FMA – DCERY PANNY MARIE POMOCNICE

… To nám prozradí sestra Dari Vedrová… “V sobotu 13.9. se uskutečnila tradiční pouť plzeňské diecéze do premonstrátského kláštera Teplá. My salesiánky jsme měly na starosti dopolední program pro děti a Pán Bůh nám popřál nádherné slunečné počasí, takže celá akce mohla proběhnout venku na příjemné travnaté ploše. Tématem našeho dětského programu byla radost. Zařadily jsme písničky s kytarou, ukazovačky, příběh, taneček a soutěžní stanoviště, označená barevnými písmeny slova RADOST. Kdo měl vyplněnou kartičku za splněné úkoly, dostal odměnu – barevný míček. Nechyběly ani bubliny, závěrečná písnička a slůvko. Po programu následoval oběd, zpříjemňovaný ukulelovou kapelou a potom hodinový program ve skupinách (divadlo pro děti, mládežnické chvály, přednáška karmelitána Pavla Pola, skupina diecézní synody a modlitba křížové cesty). Vyvrcholením pak byla mše svatá s papežským nunciem. Pouť měla velmi krásnou atmosféru a byla pro všechny opravdovým povzbuzením ve víře, naději a lásce.”

My jen doplníme, že pouti i programu pro děti se zúčastnily všechny tři plzeňské sestry, kromě sestry Dari i sestra Maki Hanáková a sestra Hanka Koudelková. A my děkujeme za jejich službu. 

“O víkendu 5.-7.9. proběhlo setkání tzv. rozšířené rady na Lipinách u Benešova. Jednání probíhalo v několika fázích. V pátek večer, v sobotu dopoledne a v neděli zasedala inspektoriální rada ve svém klasickém složení, na sobotní odpoledne a večer se přidaly sestry, které aktivně pracují v pastoraci. Cílem bylo společně se zamyslet a naplánovat, čemu bychom se chtěly v tomto školním roce na našich setkáních věnovat. Při našem přemýšlení nás vedlo nedělní evangelium o opuštění všeho pro Ježíše, v jehož světle jsme se synodální metodou sdílení pokoušely hledat, k čemu nás Pán v tomto roce zve. Vyplynula nám z toho témata o prohloubení smyslu zasvěceného života v dnešní době s důrazem na slib chudoby a hlásání Krista mladým ve spolupráci s nimi. Nechyběla také společná modlitba, slavení mše svaté a samozřejmě i večerní opékání u krbu. Krásu a pokojnost tohoto společně stráveného času ještě podtrhla nádherná, už skoro podzimní příroda, svěží rána i kouzelné západy slunce.”

Děkujeme moc sestře Dance Fučíkové za sdílení a věříme, že si nás Duch svatý vedl nejen o tomto víkendu, ale povede nás i nadále… Další foto zde.

Na začátku nového školního roku naše komunity tradičně prožívají víkend, kdy se naplánuje společné fungování, a taky se vykoná nějaká pouť s prosbou o požehnání, aby nový školní rok byl plodný a přispěl ke svatosti naší i všech, které potkáme. Pojďme se tedy podívat na jednotlivé destinace:

Praha – Karlín: komunita vyrazila na pouť do Staré Boleslavy

Hradec Králové: “V sobotu 30.srpna 2025 se hradecká komunita sester salesiánek vydala na pouť do Luže poprosit o požehnání do nového školního roku. V Luži jsme navštívily chrám Panny Marie Pomocné, jedno z jubilejních míst v naší diecézi. Měly jsme možnost strávit v kostele tichou chvíli modlitby, poté jsme se společně pomodlily růženec a zašly se podívat na zříceninu hradu Košumberk. Naši první komunitní pouť v tomto školním roce jsme ukončily dobrým obědem v místní restauraci.
Letos se nám povedla jedna kuriozita: bez předchozí domluvy jsme se všechny nechaly „náhodou“ ve stejný den ostříhat. Jak nám to sluší, můžete posoudit na naší společné fotografii 🙂 ” píše sestra Eva Liškutinová.

Plzeň: “V sobotu 30.8.2025 jsme vyjely na malou pouť do Zaječova do kostela Panny Marie a sv. Dobrotivé. Mše svatá tam bývá ve 14:00 hod., to se nám hodilo. Po dlouhé době jsme slyšely homilii z kazatelny 🙂 . Ovšem musím přiznat, že kněz  měl zajímavé zamyšlení – připomněl též cnost pokory. Vedle pokorného člověka se většinou žije dobře… Při cestě nazpět jsme to vzaly ještě přes Dvorce, kde je farma a penzion. Takže nejen duchovní plody, ale i plody z ovocných stromů, které byly velmi šťavnaté.” Píše sestra Maki Hanáková.

Praha – Kobylisy: komunita vyrazila na pouť na Prosek do nejstaršího románského kostela sv. Václava a pak na pizzu.

Brno: komunitní pouť je v plánu 🙂

Svou zkušenost z duchovních cvičení pro mládež nám píše jedna z účastnic Jana Martínková. Třeba to povzbudí další odvážlivce zúčastnit se zase za rok a otevřít se tomu, co Hospodin chce sdílet osobně s každým z nás…

“Na konci prázdnin jsem měla možnost zúčastnit se duchovní obnovy, která probíhala na Orlím hnízdě v Beskydech. Přijela jsem v úterý večer, právě včas na začátek samotné obnovy, kterou úvodní promluvou otevřel salesián Toník Pražan. Někteří účastníci dorazili už v pondělí odpoledne, pomohli s prací kolem chalupy a společně strávili čas na výletě nebo u ohniště.

Obnova probíhala v tichu, což mi umožňovalo hlubší spojení s Hospodinem. Každý den jsme mohli vyslechnout dvě inspirující promluvy – dopolední a odpolední. Témata se dotýkala naděje a víry lidí, kteří navzdory těžkostem jdou stále kupředu – s důvěrou a odevzdaností, že Bůh vede každý jejich krok. Program byl hluboký, ale zároveň velmi přirozený. Vše bylo prostoupeno modlitbou, hudbou, breviářem, chválami, adorací, mší svatou, duchovním doprovázením a nechyběla ani kající bohoslužba nebo žehnání.

Co mě osobně nejvíc oslovilo, bylo zjištění, jak moc Hospodin touží po osobním vztahu s každým z nás – jedinečně, trpělivě a s láskou. On klepe na dveře našich srdcí, trpělivě čeká a znovu a znovu hledá cesty, jak nás oslovit. Byla to chvíle ztišení, pokoje, radosti a vděčnosti za to, jak mě Bůh stvořil a že se mnou počítá. Odjížděla jsem posílená, s novou nadějí, pokojem v srdci a rozhodnutím pokračovat v cestě víry s důvěrou, že On mě vede a nikdy neopouští. Pokud hledáš prostor pro ztišení, načerpání sil a hlubší vztah s Bohem, podobná duchovní obnova může být krásným darem.

Velké díky patří všem, kteří obnovu připravovali, provázeli nás svými modlitbami a rozhovory: kněžím Toníku Pražanovi a Petru Zelinkovi a sestrám salesiánkám Hance Gennertové, Zdeňce Kůsové a Heleně Křenkové. Díky jejich doprovázení jsme mohli růst nejen ve víře, ale i v důvěře, že Bůh nás vede velmi osobní cestou.”

Nový školní rok je tady… ale aby mohl začít, jsou potřeba různé přípravy na různých frontách. A tak se sestra Jana Svobodová, ředitelka SDM v Hradci Králové, dělí s námi o zážitek, že i dnešní mladí jsou ochotní přiložit ruku k dílu…

“Poslední den před koncem prázdnin náš SDM ožil přítomností několika mladých z řad našich studentek i mládeže z města Hradce Králové. Pomohli nám s úklidem a přípravou prostor domova, který teď i díky jejich celodennímu úsilí voní čistotou a už vítá nově příchozí. Nechyběla ani společná pizza a milé sdílení při práci. Patří jim náš velký dík.”

V přípravném týdnu se ozývá vychovatelka Domova mládeže při Církevní střední škole Jana Boska, paní Žofia Gabčíková, aby nám přiblížila, jak se v Karlíně připravují na nový školní rok:

“Ve středu 27. srpna 2025 jsme měli formační den. V naši kapli byla v 7.30 mše sv. pro zájemce. Po ní jsme se sešli ve společenské místnosti v Domově mládeže a od 8.30 do 9.30 nám přednášel salesián Vojtěch Sivek na téma: Vztah jako součást salesiánské pedagogiky. V přednášce Vojtěch hodně mluvil o stanovení hranic ve společenství, ve třídě, ve skupině, aby nebyli moc tvrdé, vyžadované násilím, protože, to vede k neuróze. Naopak příliš volné hranice mohou vést k depresi. Po přednášce bylo občerstvení, kdy jsme měli příležitost ke spontánním rozhovorům a ke vzpomínkám na prázdniny. Poté následovalo školení AI, které vedl lektor Michal Špitálník z Národního pedagogického institutu. Školení bylo podnětné, mnoho jsme se dozvěděli o nástrojích AI, co je dobré, co špatné, co nebezpečné. Myslím, že to každému z účastníků školení rozšířilo jeho obzor. Děkujeme naší paní ředitelce sestře Michaele Pitterové za zprostředkování tak obohacujícího programu a za to, že vůbec můžeme mít formační den, tak nevyhnutelný na začátku školního roku.”

A máme tu další příspěvek ze slunné Itálie. Tentokrát nám píše sestra Jana Marková:

“V rámci našeho kurzu salesiánské spirituality konáme o prázdninách mezi prvním a druhým ročníkem cestu po stopách našich zakladatelů. A tak jsme strávili 10 dní s naší spoluzakladatelkou Marií Dominikou Mazzarellovou a 10 dní s naším zakladatelem Donem Boskem. Mnoho sester z naší 32 členné výpravy spatřilo tato místa poprvé. Já měla tu milost vidět je už několikrát. A tak jsem čekala, čím mě naši zakladatelé a místa s nimi spojená osloví letos. Podělím se o dvě zkušenosti s Marií Dominikou a o dvě s Donem Boskem. Začneme tím čerstvějším, neboť z Turína jsme se včera vrátily…

1. Don Bosko se za svého mládí seznámil s Donem Calossem, který se pro něj stal nejen duchovním otcem a velkým dobrodincem, ale i jistou cestou ke kněžství. Don Calosso před smrtí daroval Donu Boskovi klíč od zásuvky, kde byly úspory, kterými by Don Bosko mohl zaplatit potřebná studia, aby se stal knězem. Velmi po tom toužil, ale ekonomické podmínky této cestě vůbec nenasvědčovaly. Když však přišli příbuzní Dona Calossa a ptali se Jeníka, zda jim Calosso nenechal nějaké dědictví, on jim klíč od zásuvky daroval. Zřekl se tak jistoty a zcela se vložil do Boží prozřetelnosti, že ho Bůh povede ke kněžství i přes nedostatek financí, potřebné na studia. Musím říct, že toto je pro mě opravdu velké gesto vložení všeho do Božích rukou. Díky tomu byl sice Don Bosko velmi chudý student, ale při různých brigádách se naučil mnoho řemesel, které by nikdy neuměl, kdyby měl dost peněz. A všechna tato řemesla jednou zužitkoval na Valdoccu pro své chlapce.
2. Don Bosko nebyl solitér. Valdocco byla opuštěná čtvrť na kraji Turína, ale don Bosko nebyl první, kdo v ní začal pracovat pro dobro mládeže. Už v roce 1823 založila Markýza Barollo se svým mužem velké dílo pro dívky (vězenkyně, prostitutky…). Poté v roce 1832 Cottolengo založil velké dílo pro chudé a nemocné (nemocnice…). V roce 1846 přišel Don Bosko. Ve filmech se často Markýza Barollo objevuje jako žena nepřátelská vůči Donu Boskovi, ale tak to vůbec nebylo. Byla to velká žena, která je se svým manželem prohlášena za ctihodnou. Myslím, že by stálo za to tuto bezdětnou dvojici ještě více objevit. Ale zpět k Donu Boskovi. Taky v oratoři se často mluví o něm. Málo už víme o jeho věrném spolupracovníku Donu Borellovi a jeho mamince Markétě, která třeba dala vznik „slůvku na dobrou noc“. Každý svatý má kolem sebe množství dalších nevyhlášených svatých, kteří na společném díle spolupracují. Nikdy nevytrhávejme Dona Boska z kontextu 😊.
3. A teď se vrháme na Marii Dominiku. Zde mě zasáhlo, že vznik naší Kongregace provázelo velké utrpení, kterému asi nebylo možno se úplně vyhnout, byla to shoda různých okolností. Don Bosko a Don Pestarino chtěli v Mornese postavil internát pro chlapce. Celá vesnice nadšeně pomáhala a dali do toho opravdu všechno. Pak kněží obdrželi od biskupa dopis, že internát pro chlapce si v Mornese nepřeje a nemůže se otevřít. Přesto práci nezastavili a dál se pokračovalo (možná doufali, že biskup časem rozhodnutí změní). Když ale byl internát postavený, Don Bosko rozhodl, že se tam tedy nepřistěhují chlapci, ale nově vzniklá řeholní rodina Dcer Panny Marie Pomocnice (sestry salesiánky). A nastala bouře. Lidi byli hrozně naštvaní na sestry, na Dona Pestarina. Asi i na Dona Boska, ale ten byl daleko… Kněží zas nechtěli prozradit, že internát pro chlapce nedovolil biskup, aby nepadl v nemilost u lidí (zde to hází biskupa do špatného světla, ale biskup měl strach, že se nenaplní nedaleký seminář, když bude v Mornese internát pro chlapce, takže i jeho motivace jsou pochopitelné). Chápeme i místní lidi, kteří se cítili zrazení. Prostě opravdu situace, kterou si nikdo nepřeje zažít. A která měla těžké důsledky. Sestry byly v Mornese nepřijaty a žily ve velké chudobě… Někdy vlivem různých shod okolností není možné se utrpení vyhnout, je třeba ho snášet ve spojení s Pánem a věřit, že On do věcí vidí a stále je provází.
4. V Mornese mladé dívky tvořily skupinku Panny Marie Neposkvrněné. Bydlely ve vlastních rodinách, ale scházely se k modlitbě a formaci a pomáhaly ve vesnici rodinám i nemocným. Časem se z této skupiny oddělila část dívek, které se staly sestrami salesiánkami. Než k tomu ale došlo, samozřejmě tak jako v každé lidské skupině tvořily se i tam různé tlaky a nedorozumění. Vytvořily se dvě skupiny, jedna víc podporovala Angelu Maccagno a její aktivity, druhá Marii Dominiku a její aktivity. A protože jsme na malé vesnici, za chvíli se toto rozdělení začalo šířit i vesnicí. Don Pestarino potřeboval situaci trochu uklidnit, a tak na nějaký čas poslal Marii Dominiku z vesnice na samotu Valponascu (kde bydlel její bratr), aby se trochu vzdálila a situace se mohla uklidnit. Toto je pro mě moment její velmi silné poslušnosti. Marie Dominika nedělala nic špatného, ba co víc, dělala velké dobro. A přesto poslechla, stáhla se a na chvíli „zmizela“, než se situace uklidní. V krásně rozvíjejícím se novém apoštolátu (otevřely s Petronillou šicí dílnu pro dívky…) to bylo pro ni velmi těžké, vše opustit a připadat si neužitečná někde na samotě Valponasky. Ale Pán si tuto situaci použil pro očištění všech jejích lidských motivací, aby po návratu do Mornese vše dělala jen pro Něj.              Více foto zde.

Sestry v Plzni se přes prázdniny vůbec nenudily. Už jsme zveřejnili zprávy o pobytových táborech, teď přichází na řadu ty příměstské. Byly také dva a zprávy nám o nich podává sestra Dari Vedrová: 

“V červenci se tábor jmenoval CESTA ZA SLONEM. Bylo nás celkem 17 účastníků a doprovázela nás kniha Haló Jácíčku od Daisy Mrázkové o přátelství zajíčka, veverky a a stromu, který vypadal jako slon a byl velmi moudrý. Každý den jsme měli přírodovědné prezentace, vědomostní kvízy , pohybové a sportovní hry a podnikali jsme různé výpravy. Zakončení bylo v zámeckém parku v Křimicích, kde slon rozdal dětem pěkné odměny a dobroty. Atmosféra byla jako na správné salesiánské chaloupce – radostná, nadšená, plná energie, zajímavostí a hlavně – vděčnosti Bohu. Byly jsme se spolusestrou Maki Hanákovou moc rády i za pěknou spolupráci s mladými animátory z řad studentů Církevní školy.

V srpnu se uskutečnil příměšťák Děti z Carcassonne, kde nás bylo celkem 26 účastníků. Téma bylo historické – děti se z pážat měly stát panoši a na závěr rytíři, což se nakonec všem povedlo. Musely však osvědčit rytířské ctnosti (témátka formou krátkých filmů + reflexe) a nashromáždit dost velký majetek. Peníze na koupi potřebných věcí (včetně hradu) získávaly z vědomostních kvízů, her a soutěží. Každý si také vyrobil svého koníka, navštívili jsme plzeňské podzemí, muzeum loutek, zámek Horšovský Týn a historické centrum Plzně. Vládl nám král Lukáš – student oboru dějepis a zeměpis. Atmosféra byla velmi živá a radostná a všichni rytíři odcházeli domů navýsost spokojeni. Pasování na rytíře se zúčastnili i rodiče. Tábor jsme vedly spolu se sestrou Věrkou Gajdůškovou z Prahy a byla to moc hezká spolupráce.”

Tak letos se to v zemi našich zakladatelů (Itálie) Čechy jen hemží. Jestli to nebude tím jubilejním rokem? 🙂 . Jeden pozdrav z měsíčního pobytu v Itálii nám v červenci posílala sestra Eva Liškutinová. Máme tu teď pobyt trochu kratší. Sestra Věrka Gajdůšková prožívá období juniorátu, času mezi prvními a věčnými sliby. A ozývá se nám jak jinak než z Říma:

“Jubilejní setkání mládeže pokračovalo v Římě týdenním setkáním salesiánek – juniorek (sestry s časnými sliby), kterého jsem se též mohla zúčastnit 🙂 . Sešlo se nás 48 převážně z evropských zemích, připojily se i sestry z Asie či Afriky, které v Římě studují. První tři dny se nesly v duchu slavnostních chvil našeho institutu: obnovovaly jsme sliby do rukou Madre Chiary, následující den jsme slavily 50. výročí jejího řeholního života, zúčastnily jsem se též skládání prvních slibů našich nových sester z Evropy. Další dny už byly více formační. Hlouběji jsme poznávaly osobnosti dvou zajímavých sester spojených s římskou historií, Terezu Valsé Pantellini FMA (blahořečená) a Madre Rosetty Marchese FMA (bývalá Generální představená Institutu, služebnice Boží). Navštívily jsme místa spojená s jejich působením. Pro zajímavost, v prostorách jedné z prvních oratoří tehdejší chudinské čtvrti Trastevere se dnes nachází americká univerzita… Ve skupinkách jsme denně sdílely různá témata spojené s uplynulým rokem: chudoba mladých dnes, spojení modlitby a pastorace, inspirace nejen svatými osobnostmi… Velmi živé pak byly spontánní rozhovory o přestávkách či při římských toulkách. Večer nechyběly kreativní herní chvilky, i ty spontánní při basketu či volejbalu. Znovu jsem mile překvapená, jak velmi obohacující je naslouchat srdcím mladých sester, které hoří pro Krista a které hledají nově a odvážně budoucí cestu Institutu.”

Děkujeme sestře Věrce a hlásíme, že se s Itálií neloučíme nadlouho 🙂 . Ale o tom některý z příštích příspěvků…

 Zveme vás připravit se na svatořečení, které proběhne v neděli 19. října na Svatopetrském náměstí v Římě. Nabízíme možnost něco více si o životě této sestry salesiánky přečíst.

Dáváme k dispozici přeložené tématické listy, které každý měsíc vycházejí z ústředí (z Říma) jako příprava na svatořečení. Obsahují důležitá témata jako její rodina, duchovní mateřství a jiné. 

Troncatti č. 1  Troncatti č. 2   Troncatti č. 3  Troncatti č. 4  Troncatti č. 5  Troncatti č. 6  Troncatti č. 7  Troncatti č. 8