Na konci roku jsou pro naši tradici typické svátky vděčnosti, poděkování si navzájem v komunitě a poděkování zvlášť ředitelce, která celý rok komunitu animovala. Hlavní metropole – Praha a Řím mají již svátky vděčnosti za sebou, takže posíláme zpravodajství.
Za komunitu Praha – Kobylisy nám píše její ředitelka sestra Zdeňka Korousová:
“Svátek vděčnosti jsme prožily první květnové dny v krásné šumavské přírodě. Společně jsme využily prohlídku hradu a zámku ve Velharticích. Nechyběl ani oběd v hospůdce a zmrzlina v cukrárně. Mši svatou jsme slavili v kostele Narození Panny Marie spolu s místními farníky.” Více foto zde.
Za komunitu Praha – Karlín nám píše sestra Michaela Pitterová:
“Blíží se konec školního roku, a tak jako tradičně jsme si vyjely, abychom za tento školní rok poděkovaly Pánu a poděkovaly si navzájem. Vydaly jsme se na osvědčené poutní místo Hrádek u Vlašimi. V pátek večer jsme si připomněly uplynulý školní rok při prohlížení fotografií. 
V sobotu odpoledne jsme si udělaly pěší výlet do Vlašimi, kde jsme se zastavily v naší oblíbené cukrárně na náměstí. Večer jsme pak strávily u ohníčku s opékáním buřtů. Pršet naštěstí začalo až potom, co jsme večeři v klidu zkonzumovaly. Na nedělní mši v hrádeckém poutním kostele jsme se potkaly také s poutníky z farnosti Praha Kobylisy. Víkend to byl krásný, počasí nám přálo a načerpaly jsme síly do finiše školního roku.” Více foto zde.
Z Říma se ozývá sestra Jana Marková: “Tak jsem zažila první římský svátek vděčnosti. Zcela jsme využily potenciálu Říma a naší padesátičlenné mezinárodní komunity. Dopoledne jsme za společných modliteb prošly Svatou branou baziliky svatého Petra. Soukromě jsem jí procházela již několikrát, ale komunitně to má zase jiný rozměr. Po modlitbě v bazilice u obrazu naší spoluzakladatelky Marie Dominiky Mazzarellové (bylo zrovna 13. května, její svátek), jsme se odebraly do Vatikánských zahrad. 
Tam jsme se u jeskyně Panny Marie Lurdské pomodlily růženec. V etiopské koleji, která se jako jediná nachází přímo ve Vatikánu, jsme byly vřele přivítáni a mohly jsme tam poobědvat pizzu, kterou nám tam přivezli. Poté jsme se odebraly individuálně zpět do naší komunity, přičemž některé z nás využily vzácné možnosti být ve Vatikánských zahradách, takže jsme si je pořádně prošly a pokochaly se. Večer jsme slavily slavnostní mši svatou, po ní slavnostní mezinárodní večeře, která se skládala z několika druhů jídel všech možných zemí (já jsem za ČR nabídla sladkou tečku: palačinky 🙂 ) a poté následoval ještě kulturní program jako poděkování naší ředitelce. A tak se zpívalo, tančilo, za rytmů různých hudebních stylů a žánrů…” Více foto zde.