Kdo si pokládá tuto otázku – ejhle, zde některé odpovědi 🙂 . Většina sester tráví Velikonoce ve svých komunitách a s místní církví. Většina komunit je zapojena do dění ve svých farnostech, kde sestry různými způsoby slouží tamnímu společenství. Takže i během Velikonoc je prostor sloužit – nosit svaté přijímání nemocným, zapojovat se do liturgie, vést křížovou cestu, bdít u Božího hrobu, sdílet s lidmi jejich radosti i bolesti, připravit nějakou aktivitu pro děti, mladé a rodiny. Je to také čas být spolu v komunitě, více se spolu modlit, zažívat sesterské společenství, protože většina sester pracuje ve školství a má tyto dny pracovní volno. Některé sestry se uchylují do samoty, aby si odpočinuly od běžných dní a trávily čas více s Pánem. A některé sestry využívají tento čas vmísit se mezi mládež a pomoci jí dobře prožít tyto velké svátky. Jednou z nich byla sestra Maruška Machová, která strávila Velikonoce v diecézním centru mládeže Mamre v Osové Bítýšce. Zeptali jsme se Marušky, proč tam jela a jak to prožila. 
“Ještě než jsem vstoupila k sestrám, dva roky jsem sloužila jako týmačka na Mamre. Když jsem teď jako sestra dostala poslušnost působit v Brně, cítila jsem volání se na to místo v rámci možností vrátit. Vnímám velký smysl tam jen tak mezi mladými být. To byl i můj úkol. Na centru je stále přítomen kněz (P. Jan Patty Pavlíček) s týmem mladých, kteří mají na starosti program. Každý den byla katecheze, která účastníky provedla daným dnem Tridua a nabídla, jak ho smysluplně strávit. Mým úkolem byla “pouze” přítomnost. Ale není to žádné pouze. Je to čas, kdy můžu s mladými být beze spěchu, pochválit je, tvořit společenství u jídla i drobných prací. Být mezi nimi jako jedna z nich, křesťanka, starší sestra, být svědectvím o Pánově volání. 
Možná někdo volání k řeholnímu životu taky slyší – můžu být pro něj povzbuzením, může mě “tajně” sledovat, může se mě také ptát. Je moc důležité, aby mladí měli možnost se s řeholníky setkávat, a to nejen jednorázově při přednáškách a akcích. Třeba na Velký pátek, když byla možnost svátosti smíření u kněze, byla možnost duchovního rozhovoru se mnou. Víra chce sdílení. Jsem moc vděčná za tento čas. Strávila jsem ho se 30 mladými, kteří na Mamre přijeli, ale také s farností, jelikož některé akce byly otevřené pro celou farnost. Moc pěkná byla na Velký pátek křížová cesta po obci, kde jsme se zastavovali u důležitých budov v obci a prosili za ty, kteří na tom místě pracují či se setkávají. 
Večer Velkého pátku patřil modlitbě chval – kdy jindy je vhodnější Pána chválit než v den, kdy za každého z nás položil svůj život… Na Bílou sobotu měl možnost si každý účastník vyrobit (ozdobit) svíčku, kterou pak použil při obnově křestních slibů. Sobotní vigilie byla zvláštní tím, že při ní byli biřmováni dva mladí. Jeden současný “týmák” a jedna budoucí “týmačka”. Následovalo noční agape pro celou farnost, které mladí připravili. V neděli po mši svaté a požehnání Urbi et Orbi papeže Lva z Říma a slavnostním obědě jsme se rozjeli do svých domovů. Já byla ten den účastna na dvou mších svatých, kdy jsem měla možnost pozvat všechny ženy a dívky na Velikonoční duchovní obnovu, která se bude konat za tři týdny přímo v Osové Bítýšce.”