Narodila se 1. 8. 1932 v Čánce u Opočna.
Milada byla poslední ze čtyř dětí. Navštěvovala obecnou a měšťanskou školu ve svém rodišti. Pak ji její farář představil sestrám v Institutu Notre Dame, což velmi ovlivnilo její život víry. Gymnázium studovala v Praze, aby se lépe připravila na své povolání – učitelky a vychovatelky.
Boží úmysl byl však jiný. Sestra Milada velmi těžce onemocněla na tuberkulózu. Musela se okamžitě podrobit operaci plic a vrátit se domů. Sen stát se řeholnicí – vychovatelkou, pohasl.
Pracovala jako úřednice ve svém rodišti a pak získala invalidní důchod. V letech 1968–1969, v době „pražského jara“, pracovala jako úřednice u biskupa Mons. Otčenáška v Hradci Králové. Došlo ke zhoršení náboženské svobody, a tak byl otec biskup přeložen do farnosti Plotiště. Sestra Milada šla s ním, aby mu pomáhala. Tam se seznámila se salesiánem Otcem Fuglíkem. Poté, co biskup Otčenášek musel odejít na sever Čech a otec Fuglík onemocněl, sestra Milada o něho pečovala. Tak se „teta Miládka“ (jak ji všichni říkávali) dostala do kontaktu se salesiánskou spiritualitou, která se jí velmi zalíbila a cítila se v ní doma. Při jedné návštěvě představených u otce Fuglíka, požádala o možnost složit sliby v salesiánské rodině. Bylo jí to umožněno spolu s dalšími čtyřmi staršími ženami. Takto se 30. 12. 1984 sestra Milada spojila naplno a v hloubce se svým Pánem a Spasitelem věčnými řeholními sliby v Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice. Její sen se splnil. Pak ještě naplno pracovala mezi mládeží, zvláště při opravách kostelů. Její zdravotní stav se však stále zhoršoval.
Pán si ji zavolal 30. 5. 1990.