A krom českých Vánoc tu máme pozdrav od naší novicky Věrky Gajdůškové z Říma, která nám v dopise vylíčila, jak prožívala dobu Vánoční ona.
“Buon natale – aneb vánoční čas v noviciátě …v Itálii začíná o něco dříve než u nás v Česku , alespoň co se týká tradice stavění jesliček a vánoční výzdoby domu. K mému překvapení vše je připraveno už pro den 8. prosince – Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie. Ještě větší překvapení pro mne znamenalo asi 50 krabic různých velikostí, které jsme snesly z půdy. Za zvuku veselých jazzových amerických vánočních písní, které jsou v Itálii velmi oblíbené, jsme pak vyšňořily dům třpytivými hvězdami, červenými baňkami a jesličkami na každém patře. V komunitní místnosti hraje prim umělý stromeček ozdobený polskými bonbóny a citáty, které jsme si navzájem darovaly k Vánocům. Já jsem si na Boží hod vánoční rozbalila ozdobu s citátem Matky Terezy: “ O co méně máme, o to více dáme. Zdá se to absurdní, avšak toto je logika lásky.” Snad mohu v noviciátě aspoň maličko z této logiky pochopit, udělat kroky…
Co mi v noviciátě chybí, je zejména čas. Jsme vedeny dát ho plně k dispozici a tak se i Vánoce nesly v duchu naplněného času – přípravou modlitebních chvil, různých odpoledních a večerních programů a samozřejmě pečlivého úklidu domu. Například já jsem s některými dalšími novickami připravovala vánoční vigilli, štěpánskou tombolu a silvestrovský den. V duchu italské pohotovosti a nápaditosti jsme si vystačily s trochou obyčejných věcí a pomůcek pro spoustu dobré zábavy. Soudě podle silvestrovského programu, který vtáhl do děje dívky z dětského domova, přes počáteční zamlklost a vzdálenost našich “světů”.
Ale zpět k Vánocům. Velká část večera patřila modlitbě. Při Vánoční večeři jsme měly takovéto menu: První chod špagety s mušlemi aneb kouskami rybích žvýkaček uvnitř třpytících se krust. Jako druhý chod třpytící se platýs s načernalými pečenými rajčaty. A jako dezert paneton, který musí být v každém italském vánočním dárkovém balíčku. Následovala vánoční bohoslužba o desáté s donem Stefanem, inspektorem římské salesiánské Inspektorie. V kázání mj. zajímavě podtrhl skutečnost tmy betlémské noci, jako symbolu všech temnot a nocí, které ve světě a v životě prožíváme. A po kázání a požehnání s milou elegancí odpoutal špunt od láhve šampaňského, takže jsem si nemusela zacpávat uši ani nic jiného:) Kolem půlnoci jsme se vydaly na svatopetrské náměstí s kytarou zazpívat u jesliček. Rozezpívaly jsme i zdejší hloučky lidí, možná i ty bez domova, kteří tu polehávají v dekách i ve stanech v podloubí okolních domů.
Právě jim patřil náš čas 1. ledna – kdy jsme je navštívily s krabičkou špaget, obloženými chleby a ovocným salátem. Náš noviciát je totiž zapojen do programu péče o chudé “Romamour”, sousední farnosti; nejen 1. ledna, ale každou sobotu pro ně připravujeme obložené chleby.
A tak přeji vám všem, milým čtenářům, abyste v novém roce rozdávali- svůj čas, chléb, to co máte, ať dáte:)
Z Via Appia zdraví Věrka+”