Formační den CSŠJB Karlín

Formační den CSŠJB Karlín

V přípravném týdnu se ozývá vychovatelka Domova mládeže při Církevní střední škole Jana Boska, paní Žofia Gabčíková, aby nám přiblížila, jak se v Karlíně připravují na nový školní rok:

“Ve středu 27. srpna 2025 jsme měli formační den. V naši kapli byla v 7.30 mše sv. pro zájemce. Po ní jsme se sešli ve společenské místnosti v Domově mládeže a od 8.30 do 9.30 nám přednášel salesián Vojtěch Sivek na téma: Vztah jako součást salesiánské pedagogiky. V přednášce Vojtěch hodně mluvil o stanovení hranic ve společenství, ve třídě, ve skupině, aby nebyli moc tvrdé, vyžadované násilím, protože, to vede k neuróze. Naopak příliš volné hranice mohou vést k depresi. Po přednášce bylo občerstvení, kdy jsme měli příležitost ke spontánním rozhovorům a ke vzpomínkám na prázdniny. Poté následovalo školení AI, které vedl lektor Michal Špitálník z Národního pedagogického institutu. Školení bylo podnětné, mnoho jsme se dozvěděli o nástrojích AI, co je dobré, co špatné, co nebezpečné. Myslím, že to každému z účastníků školení rozšířilo jeho obzor. Děkujeme naší paní ředitelce sestře Michaele Pitterové za zprostředkování tak obohacujícího programu a za to, že vůbec můžeme mít formační den, tak nevyhnutelný na začátku školního roku.”

Po stopách zakladatelů

Po stopách zakladatelů

A máme tu další příspěvek ze slunné Itálie. Tentokrát nám píše sestra Jana Marková:

“V rámci našeho kurzu salesiánské spirituality konáme o prázdninách mezi prvním a druhým ročníkem cestu po stopách našich zakladatelů. A tak jsme strávili 10 dní s naší spoluzakladatelkou Marií Dominikou Mazzarellovou a 10 dní s naším zakladatelem Donem Boskem. Mnoho sester z naší 32 členné výpravy spatřilo tato místa poprvé. Já měla tu milost vidět je už několikrát. A tak jsem čekala, čím mě naši zakladatelé a místa s nimi spojená osloví letos. Podělím se o dvě zkušenosti s Marií Dominikou a o dvě s Donem Boskem. Začneme tím čerstvějším, neboť z Turína jsme se včera vrátily…

  1. Don Bosko se za svého mládí seznámil s Donem Calossem, který se pro něj stal nejen duchovním otcem a velkým dobrodincem, ale i jistou cestou ke kněžství. Don Calosso před smrtí daroval Donu Boskovi klíč od zásuvky, kde byly úspory, kterými by Don Bosko mohl zaplatit potřebná studia, aby se stal knězem. Velmi po tom toužil, ale ekonomické podmínky této cestě vůbec nenasvědčovaly. Když však přišli příbuzní Dona Calossa a ptali se Jeníka, zda jim Calosso nenechal nějaké dědictví, on jim klíč od zásuvky daroval. Zřekl se tak jistoty a zcela se vložil do Boží prozřetelnosti, že ho Bůh povede ke kněžství i přes nedostatek financí, potřebné na studia. Musím říct, že toto je pro mě opravdu velké gesto vložení všeho do Božích rukou. Díky tomu byl sice Don Bosko velmi chudý student, ale při různých brigádách se naučil mnoho řemesel, které by nikdy neuměl, kdyby měl dost peněz. A všechna tato řemesla jednou zužitkoval na Valdoccu pro své chlapce.
  2. Don Bosko nebyl solitér. Valdocco byla opuštěná čtvrť na kraji Turína, ale don Bosko nebyl první, kdo v ní začal pracovat pro dobro mládeže. Už v roce 1823 založila Markýza Barollo se svým mužem velké dílo pro dívky (vězenkyně, prostitutky…). Poté v roce 1832 Cottolengo založil velké dílo pro chudé a nemocné (nemocnice…). V roce 1846 přišel Don Bosko. Ve filmech se často Markýza Barollo objevuje jako žena nepřátelská vůči Donu Boskovi, ale tak to vůbec nebylo. Byla to velká žena, která je se svým manželem prohlášena za ctihodnou. Myslím, že by stálo za to tuto bezdětnou dvojici ještě více objevit. Ale zpět k Donu Boskovi. Taky v oratoři se často mluví o něm. Málo už víme o jeho věrném spolupracovníku Donu Borellovi a jeho mamince Markétě, která třeba dala vznik „slůvku na dobrou noc“. Každý svatý má kolem sebe množství dalších nevyhlášených svatých, kteří na společném díle spolupracují. Nikdy nevytrhávejme Dona Boska z kontextu 😊.
  3. A teď se vrháme na Marii Dominiku. Zde mě zasáhlo, že vznik naší Kongregace provázelo velké utrpení, kterému asi nebylo možno se úplně vyhnout, byla to shoda různých okolností. Don Bosko a Don Pestarino chtěli v Mornese postavil internát pro chlapce. Celá vesnice nadšeně pomáhala a dali do toho opravdu všechno. Pak kněží obdrželi od biskupa dopis, že internát pro chlapce si v Mornese nepřeje a nemůže se otevřít. Přesto práci nezastavili a dál se pokračovalo (možná doufali, že biskup časem rozhodnutí změní). Když ale byl internát postavený, Don Bosko rozhodl, že se tam tedy nepřistěhují chlapci, ale nově vzniklá řeholní rodina Dcer Panny Marie Pomocnice (sestry salesiánky). A nastala bouře. Lidi byli hrozně naštvaní na sestry, na Dona Pestarina. Asi i na Dona Boska, ale ten byl daleko… Kněží zas nechtěli prozradit, že internát pro chlapce nedovolil biskup, aby nepadl v nemilost u lidí (zde to hází biskupa do špatného světla, ale biskup měl strach, že se nenaplní nedaleký seminář, když bude v Mornese internát pro chlapce, takže i jeho motivace jsou pochopitelné). Chápeme i místní lidi, kteří se cítili zrazení. Prostě opravdu situace, kterou si nikdo nepřeje zažít. A která měla těžké důsledky. Sestry byly v Mornese nepřijaty a žily ve velké chudobě… Někdy vlivem různých shod okolností není možné se utrpení vyhnout, je třeba ho snášet ve spojení s Pánem a věřit, že On do věcí vidí a stále je provází.
  4. V Mornese mladé dívky tvořily skupinku Panny Marie Neposkvrněné. Bydlely ve vlastních rodinách, ale scházely se k modlitbě a formaci a pomáhaly ve vesnici rodinám i nemocným. Časem se z této skupiny oddělila část dívek, které se staly sestrami salesiánkami. Než k tomu ale došlo, samozřejmě tak jako v každé lidské skupině tvořily se i tam různé tlaky a nedorozumění. Vytvořily se dvě skupiny, jedna víc podporovala Angelu Maccagno a její aktivity, druhá Marii Dominiku a její aktivity. A protože jsme na malé vesnici, za chvíli se toto rozdělení začalo šířit i vesnicí. Don Pestarino potřeboval situaci trochu uklidnit, a tak na nějaký čas poslal Marii Dominiku z vesnice na samotu Valponascu (kde bydlel její bratr), aby se trochu vzdálila a situace se mohla uklidnit. Toto je pro mě moment její velmi silné poslušnosti. Marie Dominika nedělala nic špatného, ba co víc, dělala velké dobro. A přesto poslechla, stáhla se a na chvíli „zmizela“, než se situace uklidní. V krásně rozvíjejícím se novém apoštolátu (otevřely s Petronillou šicí dílnu pro dívky…) to bylo pro ni velmi těžké, vše opustit a připadat si neužitečná někde na samotě Valponasky. Ale Pán si tuto situaci použil pro očištění všech jejích lidských motivací, aby po návratu do Mornese vše dělala jen pro Něj.              Více foto zde.

Plzeňské příměšťáky

Plzeňské příměšťáky

Sestry v Plzni se přes prázdniny vůbec nenudily. Už jsme zveřejnili zprávy o pobytových táborech, teď přichází na řadu ty příměstské. Byly také dva a zprávy nám o nich podává sestra Dari Vedrová: 

“V červenci se tábor jmenoval CESTA ZA SLONEM. Bylo nás celkem 17 účastníků a doprovázela nás kniha Haló Jácíčku od Daisy Mrázkové o přátelství zajíčka, veverky a a stromu, který vypadal jako slon a byl velmi moudrý. Každý den jsme měli přírodovědné prezentace, vědomostní kvízy , pohybové a sportovní hry a podnikali jsme různé výpravy. Zakončení bylo v zámeckém parku v Křimicích, kde slon rozdal dětem pěkné odměny a dobroty. Atmosféra byla jako na správné salesiánské chaloupce – radostná, nadšená, plná energie, zajímavostí a hlavně – vděčnosti Bohu. Byly jsme se spolusestrou Maki Hanákovou moc rády i za pěknou spolupráci s mladými animátory z řad studentů Církevní školy.

V srpnu se uskutečnil příměšťák Děti z Carcassonne, kde nás bylo celkem 26 účastníků. Téma bylo historické – děti se z pážat měly stát panoši a na závěr rytíři, což se nakonec všem povedlo. Musely však osvědčit rytířské ctnosti (témátka formou krátkých filmů + reflexe) a nashromáždit dost velký majetek. Peníze na koupi potřebných věcí (včetně hradu) získávaly z vědomostních kvízů, her a soutěží. Každý si také vyrobil svého koníka, navštívili jsme plzeňské podzemí, muzeum loutek, zámek Horšovský Týn a historické centrum Plzně. Vládl nám král Lukáš – student oboru dějepis a zeměpis. Atmosféra byla velmi živá a radostná a všichni rytíři odcházeli domů navýsost spokojeni. Pasování na rytíře se zúčastnili i rodiče. Tábor jsme vedly spolu se sestrou Věrkou Gajdůškovou z Prahy a byla to moc hezká spolupráce.”

Setkání juniorek v Římě

Setkání juniorek v Římě

Tak letos se to v zemi našich zakladatelů (Itálie) Čechy jen hemží. Jestli to nebude tím jubilejním rokem? 🙂 . Jeden pozdrav z měsíčního pobytu v Itálii nám v červenci posílala sestra Eva Liškutinová. Máme tu teď pobyt trochu kratší. Sestra Věrka Gajdůšková prožívá období juniorátu, času mezi prvními a věčnými sliby. A ozývá se nám jak jinak než z Říma:

“Jubilejní setkání mládeže pokračovalo v Římě týdenním setkáním salesiánek – juniorek (sestry s časnými sliby), kterého jsem se též mohla zúčastnit 🙂 . Sešlo se nás 48 převážně z evropských zemích, připojily se i sestry z Asie či Afriky, které v Římě studují. První tři dny se nesly v duchu slavnostních chvil našeho institutu: obnovovaly jsme sliby do rukou Madre Chiary, následující den jsme slavily 50. výročí jejího řeholního života, zúčastnily jsem se též skládání prvních slibů našich nových sester z Evropy. Další dny už byly více formační. Hlouběji jsme poznávaly osobnosti dvou zajímavých sester spojených s římskou historií, Terezu Valsé Pantellini FMA (blahořečená) a Madre Rosetty Marchese FMA (bývalá Generální představená Institutu, služebnice Boží). Navštívily jsme místa spojená s jejich působením. Pro zajímavost, v prostorách jedné z prvních oratoří tehdejší chudinské čtvrti Trastevere se dnes nachází americká univerzita… Ve skupinkách jsme denně sdílely různá témata spojené s uplynulým rokem: chudoba mladých dnes, spojení modlitby a pastorace, inspirace nejen svatými osobnostmi… Velmi živé pak byly spontánní rozhovory o přestávkách či při římských toulkách. Večer nechyběly kreativní herní chvilky, i ty spontánní při basketu či volejbalu. Znovu jsem mile překvapená, jak velmi obohacující je naslouchat srdcím mladých sester, které hoří pro Krista a které hledají nově a odvážně budoucí cestu Institutu.”

Děkujeme sestře Věrce a hlásíme, že se s Itálií neloučíme nadlouho 🙂 . Ale o tom některý z příštích příspěvků…

 

Svatořečení Marie Troncatti se blíží

Svatořečení Marie Troncatti se blíží

 Zveme vás připravit se na svatořečení, které proběhne v neděli 19. října na Svatopetrském náměstí v Římě. Nabízíme možnost něco více si o životě této sestry salesiánky přečíst.

Dáváme k dispozici přeložené tématické listy, které každý měsíc vycházejí z ústředí (z Říma) jako příprava na svatořečení. Obsahují důležitá témata jako její rodina, duchovní mateřství a jiné. 

Troncatti č. 1  Troncatti č. 2   Troncatti č. 3  Troncatti č. 4  Troncatti č. 5  Troncatti č. 6  Troncatti č. 7  Troncatti č. 8

Jubileum mládeže

Jubileum mládeže

Na jubileu mládeže jsme vytvořili krásnou padesátičlennou salesiánskou skupinu mládeže ze salesiánských středisek, kterou doprovázelo několik salesiánů a jedna salesiánka. Proto vychází jen jediný společný článek na sdb.cz, kam odkazujeme, ať se můžete potěšit, co vše jsme za týden v Římě prožili.

Plzeňské chaloupky

Plzeňské chaloupky
V Plzni jsme během července uskutečnily dvě pobytové chaloupky, ze kterých vám přinášíme malé ohlédnutí.
 
1. Chaloupka “Co si nad námi vyprávějí” ( 7.-12.7.2025 v Těnovicích) Pro dívky ve věku 10 – 13 let.
Náš tým měl ambici připomenout anděly strážné – nejen kde se nacházejí v Bibli, ale též v našem životě.
Využily jsme i některých vtipných příběhů Pavla Brycze – Co si andělé vyprávějí (o svých svěřencích).
Cíl byl nejen občerstvit se na duchu i těle, poznat nové kamarádky atd., ale též byly během týdne přichystány různé výzvy. Nebylo se čeho bát, vždyť máme osobní anděly.
Poslední den holky čekal nelehký úkol, a to najít sousoší tří andělů. Ze samé radosti, že je našly, si mohly v kostele i zafoukat a tak se za zvuku hudby zvedaly k výšinám nejen krásné tóny, ale i bublinky plné barev 🙂
 
2. Chaloupka “S mouchou do světa” ( 20.-25.7. ve Voticích) Pro dívky ve věku 5 – 9 let.
Naší průvodkyní se stala zvědavá moucha Rudolfína a holčička Helenka, se kterými jsme každý den objevovaly svět kolem nás – učily jsme se, jak se k sobě chovat, naslouchat si, pomáhat si a všímat si krás přírody i maličkostí, které často přehlížíme. Každý den jsme se také seznamovaly s příběhy světců a světic, kteří nás inspirovali svým životem a vírou. Poznaly jsme laskavého Dominika Savia, statečnou Zdislavu, hudbou naplněnou Cecílii, přírodu milujícího Františka z Assisi i moderního mladíka Carla Acutise. Jejich příběhy nás motivovaly k tomu, abychom byly v každodenním životě lepšími. Nechyběla ani spousta zábavy – koupaly jsme se v místním Biotopu, podnikly výlet do Konopišťského parku a Růžové zahrady, užily si táborák s písničkami a modlitbou a především jsme si užily vzájemnou blízkost a krásný prázdninový čas. Odjížděly jsme domů s úsměvem, naplněné radostí, novými zážitky a kamarádstvími, která si, věříme, poneseme ještě dlouho v srdci.”

Děkujeme salesiánce Maki Hanákové a salesiánce spolupracovnici Janě Martínkové za zprávy a sdílení. 

V Plzni mají též tábory příměstské, o kterých podáme zprávy později 🙂

 

Opět slavíme

Opět slavíme

5. srpen je pro náš Institut důležitým datem. V roce 1872, tedy před 153 lety, 11 mladých žen v malé vesničce Mornese složilo své první sliby a staly se řeholnicemi. Mezi nimi i naše spoluzakladatelka, Marie Dominika Mazzarellová, která se stala první představenou nově vzniklé kongregace sester salesiánek, oficiálním názvem Dcer Panny Marie Pomocnice. 

Podívejme se do Kronistorie Institutu, jak takové první sliby proběhly:

Z Kroniky Institutu FMA
V devět hodin, když skončila mše svatá, kterou sloužil biskup Sciandra, začala slavnost.

Po pravici mons. Sciandry stál don Bosko v albě a štole jako ostatní kněží, po levé straně stál don Dominik Pestarino […] Jedenácti novicek se biskup zeptal: „Mé dcery, co si přejete?“ Odpověděly s jistotou v hlase: „Přejeme si složit sliby podle Stanov Dcer Panny Marie Pomocnice.“ […]

Biskup pokračoval: „Kéž Bůh žehná tomuto vašemu rozhodnutí a dá vám milost v něm vytrvat. V jeho přítomnosti nyní vyslovte formuli slibů čistoty, chudoby a poslušnosti podle Stanov Kongregace.“

Doposud jedenáct novicek odpovídalo společně a v pochopitelném zmatku této důležité chvíle zapomněly na upozornění dona Boska a začaly recitovat formuli slibů hromadně. Biskup tiše řekl donu Boskovi: „Ne, tohle ne společně.“ Dobrý otec se s pochopením usmál nad dojemnou chvílí a novickám dal nenápadné znamení.

Ozval se energický, i když dojatý hlas:
„Já, sestra Maria Dominika Mazzarellová, vědoma si své slabosti a obávajíc se nestálosti své vůle, ve Tvé přítomnosti, všemohoucí a věčný Bože, a vzývajíc světlo Ducha Svatého, pomoc Panny Marie a mého anděla strážného, skládám do Tvých rukou, Excelence, slib čistoty, chudoby a poslušnosti na tři roky. Ty, milosrdný Ježíši, jsi mi vnukl složit tyto sliby, pomoz mi svou svatou milostí, abych je dodržela. Neposkvrněná Panno, mocná Pomocnice křesťanů, buď mou ochranou, provázej mě ve všech nebezpečích života. Můj anděli strážný, svatí a svaté nebe, orodujte za mě. Ať se tak stane.“

Ta, která všechny předčila v lásce k Bohu, která všechny povzbuzovala slovem i příkladem nového života, byla první, kdo se mohl nazývat krásným jménem sestra, zavázat se veřejnými svatými sliby, které ji zasvětily Ježíši.

Následovala ji věrná přítelkyně Petronilla Mazzarellová a pak jedna po druhé Felicina Mazzarellová, Jana Ferrettinová, Tereza Pampurová, Felicita Areccová, Růžena Mazzarellová, Kateřina Mazzarellová, všechny z Mornese, a Angela Jandetová z Turína, Maria Poggiová z Acqui, Assunta Gainová z Cartosia.

Pastýř diecéze přijal za přítomnosti zakladatele jedenáct slibů. Maria Pomocnice je jistě představila před Boží trůn. Biskup požehnal kříže a v doprovodu dona Boska je předával novým profeskám.

Don Bosko dává jméno svému „Pomníku“
Don Bosko se pokorně obrátil na biskupa s prosbou: „Excelence, řekněte pár slov novým řeholnicím.“ Ale biskup živě odpověděl: „Ne, ne, done Bosko, promluvte vy ke svým sestrám.“ A posadil se k ostatním kněžím.

Don Bosko, zjevně dojatý, začal mluvit. Hovořil o důležitosti aktu, který právě proběhl. O posvátnosti slibů, o povinnostech, které s sebou přinášejí. Opatrně naznačil, že se mohou setkat s nepřízní, protože všechny Boží věci nesou pečeť utrpení. Dodal však, že to přispěje k jejich posvěcení a že je to udrží v pokoře:
„Mezi drobnými rostlinkami je jedna velmi voňavá: nard, který se často zmiňuje ve Svatém písmu. V hodinách Panny Marie se o ní říká: Nardus mea dedit odorem suavitatis – můj nard vydává příjemnou vůni! Ale víte, co je třeba, aby nard tu vůni vydal? Musí se pořádně rozdrtit. Nebuďte tedy smutné, budete-li muset trpět. Kdo trpí pro Krista, bude s ním také navěky kralovat.“

Teď patříte do řeholní rodiny, která je celá Mariina. Je vás málo, jste bez prostředků a bez uznání lidí. Ať vás to netrápí. Tyto věci se brzy změní a budete mít tolik chovanek, že nebudete vědět, kam je dát. A nejen chovanek, ale také tolik postulantek, že nebudete vědět, které vybrat.

Ano, mohu vás ujistit, že Institut čeká velká budoucnost, pokud budete prosté, chudé a umrtvené. Plňte tedy všechny povinnosti vyplývající z vašeho nového řeholního stavu. S pomocí naší dobré Matky Marie Pomocnice bezpečně projdete úskalími života a přinesete mnoho dobra sobě i duším bližních.

Buďte hrdé na své krásné jméno „Dcery Panny Marie Pomocnice“ a často myslete na to, že váš Institut má být živým pomníkem vděčnosti dona Boska velké Boží Matce vzývané pod titulem Pomocnice křesťanů.“

Ještě závěrečná modlitba, trojí biskupské požehnání – a obřady skončily. Maria Pomocnice má rodinu, o kterou tolik let žádala dona Boska.

inspirováno: https://donboscodnes.sk/budu-sa-volat-dcery-marie-pomocnice-svaty-jan-bosco/?utm_source=chatgpt.com

A tak dnes děkujeme za zástup všech minulých i současných sester salesiánek a zároveň i těch budoucích, které si Pán ještě povolá. Zároveň dnes slaví naše hlavní představená, sestra Chiara Cazzuola 50. výročí od slibů. V generálním domě v Římě se konala velká oslava za přítomnosti hlavního představeného dona Fabia Attarda SDB a více než stovky sester z celého světa. Můžete se přidat k modlitbě vděčnosti.

Máme novou sestru!

Máme novou sestru!

V neděli 3.8. poutní místo Lomec zažilo nádhernou slavnost. V poutním kostele Jména Panny Marie naše novicka Marie Machová složila své první řeholní sliby. Máme radost, že si Pán i dnes povolává mladé lidi, kteří se mu zcela odevzdávají a odpovídají na Jeho pozvání. Maruščina cesta poznání životní cesty byla trochu delší, o to větší radost a vděčnost tento den prožívala. Na její svědectví se jí můžete zeptat osobně 🙂 , je plné pokorného hledání a spolupráce s Boží milostí. P. Martin Hobza, provinciál salesiánů, který mši svatou sloužil, si při ní zahrál na detektiva. Začal vyhledávat, co Maruškou vybrané liturgické texty říkají o ní samotné a o její volbě a vztahu s Bohem. Zhostil se této role výborně a vyzkoumal, že ačkoli člověk před tak velkou životní volbou může mít strach (v textech se objevovalo vícekrát slovo NEBOJ SE), právě Bůh a zkušenost Jeho lásky a vedení dává člověku sílu tento strach překračovat a nořit se do neznámých dobrodružství. Slib skládala Maruška za přítomnosti dvou vybraných svědků (sester salesiánek) do rukou sestry Zdeňky Švédové, současné představené Inspektorie. Taková slavnost vždy zasáhne i srdce těch, kteří přijedou nové sestře fandit, za ni se modlit, s ní se radovat a Pána velebit. A musíme říct, že ačkoli to bylo trochu “z ruky”, sjelo se lidí dost a nelitovali. Po slavnostní mši nechybělo občerstvení, přání a radost ze společenství… A teď to všichni v sobě necháváme doznívat… A kdo jste to nestihli, modlete se, aby byly další sliby a vy jste mohli být u toho 🙂

Závěr duchovních cvičení

Závěr duchovních cvičení

Na závěr duchovních cvičení na Lomci (sobota 2.8.) jsme prožily dvě silné chvíle, o které se s vámi chceme podělit.

První byla obnova slibů naší sestry Věrky Gajdůškové. Prosme Pána, aby Věrka, která vstupuje do třetího řeholního roku svého života, rostla v lásce k Bohu i k lidem a byla Jeho nástrojem všude tam, kam ji Pán pošle. Děkujeme za vše dobré, co Pán skrze ni dává naší Inspektorii i lidem okolo.

Druhým silným momentem bylo každoroční žehnání komunitám. Protože skoro každý rok jsou nějaké změny, vyprošujeme tímto od Pána požehnání, abychom v komunitách přes všechny rozdílnosti žily pokojně a ve vzájemné lásce a úctě. Aby komunita byla každé sestře oporou, domovem, útočištěm i místem růstu v lásce. A abychom i jako komunita vydávaly svědectví o Pánově lásce mezi lidmi, ke kterým nás Pán posílá. Nechyběl ani symbolický dárek, který Inspektorka dává do každé komunity jako přání na další školní rok. Zeptejte se některé salesiánky, co dostaly letos 🙂

Děkujeme Pánu za dar letošních duchovních cvičení (děkujeme i kazateli P. Jiřímu Hebltovi) a doufáme, že plody budete moci vidět i vy přes celý další rok 🙂