Novinky

A máme tu novou akci, kterou jsme jako salesiánky zkusily nabídnout poprvé. Víkend pro matky s dcerami. Více nám o tom prozradí sestra Jana Svobodová:

“O víkendu 25. – 26. 4. sestry salesiánky v Hradci Králové v Kuklenách pořádaly setkání pro matky a dcery ve věku 8 – 11 let. V pátek večer se po dobré večeři účastnice seznámily prostřednictvím her a den zakončily modlitbou se žalmem 139.
V sobotu zahájily den interaktivní modlitbou, během níž si mohly upevnit svou identitu milovaných královských dcer Boha Otce. Provázel je příběh z Písma, ve kterém Ježíš oživuje dvanáctiletou holčičku a děvčátka dostala i korunku jako princezny. Program „jak se rodí rodina“ vedla paní lektorka Markéta Juzová a měl dopolední část pro maminky, během níž holčičky tvořily a hrály hry. Při odpolední části se role prostřídaly a po dobrém obědě a hře na zahradě si s paní Markétou povídaly holčičky a maminky sdílely o prožívání svého ženství se sestrami. Setkání se vydařilo, holčičky navázaly nová a pevná přátelství a maminky se obohatily sdílením.”

Dnes, 26. dubna 2025 se ve vietnamském Tam Ha slaví Světový svátek vděčnosti, který má na starosti provincie Panny Marie Pomocnice křesťanů ve Vietnamu. Tento datum se každý rok slaví svátek vděčnosti Madre, kdy jí my, spolusestry, děkujeme za to, že vede náš Institut a je pro nás Matkou. Za její “volební období” se konal svátek vděčnosti už v Evropě, Africe i Americe. Letos v Asii a uvidíme, jak to bude příští rok 🙂

„Světlo evangelia naděje“ je tématem slavnosti, která se letos koná v atmosféře Jubilejního roku, na začátku tříletí v přípravě na 150. výročí prvního misijního odjezdu FMA, osvíceného Božím slovem: „Kristus, naše naděje“ (1 Tim 1,1).

Spolu s celou církví se přidáváme k vděčné vzpomínce na papeže Františka a děkujeme Bohu za jeho život a za to, jakým způsobem vedl církev. 

Řím (Itálie). 21. dubna 2025, ve věku 88 let a po 12 letech pontifikátu, papež František opustil pozemský život. Oznámil to kardinál Kevin Joseph Farrell.

„Dnes ráno v 7:35 se římský biskup vrátil do domu Otce. Celý svůj život zasvětil službě Pánu a Církvi“.

Generální představená Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice, matka Chiara Cazzuola, na cestě do Vietnamu, jménem všech FMA zaslala kondolenci státnímu sekretáři Svatého stolce, kardinálu Pietru Parolinovi:

Eminence,

když jsem se s hlubokým zármutkem dozvěděla zprávu, že se Svatý otec František dnes, 21. dubna 2025, v pondělí velikonočního oktávu, vrátil do Otcova domu, jménem svým i jménem celého Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice křesťanů ujišťuji o modlitbách za něj.

Děkuji Pánu za dar, kterým byl pro lidstvo a pro univerzální církev.

Naši zakladatelé, Don Bosco a Matka Mazzarello, nám odkázali svou lásku k papeži jako Kristovu vikáři.

V této chvíli se cítíme ve společenství s celou církví a s těmi, kdo v papeži Františkovi zakusili znamení Božího milosrdenství, které zahrnuje všechny bez rozdílu.

Jako institut jsme za mnoha okolností zakusili jeho otcovskou blízkost a láskyplné a povzbudivé vedení,  zejména při setkání s účastníky XXIV. generální kapituly v Římě na generálním shromáždění 22. října 2021. Jeho slova nyní rezonují jako svědectví pro naši řeholní rodinu: „Velkou odpovědností je spolupracovat s tvořivostí Ducha Svatého, znovu se zabývat charismatem a zajistit, aby vyjadřovalo svou vitalitu i dnes. Z toho pramení opravdové „mládí“, protože Duch činí vše nové… Nezapomínejte na milost počátků, na pokoru a malost začátků, které zprůhlednily Boží působení v životě a poselství těch, kteří plni úžasu tuto cestu započali. Maria Pomocnice křesťanů vám pomůže: jste její dcery!

Ujišťujeme vás o naší intenzivní a nadějí naplněné modlitbě, aby mu Zmrtvýchvstalý Pán daroval život bez konce a celému lidstvu mír, kterého se tolik dovolával.

Přejato z webu Institutu www.cgfmanet.org

Milí přátelé, každý den Velikonočního Tridua je něčím specifický a důležitý k prožití. Nabízíme k dnešní meditaci bod z papežovy poslední encykliky DILEXIT NOS:

161. Když kontemplujeme Kristovo srdce, které se vydalo až do krajnosti, dostává se nám útěchy. Bolest,
kterou v srdci pociťujeme, ponechává prostor pro naprostou důvěru, a to, co nakonec zůstane, je
vděčnost, něha a pokoj; zůstane jeho láska, která vládne našemu životu…. Naše utrpení se sjednocuje
s utrpením Krista na kříži, protože když říkáme, že milost nám umožňuje překonat všechny vzdálenosti,
znamená to také, že Kristus, když trpěl, sjednocoval se s veškerým utrpením svých učedníků v průběhu
dějin. Když trpíme, můžeme tedy zakoušet vnitřní útěchu plynoucí z vědomí, že sám Kristus trpí s námi.
Když ho toužíme utěšit, sami docházíme útěchy.

Přejeme požehnané Velikonoce v blízkosti Ježíše.

Sestra Maki Hanáková z Plzně se v pátek a v sobotu 11. – 12.4.2025 účastnila setkání mládeže s biskupem Tomášem Holubem v Karlových Varech. Píše nám zprávy, jak setkání probíhalo:

“Téma našeho společného setkání bylo – Být poutníky naděje.

V pátek brzy odpoledne hlavní organizační tým a my spolupracovníci jsme vyrazili do Karlových Varů. Toto setkání se vždy odehrávalo v Plzni, takže tahle akce byla v tomto směru jedinečná. Spalo se v ZŠ, která byla ochotná (i když nás neznala) hostit v tělocvičně asi sedmdesát mladých lidí. Vše bylo skromné, ale velmi přátelské a vlastně stmelující. V pátek večer se začalo společnou seznamovací hrou, poté následoval večer chval v kostele sv. Máří. Bylo to velmi studené prostředí, ale troufnu si říci, že díky společné modlitbě, možnosti jít na přímluvnou modlitbu či k svátosti smíření se vytvořilo „duchovní teplo lásky“. Zdálo se mi, že se nechce nikomu odejít.

Sobotní program byl zahájen společnou modlitbou, následovaly různé přednášky a také sportovní workshop. Velmi zajímavý byl host Josef Prokeš, polední mše sv. byla nesmírně krásná, dokonce přišel i biskup František Radkovský. Po ní nechyběl oběd a pěší okruh po Varech. Vše jsme zakončili společně v kostele, ve kterém nám Tomáš Holub požehnal a vyslal do svých domovů. Bohu díky za vše krásné, co se odehrálo v srdcích mladých lidí.”

Máme 14. a to je datum, kdy si v našem Institutu každý měsíc připomínáme misie – odjezd první misijní výpravy do Ameriky (bylo to v listopadu) . Je to tedy vhodný den pro to, abychom vám představili nové misionářky, které obdržely na konci března své misijní destinace a za nějaký čas odjedou na místa svého misijního působení. 

S. Gayo Cecilia (URU ) – Provincie Panny Marie Míru – Bolívie 

S. Pham Thi Lai Marie (VTN) – Vizitatorie Marie Matky církve, Řím

S. Ramírez Sánchez Catherine Ivonne (CIL) – Antily (Kuba, Portoriko, Dom. republika) 

S. Sangma Beronica (INS) – Provincie Svaté rodiny – Lombardie, Itálie 

S. Tran Thi Hong Loan Maria Goretti (VTN) – Provincie PM Aparecida – Sao Paolo, Brazílie 

S. Tran Thi Huyen Maria Bosco (VTN) – Austrálie, Šalamounovy ostrovy a Samoa 

Protože sestra Jana Marková, která je na studiích v Římě, nové misionářky osobně zná (celý rok se zde na misie připravují), položila dvěma z nich otázky, abychom se mohli více obohatit tím, jak prožívají své povolání.

Sestra Cecílie z Uruguaye:

1. Jak jsi objevila své misionářské povolání?

“Už od dětství jsem cítila misionářský neklid, a jak jsem rostla, dělala jsem rozhodnutí, které mě vždy přiváděly blíže k druhým, tudíž rozhodnutí misionářské.
V roce 2012 jsem byla rok dobrovolnicí v Angole. Tam jsem se seznámila s FMA. Po návratu do vlasti jsem vstoupila do institutu s tím, že bych jednou chtěla odejít na misie “Ad gentes” (k jiným národům)”

2. Co se ti líbí na tvé destinaci a čeho se naopak bojíš?

“Bolívie je pro mě novou skutečností, kterou musím poznat, a jdu tam s otevřeným srdcem, abych viděla Boha v tvářích lidí a podělila se s nimi o svou zkušenost s Boží láskou.
S tím souvisí i můj strach, že tváří v tvář novému můžu lpět na tom, co už znám, v bezpečí toho, co jsem už zažila, což ztěžuje působení Ducha.”

Sestra Maria Bosco z Vietnamu: (na fotce úplně vlevo)

1. Jak jsi objevila své misionářské povolání?
“Na tuto otázku není snadné stručně odpovědět. Mohu říci, Bůh si mě vyvolil a krok za krokem připravoval pro toto povolání: Osmnáct let jsem prožila v rodině a ve farnosti, věnovala jsem se studiu a prohlubování katechismu a církevních dějin. Toto studium ve mně vzbudilo pocit vděčnosti vůči misionářům, těm, kteří s obětavostí, odvahou a velkorysostí přinesli do Vietnamu semínka evangelia. Od té doby jsem cítila, že Bůh chce, abych se stala misionářkou. Když jsem byla na střední škole, měla jsem touhu zasvětit se Bohu. Se svými tehdejšími znalostmi jsem si myslela, že stát se řeholnicí znamená být misionářkou. Když jsem si měla vybrat vysokou školu, rozhodla jsem se zapsat na „Hanojskou kulturní univerzitu“, protože jsem si myslela, že tam budu moci poznat různé kultury světa a že to bude dobrá příprava na misie. Během let formování před mými prvními sliby i po nich jsem opakovaně vyjadřovala před svými představenými své přání být misionářkou. Po mých věčných slibech mě moje představená poslala do Říma, abych se naučila italsky a připravila se na misionářskou službu.”

2. Co se ti líbí na tvé destinaci a čeho se naopak bojíš?
“Byla jsem vyslána do komunity Honiara – Šalamounovy ostrovy. Jsem velmi šťastná ze svého určení: moje budoucí provincie není velká, ale sestry jsou prý velmi přátelské, otevřené a laskavé. Jsou tam dvě komunity, složené z misionářek i místních sester. Lidé jsou prý velmi otevření a vstřícní, misionáře mají rádi. Úředním jazykem je zde angličtina. Od svého vstupu do institutu (2012) jsem se připravovala na své misionářské povolání tím, že jsem sama studovala angličtinu. Mám raději horko než zimu. A na Šalamounových ostrovech je horko po celý rok 🙂

Upřímně řečeno, když jsem nevěděla, kam jdu, trochu jsem se bála. Ale po období modliteb, rozlišování a naslouchání slovům Matky Chiary a sestry Ruth – rádkyně pro misie, a poté, co jsem poznala svůj cíl, jsem se už nebála. Vím, že v misionářském životě je mnoho výzev a že mám také mnoho omezení, ale vždy cítím, že mě Bůh velmi miluje. Jsem vděčná za salesiánské charisma, jsem vděčná Institutu. Cítím odpovědnost předávat toto charisma dalším generacím, mladým lidem. Prosím, modlete se za mě, abych svůj život vždy zaměřovala na Ježíše, abych měla odvahu žít podle jeho vůle a spolu se svými sestrami sloužit chudým mladým lidem v salesiánském duchu. Děkuji!”

Děkujeme za rozhovor a děkujeme Bohu, že se každý rok najdou sestry, které odjíždění na misie “Ad gentes”, tzn. opouští svou zem a přijímají destinaci, kterou jim Bůh skrze představené určil. Nicméně i ti z nás, kteří misijní povolání “Ad gentes” nemáme, máme všeobecné povolání být misionáři všude tam, kam nás Bůh pošle, počínajíc vlastní rodinou, školou, prací. Na to nezapomínejme 🙂

Naše novicka Maruška Machová má za sebou již rok a půl noviciátu v Karlínské komunitě. Ve druhém roce se tradičně koná takzvaná noviciátní praxe. Dáme jí slovo, aby nám řekla, jak ji prožila:

“Moje noviciátní praxe byla složená ze tří návštěv našich komunit.
          Na první návštěvu jsem jela do komunity, kterou máme v Hradci Králové. S místní komunitou jsem prožila část komunitního setkání, na kterém jsem se dozvěděla informace o ,,strenně“ na tento rok. Byla jsem navštívit děti a kolegyně, se kterými jsem v minulosti prožila tři roky na Církevní základní škole. Byla to velmi krásná setkání. Také jsem byla zapojena do mládežnické scholy, do úklidu, do práce na zahradě a uvařila jsem oběd pro komunitu.
          Druhou návštěvu jsem prožila v Plzeňské komunitě. Začala slavnostní večeří, které se zúčastnily sestry z místní komunity, já a slečna, která zde končila svoji praxi v rámci svého studia. Prohlédla jsem si prostory našeho díla, které slouží volnočasovým aktivitám. Navštívila jsem místní Církevní Základní školu, kterou mě provedla naše sestra Maki Hanáková, která je “školní spirituálkou”. Prožila jsem s místní komunitou půldenní duchovní obnovu. Byla jsem zapojena do dvoudenní akce pro mládež, na které spolupracují naše sestry se salesiány a s mladými. V Plzni mají naše sestry svěřenou farnost Skvrňany (Pastorační centrum Skvrňany). Zúčastnila jsem se farní nedělní mše, která se koná v krásných prostorech Adventistické církve.
           Závěrečnou návštěvu mé noviciátské praxe jsem prožila v Brněnské komunitě. Brněnská komunita je velmi zapojená do salesiánského díla v Žabovřeskách, které je svěřené salesiánům. Účastnila jsem se vysokoškolského spolča, dívčího klubu, tvoření keramiky, přípravy dětí na první zpověď a pátečního oběda se salesiány a jejich zaměstnanci. S naší sestrou Majkou Kučerovou jsem šla upravit hrob naší zemřelé sestry Alenky Vojtkové. Setkala jsem se s přáteli a uvařila jsem pro komunitu nedělní oběd. Při této závěrečné návštěvě jsem zavzpomínala na své první setkání se sestrami salesiánkami a na období, které předcházelo mému vstupu do formace, protože se uskutečnilo v této komunitě.”

Dnes, 25.3. 2025, byl na Generální kapitule bratří salesiánů v Turíně zvolen 11. nástupce Dona Boska. Je jím don Fabio Attard SDB. Zajímavostí je, že na na Generální kapitule nebyl přítomen. Musí se tedy do Turína co nejrychleji dopravit 🙂

Fabio Attard se narodil 23. března 1959 na ostrově Gozo na Maltě a vyrůstal ve Victorii, kde navštěvoval státní základní a střední školu. Jeho povolání se začalo formovat během let strávených v kněžském semináři na ostrově Gozo (1975-1978). Následně absolvoval salesiánský aspirantát na Savio College v Dingli na Maltě a poté se připravoval na noviciát v Dublinu. Dne 8. září 1980 složil řeholní sliby jako salesián Dona Boska v irském Maynoothu.

P. Attard pokračoval ve studiu s velkým nasazením a získal titul z teologie na Papežské salesiánské univerzitě (UPS) a licenciát z morální teologie na prestižní Accademia Alfonsiana v Římě. Na kněze byl vysvěcen 4. července 1987 a ujal se služby v pastoraci a akademickém výzkumu.

Misionář a vychovatel ve službě světu

Misionářský duch otce Attarda se projevoval již od prvních let jeho salesiánského života. V letech 1988-1991 byl členem skupiny salesiánů, kteří zahájili novou přítomnost kongregace v Tunisku, v převážně nekřesťanském prostředí, kde položil základy evangelizační a vzdělávací služby. Po návratu na Maltu převzal vedoucí úlohu jako rektor Salesiánské školy svatého Patrika a Salesiánské oratoře, kde působil v letech 1993-1996.

V roce 1999 otec Attard dokončil doktorát na téma svědomí v anglikánských kázáních Johna Henryho Newmana na Milltown Institute for Philosophy and Theology. Díky svým odborným znalostem se stal členem pedagogického sboru Papežské salesiánské univerzity, kde doprovázel doktorské práce na Accademia Alfonsiana a podílel se na akademické přípravě budoucích teologů.

Vizionář (snílek) pro službu mládeži

Role otce Attarda jako globálního vůdce se naplnila v roce 2008, kdy byl během 26. generální kapituly zvolen generálním rádcem pro službu mládeži. V roce 2014 byl znovu zvolen na druhé funkční období a tuto funkci zastával až do roku 2020, kdy vedl kongregaci v jejím poslání pro mladé lidi a s mladými lidmi.

Pod jeho koordinací byl vydán Salesiánský pastorační rámec pro mládež (2013), základní dokument, který nabízí aktualizované pokyny pro salesiánskou pastoraci po celém světě. P. Attard podporoval celosvětové iniciativy, jako byl Mezinárodní kongres o službě mládeži a rodině (Madrid, 2017), a koordinoval aktivity zaměřené na řešení problémů, jako je marginalizace, chudoba a migrace.

Posílil také misijní dobrovolnické programy a upevnil technické a odborné vzdělávání (TVET) prostřednictvím iniciativ, jako je Don Bosco Tech Africa a Don Bosco Tech ASEAN, a zastupoval salesiány na důležitých mezinárodních fórech věnovaných politice mládeže, migraci a zaměstnanosti mladých lidí v Bruselu a New Yorku.

Most mezi teologií a pastorací

Kromě administrativních povinností se otec Attard vždy vyznačoval jako stavitel mostů mezi teologií a pastorační péčí. V roce 2005 založil a vedl na Maltě Pastorační vzdělávací institut, který se věnuje vzdělávání laiků zabývajících se pastorační péčí. Nadále vyučoval jako hostující profesor na Papežské salesiánské univerzitě a přispíval k intelektuálnímu a duchovnímu rozvoji salesiánských vychovatelů a jejich spolupracovníků.

Jeho přínos pro univerzální církev byl oceněn v roce 2018, kdy ho papež František jmenoval konzultorem Dikasteria pro laiky, rodinu a život. Jeho účast na synodě o mládeži (2018) zdůraznila jeho odhodlání dát mladým lidem hlas a podpořit jejich větší integraci do života církve.

Vůdce pro budoucnost salesiánské kongregace

Na konci svého působení ve funkci generálního rádce byl otec Attard pověřen koordinací salesiánské a laické formace v Evropě v letech 2020-2023. Tento projekt vedl k vytvoření magisterského programu pro formaci salesiánů a laických spolupracovníků, který dnes řídí Papežská salesiánská univerzita ve spolupráci se sektorem pro pastoraci mládeže.

Pokračování snu Dona Boska

P. Fabio Attard povede jako nový hlavní rektor kongregaci 13 750 zasvěcených salesiánů, kteří jsou organizováni v 92 provinciích a působí ve 136 zemích. Díky své hluboké spiritualitě, charismatické vizi, brilantnímu akademickému vzdělání a desítkám let zkušeností je plně připraven oživovat a řídit salesiánskou kongregaci a salesiánskou rodinu v 21. století.

Jeho zvolení představuje nový úsvit pro salesiánskou kongregaci. Věříme, že pod jeho vedením bude kongregace nadále růst jako celosvětová síla v oblasti vzdělávání, evangelizace a sociální transformace. Modleme se, aby P. Attard byl schopen zapojit a motivovat salesiány, laické spolupracovníky a mladé lidi na celém světě, aby pokračovali v poslání Dona Boska: být svědky a nositeli Boží lásky k mladým lidem, zejména těm nejpotřebnějším.

Zdroj: https://www.infoans.org/sezioni/notizie/item/23833-italia-don-fabio-attard-11-successore-di-don-bosco-alla-guida-della-congregazione-salesiana

O víkendu 21.-23.3. jsme se sjely do naší komunity v Hradci Králové – Kuklenách, abychom  se vzájemně setkaly a povzbudily v našem salesiánském životě i poslání. Víc už nám prozradí sestra Lenka Vaculová:

“V pátek večer jsme sdílely novinky ze života v našich komunitách a den jsme zakončily modlitbou před křížem.

V sobotu dopoledne jsme se v novém Adalbertinu zúčastnili konference o Evangelizaci a velice jsme ocenily slovo P. Daniela Víchy. Otec Daniel mimo jiné řekl: „ Evangelizovat neznamená předávat informace, ale živého Krista. Znamená to též mít pozitivní vztah ke Kristu. Stejně jako Bůh v nás nepřestává vidět krásu, je třeba milovat tento svět a pomáhat lidem nacházet a vidět otisky reality. Po obědě jsme se sdílely ve skupinách a vyslechly si přednášku salesiána Filipa Mareše o pastoraci povolání. Po mši svaté a večeři jsme se on-line přesunuly do Turína na setkání se salesiánem Liborem Všetulou, který s námi sdílel novinky z generální kapituly salesiánů, která právě probíhá a podělil se s námi i o svůj pohled na evangelizaci a práci s mládeží a život salesiána v aktivní pastoraci. Večer jsme zakončily posezením v nově zrekonstruovaných prostorách a komunitním zázemí sester z Hradce.

V neděli dopoledne nás provinciálka Zdeňka Švédová se sestrou Evou Liškutinovou seznámily s průběhem Tříleté verifiky, které se zúčastnily spolu s litevskou sestrou Irute v lednu ve Fatimě. Po farní mši svaté nás už čekalo pouze kolečko hodnocení, úklid a balení. Po obědě jsme se rozjely do svých komunit povzbuzeny a s vděčností za možnost setkání a sdílení.” Více foto zde.