Archiv pro měsíc: Leden 2026

Již potřetí jsme na naše setkání ŘEZ (ředitelky, ekonomky a zodpovědné za díla a pastoraci) pozvaly mládež. Ona totiž není “jen” adresátem naší pastorační činnosti, ona je přímo v srdci našeho poslání. Mladí jsou ti, kteří nám ukazují cestu, kteří s námi spolupracují, od kterých se také máme co učit. Mladí jsou ti, s nimiž jdeme do nebe i ti, s nimiž bojujeme naše boje tady na zemi. No a tak jsme je povolaly, abychom jim opět naslouchaly. Stalo se tak o víkendu 23.-25.1. 2026 a pozvaly jsme je do Prahy – Karlína. Necháme promluvit za nás sestry sestru Věrku Gajdůškovou. A za mladé jednu Pražačku, Elišku Pavelkovou. Tak jdeme na to:

Věrka Gajdůšková: “Jádrem setkání byl sobotní program s mladými lidmi na téma naděje. Provedl nás jím P. Josef Prokeš. Skrze dvě biblické postavy – ochrnulý člověk a Noe – nám představil naději jako touhu a jako sílu, kterou v nás rozněcuje Bůh. Je důležitá proto, abychom měli navzdory vší nejistotě odvahu jít správným směrem. K cíli, který pravděpodobně na tomto světě nedosáhneme. Pokládáme kameny a stavíme společně katedrálu, kterou dokončí někdo jiný. Ve skupinách jsme pak sdíleli např. to, jakou naději, jakou touhu nosíme v srdci my. A jak tu naději chceme nést druhým… „Můj Bože, hořím nadějí, že věci, které se nedějí, se stanou“. (B. Reynek) Pro co hořím, a kde můj vnitřní oheň spíše vyhasíná? Kéž  je nám toto setkání povzbuzením uchovat si naději „hořící. Naději se učíme sdílením, není individualistická, ale doufáme i pro druhé a s druhými.  Díky tedy za možnost toho krásného setkání a sdílení, které bylo téměř malou duchovní obnovou, školou naděje.”

Eliška Pavelková: “Setkání na téma “hledání naděje pro dnešní svět” pro mě bylo velmi obohacující. Úvodní slovo pomohlo otevřít toto aktuální téma a nabídlo podněty k hlubšímu zamyšlení. Následná diskuse ve skupinkách vytvořila prostor pro otevřené sdílení myšlenek, nejistot, ale i radostí a konkrétních zkušeností, se kterými se v dnešním světě setkáváme. Společné výstupy ukázaly, že naději lze hledat a nacházet v drobných každodenních situacích a ve vzájemné blízkosti. Velmi jsem ocenila přátelskou a vlídnou atmosféru, která celé setkání provázela a podporovala otevřené a upřímné sdílení.”

Více foto zde.

Dnes, 22.ledna, si v salesiánské rodině připomínáme odchovanku sester salesiánek Lauru Vicuňa, která je blahoslavená. V čem může být vzorem nám a naší mládeži po více jak 100 letech? Podívejte se na toto krátké video za pomoci umělé inteligence. A jinak blahopřejeme naší školce v Praze – Karlíně, která ji má za patronku!

Ve dnech 15.–18. ledna se v Turíně uskutečnily Dny salesiánské spirituality. A my tam měli přímo očité svědky. Za Českou delegaci byli přítomní novicové z Colle Don Bosko (Filip a Ondra) a postulantka z Turína (Anna Beránková). Právě Ančí se s námi podělí o to, co se tam v tyto dny dělo:

“My, postulantky FMA, jsme se programu účastnily ve čtvrtek a pátek. Už ve čtvrtek ráno jsme pomáhaly s přípravou zázemí na Valdoccu, kam se postupně sjížděli členové salesiánské rodiny nejen z Itálie, ale i z dalších, převážně evropských zemí. Odpoledne po oficiálním zahájení a krátkém divadle jsme si vyslechly představení letošní strenny (to je takové heslo salesiánské rodiny na rok), která letos zní: „Učiňte všechno, co vám řekne“ – Věřící, svobodní sloužit. Den byl zakončen tradičním salesiánským slůvkem na dobrou noc, které si pro nás připravila generální představená FMA matka Chiara.

Páteční dopoledne bylo věnováno práci s evangelním textem, z něhož letošní strenna vychází – společně i v menších skupinkách jsme se tak zamýšleli nad obrazem proměněného vína v Káně Galilejské. Odpoledne následoval výběr z několika workshopů. My jako postulantky jsme se zúčastnily přednášky o mladém pákistánském mučedníkovi Akashi Bashirovi. Po workshopech jsme také měli možnost blíže se seznámit s životem nedávno svatořečené sestry FMA Marie Troncatti.

I když jsme mohly být přítomny jen části programu, šlo o velmi pěkný a obohacující čas, naplněný setkáváním, sdílením i společnou modlitbou. Zvlášť silné pro mě bylo vidět lidi z tolika různých větví salesiánské rodiny – znovu jsem si uvědomila, že salesiánská rodina je skutečně rodina, která díky své rozmanitosti nabízí prostor každému, kdo o něj stojí.” Více info a také videokomentář hlavního představeného naleznete zde.

A máme tu zkouškové období. A kromě poctivého učení je třeba i podpora. Ta lidská i ta Boží. Proto přichází krásná nabídka od sester z Hradce 🙂 . A pro všechny čtenáře: přímluvná modlitba nemusí být jen naživo či online, Pán Bůh nás slyší pořád, nezapomínejme se tedy přimlouvat na mládež a studenty. A nejen za úspěchy ve studiu, ale i za ty úspěchy a růst ve škole života!

Už několikátý rok pořádáme pro naše nejstarší sestry formační setkání. Letos prozradíme, že budou dokonce dvě. Sestry mají tato setkání rády, načerpají vždy plno energie při povídání, naslouchání i vzpomínání. A taky při modlitbě. Změní prostředí, vyjedou ze svých běžných míst podívat se na místa nová. Některé sestry jsou ještě trochu apoštolsky činné, jiným to již zdravotní stav nedovoluje. To ale neznamená, že nejsou plodné. Jejich život je krásným svědectvím věrnosti, pokory a vytrvalé modlitby. A tak jsme se zeptali jedné z jich, sestry Jany Tauchmannové, co se na takovém setkání dělo a jak se jim líbilo. Ještě uvedeme, že se konalo druhý víkend v lednu, 9.-11.1.2026.

“Setkání seniorek začalo v pátek po obědě v karlínské komunitě. Sestra provinciální ekonomka Lída Rybecká nám vysvětlila, jak bezpečně užívat internet, whatsapp, mobil atd. Je to pro nás důležité, pro nás zvlášť platí: opakování je matka moudrosti 🙂 . Pak jsme se rozjely do Drast k sestrám karmelitkám a zvlášť některé jsme se těšily z krásně zasněžené krajiny. Po večeři jsme si vyprávěly o tom, jak hezké máme vzpomínky na slavení Vánoc v našich rodinách i farnostech: přestože dárky byly skromné, ovzduší bylo radostné.

V sobotu nás naše provinciálka Zdeňka Švédová seznámila s blížící se inspektoriální kapitulou a dalšími novinkami v Institutu. Sestra Zuzka Magerová nám oživila slib chudoby nejen podle stanov, ale i podle poznámek z noviciátu. Přidala i slova matky Markéty, Dona Boska, Marie Dominiky Mazzarellové, oběžník bývalé generální matky Marinelly Castagno aj. V sobotu odpoledne za námi přijela misionářka Jarka Chorovská (měly jsme štěstí, den před jejím odletem 🙂 ). Dověděly jsme se, jak se jí žije a pracuje ve škole našich sester nedaleko moře ve Venezuele, jak tam jsou v oratoři jiné děti než v pralese atd. Využily jsme také čas na vzduchu a při růženci se brouzdaly sněhovou nadílkou. Odpočaly jsme si při tvoření mandaly z písku a večer při filmu Princezna a půl království.

V neděli jsme měly ještě se sestrou Lenkou Vaculovou zamyšlení nad křtem podle knihy “Milovaní Bohem” od Henri J.M. Nouwena. Po obědě jsme při kávě s radostí sdílely, jak hezký víkend nám sestry Zdeňka, Lenka a Zuzka připravily. Děkujeme!” Více foto zde.

Naše komunity se tradičně se svěřenou mládeží zapojují do Tříkrálové sbírky. Samozřejmě máme radost z každé vybrané koruny, ale dalším neviditelným, ale velmi důležitým úkolem, je formace dětí a mladých k dobrovolnictví. Tuto službu dělají zcela zdarma, dávají svůj čas a um do služeb sbírky. Setkávají se jak s reakcemi pozitivními, tak někdy negativními. To vše formuje jejich pohled na svět a učí je to být lepšími lidmi.

V Brně – Žabovřeskách se sbírky se spolčem holek účastnila sestra Majka Kučerová. A navštívily jak rodinné domy, tak různé instituce, včetně lékárny, hospody i policie 🙂 . Na fotky se můžete podívat zde. 

V Plzni se do sbírky zapojují mladí a sestry z místního SHM Klubu Plzeň a z místního Pastoračního centra. Chodí po domech a panelácích, ale také do školy a školky v Křimicích a na další destinace. Více foto zde.

V Hradci Králové to probíhalo trochu netradičně, více nám řekne sestra Eva Liškutinová: “Tři sestry z hradecké komunity společně s dětmi a dospělými hráli a zpívali na tradičním Tříkrálovém koncertě v kostele Božského srdce Páně v Hradci Králové. Sešlo se mnoho nástrojů a více generací. Přezpívalo se mnoho známých koled společně s lidmi, kteří rádi chodí na tuto novoroční akci. Na konci mnozí přispěli na Tříkrálovou sbírku, jejíž výnos půjde letos na mobilní hospic a nový hospic, který se staví ve Stěžerách v Hradci Králové.” Takže jak vidíme, sbírka se může dělat i jinými způsoby.

V Praze – Kobylisích sestra Zdeňka Korousová také zapojila spolčo holek a v Praze – Karlíně se do sbírky spolu s učiteli zapojili žáci Církevní střední školy Jana Boska. 

Na začátku roku 2026 vám přejeme…

V listopadu dorazila do ČR naše misionářka ve Venezuele Jarka Chorovská a koncem roku ji přijel navštívit její spolupracovník Luis, který momentálně žije v Argentině. Oba dva způsobili, že konec starého a začátek nového roku byl pro naši kobyliskou komunitu poněkud exotický a multikulturní. Silvestrovský večer se neobešel bez českých jednohubek a hraní žolíků, ale konverzace se vedla ve směsi španělštiny, italštiny a češtiny a při tom se pilo argentinské víno. Takže dosti zábavného programu způsobilo už jenom pouhé vysvětlování pravidel hry. Když u nás přišel nový rok, v Argentině končila poobědová siesta a Luisova zdravice nebyla zatím úplně opětována. Ještě horší to bylo brzy ráno, kdy se Luis těžko vzmáhal na kladné přijetí novoroční zdravice z Argentiny, jak nám sděloval u novoroční snídaně, což byl vlastně oběd. Novoroční oběd byl zakončen obřadným popíjení maté z dřevěné kalabasy místo kávy a ochutnávkou vauquita, argentinskou mléčnou pochoutkou. Maté je silný nápoj obsahující kofein, nicméně odpoledne stejně došlo na naši kávu. Takže rok 2026 jsme zahájili netradičně, ale důstojně.
Za Koko (komunitu Kobylisy) Zdeňka Š.