Duchovní cvičení pro mladé

Duchovní cvičení pro mladé

Nabízíme společný týden na horách v Beskydech, na chalupě Orlí hnízdo. Abychom se trochu poznali a zároveň „střet“ s tichem nebyl tak prudký, začínáme malým sžíváním se v podobě společné práce ve prospěch chalupy, na které budeme týden pobývat, a jejího nejbližšího okolí. Ve volných chvílích lze vyběhnout do kopců nebo spočinout u bazénu. Večer bývá posezení u ohně.

V následujících dnech pak nabízíme program v tichu se společnou modlitbou, slavením Eucharistie, přednáškami – biblickými podněty a podněty pro každodenní život s Bohem, sdílením, osobním doprovázením, příležitostí ke svátosti smíření, eucharistickou adorací a samozřejmě prostory ticha pro osobní modlitbu.

 

Více informací zde.

 

Dny salesiánské spirituality v ČR

Dny salesiánské spirituality v ČR
Po necelých dvou letech je to opět tady – rádi bychom Vás pozvali na další, v pořadí už desáté Dny salesiánské spirituality, které připravujeme napříč salesiánskou rodinou prakticky od skončení těch minulých… Po pozitivních zpětných vazbách minulého ročníku, kdy hlavní organizaci do svých rukou převzali salesiáni spolupracovníci, jsme si dodali odvahy a pustili se směle do díla. A tak ty letošní Dny salesiánské spirituality budou zase trochu jiné, prozradím, že také vlastně trochu světové. Jako téma jsme zvolili “Salesiánské misie” s podtitulem “Jak být misionářem v každodenním životě?” Přiznejte, tušily jste, že v příštím roce si budeme připomínat už 150 let od první salesiánské misijní výpravy? 
A tak se můžete těšit na pestrou paletu besed, workshopů a prezentací i jiných aktivit, a především na živé společenství salesiánské rodiny.  
Zkrátka nepřijdou ani děti a mladí, pro které je paralelně připravený program k tématu misií pod taktovkou SADBY…
Přáli bychom si, aby Dny salesiánské spirituality byly setkáním nejen členů, ale i příznivců salesiánské rodiny, nebojte se tedy nasměřovat pozvání i k těm, kteří salesiánskému dílu fandí a bez Vašeho pozvání by se o této akci nedozvěděli. 
Zde naleznete pozvánku na tuto víkendovou akci a tudy se dostanete k přihlášce. Hlásit se můžete do 31. března, nebo do naplnění kapacity ubytování.
Je možné zúčastnit se taktéž jen části programu, i v tomto případě prosíme o přihlášení.
Těšíme se na každou jednu z Vás!
 
Za tým organizátorů Vlaďka Kapounková ASC

Zprávy od sester ze Sudánu

Zprávy od sester ze Sudánu

Chartúm (Súdán). Generální matka, sestra Chiara Cazzuola, obdržela 11. listopadu 2023 telefonát  z komunity FMA v Chartúmu v Súdánu, jejíž dům byl 3. listopadu zasažen velkými válečnými útoky.

Bylo to milé překvapení, protože je pro ně těžké najít ten správný okamžik k propojení. Sestry hlásí, že se mají díky bohu dobře, i když kolem jejich domu bylo všechno tak vybombardováno, že je špatně vidět, kde jsou. Zatímco zevnitř plně nevnímali závažnost události, lidé zvenčí viděli škody způsobené bombardováním jejich domovů a šli si ujistit, zda jsou sestry naživu, zda se mají dobře a zda nejsou v nouzi. 

Sestry velmi děkují Institutu za blízkost, modlitbu a za možnost zůstat na místě v této dramatické situaci, protože jsou jedinou nadějí lidí, kteří opakují: „Dokud jste tam vy, máme naději, že nás neopustíte ani vy!”

To ráno bylo během telefonátu slyšet pláč dětí, kterých tam bylo kolem padesáti, spolu s jejich matkami a mnoha chudými lidmi. Sestry vítají každého, až tak, že ani neví, kolik lidí mají v domě.

Matka ujišťuje o modlitbě a zájmu všech komunit světa a děkuje Komunitě S. Egidio, která se jako při jiných příležitostech dala k dispozici Mezinárodnímu Červenému kříži, aby se spojila s Komunitou FMA. Místní lidé jsou ale také hodní a štědří, a to natolik, že např. zabili ovci, aby darovali 5 kg masa, rozděleného na malé kousky, aby ho bylo dost pro všechny.

Otec Jacob se pokusil o videohovor, který trval jen tak dlouho, aby matce umožnil vidět klidné tváře sester. Pak už spojení nebylo možné. Celá komunita chce zůstat na místě.

Matka se také obává vzdálenosti a obtížnosti komunikace, ale uklidňuje ji prokázaná důvěra sester v Marii Pomocnici, která je stále chrání, a žádá všechny FMA Institutu a Výchovné komunity, aby se nepřestávaly modlit o mocnou přímluvu Panny Marie za mír v Súdánu a ve všech konfliktech zmítaných národech světa.

Nová FMA – Věra Gajdůšková

Nová FMA – Věra Gajdůšková

Novou sestrou salesiánkou se stala Věra Gajdůšková, která ve společenství sester v neděli 6. 8. 2023 složila své první řeholní sliby. Slavnost se konala na závěr duchovních cvičení sester. 

Věra Gajdůšková před složením řeholních slibů absolvovala dvouletou noviciátní formaci v Itálii. 

Na exkurzi v SAKO

Na exkurzi v SAKO

Skupina dětí a rodičů se jedno nedělní odpoledne vydala na exkurzi do spalovny SAKO v Brně. Krom toho, že návštěva spalovny odpadků byla velmi poučná, celá akce posloužila i jako teambilding pro skupinu prvokomunikantů a jejich rodičů. Navíc se k nám přidali další rodiny a děti. A to díky jednomu tatínkovi, který nám tuto prohlídku umožnil.

 

 

 

Celosvětový svátek vděčnosti

Celosvětový svátek vděčnosti

Ve středu 26. dubna 2023 se v Bogotě, v Kolumbii, uskuteční Světový svátek vděčnosti. Zapojují se do něho čtyři inspektorie. Slavnost začíná již v úterý večer a pak celou sobotu. Některé pořady je možné sledovat online.

„S Marií vytváříme kulturu míru“ je téma zrozené z reflexe doby, kterou žijeme; ve světě totiž probíhá více než třicet válek a mír je ohrožen mnoha způsoby. Téma je osvětleno Božím slovem „Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími dětmi“ (Mt 5,9) a je výslovnou výzvou neunavovat se budováním pokoje, vytvářením kultury pokoje.

Během návštěvy Kolumbie, u příležitosti svátku, Matka Chiara Cazzuola učinila gesta míru a společenství a vyzvala nás, abychom byli podporovateli a podporovateli míru. „Znovu budeme mít příležitost poděkovat Bohu za život, který nám v hojnosti dává, a za naši Matku, sestru Chiaru Cazzuola, která vede Institut s takovou láskou a velkorysým nasazením,“ řekla sestra María del Rosario García. Ribas v dopise s ohledem na svátek.

„Budete se muset vyzpovídat ze lží!“

„Budete se muset vyzpovídat ze lží!“

„Budete se muset vyzpovídat ze všech lží!“ řekl mi Papež.

V lednu jsem měla příležitost navštívit naši sestru Yvonne, abych s ní udělala rozhovor pro salesiánský magazín o jejím působení v Dikasteriu pro biskupy. Tento rozhovor najdete zde.  

Kromě toho mi vyprávěla, jak pozvala Papeže na návštěvu naší generální kapituly.

22. září 2021 jsme měli domluvenou audienci u Papeže ve Vatikánu pro celou naši generální kapitulu. V té době platila ještě mnohá covidová opatření z nichž na tom byly nejhůř lidé z Brazílie a Indie, kteří měli zákaz vstupu do jiného státu jenom na zvláštní povolení, což se týkalo zhruba 20 našich sester. Madre Yvonne se rozhodla pozvat Papeže přímo na kapitulu.

Jak tě napadlo pozvat Papeže k nám?

15 srpna je svátek Panny Marie, tak jsem si říkala, mohly bychom dostat dárek. Sedla jsem k počítači a napsala jsem do Vatikánu jednoduché pozvání, že máme kapitulu a v rámci ní domluvenou audienci, ale že by bylo hezké, kdyby mohl Papež přijet k nám, „chápu, že by to mohlo být komplikované, takže budeme spokojené i s tím, že Vás navštívíme ve Vatikánu. No ale dnes je svátek Panny Marie, třeba vám pomůže nějak to vyřešit“. Pak se nedělo nic, dva dny mi nikdo neopověděl. Třetí den mi volá Monsignor Sapienza: „Dnes ráno mi Papež František říkal, že chce navštívit Dcery Panny Marie pomocnice na jejich kapitule a pověřil mě, abych to zařídil. Později se domluvíme, kdy k vám můžu přijet, abychom se domluvili na podrobnostech.“

Zmohla jsem se pouze na otázku, jestli to můžu komunikovat generální radě. „Nene, Papež vás chce překvapit, jestliže budete mluvit s radou, jak takové překvapení dopadne, podle mě je lepší to nikomu neříkat.“

A co se dělo dál?

V září mi monsignore Sapienza opět zavolal a ptal se mě, jestli o tomto plánu někdo ví. Říkala jsem ne, nikomu jsem to neprozradila. Papež František mi potom ještě napsal: „Ano přijedu, přijedu k vám po 20ti letech s vděčností za to, co jste pro celou církev.“

Ještě později v září, tedy už v průběhu kapituly mi opět zavol Mgs. Sapienza aby si u nás domluvil návštěvu. Prozkoumala jsem program a jedno odpoledne, když byla práce ve skupinách, jsem ho pozvala. On byl spokojen, vy jste všechny poslušně pracovali ve skupinách. Trochu jsem se bála, jestli mě s ním někdo potká a pozná ho, bude z toho pozdvižení. Přijel ještě s dalším člověkem. Myslela jsem si, že uděláme setkání s Papežem dole v sále, protože je to hned u vchodu. Tak jsme se tam byli podívat a on mi říká: „No, a kde probíhá kapitula?“

„V kapitulní síni ve druhém patře.“

„Je tady výtah?“

„Jasně,“ vstoupíme do výtahu, ale nefungoval.

No tak jsme šli tedy po schodech do kapitulní síně. Když uviděl naši kapitulní síň, řekl: „Ano, ano, to si umím představit, Papež přijde sem. Tady to nebude problém.“

„No a jak to provedeme, kde ho postavíme?“ ptám se.

„Nene, to on si rád rozhodne sám, to necháme na něm. Papež chce navštívit i místní komunitu, může sem přijít?“

„To bude problém, to nepůjde ve stejném čase, to bychom se sem nevešli,“ odpovídám poněkud starostlivě.

Nakonec jsme se to domluvili tak, že napřed navštíví kapitulu a potom se dole v saloně pozdraví s komunitou.

Nikoho jste nepotkali? V domě nás bylo skoro 300?

Ne nikoho.

Pomalu mi docházeli další praktické věci. Co budu dělat, musím přece něco říct, je naplánované, že pojedeme do Vatikánu na audienci. Tak se ptám: „Co jim mám říct?“

„Třeba můžete sestrám říct, že Papež vás nemůže přijmout a přijde státní sekretář.“ Radí mi msg. Sapienza.

„To v žádném případě, to se jim nebude líbit, že by přijel Mgs Parolin. To ne.“

Potom navrhl: „Co kdybychom řekli, že bude videoposelství?“

„Ano, ano to je dobrý nápad. Ale pokud řeknu, že bude videoposelství, tady náš tým bude hned chtít vědět, s kým se má domlouvat, koho má kontaktovat.“

„Ne, ne, musíte říct, že to zajistí Vatikán se svými techniky a nikdo se jim do toho nemá plést.“

Tak to je nejjednodušší řešení, říkám si.

„No ale budeme potřebovat nějaký link?“

„No jasně, budete čekat, až vám přijde link z Vatikánu, no a protože Papež ví, že tu je i komunita, tak pošle link i komunitě, ať je připravená. Nesmí to nikdo vědět, protože vy jste v místě, kde je finanční úřad, blízko je policie, nesmí se to vědět.“

Znovu se mě zeptal, jestli jsem to někomu řekla. Ujistila jsem ho, že nikomu, ale dohodli jme se, že to řeknu té, která bude zvolená generální představenou po mě. S tím souhlasil.

Takže pak už jsi jenom čekala, až přijde den D?

Pak mě ale začaly napadat některé praktické věci, např. Musíme nějak vyzdobit kapli, dát tam čerstvé květiny, přece k nám nepřijde papež a v kapli to bude jen tak. Pak mě napadlo, že 22 září je svátek sv. Jana Pavla II a tak říkám sestře, co má na starosti zákristii: „Poslyš, Jan Pavel II nás měl moc rád, nemůžeme na jeho svátek vyzdobit slavnostně kapli a potom za dva dny je slavnostní ukončení kapituly, tak už to může zůstat i na slavnostní děkovací mši. No a dejte nějakou kytku také ke vchodu a do sálu u vchodu, ať je to tu hezké. Jenomže naše sestra Paola Battaliola, která si všimla nadstandartní květinové výzdoby, se začala ptát. „Co se děje, že takhle zdobíme dva dny předem?“

Další problém byly PET lahve. Mgs. Sapienza mi řekl, ať v tom sále, kde bude Papež a kde se bude fotit, není žádné jídlo nebo pití, kde by byla vidět nějaká značka, protože se stane, že to výrobce okamžitě použije na reklamu a oni to potom musí řešit, což je v případě Vatikánu, něco, co dělají velmi neradi. Přijdu do kapitulní síně a vidím, že na stole pro předsedající kapituly jsou plastové originální PET lahvičky s vodou (všichni na kapitule vyfasovali láhev na vodu a pití si zajišťoval každý sám z kohoutku, pouze pro hosty se nechávali na předním stole vody v originálním balení). Takže, bylo pondělí, Papež měl přijít v pátek, říkám: „Tak pořád mluvíme o ekologii a máme tady ty plastové lahve, nemůžeme tady mít nějaký džbánek s vodou? Pořád se tady fotíme, potom posíláme do celého světa naše ekologické rozhodnutí a fotky s vodou v PET lahvích.“

Vidím, že toho bylo docela dost, cos musela kromě kapituly řešit. Co bylo to nejtěžší?

Když jsme zvolily Madre Chiaru, tak jí to říkám, abychom se domluvily, jak to uděláme. Na pátek je v programu audience u Papeže. Nikam nepojedeme, protože Papež se chystá k nám, ale musíme k tomu něco říct. Musela jsem se strašně modlit, abych zůstala klidná, vůbec mi to nešlo.

Nakonec jsme se dohodly, že řekneme zhruba toto: „Z Vatikánu nám přišla zpráva, že Papež František, nás zítra nemůže přijmout, máme se za něj modlit. Ale je mu líto, že by nás nechal jen tak, takže nás pozdraví alespoň prostřednictvím videoposelství. Zítra v 9:30 se tedy sejdeme v kapitulní síni a promítneme si, co nám pošlou z Vatikánu. A protože tato audience byla v programu sv. Stolce, přijedou fotografové z Vatikánu, udělat nějaké fotky, aby je mohli dát do vatikánských zpráv, proto si všechno ukliďte a hezky se oblečte, ať ve Vatikánu vidí, že nám to sluší.“ Bylo to velké zklamání, někdo se dokonce snažil, ať předěláme program a jdeme alespoň v neděli na Anděl Páně do Vatikánu, ale já jsem říkala rozhodně, že v žádném případě. V neděli uzavíráme kapitulu a s tím se hýbat nebude.

Ráno si jedna sestra všimla, že na stole je zdobený džbánek s vodou a ptá se: „Na co tady je ta voda, copak na videoposelství je potřeba voda?“ bylo velmi těžké zůstat v klidu.

Tak jak to tedy vypadalo v pátek 22. září?

Když přijeli z Vatikánu, první na co se ptali, jestli se nám podařilo to utajit, jeden z ochranky neustále kontroloval internet, že se zpráva o Papežově návštěvě nikde nešíří. Prosili nás, ať to nepronikne ven, dokud Papež nebude zpět ve Vatikánu. Vůbec jsem nebyla v klidu, stačila by jedna nepatrná zpráva na nějaké síti. Potom to naše zklamání, ve kterém jsme čekali na to videoposelství, které pořád nepřicházelo. Nakonec u nás byly o pár minut rychleji, než předpokládali, já jsem se ještě chtěla přezout, ale už jsem to nestihla, takže jsem ho vítala Papeže v sandálech. Papež vystoupil z auta a ptal se mě: „Madre je to pravda, že sestry nic neví?“

„Ano je to pravda nic neví a čekají, až pošlete Vaše videoposelství.“

Na to mi odvětil: „Budete se muset zpovídat ze všech svých lží, které jste jim navykládala.“

Tak jsem mu na ro řekla: „Jistě, ale v tomto případě asi budu potřebovat papežské rozhřešení“, byla jsem nervózní, abychom nikoho nepotkali a těm dvěma sestrám co byly v té chvíli na vrátnici, jsem řekla: „Ať se tady dnes uvidíte cokoliv, nesmíte nikomu říct nic, dokud vám to nedovolím.“

Potom jsme vyjeli nahoru a místo očekávaného videoposelství vstoupil do kapitulní síně sám Papež František, který takto tajně opustil Vatikán, aby se s námi mohl setkat.

A také se tam šťastně vrátil, bez toho, abychom to někdo ze zhruba 260 sester a 30 zaměstnanců vypustil do světa dřív, než bylo po všem. Jeho přítomnost byla velkým povzbuzením a to zejména tím kým je, více než tím co nám řekl. Je bratrem a je přesvědčen, že všichni máme být především bratři a sestry a teprve potom jsme všechno to ostatní, co by nás mohlo odlišovat nebo rozdělovat.

Zdeňka Švédová