Od 18. do 21. ledna 2024 probíhaly v Turíně 42. Dny salesiánské spirituality. Tématem bylo Heslo hlavního představeného na rok 2024, které zní: Sen, který tě nutí snít. S podtitulem: Srdce, které přetváří vlky na beránky. Slavíme totiž letos výročí: 200 let od doby, kdy se malému Jeníkovi Boskovi zdál důležitý den, který mu ukázal jeho životní poslání. I když ho Jeník ze začátku nechápal (procvičme se v matematice, že je to správně: Jan Bosko se narodil v roce 1815 a sen se mu zdál v 9 letech 🙂 ) Tomuto snu se proto také někdy říká: Sen v devíti letech. Nicméně Donu Boskovi se tento sen zdál opakovaně. Sen si můžete přečíst na konci příspěvku.Sen z devíti let
Don Bosko vypráví o snu, který mu ukázal jeho poslání a ovlivnil ho na celý život: „V devíti letech jsem měl sen, který se mi vryl na celý život hluboce do paměti. Zdálo se mi, že jsem před naším domem na velmi prostranném dvoře, kde se bavilo mnoho chlapců. Někteří se smáli, jiní si hráli, mnoho jich klelo. Když jsem zaslechl rouhání, šel jsem mezi ně a pokoušel jsem se je umlčet domluvami i pěstmi. Najednou se přede mnou objevil nádherně oděný muž. Byl již starší a jeho vzhled byl vznešený. Měl bílý plášť. Jeho tvář jsem nemohl posoudit, protože z ní vyzařoval zvláštní jas. Oslovil mě jménem a řekl mi:
– Tyto své přátele nezískáš bitím, ale vlídností a láskou. Dej se hned do práce a vysvětli jim, jak ošklivý je hřích a jak vzácná je ctnost.
Celý zmatený a polekaný jsem namítl, že nejsem schopen vysvětlovat těm chlapcům náboženství, protože sám dosud nic neznám. V tom okamžiku se přestali hádat, křičet a klít a obklopili mluvícího.
– Kdo vlastně jste? Vždyť to, co říkáte, je nemožné, namítl jsem.
– Právě proto, že se ti to zdá nemožné, to musíš učinit možným, a to poslušností a vědomostmi.
– Kdo mě bude učit?
– Dám ti učitelku. Povede tě a naučí tě moudrosti. Každá jiná moudrost je zbytečná.
– Ale kdo jste vy?
– Jsem syn té, kterou tě matka naučila zdravit třikrát denně. Zeptej se na mé jméno mé matky.
V tu chvíli stála vedle něho vznešená paní v slunečně zářivém plášti. Všimla si, jak jsem zmatený a bezradný. Pokynula mi, abych se k ní přiblížil, a vzala mě za ruku.
– Dívej se, řekla.
V tu chvíli zmizeli všichni hoši a místo nich bylo všude plno koz, psů, koček, medvědů a jiných zvířat.
– Zde je tvoje místo, zde musíš pracovat. Buď pokorný, statečný a silný. To co uvidíš u zvířat, musíš uskutečnit pro moje syny. Naráz se divoká zvířata změnila v přítulné beránky, kteří radostí poskakovali a mečeli kolem onoho pána s paní.
Dal jsem se do pláče a prosil paní, aby mi vysvětlila, co to všechno znamená. Položila mi ruku na hlavu.
– Přijde doba, kdy všechno pochopíš. Jak to řekla, nastal hluk a já se probudil.