Maria, žena bez velkých řečí
Maria není žena velkých řečí, má mnohem důležitější věci na práci než se starat o svou image a viditelnost. Její osoba se nevyčerpá tím, co se zdá, ale žije tím, co opravdu je. Ví, že musí pěstovat hlubokou a autentickou lásku k Synu Božímu a ke každé sestře a ke každému bratru, k těm přítomným i k těm budoucím; ví, že láska, když existuje, šíří se sama a najde pravou cestu jak se zviditelnit.
Maria, žena každodennosti
Maria je ženou všedního dne, žena obyčejného života. Žena, která se stane matkou, matka, která
vidí nespravedlivou smrt svého vlastního syna, je svědkem jeho zmrtvýchvstání, modlí se spolu
s učedníky a čeká na seslání Ducha Svatého. Maria svou přítomností posiluje každodenní život
plný lásky a smyslu: zdá se, že vše zůstává stejné, ale všechno se proměňuje v nové.
Seniorské setkání sester FMA, tzv. 60+ s tématem “Role seniorky v komunitě” proběhlo 12.-14.5. v klášteře v Králíkách. 
Zúčastnilo se jej 6 sester spolu s inspektorkou Zdeňkou a víkendovou asistentkou Lenkou. Páteční večer jsme se sdílely nad fotkami a byl i foto kvíz z historie FMA v naší zemi. V sobotu jsme rozjímaly za pomoci biblických postaviček evangelní text ze svátku obětování Páně spolu s katechezí papeže Františka na toto téma. Po odpolední procházce s růžencem jsme se zamyslely nad rolí seniorky v našich komunitách. Při večerní mši jsme slavily slavnost MDM (Marie Dominiky Mazzarellové, naší spoluzakladatelky) a večer jsme slavily i narozeniny sestry Vlasty. 
Nedělní mši jsme prožily opět s farností a poutníky u Panny Marie. 
Po slavnostním obědě v poutním domě jsme ještě poseděly u kávy, vzájemně si poděkovaly a rozjely se zpět do svých komunit.
Nakonec ještě dáme slovo sestře Vlastě jako účastnici, aby se s námi podělila, čeho si na víkedu cení: “Od začátku byla uvolněná přátelská atmosféra, pochopení pro možnosti i zdravotní omezení jednotlivců. Díky pořadatelkám program respektoval i dostatečný odpočinek. Kolem byla krásná příroda a rozhled do údolí. Líbila se mi i jednoduchá oslava narozenin, při které se rozvinula debata o budoucnosti naší Inspektorie. Nechybělo ani veselí a humor. Menší počet sester umožnil vytvoření rodinného ovzduší.” Vracíme se povzbuzené, s vděčností za možnost sdílení a se slibem – dá-li Pán, za rok zas…
Zveme vás každý den novény krátce se zamyslet nad nabídnutým obrazem a rozjímáním. Můžeme se tak jednoduše společně připravit na Slavnost Panny Marie Pomocnice křesťanů.
První den – Maria, žena chleba
Chléb má mnoho významů: Je znamením každé potřeby člověka a zároveň znamením Boží spásy. Maria zakouší a rozumí potřebám každého muže a ženy. Skrze ni přichází do našeho světa Ježíš, její Syn, naše jediná spása, který je chlebem a je se svou Matkou neustále rozdáván pro štěstí každého a všech.
Na sobotní odpoledne 13. května (právě na svátek zakladatelky Marie Dominiky Mazzarellové) připravily sestry salesiánky z Hradce Králové pro dívky a ženy možnost zastavení se pod Otcovým pohledem. Od 14 hodin proběhla přednáška s podněty k zamyšlení o tom, jak žít jako milovaná Otcem od věčnosti, co tomu může v našich životech bránit a jaké jsou z toho cesty ven. Poté ženy mohly sdílet toto téma ve skupinkách. Poslední hodina byla variabilní: byla možnost tiše spočinout před vystavenou Nejsvětější svátostí, přijít na přímluvnou modlitbu nebo ke svátosti smíření. Ženy odcházely s vděčností a novou odvahou vyzvat nebeského Otce, aby se jich ujal v tom, co potřebují.
V domě sester salesiánek v Praze – Karlíně se ve čtvrtek 11.5. konala tradiční Zahradní slavnost, poslední dva roky spojená s oslavou Marie Dominiky Mazzarellové, spoluzakladatelky sester salesiánek, která se v církvi slaví 13.5.
Studenti, studentky, jejich rodiče, zaměstnanci, dobrovolníci, dobrodinci a přátelé salesiánského díla se setkali v 17 hodin na společném slavení mše svaté. Mši celebroval P. Vojtěch Sivek SDB, který vyzdvihnul dobrotu Boha, která se odráží na životě svatých a měla by se odrážet i na životě každého z nás.
Po mši svaté se uskutečnil na školním hřišti malý koncert. 
Studenti a studentky, kteří se učí hrát na nějaké hudební nástroje či zpívají, ukázali své umění. Nechyběl klavír, kytara, saxofon, zpěv… Vystupovali jak jednotlivci, tak přímo hudební tělesa 🙂 Umělecký program zakončila slůvkem (krátké povzbuzení, které v salesiánské tradici začal sv. Jan Bosko) provinční představená sestra Zdeňka Švédová, která zase na Marii Dominice vyzdvihla, že s ní byli lidé rádi. A to by přála každému z nás.
A poté se už všichni vrhli na připravené občerstvení. K dispozici byly čtyři stanoviště – na jednom se vydávaly párky v rohlíku, na druhém zmrzlina, na třetím míchané nápoje a na čtvrtém sladké a slané občerstvení, které v hodině vaření napekli sami žáci. Vše bylo vynikající, takže panovala dobrá nálada. Počasí bylo také tak akorát. Pro děti (a nejen pro ně) bylo připravených 5 stanovišť s úkoly o životě Marie Dominiky. Kdo obešel všech 5 stanovišť, vysloužil si malou odměnu.
Jsme vděční Bohu za tuto zahradní slavnost, za všechny lidi, se kterými nás spojuje i za život svaté Marie Dominiky, která žila v Boží přítomnosti a zjevovala jeho dobrotu druhým. Kéž by se to dalo říct o každém z nás!
Více fotek zde.
Salesiánka Jana Svobodová se s námi dělí o zkušenost modlitby tancem, kterou nabídla ženám v Hradci Králové.
“Poslední dubnovou středu v podvečer jsme v Hradci Králové v mateřském centru Sedmikráska nabídly ženám workshop Modlitba tancem. Workshop vycházel z povolání ženy, která je se svým tělem úzce propojena a ve svém těle nosí a chrání život. Ženy měly možnost a mohly si i prakticky zkusit, jak využít naše tělo v osobní modlitbě, jak skrze něj vyjadřovat své pocity, prosby, chválu, ať už skrze biblické tance či spontánním způsobem. Ikonou byla tančící biblická žena Mirjam, která po přejití Rudým mořem tančila radostí před Hospodinem. Do některých tanců se zapojily i děti, které s sebou ženy přivedly.”
Děkujeme sestře Janě za zprávy a inspiraci. Komu je blízké modlit se tímto způsobem, vřele doporučujeme 🙂
Na závěr Velikonočního oktávu, 14.-16.4.2023 se sešly všechny sestry naší Inspektorie na již druhém společném sekání v tomto školním roce. Nesešly jsme se tedy všechny, Litva se našich setkání neúčastní a také některé české sestry v odůvodněných případech chyběly, ale i tak to bylo požehnané společenství. V pátek večer po společné večeři, modlitbě a slůvku pokračoval program shlédnutím vystoupení Improvizačního dovadla B.I.Z.O.N.I. 
Většina z nás viděla improvizační divadlo poprvé a dozvěděla se, co je to vlastně zač. Musím říct, že jsme se již dlouho tak nenasmály. Bylo to opravdu vynikající, i následná beseda z hráči (nejsou to herci, ale hráči, jak jsme byly poučeny). No a hlavně nás to zaujalo i po výchovné stránce, protože tento typ divadla obsahuje mnoho výchovných prvků. A tak jedna z nás nelenila a na příští rok již domluvila repete, tentokrát s možností si taky něco vyzkoušet, takový workshop. Abychom to jednou třeba mohly nabídnout i naší mládeži 🙂
Sobota vystřídala dvě témata: jedno byla udržitelnost, které jsme ale už probíraly na setkání ŘEZ, takže větší část byla věnována pastoraci mimo naše díla. Dotazníkem jsme si zmapovaly, co vše pro mládež kde děláme a zamýšlely jsme se nad tím, v kterých aktivitách chceme být zapojeny nutně a ve kterých ne. Protože, co si budeme povídat, nabídek je vždy víc a nás je omezený počet a den má k tomu jen 24 hodin 🙂
Po celodenní práci jsme se pak sešly na zahradě na Cestu světla, 
což je modlitba podobná křížové cestě, jen se rozjímají úryvky z Bible, kde se objevuje Vzkříšený Kristus. Právě v ten čas krásně svítilo sluníčko, které se pomalu chýlilo k západu, tak to byl požitek pro duši i tělo. Večer pak nás čekalo pravé sesterské “mecheche”. Byly jsme prostě jen tak spolu, povídaly si, něco dobrého si daly na zub a kdo už byl dostatečně saturován, odebral se na své lože očekávat ve spánku neděli Božího milosrdenství 🙂
Neděli jsme ještě trochu strávili nad ekonomikou naší Inspektorie. Sestra Lída si pro nás připravila velmi zábavný kahoot, abychom se u ekonomických informací nenudily. I její prezentace byla prokládána množstvím vtipů, takže by jí člověk tuto roli skoro záviděl 🙂 Mši svatou v místním kostele, přilepeném k našemu domu, sloužil otec Biskup Kajnek, což bylo moc milé. Po výborném obědě (řízky z Černé růže – kuchařky si nastudují tajný recept, který se dělá pouze v Hradci) jsme se rozloučily a všechny se opět uvidíme o prázdninách.
Děkujeme sestrám, které setkání připravily, sestrám z Hradce, které nás hostily i všem, které přijely a taky Pánu Bohu 🙂 Fotky k vidění zde.
Slavíme Velikonoční oktáv, radost Velikonoc v nás stále doznívá napříč všem každodenním povinnostem, které prožíváme a plody Velikonoc budeme snad sbírat po celý rok. Pojďme se ohlédnout za každou komunitou, jak Velikonoce prožila. Zeptali jsme se vždy jedné sestry z komunity, jaký nejsilnější zážitek z Velikonoc má.
Začneme Plzní, naší nejzápadnější komunitou. Ptali jsme se Maki Hanákové, místní ředitelky komunity.
“Rozhodla jsem se zmínit Velký pátek, protože v komunitě jsme se domluvily, že prožijeme tento den v tichu (duchovní obnova). Vzala jsem si text Benedikta XVI. o tajemství kříže, dost dlouho jsem zůstala a dál zůstávám u této myšlenky: Láska je pořád událostí umírání: ve společenství, v rodině, manželství atd. Moc egoismu, který všichni známe, nechce a brání se umírání. Ježíš nám ukazuje, že největší moc nemá smrt, ale láska. Dál jsem rozjímala a u evangelisty Lukáše našla (LK 6,36) větu, která vysvětluje lásku Krista: Miloval nevděčné i zlé. Sama sebe jsem se ptala, proč zmiňuje právě nevděčnost? Co k tomu dodat? Jsem vděčná, že žiji tam, kde jsem, s těmi, které mi Pán poslal a posílá. Kéž by moje srdce umělo vždy a za každé okolnosti děkovat.”
Přesunujeme se do Prahy do Karlína, kde se s námi o své zážitky a myšlenky podělila sestra Vlasta Frkalová: 
“O Velikonocích mě napadlo, jak bolí odčinit hříchy, že není dobré je brát na lehkou váhu… Pak jsem si uvědomila, že i po smrti Ježíš dal má rád svou domovinu, své blízké, lidi hledající, že žije s námi naše starosti… Oslovilo mě i plátno z Něj přehozené přes prázdný kříž jako symbol a důkaz, že není mezi mrtvými… Uvědomila jsem si i sílu života, když mi ve vodě ožila povadla větvička keře, která byla předtím odhozena do smetí… Oslovila mě i hudba v kostelích a v ní i vyjádřeny smutek a pak radost… Oslovila mě i krásná jarní příroda a zpívající ptáci…. ”
V Praze Kobylisích jsme poprosili sestru Zdeňku Korousovou, místní ředitelku domu: “Letos mě oslovilo z četby ze starodávné homilie na Velkou a svatou sobotu: Usnul jsem na kříži a kopí proklálo můj bok. To pro tebe, který jsi usnul v ráji a nechal vyvést ze svého boku Evu. Můj bok vyléčil ránu ve tvém boku. Můj spánek tě vyvede ze spánku podsvětí. Mé kopí zadrželo kopí namířené proti tobě. Vstaň, vyjděme odtud!”
Teď se přesuneme do Hradce Králové, kde se s námi podělí sestra Pavla Mikysková: “Letos se mi nějak víc propojovala postní doba s dobou velikonoční, takže i mé velikonoční myšlenky jsou tím ovlivněny. NOVOST: Každý den mohu nově prožívat svůj křest / Se Vzkříšeným Kristem je všechno nové / Jsme nádherným chrámem Božím. A každý den můžeme zářit novostí Vzkříšeného Ježíše. ZDARMA: Všechno, co máme a dostáváme, je naprosto zdarma od milujícího Boha.
Velikonoce jsme prožily v pokoji a v radosti a docela pestře. Např. Sestra Danka Fučíková některé obřady prožila v rodných Pardubicích se svým malým synovcem, který prohlásil, že chce konečně prožít Velikonoce jako křesťan. Takže teta v něm tuto svatou touhu ráda a pohotově rozvíjela. V neděli na Boží hod jsme měly na oběd v komunitě kněze Jiřího Heblta a bylo to milé posezení. V pondělí se sestry Janča Svobodová s Dankou Fučíkovou vydaly na výlet do Svatoňovic.”
A nakonec sestra Majka Kučerová z Brna: “Letos mě oslovil náš “pokus” udělat na Velký pátek Dětské pašije. K našemu překvapení o to byl velký zájem, sešlo se kolem padesáti dětí plus rodiče. Pašije Ježíše jsme si prošli pomalu, na asi šesti zastaveních jsme dělali s dětmi různé úkoly, pašijové testy, zpívali jsme písničku, nesli svoje hříchy do kříže vyobrazeného na zemi pod stromem apod. Dojemné pak bylo vyvrcholení v kostele, kdy se děti mohly Pána Ježíše dotknout nebo ho na kříži pohladit…. když to dělají děti, tak to prostě je síla a pro nás dospělé lekce.”
Tak jak vidíte, každá jsme jiná, každou oslovilo o Velikonocích něco jiného, jako asi každého z vás. Důležité však je najít si čas vnímat, jak k nám Bůh hovořil a jak se nás dotýkal. Přejeme vám do dalších dní, aby událost Velikonoc nějak promlouvala a proměňovala i vaše další dny.
Co se dělo v sobotu před květnou nedělí v Plzeňské diecézi nám přiblíží sestra Majka Tkadlecová, která byla očitou svědkyní 🙂
“V plzeňské diecézi jsme zažili už druhé setkání mládeže s biskupem v tomto školním roce. První bylo na podzim před slavností Krista Krále a druhé teď před Květnou nedělí. Mladé s biskupem přijalo gymnázium na Mikulášském náměstí. 
Ale na oběd se přemístili na Církevní gymnázium v Plzni. Nabitý program připravilo Diecézní centrum mládeže – samozřejmě nechyběla mše sv., ale ani venkovní hra, 
workshopy, divadelní představení a následné sdílení na téma společenství. Většina účastníků se potká i v Lisabonu na Světovém setkání mládeže s papežem.”
Děkujeme sestře Majce za zprávy a přejeme hluboké prožití Velikonočních svátků.