Narodila se 13. 8. 1923 v Žalvéderiai (Litva).
Rodina byla velmi silně a hluboce věřící. Stasé byla nejstarší ze sedmi dětí. Pro víru byla celá rodina pronásledovaná sovětským režimem. Museli odejít ze své rodné vesničky, kde měli pole a hospodářství, aby nebyli převezeni na Sibiř. A přesto dvě dcery, ještě mladé, odcházejí do tohoto vyhnanství.
Sestra Stasé od roku 1938 začala studovat na základní škole v Bazdai, kde pokračovala na reálném gymnáziu. V těch letech války navštívila strýce – Antanase Skeltyse – který byl prvním salesiánem na Litvě. Tato rodinná příležitost jí napomohla objevit své povolání k zasvěcenému salesiánskému životu. Ale životní „náhody“ ji učí trpělivosti a odevzdanosti nejvyšší Lásce. Stasé vystudovala pedagogiku a učila v mateřské škole. Stala se pravou vychovatelkou podle charismatu Dona Boska.
Bohužel komunistický režim v tehdejším Sovětském svazu nedovoloval jakékoliv zasvěcení. Stasé proto vyčkávala a prohlubovala svůj vztah k Pánu i k salesiánskému povolání.
Až v roce 1981 se naskytla příležitost, kdy spolu s dalšími dvěma „čekatelkami“ Emilijí Žeižyté a Biruté Demkuté složily své první sliby v úplné a hluboké skrytosti a tajnosti.
Svou velkou vděčnost za povolání sestra Stasé svěřovala hlavně strýci Antanasi Skeltysovi.
Po roce 1991, kdy se Litva stala svobodným a nezávislým státem, začaly sestry salesiánky žít komunitním, společným životem. Také sestra Stasé se přestěhovala do komunity v Kaunase. I přes svůj pokročilý věk byla vždy usměvavá, plná laskavosti a výchovných slov pro děti a mladé, kteří přicházeli do domu. Její velkou zálibou a radostí bylo připravovat a péct buchty a koláče pro návštěvy a pro slavnostní chvíle.
V roce 1998 měla možnost s několika sestrami salesiánkami z České republiky navštívit místa našich začátků – Turín, Mornése, Řím. Setkala se s Donem Boskem, Pannou Marií Pomocnicí, Matkou Mazzarello a nynější hlavní představenou Antonií Colombo. Když se vrátila domů, řekla: „Nyní můžu zemřít!“
Od roku 2000 se její stav pomalu zhoršoval. V listopadu 2002 dostala srdeční zástavu. Střídavě byla v nemocnici a doma u sester. Uvědomovala si tuto situaci a sestrám říkala: „Neproste za moje uzdravení, ale spíše proste za mou klidnou a pokojnou hodinku smrti.”
Odešla tiše 14. 1. 2003.