kobylisy zde.

A co k tomu říkají samotné účastnice?

Na závěr roku každá z našich komunit slaví tradičně svátek vděčnosti: vyjádří napřed vděčnost sestře ředitelce za animaci celého roku. Potom si děkují i sestry navzájem, čím každá mohla být pro druhou darem. Pokud to jde, komunita třeba i někam na víkend či jeden den vyjede, změní prostředí, stráví čas spolu, jinak než běžně.

Štafetu těchto svátků vděčnosti odstartovala Kobyliské komunita. První víkend v květnu strávila v Tisé, v krásném prostředí Tiských stěn, které jsou součástí Labských pískovců. Byl čas na odpočinek, obdivování krás přírody, na modlitbu, sdílení a další věci. Děkujeme sestrám za fotky a věříme, že je tento čas občerstvil na duši i na těle.