Setkání v Praze – Kunraticích

Těsně před začátkem postní doby (3. – 4. 3. 2025) se v Praze – Kunraticích uskutečnilo setkání ředitelů středisek a členů salesiánské rodiny pracujících v salesiánských zařízeních. Podařilo se nám oslovit paní ředitelku naší církevní mateřské školy Laura, Moniku Mackovou, aby se s námi podělila, jak tyto dny prožila a co si z nich odnáší.

“Ředitelkou CMŠ Laura jsem čtyři roky a pozvání na setkání ředitelů a členů salesiánské rodiny mě velmi potěšilo. Do Kunratic jsem odjížděla s vidinou navázání kontaktů a osobní proniknutí do salesiánské rodiny. Netušila jsem, jak velké společenství se utvoří a jak budu mezi nové lidi přijata. Trochu jsem se obávala, jestli moje zkušenost z MŠ vůbec může nějak přispět k názorům a zkušenostem z velkých středisek mládeže.

 Hlavním cílem setkání bylo vytvoření prostoru k diskusi, přemýšlení a modlitbě nad otázkou svědectví naší víry. Jak je víra důležitá pro nás samotné, co očekávají lidé přicházející do našich zařízení v oblasti spirituality a víry, a jak my jim na jejich očekávání odpovídáme.

Ubytování, oběd, úvod a seznámení členů setkání proběhlo velmi rychle a v přátelském duchu. Byla vidět radost ze setkání lidí z různých středisek a jejich chuť sdílet společenství.

Během jednotlivých bloků bylo cca. 40 účastníků rozděleno na 7 skupin a společné výstupy skupin mě velmi překvapily. Ve střediscích panuje téměř 100% shoda (napříč republikou a různými druhy zařízení pro děti a mládež), že zde pracují lidé, kteří si připouští, že vlastně neví, co konkrétně očekávají návštěvníci jednotlivých středisek. Že se jen domníváme, že víme, ale že se lidí neptáme… Nejsme čitelní v oblasti duchovna.

Zároveň se všechny skupinky shodly, že v jednotlivých subjektech nabízíme bezpečné prostředí, respekt a úctu k jednotlivcům. Přátelství a nabídka neformálních setkání a rozhovorů vede k otevřenosti sdílení spirituality a víry.

 Během závěrečného společného setkání jsme došli k závěru, že setkání mají smysl. Různorodé skupiny přináší více pohledů a obohacují celé společenství.

K čemu nás vybízí závěr setkání? Nepolevovat v práci ve střediscích a nebát se navazovat rozhovory vedoucí ke svědectví víry.

Děkuji za přijetí do společenství salesiánů a salesiánek. I pro mateřskou školu bylo přínosné přemýšlet o svědectví a poselství víry. Jakým způsobem ji předáváme dětem, jejich rodičům a zaměstnancům.”

My děkujeme Monice Mackové za sdílení. Z našich řad se účastnilo celkem sedm sester. Kromě salesiánů a salesiánek bylo na setkání přítomno také mnoho laiků (nezasvěcených), což bylo pro debatu také velmi obohacující.