Novinky

Nosíte velikonoční radost v sobě? Neděle zmrtvýchvstání trvá osm dní. Celý oktáv. Všechny dny jako neděle… Abychom my lidé dokázali vstřebat a vychutnat to, co se o Velikonocích stalo. 24 hodin je pro nás málo… Ale kromě toho je tu ještě další otázka: jak tuto velikonoční radost předávat? Jak ji zprostředkovat i ostatním? Sestra Maki Hanáková z Plzně se s námi dělí o zkušenost z Církevní školy:

“V úterý ve škole začínám(e) mší svatou a to v 7:30 hod., ani tentokrát tomu nebylo jinak. Sejde se nás tak kolem osmi lidí. Jenže je to velikonoční úterý těsně po neděli zmrtvýchvstání! „To musím slavit a se mnou i ostatní ve škole“, prostě je do toho vtáhnu, říkala jsem si v duchu.  ALE JAK?

Něco mě už napadlo těsně před Velikonočním triduem.

Umístila jsem na dveře kaple velký nápis, který oznamoval, že bude o velké přestávce (po dnech volna) velikonoční čajovna s dobrotami – to jste měli vidět těch dětí 🙂 . Rakvičky se šlehačkou, mazanec s jahodovou marmeládou… Čokoládový zajíc naši čajovnu zdobil jen chvíli, protože jsem ho nakonec pro přibývající a mlsné žáčky a studenty rozlámala. A během dne jsem tak různě stále něco nabízela…

Největší výzvou je poslední hodina etické výchovy v 9.A. Ovšem tím myslím čas od 15:10 – 15:55 hod. Děs, na to není co říct 🙂 . Ale tento týden, vzhledem k tomu, že v pátek 12.4. a v pondělí 15.4. dělají přijímačky na střední školu, bylo jasné, že do poslední hodiny vydrží jen hrstka statečných. Nakonec jich bylo opravdu jen rovných deset z dvaceti čtyř. Rozhodla jsem se, že udělám překvapení ve formě hostiny. To jste měli vidět tu radost, když spatřili dobroty na stole! Celá hodina byla velmi uvolněná, povídací a milá.

To byl můj krásný kousek dne ve škole.”

V úterý 7. dubna 2026  v kostele Všech svatých na Pražském hradě přijalo jedenáct řeholních sester službu akolytátu. Byly zde sestry z těchto řeholních rodin: salesiánky, dominikánky, karmelitky a voršilky. Mši svatou celebroval pomocný biskup pražský Mons. Zdeněk Wasserbauer. Tímto bylo oficiálně potvrzeno jejich poslání být služebníky eucharistie (tj. podávat sv. přijímání, přinášet eucharistii nemocným, vystavovat eucharistii k adoraci atd.).

Z naší komunity v Praze – Kobylisích tuto službu přijala sestra Lída Rybecká a z komunity v Praze – Karlíně hned tři sestry – Marie Vavříková, Zuzana Magerová a Jana Tauchmannová. Při této slavnosti sestry doprovázely další spolusestry z obou komunit. Děkujeme nově ustanoveným akolytkám za službu pro místní církev.

 Sestra Věrka Gajdůšková letos prožila Velikonoce netradiční. Dělí se tedy o to s námi, v čem spočívaly: 

“Velikonoce jsem letos trávila s BoskoBoys (zkratka BB) a s mladými (asi 60) ve Fryštáku. Byla to moc zajímavá příležitost i zkušenost spolupráce se salesiány a jejich BB týmem, od příprav přes samotnou realizaci setkání. Sjeli jsme se už ve středu, abychom se skrze zajímavé seznamky a vytvořené profily na sebe vzájemně naladili a připravili na netradiční či hlubší prožití velikonoc. Z předchozího dotazníku na účastníky bylo právě toto přání většiny… A myslím, že se naplnilo. Velikonoční triduum bylo postaveno na prožití velikonočního příběhu Ježíše, do kterého mladí byli velmi intenzivním způsobem zapojeni. Každý den otevíralo ranní zamyšlení i osobní reflexe formou psaní deníku. Vrcholem každého dne pak bylo slavení liturgie, které se často odehrávalo mimo klasické liturgické prostory a schémata. Kromě těchto velmi slavnostních a hlubokých chvil tu byla možnost „odlehčeného času“ typu workshopy, prostor pro diskuzní téma, sporty uvnitř i venku . Není třeba prozrazovat více, nejlepší je totiž mrknout se na BB reel(s) a příští rok se třeba připojit 🙂 ”

Jen dodáme, že pro sledování Bosko Boys je potřeba vlastnit Instagram nebo někoho takového najít…

Možná se ptáte, jak to mají sestry na velikonoční pondělí. Jestli dodržují české tradice, barví vajíčka a nechají se od mužů “vymrskat” 🙂 Tak odpověď zní, že to záleží na zvycích dané komunity. Třeba v Brně se sestry na koledníky poctivě připravují a dveře se netrhnou. No ale třeba v Plzni by sestry asi čekaly nadarmo. A proto… dáme slovo sestře Dari Vedrové: “Na velikonoční pondělí 6. dubna jsme se vypravily na již tradiční akci – výlet řeholnic naší diecéze. Sešlo se nás celkem osm – dvě dominikánky, dvě salesiánky, tři sestry sv. Kříže a jedna františkánka ze Strážova. Začaly jsme v Kladrubech prohlídkou bývalého benediktinského kláštera a nádherného kostela Nanebevzetí Panny Marie od Blažeje Santiniho. Následovala mše svatá pro veřejnost, kterou přijel odsloužit pan farář ze Stříbra. Pak jsme se šly zahřát do místní restaurace na oběd a auty jsme se přesunuly do Stříbra, kde jsme si udělaly krásnou procházku již slunečným odpolednem podél řeky Mže. Viděly jsme i skanzen, kde se dříve těžilo olovo. Celý výlet jsme zakončily v kavárně na náměstí. Po celou dobu byla mezi námi krásná přátelská atmosféra velikonoční radosti a vzájemného povzbuzení.”

Kdo si pokládá tuto otázku – ejhle, zde některé odpovědi 🙂 . Většina sester tráví Velikonoce ve svých komunitách a s místní církví. Většina komunit je zapojena do dění ve svých farnostech, kde sestry různými způsoby slouží tamnímu společenství. Takže i během Velikonoc je prostor sloužit – nosit svaté přijímání nemocným, zapojovat se do liturgie, vést křížovou cestu, bdít u Božího hrobu, sdílet s lidmi jejich radosti i bolesti, připravit nějakou aktivitu pro děti, mladé a rodiny. Je to také čas být spolu v komunitě, více se spolu modlit, zažívat sesterské společenství, protože většina sester pracuje ve školství a má tyto dny pracovní volno.  Některé sestry se uchylují do samoty, aby si odpočinuly od běžných dní a trávily čas více s Pánem. A některé sestry využívají tento čas vmísit se mezi mládež a pomoci jí dobře prožít tyto velké svátky. Jednou z nich byla sestra Maruška Machová, která strávila Velikonoce v diecézním centru mládeže Mamre v Osové Bítýšce. Zeptali jsme se Marušky, proč tam jela a jak to prožila.

“Ještě než jsem vstoupila k sestrám, dva roky jsem sloužila jako týmačka na Mamre. Když jsem teď jako sestra dostala poslušnost působit v Brně, cítila jsem volání se na to místo v rámci možností vrátit. Vnímám velký smysl tam jen tak mezi mladými být. To byl i můj úkol. Na centru je stále přítomen kněz (P. Jan Patty Pavlíček) s týmem mladých, kteří mají na starosti program. Každý den byla katecheze, která účastníky provedla daným dnem Tridua a nabídla, jak ho smysluplně strávit. Mým úkolem byla “pouze” přítomnost. Ale není to žádné pouze. Je to čas, kdy můžu s mladými být beze spěchu, pochválit je, tvořit společenství u jídla i drobných prací. Být mezi nimi jako jedna z nich, křesťanka, starší sestra, být svědectvím o Pánově volání. Možná někdo volání k řeholnímu životu taky slyší – můžu být pro něj povzbuzením, může mě “tajně” sledovat, může se mě také ptát. Je moc důležité, aby mladí měli možnost se s řeholníky setkávat, a to nejen jednorázově při přednáškách a akcích. Třeba na Velký pátek, když byla možnost svátosti smíření u kněze, byla možnost duchovního rozhovoru se mnou. Víra chce sdílení. Jsem moc vděčná za tento čas. Strávila jsem ho se 30 mladými, kteří na Mamre přijeli, ale také s farností, jelikož některé akce byly otevřené pro celou farnost. Moc pěkná byla na Velký pátek křížová cesta po obci, kde jsme se zastavovali u důležitých budov v obci a prosili za ty, kteří na tom místě pracují či se setkávají. Večer Velkého pátku patřil modlitbě chval – kdy jindy je vhodnější Pána chválit než v den, kdy za každého z nás položil svůj život… Na Bílou sobotu měl možnost si každý účastník vyrobit (ozdobit) svíčku, kterou pak použil při obnově křestních slibů. Sobotní vigilie byla zvláštní tím, že při ní byli biřmováni dva mladí. Jeden současný “týmák” a jedna budoucí “týmačka”. Následovalo noční agape pro celou farnost, které mladí připravili. V neděli po mši svaté a požehnání Urbi et Orbi papeže Lva z Říma a slavnostním obědě jsme se rozjeli do svých domovů. Já byla ten den účastna na dvou mších svatých, kdy jsem měla možnost pozvat všechny ženy a dívky na Velikonoční duchovní obnovu, která se bude konat za tři týdny přímo v Osové Bítýšce.”

Ze všech našich pěti komunit k vám do všech koutů republiky (i do zahraničí 🙂 ) putuje naše přání POŽEHNANÝCH VELIKONOC!

Dnes slavíme v církvi svátek svatého Josefa. Komunita v Praze Kobylisích ho má za svého patrona, a tak každoročně zve druhou pražskou komunitu z Karlína na návštěvu spojenou s oslavou. Zeptali jsme se tedy sestry Jany Tauchmannové z pozvané komunity, jak slavnost prožily.

“Setkání začalo opět večerními chválami v kapli, kde byla i socha sv. Josefa. Následovala slavnostní večeře a srdečné sdílení života. Dověděly jsme se, že sestry byly jeden večer v Čimickém lese poslouchat sovy s odborným výkladem. Vyprávěly jsme si i legrační zážitky s našimi malými příbuznými, ale i s domácím zvířectvem. Nakonec se rozhovor stočil k zajímavým knížkám. Byl to velice hezky prožitý relaxační čas. Tak zase za rok – dá-li Pán Bůh.”

“O víkendu 27. 2. – 1. 3. jsem se zúčastnila postního zastavení v Praze Karlíně. Tématem setkání byla otázka „Slyšíš mě?“ – tedy komunikace mezi mnou a Bohem, ale také mezi Bohem a mnou.
Čekal nás čas ztišení, ve kterém jsme mohli načerpat během mše svaté, chval, imaginativní modlitby i dalších forem modlitby. Byl to prostor k zastavení, zamyšlení a naslouchání.
Silně mě oslovila myšlenka, že naše obrácení není jednorázová událost, ale proces, který trvá po celý život. Každý z nás na této cestě stále znovu objevuje Boží blízkost a jeho působení. Znovu jsem zakusila, že Bůh je dobrý, a v srdci ve mně zůstala touha zůstávat v něm a prosit o tuto milost i do dalších dní.
Dotkla se mě také myšlenka, že si Hospodin může použít i naše nezvládnuté situace a proměnit je v něco dobrého.
Děkuji všem, kteří se podíleli na přípravě této duchovní obnovy a vytvořili krásnou a pokojnou atmosféru. Jsem velmi vděčná, že mohu takové chvíle zastavení a načerpání prožívat.”

Děkujeme účastnici Janě Martínkové za sdílení. Děkujeme třem sestrám (Hance, Heleně a Zdeňce) a jednomu salesiánovi (Toníkovi) za organizaci a provázení celého víkendu.