panna
Slaví se: 7. července
Žila v letech: 1902–1977
Blahoslavena: 14. 4. 2002
Narodila se 13. ledna 1902 v Granadě v Nikaragui v rodině španělských přistěhovalců a podobně jako jejím sedmi sourozencům se jí dostalo dobrého rodinného zázemí a vzdělání. Ve 12 letech vstoupila do školy Dcer Panny Marie Pomocnice a s velkou zálibou se zde mimo jiné věnovala hudbě a kreslení.
V 18 letech uskutečnila své dřívější rozhodnutí zasvětit se Bohu. V Institutu FMA složila v roce 1923 první sliby a po věčných slibech odešla v roce 1931 do San José na Kostariku. Působila ve škole, v noviciátě, ale jejím hlavním polem působnosti se stávali nejchudší děti a mladí. Sestra Marie si vybrala mezi svými žačkami skupinu katechetek, poslala je na předměstí, aby zjistily, jak to vypadá u těch nejchudších. Dívky se vrátily rozčarované, tolik bídy nikdy neviděly. Sbíraly potraviny, šaty a na Vánoce v roce 1939 začaly tzv. malou misii. „Půjdeme po domech, pomůžeme jim vyčistit a upravit příbytek. Zaneseme jim šaty a jídlo. Zapamatujme si však, že jestliže jim přineseme pouze mléko a věci, ale Pána Ježíše ne, necháme tyto naše bratry chudobnější, než byli předtím.” Malá misie začala z ničeho, ale časem se rozrostla do obrovských rozměrů, jako hořčičné zrno, o kterém hovoří Ježíš v evangeliu. Katechetky chodily po dvou po předměstí, všude pomáhaly a pak se vracely domů. Sestra Marie i nadále přes den vyučovala hudbu a malování, a po večerech a přes víkendy se setkávala se svými katechetkami, aby organizovala vše potřebné.
S velkou důvěrou v Pannu Marii Pomocnici vytvořila sociální dílo, za které ji vláda později jmenovala čestnou občankou národa: založila díla oratoří na periférii města, rozdělovala jídlo, připravovala odborné kurzy pro vzdělávání dívek, zajišťovala jejich zaměstnání.
Sestra Marie sní o velkém zdravotním středisku, co však může dělat? Utíká se k Panně Marii a říká jí s obvyklou důvěrou: „V Lurdech jsi nechala vytrysknout pramen, který uzdravuje. Proč upřednostňuješ Lurdy? My jsme od Lurd tak daleko a nemůžeme ho využívat. Všechny vody světa jsou však tvé, také ta z kohoutku. Ty jsi královna světa. Udělej mi tedy tuto laskavost: uzdrav nemocné také tou vodou, která je zde.” S vírou začne. Děkuje Panně Marii a používá vodu z kohoutku, jakoby to byla voda z Lurd. A přichází mnoho uzdravení, protože Panna Maria žehná…
Sestra Marie dala základ zdravotnickým zařízením, pomohla vybudovat vesničku pro ty, kteří byli bez přístřeší, stála u vzniku školy sociální orientace, sdružení pro pomoc lidem v nouzi a v San José postavila kostel. Kromě toho pořádala velké množství duchovních cvičení. Jejím hlavním každodenním úkolem však bylo těšit lidi v jejich nejrůznějších těžkostech, přijímat je, naslouchat jim, zvát je k Neposkvrněnému srdci Panny Marie. Stejně jak to bylo v životě Dona Boska, lidé chudí a zoufalí začali vyhledávat sestru Marii, aby s ní mluvili. Zanedlouho jí zabralo celé odpoledne naslouchání těm, kteří trpěli a hledali posilu a naději. Sestra Marie nevedla dlouhé řeči: Bůh procházel jejím pohledem, jejím úsměvem, její modlitbou. A tak lidé zkrachovalí, nevěřící, bývalí vězňové, alkoholici, závislí na drogách, rodiny na pokraji zoufalství znovu nacházeli cestu k pokoji a víře.
Zemřela 7. července 1977. Dne 14. dubna 2002 ji Jan Pavel II. prohlásil za blahoslavenou.