Archiv autora: Jana Marková

V sobotu 6.1. proběhlo v Praze Karlíně setkání dvou novicek – novicky Lucie z řádu Voršilek a novicky Marušky z řádu salesiánek. Společně spolu strávily odpoledne – v povídání, poznávání se, také při modlitbě… Přítomny byly i sestry, které mají tyto novicky na starost: za Voršilky sestra Anděla a za salesiánky sestra Helena. Ačkoli formace obou novicek probíhá zcela odlišně, všechny zúčastněné byly spokojené, že se mohly poznat a sdílet. Vyměnily si kontakty a je založeno na nová přátelství. Nových řeholních povolání není mnoho, proto je důležité, aby budoucí mladé sestry měly vztahy s jinými řeholnicemi. Také pro formátorky je důležité moci sdílet své zkušenosti. Toto internovicátní setkání bylo první vlaštovkou. V České Republice je novicek různých řádů více, tak třeba se podaří uskutečnit setkání větší. Toto setkání bylo uskutečněné narychlo, jelikož sestra Lucie má noviciát v Římě, ale byla zde na své praxi, kterou novicky ve druhém ročníku mívají. Přejeme Marušce a Lucii, aby je Duch svatý vedl.

Již několik let nabízí VKH (Vysokoškolské katolické hnutí) studentům možnost být v době adventní a postní doprovázeni a tak prohloubit svůj vztah s Pánem. Každoročně k tomu zvou řeholníky různých kongregací a již několik let se zapojujeme i my, sestry salesiánky. Je to možnost, jak poznat nové mladé lidi, naslouchat jim, navázat vztah, být jim nablízku a pomoci jim růst ve vztahu s Pánem. A nejdenou to posunuje i nás samotné. Nejsme jen ty, co dávají svůj čas, ale jsme často i obdarované. Poprosily jsme tři z nich, sestru Věrku z Hradce, sestru Evu z Prahy a sestru Majku z Brna, aby nám přiblížily své zkušenosti.

Sestra Majka Kučerová: “Začátkem adventu se mi ozvaly dvě studentky z VKH Brno, že mají zájem o duchovní doprovázení. Domluvily jsme si termíny pro každou zvlášť. Jedna z nich se však v zápětí omluvila, že toho teď má strašně moc a že to bohužel nestíhá. Druhá přišla a chodila (a ještě po Vánocích přijde) pravidelně jednou za týden a myslím, že jsme z těchto setkání nakonec obohaceny obě dvě. Pracovaly jsme především s Písmem. Slečna si každý den udělala čas a přečetla si denní liturgické texty, nechala je na sebe působit, zapsala si, co ji oslovilo, jaké myšlenky a emoce se jí s tím pojí. To jsme pak na setkání sdílely. Byl tak také prostor na sdílení osobních věci a na otázky. Setkání byla opravdu moc pěkná a hluboká. Je krásné sledovat, jak si Duch Sv. vede mladé lidi, když se jím vést nechají.”

Sestra Věrka Gajdůšková: “Adventní duchovní doprovázení mladých mi dalo jednak velkou inspiraci pro hlubší práci s mladými, jednak krásnou zkušenost konkrétního vztahu. Měla jsem možnost doprovázet jednu studentku medicíny, která se nechala doprovázet skrze četbu biblických komentářů, skrze společné sdílení Písma a zvláště skrze osobní modlitbu propojující Boží Slovo se svým životem. Modlitba a doprovázení jí ukázaly nový pohled na Boha, odlišný od dosavadního “tradičního” pojetí. Slovo se stalo živým a přítomným, světlem pro současné životní rozlišování a rozhodování. Doprovázení a vzájemné sdílení se také dotklo mnoha podstatných aspektů a rozměrů našich životů, bylo pro nás obě velkým obohacením.”

Sestra Eva Liškutinová: “Adventní nebo postní duchovní doprovázení studentů  je pro mě příležitostí nejen se seznámit s novými lidmi, ale především se setkat s vnitřním světem člověka, který je obdarován a veden Bohem. Fascinuje mě jejich nadšení pro věci Boží a pevná vůle a odhodlání duchovně ujít s Bohem kus cesty, být otevření Božímu hlasu, který se skrývá ve slovech Písma,  ve zkušenostech druhých a v různých inspirujících příbězích lidí z dávné doby i z dneška. Bůh si každého člověka vede originální cestou. Jsem vděčná Bohu za tuto možnost být nablízku mladým lidem, dělit se o svou zkušenost a inspirovat se nadšením, vírou a láskou těch, se kterými se setkávám. ”

Přijměte do těchto Vánočních svátečních dní přání Božího míru.

V modlitbě jsme s vámi spojeni, ať jste daleko či blízko, ať prožíváte radost či smutek.

Sestry salesiánky

 Přinášíme zprávy o tom, co se děje v době adventní v Plzni. A věřte tomu, není toho málo a jsou to samé krásné věci!

První popisovaná akce je tedy těsně předadventní, a to výroba adventních věnců. Ty totiž musí být už na 1. neděli adventní připraveny. Sestra Dari píše: “V pátek 1.12. jsme v prostorách našeho střediska uspořádali v odpoledních hodinách tvoření adventních věnců. Sešlo se nás kolem 50, i hodně dětí a kromě maminek nechyběli ani babičky a tatínkové. Akce měla velmi hezkou tvůrčí a radostnou atmosféru a všichni byli se svými výtvory spokojeni. Zavítal k nám i P. Michal Kaplánek SDB, který věnce slavnostně požehnal. Rozdávali jsme rovněž brožury o adventním věnci a lístek s informacemi o našich předvánočních aktivitách. Touto akcí jsme odstartovali náš bohatý a naplněný advent s přáním Božího požehnání do všech rodin.”

Dále pokračuje: “Na první neděli adventní 3.12. jsme se zapojily do akce Mikulášský motoráček ve spolupráci s organizací Vlaky plzeňského kraje. Motoráček jezdil dopoledne 3x na trase Plzeň-Hl. nádraží – Dobřany a zpět a odpoledne 3x na trati Plzeň Hl. nádraží – Křimice. Po nástupu rodičů s dětmi se prodávaly speciální jízdenky s historickou paní průvodčí, pak přišel svatý Mikuláš s doprovodem a anděl rozdával dětem balíčky a nakonec čertík nabízel cukroví. Nechyběl ani krásný model kolejiště
s pohyblivým vláčkem a prodej občerstvení. V Křimicích bylo rovněž speciálně otevřené muzeum u nádraží. Vláček byl krásně ozdoben, i s barevnými světýlky. Naším úkolem bylo zpívat koledy, vytvářet atmosféru a rozdávat menším dětem omalovánku sv. Mikuláše a větším luštěnky o sv. Mikuláši. Byla to výborná evangelizační akce s krásnou atmosférou a spokojeností na všech stranách.”

A do třetice všeho dobrého: “Ve středu 6.12. jsme v prostorách Kulturního a volnočasového křesťanského centra, které provozuje adventistická církev blízko našeho domu, přivítali milého hosta. Byl to známý herec Víťa Marčík v doprovodu své dcery a ještě jednoho herce, kteří zde předvedli hru Setkání před Betlémem. Hra měla velký úspěch a všechny oslovila svými hlubokými duchovními myšlenkami. Velkým přínosem byla i naše spolupráce se členy adventistické církve – jak v organizaci tak v účasti na představení, kde jsme se opravdu „ všichni sešli“. Děkujeme Víťovi za jeho ochotu přijet i za velké povzbuzení pro naši cestu za Kristem.”

A my děkujeme sestře Dari za zprávy a Plzeňské komunitě za to, co pro toto město a kraj dělá. Kéž jim to Pán bohatě odplatí a dává dál dostatek zdraví i sil. Více foto zde.

K době adventní patří roráty. Nabízí je skoro každá farnost. Pokud byste bydleli v Hradci Králové či Praze Karlíně a měli vzdálenostně či vztahově blízko k sestrám salesiánkám, neváhejte se přidat ke slavení rorátních mší svatých s námi. Časy a místa jsou na letáčcích. Rádi vás uvidíme. Kéž nás třeba i tyto rorátní mše či jiné nabídky přivedou blíž Pánu!

  Od 1. do 3. prosince se měl konat víkend pro studenty a studentky CSŠJB v Hradci Králové. Cílem je potkat se i v mimoškolním prostředí, poznat se zase trochu víc a z jiných úhlů pohledu. Sestra Eva Liškutinová s dalšími sestrami nabízí za rok takové víkendy tři. Loni se osvědčily. Nicméně než se zase v novém školním roce víkendy rozjedou, chce to svůj čas a jisté úsilí vytáhnout mladé ze svých komfortních zón a vydat se vstříc dobrodružství. A tak se z plánované víkendovky stala přespávačka. Nicméně to vůbec nevadí, je to výborný start pro další víkendovky, které se již, doufáme, uskuteční. Dáme tedy slovo sestře Evě, která přespávačku se sestrou Zuzkou připravila: “Na začátku prosince jsme s několika studenty z naší školy podnikli přespávačku na školní půdě, navštívili výstavu betlémů v Betlémské kapli a následně podnikli výlet do zasněženého Kunratického lesa. Hráli jsme hry, koulovali se, stavěli sněhuláka a další podobné záležitosti, tvořili adventní kalendáře a lampičky. Shlédli jsme také film: „Pošli to dál“, který bude pro nás inspirací: posílat dobro, které od někoho obdržíme, dál. Snad nám toto nadšení vydrží po celý adventní čas i po něm.”

Sestra Věrka Gajdůšková píše o setkání mladých  v Královehradecké diecézi, kterého se zúčastnila v sobotu 25.11. 2023.

ZASTAV SE na Diecézním setkání mládeže (DSM) v Hradci Králové.

“Hradeckou diecézi začínám postupně objevovat od srpna, kdy jsem přišla do hradecké komunity sester a DSM byla nečekaně skvělou příležitostí, jak vztah k ní a zvláště  k její mladé generaci více prohloubit. Samotné setkání mělo pěkné a téměř adventní  téma ZASTAV SE, které zaznělo během dopoledního hlavního programu v prostorách hradecké filharmonie. Účastníci zinscenovaného boeingového letu a zejména přemýšlivý mladík se sluchátky na uších  neměli na palubě  nouzi o překvapení v podobě zajímavých setkání, poslechu písní či duchovního podcastu P. Prokopa Brože. Jeho zamyšlení o tom, jak je pauza důležitá pro stabilizaci fyzického pohybu podobně jako pohybu naší duše směrem k Bohu a k druhým, bylo velmi inspirující. Mj. mne zaujala myšlenka tom, co zastávka v našem životě utváří: prostor a čas bezpečí a bezvýhradného přijetí – čas dialogu a naslouchání- čas spolehnutí se a souhry. Na různých místech evangelia popsal situace, v nichž se Ježíš přiblíží k lidem, na chvíli se s nimi zastaví a do jejich života tímto zastavením vnese nový vítr, nový směr, nový smysl.

Odpoledne jsme se přesunuli do budovy biskupského gymnázia, kde jsme si mohli vybrat z velmi pestré nabídky workshopů přednáškových (psychologie, politika, manželství, spiritualita), tvůrčích nebo sportovních.

Setkání zakončila mše svatá, během které přijal jáhenskou kandidaturu sympatický mladý seminarista Jeroným Pelikovský.

A úplný závěr? To byla tzv. afterparty pro nás z  přípravných týmů, kteří jsme to všechno snažení  zajedli, zapili a “neformálně” zhodnotili. Zůstávají otevřené dveře, pozvání na DCM Vesmír i do místního hradeckého spolča. Moc se na něj těším.”

A ještě posílá několik myšlenek k zamyšlení z katecheze:

1.   Co zastávka, zastavení v našem životě tvoří, utváří, vytváří?

• Prostor a čas bezpečí a bezvýhradného přijetí – u maminky, u tatínka, v rodině; mezi přáteli; u manžela/manželky; mezi bratřími kněžími; apod.
• Čas s důvěryhodnou osobou: čas dialogu, naslouchání, rozhovoru
• Zastavit se v láskyplném odevzdání Bohu – v modlitbě, v Boží přítomnosti: čas spolehnutí se, souhry

Konkrétně?

Neděle – je čas zastavení, odpočinku. Když pracujeme, potřebujeme si odpočinout (kata-pausis). Ne jen od momentální únavy, dlouho pracuji s krumpáčem, uklízím faru apod. Potřebuji zažít čas, kdy nemusím myslet na povinnosti, práci, úkoly apod.

• Věnovat se tomu, co mě baví … lidem, s nimiž je mi dobře … apod.

Večer – Šema Izrael: Slyš, Izraeli, Hospodin je jediný Bůh. Miluj Hospodina … ztišit se a obnovit svoje srdce k nové komunikaci … každý den!

Duchovní obnova, pouť – delší časový úsek (dny), ztiším se, abych obnovil energii, síly k novým činům

2.   Ježíš povolává

V evangeliích máme popsané situace, v nichž se Ježíš přiblížil k lidem, na chvíli se s nimi zastavil a do jejich života tímto zastavením vnesl nový vítr, nový směr, nový smysl.

• Povolání učedníků
• Vzkříšení syna vdovy ve městě Naim – hojí, léčí, uzdravuje …
• Petrovo zapření – Ježíš se zastavil a podíval se na něj – Petr našel novou cestu!!
• Emauzští učedníci
• Apoštolové s Marií se zastavili, v modlitbě čekali až do okamžiku, kdy dostali o Letnicích Ducha svatého

Od 22. do 25. listopadu 2023 se uskutečnilo setkání delegátů Salesiánské rodiny z východní a západní Evropy v polském Krakově. Zprávy o tom nám přináší sestra Eva Liškutinová, která se osobně účastnila.

“Vše probíhalo v salesiánském semináři, vedle kostela, kam chodil jako mladík Karol Wojtyla a kde objevil své kněžské povolání. Sešlo se nás kolem čtyřiceti z Polska, z Vlámské Belgie, z Malty, Německa, Rakouska, Maďarska, Ukrajiny, Slovenska, Slovinska, Chorvatska a České republiky. Organizační tým byl národnostně pestrý: Španěl, Vietnamec, Nikaragujka a dvě Kolumbijky.  Kromě delegátů SDB a FMA tam bylo i několik zástupců dalších větví Salesiánské rodiny: VDB, ASC, ADMA, EXA, FCMN a méně známá CMB (komunita misií Dona Boska), kde byl přítomný přímo zakladatel Guido Pedroni. 

              Poslouchali jsme přednášky o vizi Salesiánské rodiny v našem regionu, o charismatické identitě v měnícím se světě, o pastoraci mládeže a salesiánské rodině.  V několika skupinkách anglicky a italsky mluvících jsme sdílely naše dojmy a zkušenosti z animace Salesiánské rodiny. Zajímavá byla prezentace dobré praxe apoštolátu a formace v jednotlivých zemí.  Všude se dělá mnoho dobra, které se může šířit i za hranice. Velmi užitečná byla také osobní setkání.

              Jsem vděčná, že jsem se tohoto setkání mohla účastnit, inspirovat se zkušenostmi druhých, opět se cítit součástí široké Salesiánské rodiny a děkovat Bohu za dar salesiánského charismatu.”

Sestra Assunta Inoue, nám určená vizitátorka z generální rady, končila 19.11. svou vizitaci na Slovensku, a tak využila příležitosti pobýt týden i v naší Inspektorii. Přinášíme tedy průřez tímto vzácným týdnem.

Svou návštěvu začala v Brně. Sestra Majka píše: “Sestra Assunta nejdříve zavítala do Církevní základní školy sester Cyrilometodějek, kde od nového školního roku pracuje naše sestra Zdíša. Návštěva tam byla milá, dokonce jsme se “náhodou” setkaly na chodbě i s paní ředitelkou. Poté jsme přijely na Maničky (dům sester), kde jsme u stolu přivítaly jak sestru Helu G. ze Slovenska, která Assuntu přivezla, tak Zdeňku Švédovou, naši provinciálku, tak i Helču Kotáskovou (sestru, která žije mimo komunitu z důvodu péče o tatínka). Na naše poměry nás bylo opravdu hodně. Po obědě jsme jely pozdravit Pavlínku do střediska mládeže v Brně Žabovřeskách a všechno jsme si tam prošly. Pak už sestra Assunta odjela se Zdeňkou do Hradce Králové.” Z Hradce Králové máme taky fotky a ředitelka komunity Danka Fučíková dodává: “Sestra Assunta nás navštívila ve dnech 20.-21.11. Měla příležitost potkat se ses studentkami při společném setkání na internátě a také pobýt s celou komunitou. Odvezla si od nás dva symbolické dárky: od studentek pozdrav v japonštině a od komunity pytlík oříšků z naší zahrady.” Dále sestra Assunta mířila do Kobylis, kde měla na pár dní zázemí. V úterý odpoledne se setkala s provinciální radou. Nicméně hned ve středu vyjela do naší nejzápadnější komunity, do Plzně. Sestra Maki Hanáková píše: “Její návštěvu bych nazvala: skromná a radostná přítomnost.  Zajímalo nás, jaké zprávy má z jiných míst. Vyprávěla o různých realitách a musím přiznat, že jsem si opět uvědomila, jak bohaté jsme. Žijeme v zemi, kde se hlady netrpí… Byla to milá chvíle strávená nejen sdílením, ale i v tiché modlitbě (adoraci). Bohu díky za čas, který jsem společně mohly strávit.” Čtvrtek strávila v našem největším díle, v Praze Karlíně. Dopoledne navštívila školu (CSŠJB), kde měla krátký pozdrav pro všechny studenty a pedagogy. Na zahradě zastihla i školku (CMŠ) a paní učitelky. Intrem také prošla, ale dopoledne zde život není 🙂 Odpoledne patřil procházce Prahou za doprovodu provinciálky Zdeňky Švédové a večer se setkala s celou komunitou (kromě sestry Evy, která je tento týden v Polsku na setkání). Každá jsme mohly sdílet, čím žijeme a zbyl i čas na rozličné otázky. Večer se vydala naposledy přespat do komunity v Praze Kobylisích. Poslechněme si místní ředitelku sestru Zdeňku Korousovou: “Sestře Assuntě naše komunita poskytla zázemí, aby mohla navštívit sestry v Plzni a Karlíně. Strávily jsme spolu pěkné večery u jídla a při modlitbě. V pátek ráno jsme oslavily komunitní mši, kterou sloužil salesián Petr Boštík v italštině. Po snídani sestra Assunta odletěla se Zdeňkou Švédovou na Litvu, kde se setká s našimi litevskými sestrami.” Víkend tedy ještě stráví na Litvě a pak se vydá směr Řím. Tam se setká s ostatními členkami generální rady a budou spolu žít a rokovat až do půli února. A pak přijde další kolo vizitací… A my se na ni můžeme těšit v roce 2026 🙂 Více fotek zde.