Ke konci srpna se konaly již tradiční duchovní cvičení pro mládež, pořádané již několik let “na Orláku”, s doprovázením a ve vzájemné spolupráci bratří salesiánů a sester salesiánek. Letošní tým 4 doprovázejících tvořily tři sestry FMA – Helenka Křenková, Hanka Gennertová a Zdeňka Kůsová a jeden bratr SDB – Petr Zelinka. Sjelo se 15 účastníků ze všech koutů republiky, staří známí i nováčci.
Začalo se jako tradičně nabídkou společné brigády. Poté se přešlo do ticha a modlitby. No ale už je nejvyšší čas předat slovo mladým. Takže jak to vše viděla Bóďa z Plzně?
“Pondělí. Někdo z vlaku, někdo po svých, někdo až zítra. Sešli jsme se na Orlím hnízdě, v přírodě, nikde nikdo. Daleko od civilizace. Můžeme tu potkat kohokoliv, třeba i Boha, za kterým jsme přijeli. První dva dny nicméně věnujeme zcela světským záležitostem, jako je opékání buřtů, přednáška o nutnosti žhavého uhlí, a další neméně zajímavá přednáška na téma sklizeň kukuřice a její vliv na výběr svatebního data.
Hned druhý den cvičíme nejen ducha, ale především svaly – taháme těžké kameny ze stráně. Odměnou je dobrý pocit, že se podílíme na stavbě sakrální stavby. 
Po polední pauze vyráží skupinka senzacechtivých dobrodruhů prozkoumat Ondřejník a na něm šokující kříž se vzkříšeným Kristem. Během této výpravy přijíždí i ostatní účastníci a začínáme společnou večeří. Posledních pár slov a noříme se do ticha.
Nastupujeme na 5denní dobrodružnou výpravu a nikdo neví, co ho na ní může potkat. Mlčíme, abychom slyšeli nejen samy sebe, ale taky Toho, který nám teď chce tolik říct! Řád je na této cestě důležitou součástí, a proto každý den znovu a zas breviář, promluvy, společné povídání, adorace, sdílení s doprovázejícím a večerní mše. Celé znovu zakončujeme breviářem. Mezi těmito pevnými body je spoustu času. A ten je nejdůležitější – je tu pro mě a Boha. Chce se se mnou potkat skrze Písmo, skrze svoji přítomnost v kapli, ale i všude okolo, tam, kde ho já budu ochoten hledat. A tak hledáme, každý svou vlastní cestou. Máme k dispozici tematické kousky z Bible, ale na stolku leží i spousta knížek, ve kterých lze pátrat.
Jak dny postupují, mlčení je snazší, omezujeme kontakt s lidmi, zato navazujeme důvěrnější komunikaci s Hospodinem. Někoho potkáte v kapli, někdo se potuluje po okolní krásné přírodě a pro někoho je nejlepším místem gauč u kamen. Nejlepší je, že na všech těch místech na nás čeká ten Pán Pánů a Král Králů, který se na nás tolik těšil! Hodně z nás přijme po promyšlených předchozích marketingových tazích našeho salesiána svátost smíření. Kdy jindy, když ne teď? Čas, který jsme si na toto setkání udělali, se pomalu krátí. Nenápadně se přibližuje sobota, kdy už řád není tak pevný a věci se rozvolňují. Večerní sdílení přehazujeme na odpoledne. Po mši se budeme moct opět přesunout od znakové řeči ke klasické formě komunikace.
Okamžik O je tu. Vlastně by nám ticho následně ani tolik nevadilo, naučili jsme se více poslouchat a vnímat. Spoustu toho ale řečeno být musí, kteréžto možnosti využíváme hned při závěrečném táboráku. Vyprávíme, sdílíme, máme se spolu dobře. Den zakončujeme poslechem klasické hudby v neotřelém fagotovém podání. Neděle je ve znamení mše, úklidu a odjezdů s filmově dojemným loučením.
Každá správná akce je vždy zakončena feedbackem, ani tady se této nutnosti nevyhneme. Co jsme si z duchovních cvičení odnesli? Někdo otázky, někdo odpovědi, někdo blízké setkání s Pánem, někdo utvrzení v cestě, jiný postrčení jak v duchovním životě dál, někdo kamarády. Rádi bychom se příští rok potkali v téhle sestavě znovu. A jestli to dopadne, to už necháme na Tom, který nás sem beztak všechny svolal.”
Děkujeme Bódě za toto barvité líčení a dáváme ještě slovo další účastnici, Marušce z Prostějova: “Orlák je místo, kam se budu ráda vracet. Poprvé jsem tam byla před třemi lety. Tehdy mě hodně oslovil způsob, jakým se tam žije a modlí – společenství mladých, různé obměny breviáře, slůvka na dobrou noc… Od té doby jsem doufala, že se mi podaří tam jet znovu. Letos se to podařilo. Byl to pro mě po plných prázdninách vítaný odpočinek, ale i mnohem víc než to – organizační tým pro nás vytvořil prostor ponořit se do Boží přítomnosti, být jen tak s Bohem. Bůh dopřál nádherné počasí, kolem byly úžasné výhledy a u chaty se pásly ovce (což mě osobně dělalo fakt radost, protože mi připomínaly, že jsem Jeho ovečkou :)). A nakonec my všichni, co jsme tam byli, jsme společně tvořili společenství v modlitbě, při povídaní o různých praktických tématech, na závěr při opékání… Taky jsem tam mohla víc poznat sama sebe. Jsem za to moc vděčná, že jsem tam byla! Orlák sice letos skončil, ale setkávání s Pánem, které se tam obnovilo, pokračuje i dál 
.”
A koho by tato akce nadchla, za rok bude znovu. A rok uteče jako voda 🙂