Novinky

2.2. slaví církev svátek Uvedení Páně do chrámu a je to také tradičně den Zasvěceného života. Biskupové ve svých diecézích zvou zasvěcené osoby na mši svatou a většinou i na další přidružený program. Letos nabízíme zprávy ze tří diecézí: Z Plzeňské, která slavila již v sobotu 27.1., z Královehradecké, která slavila přímo 2.2, a z Brněnské, která slavila v sobotu 3.2.

Zprávy z Plzně přináší sestra Majka Tkadlecová: “V Plzni jsme se sešli v katedrále sv. Bartoloměje. Začali jsme společným průvodem z biskupství. Vítr nám uhasil plamen svíčky, ale snad rozdmýchal oheň Ducha. Při promluvě nás biskup Tomáš Holub povzbudil k životu ve věrnosti Kristu a k předávání radostné naděje dnešnímu světu. Do obětního průvodu jsme se zařadili všichni s rozžatou svící, kterou jsme jako symbol našeho zasvěcení Kristu předali panu biskupovi a pak všechny tyto svíce plály před obětním stolem. Po mši sv. jsme se sešli na biskupství a po čaji na rozehřátí k nám promluvil opět pan biskup – o čem jiném než o synodě a o našem zapojení do procesu. Poté byl i prostor na dotazy a ujasnění a svým slovem přispěli i dva synodní koordinátoři – Jana Černá a Jindřich Fencl. Rozvinula se hezká debata, kterou ukončil až příjezd pizzy na oběd. Věřím, že pro nás všechny to bylo milé setkání a sdílení společenství.”

Sestra Věrka Gajdůšková nám poví, co se dělo v diecézi Královehradecké: “V pátek 2. února jsme se sešli dopoledne spolu s řeholníky hradecké diecéze ve starobylé kapli sv. Klementa, odkud jsme se vydali průvodem se svícemi do sousední katedrály. Mši svatou celebroval biskup Jan Vokál. Kázal pozvaný host – liturgik a současný rektor pražského arcibiskupského semináře – Radek Tichý, který měl pro nás také následnou přednášku o Římském kánonu. Sestra Nika Zímová si dělala pečlivé poznámky: “Nevěděla jsem, že je v misále třináct eucharistických modliteb. To mě zaujalo. Hezky vysvětloval i části římského kánonu: slovo nad chlebem, slovo nad kalichem, zvolání lidu, památka a oběť. ” Mně zaujala mj. skutečnost, že za největší, nejstarší Ježíšovu modlitbu se obecně pokládá “Otčenáš”, kdežto eucharistická modlitba je ta “první” – dodává sestra Věrka. Kromě přednášky bylo ovšem moc milé setkat se s ostatními řeholníky u kávy a čaje a také u oběda. Seděly jsme s Nikou u stolu s knězem z novodobé komunity Grazia, pak si přisedl generální vikář Jan Paseka a velmi vtipně vyprávěl o své maturitě a rozlišování povolání. Nato si postupně přisedli všichni salesiáni z Pardubic i Petr Zelinka ze Sebranic a o veselí bylo postaráno. Odcházeli jsme poslední za usměvavé poznámky organizátorky Lenky: “Salesiáni se prostě poznají. “

Do třetice všeho dobrého dáváme slovo do Brna Pavle Mikyskové: „Setkání bude hluboké, chutné a svižné“ – toto sliboval v pozvánce zasvěceným osobám otec biskup Pavel Konzbul. Úderem půl desáté se začínalo v katedrále pěknou a hlubokou přednáškou sestry Vlkové na téma „Splnilo se Písmo svaté“, ve které se zamýšlela nad chvalozpěvy Panny Marie, andělů a Simeona z Lukášova evangelia. Potom následovala svižná mše svatá. Otec biskup Konzbul je velice lidový, srdečný a vtipný. V kázání nás povzbuzoval, abychom kráčeli ve stopách Ježíšových a prožívali radost ze své cesty v Jeho stopách. Na chutné chlebíčky a povídání si u slibovaných „prohřívacích“ nápojů už bohužel nedošlo. Svižně jsem totiž pospíchala za Alenkou, naší starou sestrou, abych se o ni postarala. Ale i tak jsem se cítila zasažená „hloubkou i lahodnou chutí“ z celého setkání.

Děkujeme všem sestrám za osobní sdílení a přejeme všem zasvěceným, ať radost z toho, že patří Kristu, nikdy nevyprchá.

31. ledna slaví liturgický svátek Jan Bosko, zakladatel sester salesiánek (spolu se sv. Marií Dominikou Mazzarellovou). Podívejme se, jak jsme ho na různých místech slavily.

Jako první navštívíme Karlín, kde naše škola nese jeho jméno (Církevní střední škola Jana Boska). Ve středu měl pro žáky naší školy slůvko v kapli Vojta Sivek SDB. Připomněl sen Jana Boska v 9 letech (letos slavíme 200 let od doby, kde se malému Jeníkovi sen zdál). Vojta mluvil o tom, jestli každý z nás má také nějaký životní sen, za kterým může jít. Dále připomněl, že ve snu se divoká zvířata měnila v krotké beránky. I každý z nás, ať je jakýkoli, se může změnit. Nikdy nemůžeme nad nikým zlomit hůl, že už se nikdy nezmění.

Poté měli žáci celodenní program o Donu Boskovi: prváci se dívali na film, druháci hráli hru po městě, která končila v kostele Povýšení sv. Kříže v Praze, kde je bílá socha Dona Boska s Dominikem Saviem. Třeťáci mají obvykle připravenou hru po škole, ale letos připadl svátek na středu, a to žáci chodí na praxi, takže oslavili tím, že sloužili 🙂 . Nakonec všichni dostali vysvědčení. Ještě dodejme, že ve škole je teď nová 3D tiskárna a šikovný pan učitel vyrobil krásné formičky Dona Boska na vaření. Žáci nelenili a upekli sušenky ve tvaru Dona Boska 🙂 .

Na Domově mládeže se slavilo již v pondělí 29.1. Holky se účastnily dražby, kterou pro ně vychovatelky připravily. Napřed si ale musely nasbírat dostatečný počet DonBonek, což byly takové peníze, které se pak používaly při dražbě. Úkoly mohly plnit libovolně v průběhu 14 dní před oslavou. A každý si mohl vybrat úkoly podle svého gusta. Někdo luštil křížovky o Donu Boskovi, někdo imitoval Dona Boska jako zručného artistu a kejklíře, někdo se zamýšlel nad snem Dona Boska v 9 letech, někdo tvořil na nástěnku krásné citáty, někdo zvolil pomoc vychovatelkám a žehlil ručníky 🙂 . Dražba se vskutku povedla, kdyby to byly skutečné peníze, vybralo by se nejvíce na misie, ale i na domovy mládeže, kostely, oratoře a školu by šlo dost peněz z cen, které byly vydraženy. 

Ve školce si oslavu také nenechali ujít a uspořádali ke cti Jana Boska skvělou zahradní olympiádu.

No a abychom nebyli jen v Praze, přesuneme se do naší jediné komunity na Moravě, do Brna. Zde se slavilo společně s bratry salesiány. Ti navštívili naši komunitu a obě komunity spolu povečeřely a prožily krásný bratrsko – sesterský večer. Navzájem si komunity připravily nakládané hermelíny, které pak zkonzumovaly 🙂

O víkendu 26.-28. ledna se poprvé v letošním roce sešly ředitelky. Místem setkání byly Lipiny. A my jsme poprosili Pavlu Mikyskovou, novopečenou ředitelku v Brně, aby se s námi podělila o své zážitky:

“Bylo tam moc krásně. Pravda, v pátek nás sice přivítal deštík, ale zároveň i Zdeňka (Zdeňka Švédová, sestra provinciálka) čekající ve vyhřátém autě u vlaku (Tomice) a následně také praskající oheň v kuchyni.  A podvečerní páteční pohoda a ticho i povídání. Těchto pár dní jsme příjemně propovídaly, byl čas i na rozjímání a několik otázek, které nám připravila Zdeňka. Také Maki Hanáková (ředitelka v Plzni) měla připravené zajímavé povídání z knihy Pavla Koláře: „Posilování stresem a cesta k vnitřní odolnosti“ a navíc i malé hledání dárečku v okolí chalupy. Dokonce i divočáky jsme potkaly a to velice zblízka: tiše a nehnutě stáli přímo na naší zahradě! I já jsem stála tiše a nehnutě, až už mi to bylo nějak moc dlouhé a rozhodla jsem se odplížit. Oni tam ale stojí dodnes – byli totiž „zkamenělí“ :-)”

Děkujeme Pavle za sdílení a také za službu ředitelek komunit. 

Salesiánský domov mladých má nový krásný leták. Pokud znáte někoho, komu by se mohlo líbit bydlet u nás, neváhejte ho kontaktovat. Kromě ubytování a živého společenství, klidného prostředí na učení a dalších výhod zdejší komunita sester nabízí i duchovní rozvoj – blíží se doba postní a s ní duchovní doprovázení. Více opět na letáčcích.

Některé studentky z CSŠJB prožily poslední lednový víkend společně se sestrami Lídou Rybeckou a Evou Liškutinovou.  Dál už o něm budou vyprávět samy studentky:

„Tentokrát se víkendovka už po druhé konala v Hradci Králové. Naše první hra spočívala v hledání plyšové andulky ve tmě. Hodně jsme se u toho nasmály. V sobotu jsme navštívily krásný zámek Častolovice, přesněji zámeckou oboru, kde bylo spoustu krásných zvířat, které jsme si mohly pohladit (ovce, divoké prase, lamy, bílí daňci, jeleni) a se kterými jsme se mohly i proběhnout (osli). Když jsme se vrátily do Hradce, udělaly jsme společnými silami oběd, a zahráli jsme si znalostní soutěž pomocí aplikace „kahoot“. A po odpoledním klidu jsme se vrhly do vyráběni oveček z vlny. Vyrábění nám vzalo spoustu sil a nervů, a proto Kája udělala následně výborné lívance. A co by to bylo za víkend bez bojovky? Ta vedla po tmě do sklepa pod kostel. Večer jsme zakončily modlitbou a šly spát. Opět jsme se sešli ve skvělém kolektivu. Těšíme se, co přinesou další víkendovky.“ Více foto zde.

Dnešním dnem končí týden modliteb za jednotu křesťanů. Podívali jsme se do jednotlivých komunit, jak tento týden prožívají. Většinou jsou to modlitby ve formě speciálních přímluv – jak na mši, tak při adoraci nebo při večerních chválách. 

Dvě aktivity však stojí za bližší představení: jsou to ekumenické modlitby na Domově mládeže v Karlíně a silná ekumenická pospolitost v Plzni. 

Situaci v Karlíně nám popíše sestra Jana Marková, která zde dělá vychovatelku. “Letos se nám sešlo o něco více věřících holek jak předešlé roky, tak jsme si říkaly, že je čas obnovit a nabídnout i nějaké “zbožné” aktivity. A tak máme v každém měsíci hned dvě nabídky: modlitbu chval a spolčo. Charakteristikou těchto setkání je právě to, že jsou ekumenická. Scházejí se tam jak holky katoličky, tak holky pravoslavné a holky evangeličky různých církví. Nezaměřujeme se na to, co nás rozděluje, ale právě hledáme, jak se modlit společně ve vší té různosti. Je to moc pěkná zkušenost a jsem za ni Bohu vděčná.”

Letošní silný zážitek z Plzně nám popisuje sestra Markéta Hanáková: “V Plzni se rozhodlo, že týden modliteb bude společný, jak u katolíků, tak protestantů. Konal se již na začátku ledna. Každý den večer byla naplánovaná ekumenická modlitba v kostele nebo v modlitebně.

Začínalo se v neděli 7.1. v kostele u salesiánů, v jedné části Plzně – Lobzy. Večer měl být v režii manželů Hrdinkových, oba adventističtí pastoři ze Skvrňan. Jsme s nimi přátelé a velmi dobře se nám s nimi spolupracuje, proto jsme se modlitby také chtěli účastnit. Z naší komunity tam byly tři sestry: Dari, Hanka i Majka. Jenže před začátkem modlitby Petra Hrdinková zkolabovala, odvezla ji sanitka, po zjištěné plicní embolii ji uvedli do umělého spánku, pak napojili na mimotělní oběh. Nějaký čas bojovala o život. Nedokážu ani popsat, co jsem prožívala, když jsem se o tom od sester dozvěděla. Velmi často jsem prosila: „Prosím, Ježíši, nech nám ji ještě tady. Maria, přimluv se…“ a pak jsem po pár minutách dodala: „Ježíši, je-li to tvá vůle, nech nám ji tady.“ Když jsem se dozvěděla, že je Petra už spíše na straně života a vypadá to hodně nadějně, vyhrkly mi slzy dojetí. V mém nitru se jen ozvalo: „Pane, děkuji! Chceš, aby žila! Děkuji, Maria!“ Už dlouho jsem nezažila tak velkou semknutost (napříč církvemi) v modlitbě jako právě v tomto týdnu. Tak jsem si opět řekla, jakou sílu má společná modlitba a ochota být spolu, zajímat se jeden o druhého.”

Děkujeme sestře Janě a Markétě za sdílení. A doufáme, že se naše snahy o jednotu nevyčerpají v jednom jediném týdnu, ale protáhnou se i do dalších dní. Třeba i v tom, že se budeme snažit žít jednotu v našich rodinách a komunitách.

Dnes má svátek blahoslavená Laura Vicuña. Že ji málo znáte? O jejím životě se můžete dočíst více zde.

Zároveň slaví i naše Církevní mateřská škola Laura v Karlíně. O tom, jak se v ní všem daří, se můžete dočíst zde.

No a pokud jste dočetli až sem, možná vás zajímá, jestli vzor blahoslavené Laury mluví i v dnešním světě. Na to nám odpovídají čtyři sestry salesiánky. Tyto odpovědi vyšly loni v lednu v Salesiánském magazínu (1/2023), tak si je můžeme připomenout. Jsou myslím inspirativní i o rok později 🙂

Myslíš, že i v dnešní době může bl. Laura Vicuña oslovit mladé lidi?

Ano, ale asi ne všechny. Vždyť dnes bývá nejčastějším přáním: „Užij si to!“ Omezovat se a myslet na druhé se v současnosti tak úplně nenosí. Nicméně stále existují mladí, kteří mají odvahu opustit své jistoty a volí si v očích tohoto světa tak trochu nepohodlí… Letos máme v naší komunitě jednu dívku, která hledá své povolání. Je to pro mě velkým povzbuzením a závazkem současně, ale hlavně radostí! Modlím se za ni i za všechny mladé lidi, kteří se rozhodují pro radikální následování Ježíše a pro službu potřebným tam, kam je Pán Bůh volá. (Lenka Vaculová, Praha-Karlín)

Ano. Vyprávím mladým, jak Lauřinu maminku využíval Manuel a ta se obětovala pro své dcery, když to snášela. O tom, že Laura to, co se mamince dělo, považovala za velké zlo, které navíc hrozilo i jí a její sestře. Mladí tomu rozumí velmi dobře, i ti nekosteloví. Není to totiž bohužel záležitost minulosti, ale i dnes a v naší zemi si některá děvčata připadají ve vztahu zneužívaná. (Marie Vavříková, Praha-Karlín)

Téma náročných rodinných vztahů je jistě blízké a velmi aktuální i pro mladé lidi dnešní doby – spolu s  celkovou krizí rodiny možná i víc než kdy jindy. Osobní statečnost a odhodlanost tak mladé dívky může být jistě také hodně oslovující. Téma oběti vlastního života je o poznání těžší, můžeme se dostat na tenký led mezi skutečnou dobrovolnou obětí a odmítnutím vlastního života jako daru, na což u mladých lidí v řadě případů narážíme. Věřím ale, že život bl. Laury může být dobrým východiskem pro diskuzi, kdy se sami mladí lidé mohou pokusit odpovědět na otázky smyslu manželství jako trvalého svazku, bezpečí v rodině, osobních hranic a nakonec i rozměru oběti, kterou nelze oddělit od lásky – což sami ve svých životech určitě dříve nebo později zakusí. (Dana Fučíková, Hradec Králové)

Zcela jistě. Mnozí mladí lidé, s nimiž se setkáváme, podobně jako Laura prožívají ve své rodině velmi těžké situace, pokřivené nebo dokonce zničené vztahy. V takových situacích neexistuje z lidského pohledu dobré řešení. Laura Vicuña toto pochopila a současně objevila Krista jako toho, který řešení nabízí a jemuž může neradostnou situaci své matky svěřit. (Helena Křenková, Praha-Karlín)

Již druhý komunitní víkend má za sebou Kobyliská komunita. Konal se ve dnech 19.-21.1. na Rokycansku. Zprávu o něm podává sestra Lída Rybecká:

“Kobyliská komunita prožila další ze svých společných víkendů, tentokrát na Rokycansku v malé chaloupce na kraji lesa. Výlety v krásně zasněžené krajině, společné večery a modlitby přispěly k prohloubení vzájemných vztahů a k načerpání sil do dalších dnů.”