Bl. Laura Vicuña

panna

 Slaví se: 22. ledna

Žila v letech: 1891–1904
Blahoslavena: 1988
Patronka: proti znásilnění, týrané děti, oběti týrání, oběti incestu, při ztrátě rodičů
Atributy: medailka na modré stužce kolem krku

Narodila se v Santiagu v Chile 5. dubna 1891. Náhlá smrt otce přiměla matku, aby s Laurou a její sestrou odešla z Chile do Argentiny. Již v devíti letech byla Laura přijata do ústavu Dcer Panny Marie Pomocnice, kde byla vychovávaná v duchu preventivního systému svatého Jana Boska. Brzy se stala mezi kamarádkami vzorem přátelství s Ježíšem, apoštolské lásky a věrnosti svým každodenním povinnostem.

První svaté přijímání znamenalo rozhodující okamžik v Lauřině životě. Do svého notýsku si napsala: „Ó můj Bože, chci Tě milovat a sloužit Ti celý svůj život. Věnuji ti mou duši, moje srdce, mě celou. Raději chci umřít, než abych Tě urazila hříchem. Chci udělat všechno pro to, aby Tě lidé poznali a milovali. Chci napravit jejich urážky a urážky celé mé rodiny. Bože můj, dej, aby můj život byl životem lásky, umrtvování a oběti.“

8. prosince 1901, na svátek Neposkvrněné se Laura stala členkou sdružení Mariiných dcer. Dlouho se na tuto slavnost těšila a připravovala. Dostala medailku na modré stuze a slibovala: „Od nynějška chci patřit celá tobě, Panno Maria…“

Se souhlasem zpovědníka složila také slib evangelních rad. „Zdá se mi, že sám Bůh ve mně udržuje připomínku své božské přítomnosti. Kdekoliv se nacházím, ve třídě, na hřišti, toto vědomí mě provází, pomáhá mi a utěšuje mě.“ Žila v neustálém spojení s Bohem: „Pro mě modlit se nebo pracovat je to samé, to samé je modlit se nebo hrát si, modlit se nebo spát. Když dělám, co je mi přikázáno, dělám to, co chce Bůh, abych dělala. A to já chci dělat, to je má nejlepší modlitba.“

1. dubna 1902 se setkala s mons. Caglierem a prosila ho, aby i jí vzal mezi aspirantky. Mons. Cagliero se na ni podíval a s úsměvem odpověděl, že je ještě příliš mladá, Lauře bylo teprve 11 let, ale o zasvěceném životě už přemýšlela dlouho.

Lauřina matka žila s mužem jménem Manuel Mora, který jí často sliboval sňatek, ale nikdy k tomu nepojal vážný úmysl. Chtěla, aby bylo dobře postaráno o její dvě dcerky, a proto přistoupila na to, že bude žít na jeho statku. To Lauru ale neustále trápilo a kalilo její štěstí. Potají, v tichosti trpěla ve svém srdci. Jednoho dne se rozhodla obětovat svůj život a ochotně přijmout smrt, aby dosáhla spásy své matky. Prosila i svého zpovědníka, aby požehnal této vroucí touze jejího srdce.

Naplněna důvěrou, snášela s hrdinskou odvahou tělesné i duševní utrpení, které přesahovalo její věk. Věrná vnuknutím Ducha svatého se neváhala nabídnout jako oběť, aby její maminka znovu našla cestu spásy. Zemřela 22. ledna 1904 v Junín de los Andes v Argentině. Tělesné ostatky Laury byly přeneseny 2. března 1956 do kaple Ústavu Dcer Panny Marie Pomocnice v Bahia Blanca v Severní Patagonii.

Jan Pavel II. ji připočetl mezi blahoslavené 3. září 1988 v blízkosti Castelnuova Don Bosco v Itálii, na Hoře blahoslavenství mládeže.

Laura i školka slaví!

Laura i školka slaví!

Dnes je 22.ledna a v salesiánské rodině si připomínáme dívku, která byla odchovankou školy a internátu sester salesiánek v Argentině. Více o jejím životě se můžete dočíst zde. Laura je zářivým vzorem pro dnešní děti a mládež: byla migrantkou, jako je mnoho mladých v dnešní době mimo svou rodnou zem. Neměla úplnou rodinu a zažívala v rodině i násilí. I to je podobné mnoha dnešním rodinám. S Boží pomocí, s pomocí svých vychovatelek však dokázala všechna zranění překonat a stát se vzorem pro své vrstevnice i pro svou maminku.

Přikládáme jeden její velmi inspirující citát: „Pro mě je to totéž – modlit se nebo pracovat, modlit se nebo si hrát, modlit se nebo spát. Tím, že dělám to, co se po mně chce, dělám to, co po mně chce Bůh, a to je to, co chci dělat; to je moje nejlepší modlitba.“ Takže ať dnes budete spát, odpočívat, učit se, žehlit, vařit, pít kafe, modlit se, pracovat – pokud je to právě to, co po vás chce Bůh, je to tou nejlepší modlitbou…

Naše církevní školka v Praze si zvolila za patronku právě Lauru Vicuňu. Oslavy probíhají od pondělka, kdy proběhla katecheze pro děti o jejím životě. Budou se táhnout až do čtvrtku 30.1., kdy na počest Laury i Dona Boska proběhne olympiáda. Více o naší školce zde.

Blahoslavená Laura slaví

Blahoslavená Laura slaví

Dnes má svátek blahoslavená Laura Vicuña. Že ji málo znáte? O jejím životě se můžete dočíst více zde.

Zároveň slaví i naše Církevní mateřská škola Laura v Karlíně. O tom, jak se v ní všem daří, se můžete dočíst zde.

No a pokud jste dočetli až sem, možná vás zajímá, jestli vzor blahoslavené Laury mluví i v dnešním světě. Na to nám odpovídají čtyři sestry salesiánky. Tyto odpovědi vyšly loni v lednu v Salesiánském magazínu (1/2023), tak si je můžeme připomenout. Jsou myslím inspirativní i o rok později 🙂

Myslíš, že i v dnešní době může bl. Laura Vicuña oslovit mladé lidi?

Ano, ale asi ne všechny. Vždyť dnes bývá nejčastějším přáním: „Užij si to!“ Omezovat se a myslet na druhé se v současnosti tak úplně nenosí. Nicméně stále existují mladí, kteří mají odvahu opustit své jistoty a volí si v očích tohoto světa tak trochu nepohodlí… Letos máme v naší komunitě jednu dívku, která hledá své povolání. Je to pro mě velkým povzbuzením a závazkem současně, ale hlavně radostí! Modlím se za ni i za všechny mladé lidi, kteří se rozhodují pro radikální následování Ježíše a pro službu potřebným tam, kam je Pán Bůh volá. (Lenka Vaculová, Praha-Karlín)

Ano. Vyprávím mladým, jak Lauřinu maminku využíval Manuel a ta se obětovala pro své dcery, když to snášela. O tom, že Laura to, co se mamince dělo, považovala za velké zlo, které navíc hrozilo i jí a její sestře. Mladí tomu rozumí velmi dobře, i ti nekosteloví. Není to totiž bohužel záležitost minulosti, ale i dnes a v naší zemi si některá děvčata připadají ve vztahu zneužívaná. (Marie Vavříková, Praha-Karlín)

Téma náročných rodinných vztahů je jistě blízké a velmi aktuální i pro mladé lidi dnešní doby – spolu s  celkovou krizí rodiny možná i víc než kdy jindy. Osobní statečnost a odhodlanost tak mladé dívky může být jistě také hodně oslovující. Téma oběti vlastního života je o poznání těžší, můžeme se dostat na tenký led mezi skutečnou dobrovolnou obětí a odmítnutím vlastního života jako daru, na což u mladých lidí v řadě případů narážíme. Věřím ale, že život bl. Laury může být dobrým východiskem pro diskuzi, kdy se sami mladí lidé mohou pokusit odpovědět na otázky smyslu manželství jako trvalého svazku, bezpečí v rodině, osobních hranic a nakonec i rozměru oběti, kterou nelze oddělit od lásky – což sami ve svých životech určitě dříve nebo později zakusí. (Dana Fučíková, Hradec Králové)

Zcela jistě. Mnozí mladí lidé, s nimiž se setkáváme, podobně jako Laura prožívají ve své rodině velmi těžké situace, pokřivené nebo dokonce zničené vztahy. V takových situacích neexistuje z lidského pohledu dobré řešení. Laura Vicuña toto pochopila a současně objevila Krista jako toho, který řešení nabízí a jemuž může neradostnou situaci své matky svěřit. (Helena Křenková, Praha-Karlín)

Laura slaví

Laura slaví

22. ledna slaví svátek blahoslavená Laura Vicuňa, dívka, která byla vychovávaná u sester salesiánek, která také toužila se jí stát, ale předčasná smrt jí v tom zabránila. Laura může být dětem a mladým lidem vzorem ve vytrvalé modlitbě za své rodiče. Sama vyrůstala jen s maminkou, která měla nezdravý vztah se svým přítelem. Laura se za ni vytrvale modlila a po její smrti maminka našla sílu od přítele odejít. Více o jejím životě zde.

A to není vše: neslaví jen Laura, ale také Církevní mateřská školka v Praze Karlíně, která nese její jméno. V pondělí 23.1. na její počest vypukne ve školce velká oslava. Více o školce se můžete dozvědět zde.

Takže Lauro, přimlouvej se za nás 🙂

 

Adventní katecheze v naší školce

Adventní katecheze v naší školce

My sestry salesiánky zřizujeme v Praze – Karlíně Církevní mateřskou školu Laura Vicuňa. Letošní rok si katecheze v obou třídách vzala na starost naše novicka Maruška Machová. Poprosily jsme ji, ať se s námi podělí o to, jak děti prožívaly advent.

“Na adventní katecheze děti chodily do kaple, která slouží místní komunitě sester salesiánek.

Na první katechezi jsme si povídaly, k čemu slouží adventním období, a společně jsme tvořily symbol adventu. Děti se učily novou ukazovací píseň, která nás provázela celým adventem. Každé dítě se zapojilo tím, že položilo několik smrkovích větviček na okraj ubrusu a tím vznikl adventní věnec.

V následující katechezi jsme si povídaly o tom, jak se Panna Maria dozvěděla, že se může stát maminkou Božího syna, a že Bůh přichází do naší obyčejnosti a nechává člověku svobodu se rozhodnout. Děti se zapojily pojmenováváním věcí, které máme v našich obyčejných domácnostech.

Ve třetí katechezi jsme si povídaly o tom, jak Panna Maria navštívila Alžbětu, protože byla naplněná převelikou radostí a chtěla se o ni podělit. Děti šly společně s Pannou Marií, stoupaly s ní do kopce, až došly k domu, ve kterém bydlela Alžběta, která také očekávala narození miminka.

V poslední adventní katechezi jsme si povídaly o Ježíšově narození, že On je nejvzácnější dárek, který o Vánocích dostáváme. Děti pojmenovávaly osoby a věci, které jsou součástí betléma a byly zapojené do rozbalování dárku.”

Děkujeme Marušce za sdílení, jak advent prožily děti ve školce. Ještě doplníme, že v úterý 17.12. připravily paní učitelky spolu s dětmi Vánoční besídku, příběh o narození Pána Ježíše. Veřejná kaple svatého Karla Boromejského v domě sester byla nacpaná k prasknutí, neboť se účastnila spousta rodičů a dalších členů rodiny.