Nosíte velikonoční radost v sobě? Neděle zmrtvýchvstání trvá osm dní. Celý oktáv. Všechny dny jako neděle… Abychom my lidé dokázali vstřebat a vychutnat to, co se o Velikonocích stalo. 24 hodin je pro nás málo… Ale kromě toho je tu ještě další otázka: jak tuto velikonoční radost předávat? Jak ji zprostředkovat i ostatním? Sestra Maki Hanáková z Plzně se s námi dělí o zkušenost z Církevní školy:
“V úterý ve škole začínám(e) mší svatou a to v 7:30 hod., ani tentokrát tomu nebylo jinak. Sejde se nás tak kolem osmi lidí. Jenže je to velikonoční úterý těsně po neděli zmrtvýchvstání! „To musím slavit a se mnou i ostatní ve škole“, prostě je do toho vtáhnu, říkala jsem si v duchu. ALE JAK?
Něco mě už napadlo těsně před Velikonočním triduem. 
Umístila jsem na dveře kaple velký nápis, který oznamoval, že bude o velké přestávce (po dnech volna) velikonoční čajovna s dobrotami – to jste měli vidět těch dětí 🙂 . Rakvičky se šlehačkou, mazanec s jahodovou marmeládou… Čokoládový zajíc naši čajovnu zdobil jen chvíli, protože jsem ho nakonec pro přibývající a mlsné žáčky a studenty rozlámala. A během dne jsem tak různě stále něco nabízela…
Největší výzvou je poslední hodina etické výchovy v 9.A. Ovšem tím myslím čas od 15:10 – 15:55 hod. Děs, na to není co říct 🙂 . Ale tento týden, vzhledem k tomu, že v pátek 12.4. a v pondělí 15.4. dělají přijímačky na střední školu, bylo jasné, že do poslední hodiny vydrží jen hrstka statečných. Nakonec jich bylo opravdu jen rovných deset z dvaceti čtyř. Rozhodla jsem se, že udělám překvapení ve formě hostiny. To jste měli vidět tu radost, když spatřili dobroty na stole! Celá hodina byla velmi uvolněná, povídací a milá.
To byl můj krásný kousek dne ve škole.”