Archiv autora: fmacz

Sestry salesiánky z Hradce Králové srdečně zvou ženy na duchovní obnovu, která se bude konat v sobotu 15. října 2022 v odpoledních hodinách. Více informací najdete na letáčku.

Máme velkou radost, že v sobotu 10. září 2022 složila v naší Kongregaci svoje věčné sliby sestra Jana Marková. Sliby se uskutečnily za hojné účasti sester z naší inspektorie, bratří salesiánů a především mladých lidí v kostele sv. Terezičky v Praze Kobylisích.

Sestře Janě jsme položily pár otázek:

1.Proč sis vybrala právě farnost Kobylisy ke skládání svých věčných slibů?
Chtěla jsem místo, ke kterému mám vztah. Kdybych byla v Plzni, určitě bych si vybrala Plzeň. Ale z té jsem před dvěma lety odešla, takže padla do úvahy Praha, ve které teď bydlím, anebo Vrahovice, má rodná farnost. Nakonec vyhrála Praha z důvodu lepší logistiky, prostor, lidí na pomoc, dostupnosti a dalších věcí.  Zpočátku se mi sice Praha zdála anonymní, nicméně ve farnosti Kobylisy, kde je salesiánské středisko bratří salesiánů a kam také chodím alespoň jednou týdně na spolčo, se cítím dobře. Toto místo splňovalo všechny podmínky a já své volby nelituji :-).

2. Jakým způsobem ses připravovala na tento velký den?
Dvěma způsoby. Duchovně a organizačně. Organizačně se asi moc rozepisovat nemusím, jsou to takové ty běžné starosti, aby bylo co jíst, kde jíst, z čeho jíst, aby byla připravená liturgie – co se bude číst, kdo bude číst, kdo bude zpívat… Možná duchovní stránka je zajímavější. Už od ledna jsme se s komunitou modlily každý týden jednu invokaci litanií k Panně Marii, kterou jsem si sama vymyslela (anebo převzala) a nějak mě v tu chvíli oslovovala. Vzniklo tak 27 invokací, takové nové litanie, které jsme se pak ještě těsně před sliby modlily devět dní jako novénu. Byla to cesta objevování toho, kdo Maria je, vždyť jsem její dcera (Dcery Panny Marie Pomocnice neboli salesiánky :-)). Měsíc červenec jsem strávila v Itálii spolu s dalšími sestrami, které taky skládaly věčné sliby. Putovaly jsme po místech našich zakladatelů Dona Boska a Marie Dominiky Mazzarellové a objevovaly a prohlubovaly jejich spiritualitu i bohatství salesiánského charisma.

3. Co tě potěšilo?
Spooooooousta věcí… že jsem měla radost a pokoj v srdci, že byl plný kostel lidí, že schola krásně zpívala, že bylo dost jídla, že se mnoho lidí ochotně zapojilo do přípravy, že bylo obstojné počasí, že se za mě mnoho lidí modlilo, že se našich srdcí dotýkal Bůh.

4. Měla jsi z něčeho strach či obavy?
Ze spoooooousty věcí… že dostanu já nebo komunita před sliby koronáč či jinou nemoc, že se v den slibů něco stane (bouračka, vlaky nepojedou…), že nebudu chtít sliby složit, že bude málo nebo moc jídla, že mě něco rozhodí a budu smutná či naštvaná, že něco slíbím před tolika lidmi a pak nebudu věrná…

5. Na slavnosti bylo plno mladých lidí, jak se to tak stalo?
Tak zaprvé tam byli moji přátelé, kamarádi, známí – vrstevníci. A těm je zhruba tak jako mě a já jsem vlastně taky ještě mladá (podle toho, s kým se to srovnává :-)). Většina vrstevníků má své rodiny, takže se to hemžilo dětičkami všech velikostí… A pak taky salesiánky jsou řád pro výchovu dětí a mládeže, takže přijela i mládež z různých koutů republiky, s kterou se za ta léta znám.  Tak to bylo fakt hezké. Jeden salesián mi vyprávěl: “Když jsem se podíval do kostela, kolik je tam dětí a mladých, říkal jsem si: bude moc piva a málo limonády. A bylo to tak :-)”.

6. Co nejsilnějšího si z tohoto dne odnášíš?
Nemám jediný silný konkrétní zážitek. Celý den byla jedna velká milost, od ranní modlitby v tichu naší komunitní kaple přes nádhernou, pokojnou a radostnou liturgii až po párty na zahradě plnou smíchu a přátelství. Den jsem opět končila v komunitní kapli plná emocí a dojmů, že jsem ani spát nemohla…

7. Když ti lidé přáli, tak jsi dostávala i různé dárky. Co ti udělalo největší radost?
Ještě vůbec nevím. Ještě jsem je nestihla ani vybalit. Ale opravdu velkou radost mi udělal každý, kdo byl přítomen. A taky, jestli se ten den nějakým způsobem každý setkal s Hospodinem. Po tom jsem moc toužila.

8. Co bys chtěla říct na závěr?
Zaprvé jedno velké DĚKUJI (Bohu i lidem) a také to, že si uvědomuji, že věčné sliby jsou jeden nádherný den plný netradičních událostí a poté 0-100 obyčejných let plných věrnosti, které také mohou být nádherné, ale zároveň i namáhavé. A tak kromě děkuji je tam i PROSÍM (o věrnost a o to, abych každý den byla poslem Boží lásky tam, kde chce Pán přijít).

Jani, děkujeme za rozhovor!

Podívejte se na všechny fotky ze slavnosti, přímo z kostela.

A na fotky z momentek ze zahrady.

První zářijový víkend se na krásném místě na Lipinách u Benešova konalo historicky první setkání inspektoriální rady s delegátkami inspektorie (ekonomická a komunikační oblast).

Cílem setkání bylo naplánovat celý školní rok, a to jak formační setkání celé inspektorie, tak také setkání ředitelek, ekonomek a podobných grémií.

Podívejte se na další fotografie.

Sestry salesiánky v Brně na Maničkách mohutně slavily 150. výročí založení Institutu. Mši sv. jim s nimi slavil P. Zdeněk Jančařík. Sester i SDB se sešlo opravdu hodně, a dokonce bylo složení i mezinárodní – přijela totiž i Miki Kubíčková z Albánie. Zastoupeny byly celkem tři komunity (Praha, Plzeň a Brno).

Další fotky zde.

Papež František jmenoval nové členy Kongregace pro biskupy. Vůbec poprvé jsou mezi nimi ženy a to tři. Jednou z nich je salesiánka Yvonne Reungoatová, bývalá generální představená Dcer Panny Marie Pomocnice.

Kongregace pro biskupy je orgán Vatikánu, který lze zjednodušeně přirovnat k ministerstvu a mimo jiné papeži navrhuje kandidáty do biskupských úřadů. Poprvé do tohoto orgánu usedne žena, která je laická věřící. Informoval o tom server Vatican News.

Papež jmenoval do Kongregace pro biskupy tři ženy, z toho dvě jsou řádové sestry. Jde o italskou řeholnici Raffaellu Petriniovou, která se loni v listopadu stala jako první žena v historii generální tajemnicí governatorátu, který dohlíží na každodenní chod Vatikánu. Druhou řádovou sestrou v Kongregaci pro biskupy je nově salesiánka Yvonne Reungoatová a třetí ženou v tomto orgánu se stala Argentinka María Lía Zervinová, předsedkyně Světové unie ženských katolických organizací (WUCWO).

Papež otevřel cestu do čela vrcholných vatikánských orgánů ženám i pokřtěným laikům letos v březnu, když vydal dokument ukotvující reformu Římské kurie, což je ústřední správa Vatikánu, jejímž prostřednictvím papež řídí záležitosti římskokatolické církve.

Za dobu svého pontifikátu, který začal v březnu 2013, papež František jmenoval do vatikánských a církevních institucí vícero žen. Například loni v únoru získala vlivný post podtajemnice biskupské synody francouzská řeholnice Nathalie Becquartová a italská soudkyně Catia Summariaová se stala první žalobkyní vatikánského odvolacího soudu. V srpnu se stala dočasnou tajemnicí rozvojového oddělení Vatikánu italská řeholnice Alessandra Smerilliová. V těchto funkcích dříve působili výlučně muži.

Francouzka Yvonne Reungoatová, narozená v roce 1945, byla jednou z prvních sedmi žen jmenovaných členkami Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života v roce 2019 a byla první neitalskou generální představenou Dcer Panny Marie Pomocnice křesťanů v letech 2008-2021.

Druhý týden v červenci měly sestry salesiánky společné duchovní cvičení. Kazatelem byl P. Karel Moravec, místní rektor duchovní správy. Tématem celých duchovních cvičení byla synodální cesta ukázaná na různých biblických postavách Starého a Nového zákona. 

Krásné poutní místo v Králíkách, Hora Matky Boží, poskytlo krásné zázemí a duchovní útočištěm větší části naší inspektorii.

Během mše sv. obnovila svůj slib na další rok sestra Veronika Beránková a tři sestry Zdišlava Háchová, Zdeňka Švédová a Marie Vavříková slavily 25. výročí od svých prvních slibů. 

Na závěr dostala každá komunita do sestry Zdeňky, provinční představené, zápisník se symbolem duchy, a od P. Karla požehnání do nového školního roku.

Více fotografií zde.

V sobotu 11. června proběhly v polské Lodži oslavy 100 let přítomnosti Dcer Panny Marie Pomocnice v Polsku.

 Příběh českých sester FMA začal beze sporu díky vytrvalému úsilí českých salesiánů, velkorysosti našich představených v Římě, ale i velké odvaze a pomoci polských sester. V prosinci 1980 přicestovala tajně na faru do Verneřic sr. Maria Pitel, aby do jejích rukou mohly složit svůj řeholní slib první tři české salesiánky. Ve své době to byla cesta, při které bylo potřeba podstoupit mnohá rizika. Odvaha polským sestrám nechyběla, přijaly nás do Wroclavské inspektorie a byly ochotné podstupovat další rizika při různých návštěvách, formačních pobytech našich sester v jejich noviciátě, zprostředkování komunikace s generální představenou v Římě apod.

Oslavy 100 let byly velmi hezkou a dojemnou příležitostí vyjádřit polským sestrám naši vděčnost. Osobně se za naši provincii účastnila sr. Zdeňka Švédová a sr. Nika Marie Zímová, která překvapila všechny přítomné zdravicí v polštině. Přejeme polským sestrám do dalších století jejich působení Boží požehnání.

Záznam oslav (vystoupení Niky 5:57:00):

U příležitosti našich oslav 150. výročí založení Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice vyšel v Salesiánském magazínu a také na webu salesiánů sdb.cz článek, resp. anketa s názvem Proč jsou sestry šťastné. Určitě doporučujeme!

Kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice byla Donem Boskem ve spolupráci s Marií Dominikou Mazzarellovou založena v Mornéze (Itálie) 5. srpna 1872, tedy před 150. lety. Sestry salesiánky po celém světě slaví toto výročí. Jakým způsobem se slaví u nás, na to jsme se zeptaly sestry Zdeňky Švédové, současné provinční představené.

Co osobně nejvíc obdivuješ na sv. Marii Dominice Mazzarellové a na Donu Boskovi?

Její jednoduchou zbožnost spojenou s radostí. Nepochybovala o tom, že ji Bůh vede a povede. Věřila Jemu a důvěřovala lidem, velice jednoduše, neokázale, jednala přímo a v této důvěře v Boha neustále povzbuzovala své sestry.

Na Donu Boskovi jeho pohled na mladé, podíval se na mladého člověka a jako by viděl všechny možnosti, které do něho Bůh dal, veškerou jeho schopnost milovat, konat dobro a pak už jen dělal vše pro to, aby se tyto možnosti mohly uskutečnit, aby se žádné dobro neztratilo.

Jak ses Ty osobně rozhodla pro cestu zasvěceného života? Jak jsi poznala, že máš být právě Dcerou Panny Marie Pomocnice?

Vlastně to neumím úplně říct. Prostě jsem jednou nějak uvnitř najednou chtěla být salesiánkou. Objevilo se to v mém srdci a zároveň jsem věděla, že to není ze mě. Nenarodilo se to jako výsledek mého chtění nebo úsilí, ale spíše jsem to začala nacházet jako dar, jako pozvání, jako výzvu, něco, co je jenom pro mě. Tak jsem přijela do komunity v Brně a řekla jsem sestrám, že u nich chci zůstat a od toho dne jsem zůstala.

Kdy a kde jsi osobně nejvíc pocítila, že sestry salesiánky jsou mezinárodní Institut?

Příležitostí je mnoho, mezinárodní noviciát, občas nějaká konference, známé sestry po celém světě. V roli představené naší provincie to byla generální kapitula, kde se opravdu sejde celý svět. Jsme česko-litevská inspektorie, už jen tento fakt nás dost učí být mezinárodní.

Co se ti líbí na salesiánském charismatu?

Jednoduchá a radostná zbožnost dostupná každému. Salesiánské charisma má Boha všude, doma, ve škole, na hřišti, zároveň umí slavit svátky, užívat si společné chvíle. Bůh ho dal církvi proto, aby se mohl potkat s mladými lidmi v jejich životě, ať se nacházejí kdekoliv a nás všechny k tomu pozval.

Jakým způsobem slaví sestry ve světě toto důležité výročí?

Různě, asi všude děkujeme Bohu, je opravdu za co. Děláme to všemi možnými způsoby od skromné večeře v nějaké misijní komunitě přes tance, zpěvy, divadla, slavnosti až po mezinárodní konferenci, která se uskuteční v září v Římě.

A jak slavíte tady v Čechách?

Velmi jednoduše. V Kroměříži na Dnech salesiánské spirituality jsme připravily kus programu o nás, na setkání naší inspektorie 20. – 22. května v Hradci králové, víkendu jsme se on-line spojily s našimi komunitami na Litvě, strávily s nimi na dálku kus odpoledne a potom naprosto českým způsobem opékaly buřty a hermelín na ohni na zahradě. V neděli jsme to slavily s Hradeckou farností při mši sv., každá komunita to také nějak slaví tam, kde působí, s lidmi, dětmi a mladými, se kterými sestry spolupracují.

Jaké výzvy vnímáš, že se vám FMA otvírají v dnešní době?

Výzev není nikdy málo. Poslední dobou potkáváme mladé, které přemohl strach, pandemie je uvrhla do samoty, odpojila od kamarádů, mají těžkost najít své místo. Do toho válka, která nahání strach nám všem. Poněkud pleníme naši Zemi, protože neumíme žít udržitelně a spotřebováváme víc, než je zdrávo. Doba je rychlá a je těžké se zastavit a vnímat sám život. Výzvou je hledat spolu s mladými cesty k těm, kteří se bojí, pomáhat těm kteří se bez pomoci neobejdou, naučit se jednat tak, aby nevznikaly války a spotřebovávat tolik, aby zbylo na ostatní, a při tom si užít život v neokázalé radosti a společně. Je to umění.

Co bys nejvíc přála sestrám v česko-litevské inspektorii?

Co jiného než svatost. Abychom mohly jednou stát před naším Pánem, naplněné vděčností a On nám řekne třeba něco jako, tak se to povedlo, jste tady!

Co bys ráda popřála celé salesiánské rodině?

Salesiánská rodina je krásná skutečnost. Máte rodinu, patříte do ní a může do ní patřit každý, když chce. No tak nám všem přeji, aby nám tato rodina byla oporou a abychom každý přinesli svůj podíl, našli své místo a nechali Boha učinit nás rodinou pro kohokoliv, být jeho nástrojem, jeho cestou do tohoto světa.

Máš něco, s čím by ses ráda podělila na závěr?

Na závěr snad už jenom Amen.

U příležitosti 150. výročí založení našeho Institutu FMA vytvořily naše sestry tři krátká videa (2-3 min), která vám nabízíme ke shlédnutí s českými titulky. Najdete je na našem kanálu FMA salesiánky.

1. POVOLÁNÍ
2. IDENTITA
3. DOPROVÁZENÍ