Jak už jsme dříve informovali, 6. a 7. dubna se konala vzpomínka na salesiána kardinála Štěpána Trochtu, který zemřel před 50 lety. V sobotu se slavilo v Litoměřicích. I my sestry jsme byly přítomné.
O své dojmy z Litoměřic se s námi podělila sestra Marie Vavříková: “Už by Štěpána Trochtu měli aspoň blahořečit… 
V sobotu 6. dubna 2024 to bylo právě 50 let, co zemřel salesián kardinál Štěpán Trochta. Konala se oslava v Litoměřicích, v diecézi, v níž jako biskup působil a zemřel. Bylo to hezké setkání se spoustou bratří salesiánů, salesiánů spolupracovníků i některých z nás sester (měly jsme tam zastoupeny čtyři z našich pěti komunit). Znovu jsem si uvědomila, jak Štěpán Trochta byl člověk velkého formátu, kolik toho vytrpěl od dvou totalitních režimů, které zažil, a přesto zůstal věrný Kristu a evangeliu jako dobré, radostné zprávě. Chápu, že liturgie má své zásady, ale protože o svatosti Štěpána Trochty nemám pochyb, už mi přišlo, že jsme na závěr mše neměli zpívat Matičko Kristova, klíčnice nebe, ale Te Deum. Chvalme Pána, že české salesiánské dílo má mezi svými zakladateli Štěpána Trochtu! Otec biskup Stanislav Přibyl, který měl na slavnosti oblečenu dalmatiku, kterou kardinál Štěpán užíval, vyjádřil přání, aby tento oděv působil jako Eliášův plášť, skrze který na Elizeovi spočinula polovina Eliášova ducha. Tak kéž duch otce kardinála Štěpána naplňuje také českou salesiánskou rodinu!”
V neděli se konala oslava ve Francově Lhotě, v rodišti pana kardinála. Z Francovy Lhoty pochází i naše sestra Majka Tkadlecová, takže ta nám popíše nedělní oslavy. “Nakonec jsem moc ráda, že jsem se zúčastnila obou mší sv. k 50. výročí úmrtí kardinála Štěpána Trochty – v Litoměřicích i ve Francově Lhotě. V Litoměřicích se sešlo společenství diecéze a Salesiánské rodiny a v mé rodné farnosti jsme si toto výročí připomněli ve společenství diecéze, Salesiánské rodiny, rodáků a rodiny pana kardinála. Den se vydařil – i počasí nám přálo (až neskutečným teplem a modrou oblohou). Všechno začalo slavnostní mší sv. v kostele sv. Štěpána, krále uherského (pro nás hosty… pro místní to začalo už mnohem dříve). Hlavním celebrantem byl arcibiskup Josef Nuzík a koncelebrovali kněží z děkanátu Vsetín i Valašské Klobouky. U oltáře byl též Martin Hobza, provinciál SDB a Josef Trochta, SDB – synovec pana kardinála. Pan arcibiskup nám na základě evangelia připomněl, že “i my jsme přece učedníci Ježíšovy a celá ta doba po Ježíšově vzkříšení je plná zázraků – ne dílo náhody, ale stojí za tím Bůh a umí tento zázrak konat i dnes.” Zamýšlel se nad tím, co je vlastně zázrak a jaké zázraky prožíváme v našem životě. Mimo jiné připomenul důležitost jednoty – též prostřednictvím slov papeže Františka: “Víte, kdy bude svět šťastný? Tehdy, když se bude ozývat méně oni a více my!” Dále mluvil o životě kard. Trochty jako o vítězství – “nezvítězil ďábel ani komunisté, ale on. Jeho příklad nám ukazuje, že někdy člověk v očích světa prohrává, ale přesto vítězí… toto prvenství dává Bůh!” Vyzval nás, abychom měli oči otevřené pro příběhy v našich životech, které píše Bůh, a ke kterým patří třeba i přiznání naší slabosti, jak to uměl i Štěpán Trochta. Byla to taková otcovská promluva. Na konci mše sv. nám pak salesián spolupracovník Luboš Gajdůšek představil výzvu k zahájení beatifikačního procesu s možností tuto výzvu v případě zájmu podepsat. V rodinném duchu pak pokračoval celý den a další kulturní a společenský program. Nejen při společném obědě v kulturním domě nás doprovázela cimbálová muzika Klobučánek (mnozí z nás obdivovali, jak to těmto mladým lidem pěkně hraje a zpívá). Na programu byly též živé vstupy na pódiu např. o různých iniciativách v obci a farnosti, spojených s památkou kard. Štěpána Trochty, ale měli jsme možnost i my – Jan Šerý za salesiány spolupracovníky, Martin Hobza za salesiány a já za salesiánky – pozdravit ostatní a přidat naši trošku, co se týká osobnosti Štěpána Trochty. Na závěr vystoupila kapela Good Work. Všichni měli během odpoledne možnost navštívit muzeum kard. Štěpána Trochty nebo výstavu, která byla připravená v kulturním domě. Přijeli i bývalí faráři farnosti Francova Lhota, kteří se zasloužili např. o vznik muzea, podporu různých programů nejen pro děti (třeba Od zrníčka ke chlebíčku) a propagaci našeho rodáka. Velký dík patří obci, současnému faráři P. Stanislavu Zatloukalovi a všem místním i “přespolním”, kteří se do tak důstojného slavení různou mírou zapojili. Myslím, že pro nás všechny to bylo takovým občerstvením na duchu. Díky!”