A máme tu další příspěvek ze slunné Itálie. Tentokrát nám píše sestra Jana Marková:
“V rámci našeho kurzu salesiánské spirituality konáme o prázdninách mezi prvním a druhým ročníkem cestu po stopách našich zakladatelů. A tak jsme strávili 10 dní s naší spoluzakladatelkou Marií Dominikou Mazzarellovou a 10 dní s naším zakladatelem Donem Boskem. Mnoho sester z naší 32 členné výpravy spatřilo tato místa poprvé. Já měla tu milost vidět je už několikrát. A tak jsem čekala, čím mě naši zakladatelé a místa s nimi spojená osloví letos. Podělím se o dvě zkušenosti s Marií Dominikou a o dvě s Donem Boskem. Začneme tím čerstvějším, neboť z Turína jsme se včera vrátily… 
- Don Bosko se za svého mládí seznámil s Donem Calossem, který se pro něj stal nejen duchovním otcem a velkým dobrodincem, ale i jistou cestou ke kněžství. Don Calosso před smrtí daroval Donu Boskovi klíč od zásuvky, kde byly úspory, kterými by Don Bosko mohl zaplatit potřebná studia, aby se stal knězem. Velmi po tom toužil, ale ekonomické podmínky této cestě vůbec nenasvědčovaly. Když však přišli příbuzní Dona Calossa a ptali se Jeníka, zda jim Calosso nenechal nějaké dědictví, on jim klíč od zásuvky daroval. Zřekl se tak jistoty a zcela se vložil do Boží prozřetelnosti, že ho Bůh povede ke kněžství i přes nedostatek financí, potřebné na studia. Musím říct, že toto je pro mě opravdu velké gesto vložení všeho do Božích rukou. Díky tomu byl sice Don Bosko velmi chudý student, ale při různých brigádách se naučil mnoho řemesel, které by nikdy neuměl, kdyby měl dost peněz. A všechna tato řemesla jednou zužitkoval na Valdoccu pro své chlapce.
- Don Bosko nebyl solitér. Valdocco byla opuštěná čtvrť na kraji Turína, ale don Bosko nebyl první, kdo v ní začal pracovat pro dobro mládeže. Už v roce 1823 založila Markýza Barollo se svým mužem velké dílo pro dívky (vězenkyně, prostitutky…). Poté v roce 1832 Cottolengo založil velké dílo pro chudé a nemocné (nemocnice…). V roce 1846 přišel Don Bosko. Ve filmech se často Markýza Barollo objevuje jako žena nepřátelská vůči Donu Boskovi, ale tak to vůbec nebylo. Byla to velká žena, která je se svým manželem prohlášena za ctihodnou. Myslím, že by stálo za to tuto bezdětnou dvojici ještě více objevit. Ale zpět k Donu Boskovi. Taky v oratoři se často mluví o něm. Málo už víme o jeho věrném spolupracovníku Donu Borellovi a jeho mamince Markétě, která třeba dala vznik „slůvku na dobrou noc“. Každý svatý má kolem sebe množství dalších nevyhlášených svatých, kteří na společném díle spolupracují. Nikdy nevytrhávejme Dona Boska z kontextu 😊.
- A teď se vrháme na Marii Dominiku. Zde mě zasáhlo, že vznik naší Kongregace provázelo velké utrpení, kterému asi nebylo možno se úplně vyhnout, byla to shoda různých okolností. Don Bosko a Don Pestarino chtěli v Mornese postavil internát pro chlapce. Celá vesnice nadšeně pomáhala a dali do toho opravdu všechno.
Pak kněží obdrželi od biskupa dopis, že internát pro chlapce si v Mornese nepřeje a nemůže se otevřít. Přesto práci nezastavili a dál se pokračovalo (možná doufali, že biskup časem rozhodnutí změní). Když ale byl internát postavený, Don Bosko rozhodl, že se tam tedy nepřistěhují chlapci, ale nově vzniklá řeholní rodina Dcer Panny Marie Pomocnice (sestry salesiánky). A nastala bouře. Lidi byli hrozně naštvaní na sestry, na Dona Pestarina. Asi i na Dona Boska, ale ten byl daleko… Kněží zas nechtěli prozradit, že internát pro chlapce nedovolil biskup, aby nepadl v nemilost u lidí (zde to hází biskupa do špatného světla, ale biskup měl strach, že se nenaplní nedaleký seminář, když bude v Mornese internát pro chlapce, takže i jeho motivace jsou pochopitelné). Chápeme i místní lidi, kteří se cítili zrazení. Prostě opravdu situace, kterou si nikdo nepřeje zažít. A která měla těžké důsledky. Sestry byly v Mornese nepřijaty a žily ve velké chudobě… Někdy vlivem různých shod okolností není možné se utrpení vyhnout, je třeba ho snášet ve spojení s Pánem a věřit, že On do věcí vidí a stále je provází. - V Mornese mladé dívky tvořily skupinku Panny Marie Neposkvrněné.
Bydlely ve vlastních rodinách, ale scházely se k modlitbě a formaci a pomáhaly ve vesnici rodinám i nemocným. Časem se z této skupiny oddělila část dívek, které se staly sestrami salesiánkami. Než k tomu ale došlo, samozřejmě tak jako v každé lidské skupině tvořily se i tam různé tlaky a nedorozumění. Vytvořily se dvě skupiny, jedna víc podporovala Angelu Maccagno a její aktivity, druhá Marii Dominiku a její aktivity. A protože jsme na malé vesnici, za chvíli se toto rozdělení začalo šířit i vesnicí. Don Pestarino potřeboval situaci trochu uklidnit, a tak na nějaký čas poslal Marii Dominiku z vesnice na samotu Valponascu (kde bydlel její bratr), aby se trochu vzdálila a situace se mohla uklidnit. Toto je pro mě moment její velmi silné poslušnosti. Marie Dominika nedělala nic špatného, ba co víc, dělala velké dobro. A přesto poslechla, stáhla se a na chvíli „zmizela“, než se situace uklidní. V krásně rozvíjejícím se novém apoštolátu (otevřely s Petronillou šicí dílnu pro dívky…) to bylo pro ni velmi těžké, vše opustit a připadat si neužitečná někde na samotě Valponasky. Ale Pán si tuto situaci použil pro očištění všech jejích lidských motivací, aby po návratu do Mornese vše dělala jen pro Něj. Více foto zde.
