Oslavy svaté Marie Troncatti z první ruky – tedy z Říma, centra všeho dění – se účastnily sestry, které v Římě žijí. Sestra Majka Tkadlecová bydlí přímo v Generálním domě, kde podstatná část oslav probíhala. Sestra Jana Marková v Římě studuje, takže oslavy byly vlastně trochu v rámci studia a byl dostatek času vše prožít a vychutnat. A dokonce na část oslav přijela i naše postulantka Ančí s ostatními postulantkami a sestrami z Turína. Co se tedy vše dělo? To se můžete dočíst z příspěvku od Jany Markové a z fotek, které naleznete zde.
“V pátek vše vypuklo v 17 hodin v Generálním domě. 
V sále bylo tolik lidí, že se sedělo na schodech a všude, kde se dalo. Jedna obrazovka byla i ve vchodové aule. A co bylo nejvtipnější: sestry z generálního domu, aby uvolnily místo hostům, seděly u sebe na pokoji a dívaly se online 🙂 . Dvouhodinový program byl sestaven z různých příspěvků, slovo měl hlavní představený salesiánů Don Fabio Attard, hlavní představená salesiánek Chiara Cazzuola, také don Pierluigi Cameroni SDB, generální postulátor pro kauzy svatých v rámci Salesiánské rodiny. Přijel i Juwa Bosco, muž, na kterém byl uznán zázrak potřebný k svatořečení Marie Troncatti. Pochází z kmene Shuarů a spolu s ním přijeli i další zástupci tohoto kmene. Program doprovázely písněmi novicky z mezinárodního noviciátu v Castel Gandolfu. Dále byla představena výstava o Marii Troncatti. Následovalo pohoštění s krásnými setkáními. Přijelo 28 provinciálek z celého světa a spousta sester, bratří. Zvláště byl také zastoupen Ekvádor, kde Marie Troncatti působila. Programu se zúčastnilo i 14 biskupů z Ekvádoru, starostové měst, kde Marie Troncatti žila apod. Sama jsem byla překvapená, kolik lidí se sjelo. A velmi mě teda zaujala přítomnost pana Juwa Bosca. 
Když vidíte muže “bez čtvrtiny hlavy”, jak chodí, mluví a vydává svědectví o svém uzdravení (a nejen tělesném, ale i duchovním), je to velká síla. Na tom se nás shodlo více účastníků.
Sobotní program byl věnovaný mládeži, odpoledne ve čtvrti Cinecitta ve škole našich sester se konal zábavný program, na který se sjela mládež ze Salesiánského hnutí mládeže v Itálii (Movimento giovanile). Nechyběly hry, zamyšlení, slůvko dona Fabia a Matky Chiary. 
Večer v kostele Dona Boska probíhala modlitební vigilie, kostel byl zcela zaplněn, což bylo moc hezké. Mládež se chce nejen bavit, ale i modlit 🙂 .
Neděle dopoledne patřila svatořečení, náměstí bylo narvané. Prožít dvouhodinou mši s papežem ale předpokládá vstávat už ve 4:15, vystát si frontu na kontroly do Vatikánu, usadit se na svou židličku a pak 3 hodiny čekat do mše 🙂 . U nás v komunitě se říká: Chceš-li dobře vidět a slyšet, zůstaň doma u televize. Chceš-li zážitek, běž na náměstí. A já tentokrát měla obojí. Díky brzkému vstávání jsme se s mými spolusestrami dostaly do prvního sektoru a první řady, takže jsem viděla i to, co ještě nikdy ne (jak se připravují misky s hostiemi na proměnění, jak se distribuují – je to zajímavé 🙂 ). 
Na mši svaté mě zaujalo, že každý nově prohlášený svatý měl svůj „fanklub“. Je však dobré si připomenout, že svatí jsou darem pro celou církev, nejen pro konkrétní národ či řeholní rodinu. Zvlášť mě oslovila rozmanitost osob, které byly prohlášeny za svaté. Jejich životní příběhy jsou nesmírně pestré a obohacující. Doporučuji se s nimi seznámit. Venezuelané tam měli hned dva svaté, což bylo vidět i z množství poutníků, z množství vlajek a z jejich “radostného křiku”. Až jsem se sama sebe ptala, zda vůbec někdo zůstal doma ve Venezuele 🙂 (určitě naše misionářka sestra Jarka, která tam už několik let působí). 
Neděle večer opět patřila oslavě v Generálním domě, pomodlili jsme se slavnostní nešpory, odhalili novou ikonu Marie Troncatti, zaplnili žaludky skvělým občerstvením včetně dortu s obrázkem Marie Troncatti a na závěr měli moc hezkou aktivitu – abychom se o svou radost a o poselství Marie Troncatti podělili i s ostatními, vypustili jsme do vzduchu balonky s její podobiznou nafouknutými heliem a s citáty či přáními, která každý účastník připevnil na šňůrku. Kdo balónek jednou najde, aby se mohl seznámit… Tento bod programu se mi opravdu moc líbil, oceňuji velmi ten nápad i provedení, bylo to velmi efektní, jak všechny balónky vzlétaly vzhůru… Vše provázela hymna k Marii Troncatti – moc hezká píseň, poslechnout si můžete zde.
V pondělí papež na Generální audienci promluvil krátce o všech sedmi nově svatých. 
Odpoledne nás čekala děkovná závěrečná mše svatá v bazilice svatého Pavla za hradbami, kde jsem měla možnost zpívat (a hrát) ve sboru, jelikož naše komunita spolu s dalšími studentskými komunitami měla hudbu na starosti. Mši svaté předsedal bývalý představený salesiánů don Ángel Fernández Artime, který je nyní pro-prefektem Dikasteria pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života.
Je pravda, že z oslav jsme byli všichni i trochu unavení, přeci jen je to spousta cestování po Římě, také naspaných hodin není mnoho. Ale stálo to za to, prožitek byl velký a teď je ještě třeba vše pořádně vstřebat. A nejde jen o zážitek, ale také, jak se nechat novou svatou inspirovat. A tak si položme každý otázku: Čím může být pro mě Maria Troncatti vzorem? (i když nejsem misionářka v Ekvádoru a třeba – vy čtenáři – ani sestra salesiánka).
Z oslav bylo vytvořeno i dvouminutové video, můžete shlédnout zde.