Bl. Magdaléna Morano

panna

 Slaví se: 15. listopadu

Žila v letech: 1847–1908

Blahoslavena: 5. listopadu 1994

Narodila se v Chieri v Itálii 15. listopadu 1847. Již jako mladá dívka začíná své pedagogické působení, které ji bude doprovázet po celý život, zvláště poté, co získá učitelský diplom. Učitelka Magdalena žije hluboký vnitřní život, založený na každodenním setkávání s Pánem: každý den svaté přijímání a křížová cesta. Vyučuje ve farnosti katechismus a působí v různých sdruženích, pomáhá chudým a nemocným.

V roce 1878 jde do Turína za Donem Boskem. Po několika slovech Don Bosco pochopil, že mu Panna Maria přivedla mimořádnou ženu pro jeho mladou rodinu Dcer Panny Marie Pomocnice. S velkým nadšením ji přijímá. Magdalena přichází do Mornese 15. srpna 1878. Krátce po příchodu jde učit do Nizzy, kam je v roce 1878 přenesen mateřský dům. I během noviciátu dělá učitelku, ale soustředí se na smysl, který svému životu chce dát navždy. Tehdy si do svého poznámkového sešitku zapsala: „Opravdový pokoj hledej ne na zemi, ale v nebi, ne ve tvorech, ale jedině v Bohu. Všechno pomíjí. Čeká nás ráj.“ 4. září roku 1879 se poprvé zasvěcuje Bohu slibem chudoby, čistoty a poslušnosti a žádá po Pánu milost „zůstat na živu, dokud nenaplní míru svatosti”. 2. září roku 1880 skládá věčné sliby. Matka Mazarello, která tehdy prožívala poslední rok svého života, jí umožní, aby se stala členkou komunitní rady. Konkrétní spiritualita sestry Magdaleny spojená s její živou inteligencí pomůže k vytvoření výchovné tradice, kterou sestry FMA ponesou do celého světa.

V noci 14. května 1881 matka Mazarello ve vysoké horečce umírá. Najednou povídá sestře Magdaleně: „Zpívejme, sestro Morano, zpívejme!“

5. září roku 1881 vyslali sestru Magdalenu otevřít třetí dílo dcer FMA na Sicílii do městečka Trecastagni. Doprovázejí ji dvě sestry a jedna novicka.

Po čtyři léta se sestra Morano bez výhrad rozdává. Dělá ředitelku, novicmistrovou, učitelku, katechetku, pomáhá v sakristii a na vrátnici, v prádelně, v kuchyni… Čas od času otevře sešit, který si sebou přinesla z Nizzy a čte v něm slova, která jí v prvních dnech v Mornese řekla matka Mazzarello: „Milujme Ježíše, sestro Magdaleno, milujme ho. Pracujme jenom pro něho bez ohledu na sebe sama. Buďme odvážné, teď pláčeme, ale v nebi se budeme smát.“ Výsledky, které Dcery Panny Marie Pomocnice v městečku Trecastagni dosáhly, jsou ohromné. I ostatní biskupové z ostrova se snažili získat Dcery do svých diecézí. Aby se tyto budoucí plány uskutečnily začínají přicházet povolání. Dívky, které viděly sestru Magdalenu a její spolusestry, chtějí žít „jako ony“. Magdalena neustále upírá „jeden pohled k zemi a deset k nebi“, otevírá školy, oratoře, internáty a dílny ve všech částech ostrova. Biskupové oceňují a povzbuzují její mnohostranný apoštolát a svěřují její evangelní podnikavosti celé katechetické dílo.

Po čtyřech letech je sestra Magdalena povolána do Turína, kam se přestěhoval inspektoriální dům a je pověřená jeho vedením. Ale ředitelky sicilských domů jsou na pokraji svých sil. Sestra Magdalena je znovu poslaná do Trecastagni, kde bude mít jeden úkol navíc. Musí dělat ředitelku a inspektorku. Na konci roku 1900 se zhroutila. Už dlouho trpěla kolikami a zvracením. Po vyšetření je znám nález: devět zhoubných nádorů jí tlačilo na střeva, a tak se jejich schopnost asimilace zúžila na desetinu, což jí působilo strašné bolesti.

Jakmile se Magdalena jen trochu zotavila, hned pokračovala v práci, na hřišti, ve škole – všude se stejným úsměvem.

V březnu roku 1908 se nemoc znovu ohlásila velice silným způsobem. Sestra Magdalena je velice bledá, vyčerpaná horečkou. 26. března 1908 uzavírá v Catánii svůj důsledný život. Dobře pochopila, že „preventivní systém“ není jen pedagogická metoda, ale spiritualita, která rozvíjí a usměrňuje veškeré energie dobra do služby Pánu a bratřím a sestrám.

tomto městě ji Jan Pavel II. prohlásil za blahoslavenou 5. listopadu 1994.