biskup
Žil v letech: 1873–1943
Alois se narodil 18. října 1873 v Corbetta (Milano) jako čtvrtý z patnácti dětí. Když měl 10 let, oblékl si kleriku a otec ho doprovodil do malého semináře v Monze. Koncem roku 1894 přišli salesiáni do Milána, kde otevřeli první oratoř. 21letý klerik Alois tam často chodíval se svým duchovním otcem donem Morgantim, velkým dobrodincem salesiánů. Alois zůstal jako očarovaný z životopisu Dona Boska i z toho, jak salesiáni pracují. Způsob, jakým vychovávali chlapce, se totiž shodoval s tím, který praktikovala jeho matka mezi svými dětmi, a salesiánský dům byl v podstatě jednou velkou rodinou. 4. dubna 1896 vysvětili Aloise Olivaresa na kněze. Hned nato napsal dopis svému představenému kardinálovi Ferrarimu, ve kterém žádal dovolení, aby mohl vstoupit k salesiánům. Dostal stručnou odpověď: Ne. Když don Olivares obdivuje výchovný systém salesiánů, ať tedy jde do arcibiskupské koleje v Saronne a podle stylu Dona Boska může vychovávat stovku mladíků a kardinál bude velmi spokojený. Osm let don Olivares používal preventivní systém a tři magická slova – rozum, náboženství, laskavost dělaly zázraky. Kolej se stala jednou velkou rodinou. Znovu prosí arcibiskupa o svolení odejít k salesiánům a tentokrát je odpověď kladná. V srpnu 1904 vstoupil do noviciátu ve Foglizze u Turína.
15. listopadu 1905 don Alois složil slib čistoty, chudoby a poslušnosti a jako 32letý se stal salesiánem. Představení ho poslali do Turína, aby si udělal doktorát teologie a přitom vyučoval kleriky, kteří se připravovali na kněžství. V roce 1910 se stal ředitelem a farářem farnosti S. Maria Liberatrice v Testaccio v Římě. Věnoval se katolickým organizacím a dobročinnému apoštolátu, hodně zpovídal, kázal a pro všechny byl dobrým příkladem přísného života. Miloval všechny, nejvíce však nemocné, trpící a ubohé.
Když v roce 1915 Itálie vstoupila do války, don Olivares ještě zdvojnásobil své úsilí a papež Benedikt XV. ho za to 29. října 1916 jmenoval biskupem pro města Nepi a Sutri. Ve své diecézi zůstal 26 let – po celý zbytek svého života. Ve své první homílii si vytyčil tento program: „Svou diecézi budu milovat jako svou nevěstu. Nikdy se nebudu spoléhat na sebe, s Pánem Ježíšem budu v modlitbě řešit zájmy duší. Vždy se budu vyhýbat zbytečnostem a luxusu a můj styl bude střídmý. Chci, aby mou charakteristikou jako biskupa byla láska – upřímná, trpělivá, dobročinná, duchovní, ochotná přijmout jakoukoliv oběť.“ Takto žil po 26 let v salesiánském duchu. Ve svém biskupském hesle měl slova: „pevně a vlídně,“ kterých se držel.
Neustále cestoval po diecézi, přijímal pozvání kázat, biřmovat, celé hodiny trávil ve zpovědnici. Říkával: „Jsem díky Boží milosti, křesťanem, knězem, salesiánem a biskupem. Musím se stát svatým.“ 7. května 1943 ho odvezli do nemocnice: prudký zánět slepého střeva. Hned ho operovali, ale horečka a infekce se už nedokázala zastavit. Když se ho ptali, jestli má velké bolesti, odpovídal: „To, co Bůh chce, není nikdy velké.“
19. května 1943 monsignor Olivares pokojně vydechl.
Byl prohlášen za ctihodného 20. prosince 2004.