Slavíme Velikonoční oktáv, radost Velikonoc v nás stále doznívá napříč všem každodenním povinnostem, které prožíváme a plody Velikonoc budeme snad sbírat po celý rok. Pojďme se ohlédnout za každou komunitou, jak Velikonoce prožila. Zeptali jsme se vždy jedné sestry z komunity, jaký nejsilnější zážitek z Velikonoc má.
Začneme Plzní, naší nejzápadnější komunitou. Ptali jsme se Maki Hanákové, místní ředitelky komunity.
“Rozhodla jsem se zmínit Velký pátek, protože v komunitě jsme se domluvily, že prožijeme tento den v tichu (duchovní obnova). Vzala jsem si text Benedikta XVI. o tajemství kříže, dost dlouho jsem zůstala a dál zůstávám u této myšlenky: Láska je pořád událostí umírání: ve společenství, v rodině, manželství atd. Moc egoismu, který všichni známe, nechce a brání se umírání. Ježíš nám ukazuje, že největší moc nemá smrt, ale láska. Dál jsem rozjímala a u evangelisty Lukáše našla (LK 6,36) větu, která vysvětluje lásku Krista: Miloval nevděčné i zlé. Sama sebe jsem se ptala, proč zmiňuje právě nevděčnost? Co k tomu dodat? Jsem vděčná, že žiji tam, kde jsem, s těmi, které mi Pán poslal a posílá. Kéž by moje srdce umělo vždy a za každé okolnosti děkovat.”
Přesunujeme se do Prahy do Karlína, kde se s námi o své zážitky a myšlenky podělila sestra Vlasta Frkalová: 
“O Velikonocích mě napadlo, jak bolí odčinit hříchy, že není dobré je brát na lehkou váhu… Pak jsem si uvědomila, že i po smrti Ježíš dal má rád svou domovinu, své blízké, lidi hledající, že žije s námi naše starosti… Oslovilo mě i plátno z Něj přehozené přes prázdný kříž jako symbol a důkaz, že není mezi mrtvými… Uvědomila jsem si i sílu života, když mi ve vodě ožila povadla větvička keře, která byla předtím odhozena do smetí… Oslovila mě i hudba v kostelích a v ní i vyjádřeny smutek a pak radost… Oslovila mě i krásná jarní příroda a zpívající ptáci…. ”
V Praze Kobylisích jsme poprosili sestru Zdeňku Korousovou, místní ředitelku domu: “Letos mě oslovilo z četby ze starodávné homilie na Velkou a svatou sobotu: Usnul jsem na kříži a kopí proklálo můj bok. To pro tebe, který jsi usnul v ráji a nechal vyvést ze svého boku Evu. Můj bok vyléčil ránu ve tvém boku. Můj spánek tě vyvede ze spánku podsvětí. Mé kopí zadrželo kopí namířené proti tobě. Vstaň, vyjděme odtud!”
Teď se přesuneme do Hradce Králové, kde se s námi podělí sestra Pavla Mikysková: “Letos se mi nějak víc propojovala postní doba s dobou velikonoční, takže i mé velikonoční myšlenky jsou tím ovlivněny. NOVOST: Každý den mohu nově prožívat svůj křest / Se Vzkříšeným Kristem je všechno nové / Jsme nádherným chrámem Božím. A každý den můžeme zářit novostí Vzkříšeného Ježíše. ZDARMA: Všechno, co máme a dostáváme, je naprosto zdarma od milujícího Boha.
Velikonoce jsme prožily v pokoji a v radosti a docela pestře. Např. Sestra Danka Fučíková některé obřady prožila v rodných Pardubicích se svým malým synovcem, který prohlásil, že chce konečně prožít Velikonoce jako křesťan. Takže teta v něm tuto svatou touhu ráda a pohotově rozvíjela. V neděli na Boží hod jsme měly na oběd v komunitě kněze Jiřího Heblta a bylo to milé posezení. V pondělí se sestry Janča Svobodová s Dankou Fučíkovou vydaly na výlet do Svatoňovic.”
A nakonec sestra Majka Kučerová z Brna: “Letos mě oslovil náš “pokus” udělat na Velký pátek Dětské pašije. K našemu překvapení o to byl velký zájem, sešlo se kolem padesáti dětí plus rodiče. Pašije Ježíše jsme si prošli pomalu, na asi šesti zastaveních jsme dělali s dětmi různé úkoly, pašijové testy, zpívali jsme písničku, nesli svoje hříchy do kříže vyobrazeného na zemi pod stromem apod. Dojemné pak bylo vyvrcholení v kostele, kdy se děti mohly Pána Ježíše dotknout nebo ho na kříži pohladit…. když to dělají děti, tak to prostě je síla a pro nás dospělé lekce.”
Tak jak vidíte, každá jsme jiná, každou oslovilo o Velikonocích něco jiného, jako asi každého z vás. Důležité však je najít si čas vnímat, jak k nám Bůh hovořil a jak se nás dotýkal. Přejeme vám do dalších dní, aby událost Velikonoc nějak promlouvala a proměňovala i vaše další dny.