Archiv pro měsíc: Duben 2026

Pokud znáte nějakou dívku, která bude příští rok studovat v Praze střední školu (SŠ) nebo vyšší odbornou školu (VOŠ) a hledá bydlení, nabídněte jí náš Domov mládeže v Praze Karlíně. Více na letáčku. Těšíme se na nové zájemkyně 🙂

“V sobotu 25. dubna odpoledne jsme se sešly u svaté Terezičky v počtu asi 35 žen na duchovní obnovu na téma ŽENA A NADĚJE, kterou organizuje farnost Praha – Kobylisy se sestrami salesiánkami. Kromě sester Lídy Rybecké a Zdeňky Korousové z místní komunity přijely náš tým posílit z dalších komunit Pavla Mikysková z Brna, Danka Fučíková z Hradce Králové a Maruška Vavříková z Prahy-Karlína.

Obnovu jsme u Terezičky připravovaly již po páté a má svoji ustálenou osvědčenou strukturu. Začaly jsme jako obvykle mší svatou, kterou tentokrát nově hudebně doprovázela skupina Kairos krásnými tematickými písněmi. Sloužil ji pro nás Pavel Šimůnek SDB, který na životním příběhu svaté Josefíny Bakhity, v dětství zotročené súdánské dívky, shrnul podstatu, v čem spočívá naše křesťanská naděje, kterou po setkání s Kristem Bakhita již nehledala v očekávání lepších okolností, ale v Ježíšově blízkosti v jejím utrpení.

Přednáška Lídy byla krásná a intenzivní, inspirovaná mnohými biblickými ženami, které se nacházely v beznadějných a tíživých životních okolnostech – neplodný život (Chana), ohrožení života vlastního nebo blízkých (Ester), životní ztráty (Noemi), komplikované rodinné vztahy (Sára a Hagar), … Na jejich příbězích jsme si mohly všimnout, jak se v nich vztahovaly k Bohu a jak Bůh reagoval na jejich důvěru. A také sledovat, jak vypadá naděje, která se neopírá o lidské možnosti.

Pár myšlenek z přednášky:

Neztrácíme naději, i když se situace zatím nemění. Boží čas je jiný než náš. Naděje je o trpělivosti a čekání.

Nemáme si vyčítat pocit beznaděje, který nás někdy může přepadnout, ale jít s tím vším za Ježíšem. To, co se mi děje, nemusí znamenat, že dělám něco špatně. Ani Ježíš nedělal nic špatně, a přesto se mu děly hrozné věci. Je to tajemství Bílé soboty. Protože v té největší tmě a tichu se děje skrytě něco velikého.

Naděje nestojí na našem výkonu, ale na důvěře a otevřenosti Božímu působení, na víře, že jedná, i když my to nevidíme.

Naděje umožňuje, že můžeme i v beznadějných situacích něco dělat, protože má smysl něco dělat. Je to vědomí, že Bůh nás odjakživa a navždy miluje a nikdy nás neopustí.

Poslední částí naší obnovy byl prostor pro tichou adoraci a současně možnost přistoupit ke svátosti smíření a/nebo přímluvné modlitbě. Modlitbou jsme sloužily ve třech dvojicích a tento čas je pro nás vždy časem úžasu a vděčnosti nad tím, jak se Bůh ujímá zlomených a obtížených srdcí.”

Kateřina Jelínková

A na závěr několik reflexí od účastnic:

“Děkuji moc celému týmu za bezvadnou organizaci, materiály, které jsme měly k dispozici, za důkladně připravenou a zpracovanou přednášku – inspiraci od biblických žen, děkuji moc za možnost přímluvné modlitby, možnost využít farní zahrady, když bylo tak krásné počasí, děkuji za nabídku ticha, ve kterém jsme mohly tento čas prožít, za nabídku a pestrost občerstvení i pro tělo, za sdílení ve skupinkách. Za to vše jsem vděčná a velmi děkuji!”

“Účastnila jsem se poprvé. Odpoledne mi neuvěřitelně rychle uběhlo – jeho části na sebe logicky a organicky navazovaly, byl to jeden silný duchovní zážitek za druhým – mše, přednáška, skupinky, přímluvy, adorace, … Zpracovávám 🙂 a budu z toho povzbuzení žít, doufám, delší dobu. Děkuji!!!”

Na neděli 26. dubna připadají hned dvě důležité události.

• V celé církvi slavíme neděli Dobrého pastýře, neděli, kdy se zvláště přimlouváme za nová duchovní povolání. Ale můžeme přidat: nejen za duchovní. Každé povolání je darem od Boha a je důležité, když mladí, kteří si vybírají jakoukoli cestu životem, ji vnímají jako povolání, jako Boží pozvání, jako cestu štěstí, kde udělají nejvíce dobra. Je to již 63. den modliteb za povolání a papež Lev k němu napsal poselství, které můžete přečíst zde. A nemusí to skončit jen touto nedělí, jsme zváni modlit se celý následující týden (a každý den 🙂 )
• My sestry salesiánky v tento den slavíme celosvětový svátek vděčnosti. Svátek, kdy děkujeme naší nejvyšší představené – současná matka se jmenuje Chiara Cazzuola – za její službu, kterou na sebe přijala a kterou vykonává podle Boží vůle a jak nejlépe umí. Každý rok se vybere jedna země, do které Matka odjede tento svátek slavit – letos byl vybrán Ekvádor. Jistě i ve spojitosti s říjnovým svatořečením salesiánky Marie Troncatti, která byla misionářkou právě v Ekvádoru. Celý program slavnosti naleznete zde.

   Řeholníci a řeholnice z celé Evropy se jednou za čas společně setkávají, aby se navzájem znali a hledali odpovědi na výzvy dnešní doby. 20. – 25. dubna 2026 se toto již 22. setkání uskutečnilo v Chorvatsku na krásném mariánském poutním místě v Marija Bistrica. Je to setkání předsedů a předsedkyň evropských řeholních konferencí (UCESM – více na https://www.ucesm.net), takže jsou zastoupeni řeholníci a řeholnice z celé Evropy. Témat k promýšlení je opravdu hodně, např. digitální svět a jak s ním žít, používání a zneužívání moci v církvi, řeholníci a jejich poslání v dnešním světě… Celé setkání je ale především velmi hezká a pokojná zkušenost sdílení naší různosti, schopnosti překonávat bariéry, navazovat kontakty, objevit bratry a sestry v lidech, kteří žijí, mluví a vypadají jinak než my. Je to malá zkušenost toho, že pokojné přijetí druhého je možné. Tato akce navazuje na minulé plénum, které se v roce 2024 uskutečnilo poprvé v česku na Vranově u Brna a na které mnozí z přítomných vzpomínají.

Co si odnáším já: Znovu ujištění, že zasvěcený život je velká zkušenost člověka s Bohem, s jeho voláním, na které člověk odpovídá a nachází hluboký smysl své existence.
                                                                                                                              Zdeňka Švédová

Tento rok v naší Inspektorii uskutečňujeme myšlenku vyjíždět i do míst, kde nemáme komunity, kde nás zatím neznají. Začaly jsme duchovními obnovami, uvidíme, kam to bude směřovat. Pokud jste tedy žena někde z Vysočiny a líbilo by se vám se ztišit a mít čas na sebe a na Boha, možná je to nabídka právě pro vás 🙂 . A přidanou hodnotou k tomu je, že to děláme ve spolupráci s dalšími řeholními společenstvími. Neboť budoucnost církve není v tom “hrabat si na svém písečku”, ale spolupracovat. Prosíme tedy o modlitbu za účastníky i pořádající a pokud je tato nabídka pro vás, nebojte se přihlásit i šířit dál 🙂

 “V podvečer v pátek 10. dubna se v Hradci Králové sešly sestry salesiánky, které působí v pastoraci, aby spolu prožily víkend s tématem: náš řeholní život. Večer patřil společnému sdílení o tom, co každou z nás v komunitě těší a co považuje za výzvu, která může i něco stát. Poté se tři sestry také podělily o zkušenosti z nedávného semináře o Krizové intervenci pořádané pro řeholníky a řeholnice. Na závěr proběhlo hlasování o delegátkách na inspektoriální kapitulu, která se uskuteční v létě letošního roku.

Sobotní ráno začalo osobním rozjímáním Božího Slova, o které se sestry podělily následně během snídaně. Dopoledne a část odpoledne patřilo individuální četbě a sdílení několika hutných a hlubokých textů papeže Františka a Lva XIV. o řeholním životě dnes. Celým procesem s předem připravenými kroky nás provedla sestra Hanka Gennertová. Skupinky byly tvořeny pouze čtyřmi sestrami, což umožnilo opravdu osobní a hluboké sdílení i hledání společných výstupů.  Před obědem sestry slavily mši svatou, kterou sloužil spirituál Biskupského gymnázia P. František Filip, který podtrhl postavu Marie Magdalény a její zkušenost, kdy ji Ježíš zavolal jménem. Po odpolední siestě pokračovalo sdílení v celém společenství, které zakončila tichá adorace. V jejím závěru zazněla spontánní modlitba se Slovy z Písma, která celé téma provázala. Velkým obohacením byla přednáška P. Vojtěcha Kodeta, OCarm., která sestry povzbudila a nově zapálila pro osobní vztah s Kristem a budování společenství z Ducha Svatého. Večer byl variabilní – byla možnost připojit se online k modlitbě papeže Lva XIV. za mír ve světě, shlédnout dokument o řeholním životě či prožít sesterský večer v radostném duchu.

V neděli se sestry připojily ke slavení liturgie v místním kostele sv. Anny, vyslechly informace z inspektorie a zhodnotily setkání. Rozjížděly se s vděčností za prožité sesterství, sdílení a nové zapálení pro život s Kristem uprostřed.”

Děkujeme sestře Janě Svobodové za sdílení.

Nosíte velikonoční radost v sobě? Neděle zmrtvýchvstání trvá osm dní. Celý oktáv. Všechny dny jako neděle… Abychom my lidé dokázali vstřebat a vychutnat to, co se o Velikonocích stalo. 24 hodin je pro nás málo… Ale kromě toho je tu ještě další otázka: jak tuto velikonoční radost předávat? Jak ji zprostředkovat i ostatním? Sestra Maki Hanáková z Plzně se s námi dělí o zkušenost z Církevní školy:

“V úterý ve škole začínám(e) mší svatou a to v 7:30 hod., ani tentokrát tomu nebylo jinak. Sejde se nás tak kolem osmi lidí. Jenže je to velikonoční úterý těsně po neděli zmrtvýchvstání! „To musím slavit a se mnou i ostatní ve škole“, prostě je do toho vtáhnu, říkala jsem si v duchu.  ALE JAK?

Něco mě už napadlo těsně před Velikonočním triduem.

Umístila jsem na dveře kaple velký nápis, který oznamoval, že bude o velké přestávce (po dnech volna) velikonoční čajovna s dobrotami – to jste měli vidět těch dětí 🙂 . Rakvičky se šlehačkou, mazanec s jahodovou marmeládou… Čokoládový zajíc naši čajovnu zdobil jen chvíli, protože jsem ho nakonec pro přibývající a mlsné žáčky a studenty rozlámala. A během dne jsem tak různě stále něco nabízela…

Největší výzvou je poslední hodina etické výchovy v 9.A. Ovšem tím myslím čas od 15:10 – 15:55 hod. Děs, na to není co říct 🙂 . Ale tento týden, vzhledem k tomu, že v pátek 12.4. a v pondělí 15.4. dělají přijímačky na střední školu, bylo jasné, že do poslední hodiny vydrží jen hrstka statečných. Nakonec jich bylo opravdu jen rovných deset z dvaceti čtyř. Rozhodla jsem se, že udělám překvapení ve formě hostiny. To jste měli vidět tu radost, když spatřili dobroty na stole! Celá hodina byla velmi uvolněná, povídací a milá.

To byl můj krásný kousek dne ve škole.”

V úterý 7. dubna 2026  v kostele Všech svatých na Pražském hradě přijalo jedenáct řeholních sester službu akolytátu. Byly zde sestry z těchto řeholních rodin: salesiánky, dominikánky, karmelitky a voršilky. Mši svatou celebroval pomocný biskup pražský Mons. Zdeněk Wasserbauer. Tímto bylo oficiálně potvrzeno jejich poslání být služebníky eucharistie (tj. podávat sv. přijímání, přinášet eucharistii nemocným, vystavovat eucharistii k adoraci atd.).

Z naší komunity v Praze – Kobylisích tuto službu přijala sestra Lída Rybecká a z komunity v Praze – Karlíně hned tři sestry – Marie Vavříková, Zuzana Magerová a Jana Tauchmannová. Při této slavnosti sestry doprovázely další spolusestry z obou komunit. Děkujeme nově ustanoveným akolytkám za službu pro místní církev.

 Sestra Věrka Gajdůšková letos prožila Velikonoce netradiční. Dělí se tedy o to s námi, v čem spočívaly: 

“Velikonoce jsem letos trávila s BoskoBoys (zkratka BB) a s mladými (asi 60) ve Fryštáku. Byla to moc zajímavá příležitost i zkušenost spolupráce se salesiány a jejich BB týmem, od příprav přes samotnou realizaci setkání. Sjeli jsme se už ve středu, abychom se skrze zajímavé seznamky a vytvořené profily na sebe vzájemně naladili a připravili na netradiční či hlubší prožití velikonoc. Z předchozího dotazníku na účastníky bylo právě toto přání většiny… A myslím, že se naplnilo. Velikonoční triduum bylo postaveno na prožití velikonočního příběhu Ježíše, do kterého mladí byli velmi intenzivním způsobem zapojeni. Každý den otevíralo ranní zamyšlení i osobní reflexe formou psaní deníku. Vrcholem každého dne pak bylo slavení liturgie, které se často odehrávalo mimo klasické liturgické prostory a schémata. Kromě těchto velmi slavnostních a hlubokých chvil tu byla možnost „odlehčeného času“ typu workshopy, prostor pro diskuzní téma, sporty uvnitř i venku . Není třeba prozrazovat více, nejlepší je totiž mrknout se na BB reel(s) a příští rok se třeba připojit 🙂 ”

Jen dodáme, že pro sledování Bosko Boys je potřeba vlastnit Instagram nebo někoho takového najít…