“V sobotu 25. dubna odpoledne jsme se sešly u svaté Terezičky v počtu asi 35 žen na duchovní obnovu na téma ŽENA A NADĚJE, kterou organizuje farnost Praha – Kobylisy se sestrami salesiánkami. Kromě sester Lídy Rybecké a Zdeňky Korousové z místní komunity přijely náš tým posílit z dalších komunit Pavla Mikysková z Brna, Danka Fučíková z Hradce Králové a Maruška Vavříková z Prahy-Karlína.
Obnovu jsme u Terezičky připravovaly již po páté a má svoji ustálenou osvědčenou strukturu. Začaly jsme jako obvykle mší svatou, kterou tentokrát nově hudebně doprovázela skupina Kairos krásnými tematickými písněmi. Sloužil ji pro nás Pavel Šimůnek SDB, 
který na životním příběhu svaté Josefíny Bakhity, v dětství zotročené súdánské dívky, shrnul podstatu, v čem spočívá naše křesťanská naděje, kterou po setkání s Kristem Bakhita již nehledala v očekávání lepších okolností, ale v Ježíšově blízkosti v jejím utrpení.
Přednáška Lídy byla krásná a intenzivní, inspirovaná mnohými biblickými ženami, které se nacházely v beznadějných a tíživých životních okolnostech – neplodný život (Chana), ohrožení života vlastního nebo blízkých (Ester), životní ztráty (Noemi), komplikované rodinné vztahy (Sára a Hagar), … Na jejich příbězích jsme si mohly všimnout, jak se v nich vztahovaly k Bohu a jak Bůh reagoval na jejich důvěru. A také sledovat, jak vypadá naděje, která se neopírá o lidské možnosti.
Pár myšlenek z přednášky:
Neztrácíme naději, i když se situace zatím nemění. Boží čas je jiný než náš. Naděje je o trpělivosti a čekání.
Nemáme si vyčítat pocit beznaděje, který nás někdy může přepadnout, ale jít s tím vším za Ježíšem. To, co se mi děje, nemusí znamenat, že dělám něco špatně. Ani Ježíš nedělal nic špatně, a přesto se mu děly hrozné věci. Je to tajemství Bílé soboty. Protože v té největší tmě a tichu se děje skrytě něco velikého.
Naděje nestojí na našem výkonu, ale na důvěře a otevřenosti Božímu působení, na víře, že jedná, i když my to nevidíme.
Naděje umožňuje, že můžeme i v beznadějných situacích něco dělat, protože má smysl něco dělat. Je to vědomí, že Bůh nás odjakživa a navždy miluje a nikdy nás neopustí. 
Poslední částí naší obnovy byl prostor pro tichou adoraci a současně možnost přistoupit ke svátosti smíření a/nebo přímluvné modlitbě. Modlitbou jsme sloužily ve třech dvojicích a tento čas je pro nás vždy časem úžasu a vděčnosti nad tím, jak se Bůh ujímá zlomených a obtížených srdcí.”
Kateřina Jelínková
A na závěr několik reflexí od účastnic:
“Děkuji moc celému týmu za bezvadnou organizaci, materiály, které jsme měly k dispozici, za důkladně připravenou a zpracovanou přednášku – inspiraci od biblických žen, děkuji moc za možnost přímluvné modlitby, možnost využít farní zahrady, když bylo tak krásné počasí, děkuji za nabídku ticha, ve kterém jsme mohly tento čas prožít, za nabídku a pestrost občerstvení i pro tělo, za sdílení ve skupinkách. Za to vše jsem vděčná a velmi děkuji!”
“Účastnila jsem se poprvé. Odpoledne mi neuvěřitelně rychle uběhlo – jeho části na sebe logicky a organicky navazovaly, byl to jeden silný duchovní zážitek za druhým – mše, přednáška, skupinky, přímluvy, adorace, … Zpracovávám 🙂 a budu z toho povzbuzení žít, doufám, delší dobu. Děkuji!!!”