Brněnská “Salokeška”

Brněnská “Salokeška”

Chcete se zapojit do zajímavé a dobrodružné aktivity?

Připravily jsme pro vás výroční Salokešku. Slavíme totiž 40. výroční přítomnosti sester salesiánek v České republice. Přidejte se k nám.

Načtěte si QR kód a zjistěte souřadnice místa, kde se Salokeška nachází. Na toto místo se dostanete i po žluté turistické značce ze Šlapanic nebo z Mohyly míru.

Ze Salokešky si můžete vzít malý dáreček, ale čeká na vás ještě jeden dobrovolný úkol:

  • Načtěte QR kód ukrytý v Salokešce
  • Vyplňte údaje
  • Zašlete fotku s předmětem ukrytým v Salokešce

Ze zaslaných fotek vytvoříme webovou nástěnku a v úterý 8. 12. 2020 na slavnost Panny Marie Neposkvrněné, patronky naší Česko – Litevské inspektorie, proběhne slosování. První tři výherci obdrží atraktivní odměny.

Bližší informace najdete na plakátku.

Těšíme se na vás.
Sestry salesiánky Brno Žabovřesky

 

Tato Salokeška není součástí oblíbené hry geocashing.

Setkání sester v Hradci Králové

Setkání sester v Hradci Králové

Jarní setkání sester naší Inspektorie se uskutečnilo v termínu 12.-14.4.2024 v našem domě v Hradci Králové. Protože počasí nám přálo, naplno jsme využívaly místní krásnou zahradu, jak na osobní procházky, rozjímání, modlitby, tak na společná sdílení a rozhovory. Program byl poučný, zábavný, odpočinkový i sdílecí, takže si každý přišel na své 🙂 

Pátek večer pro nás jako loni improvizační divadlo BIZONI, kteří v našem domě každý týden trénují, sehrálo představení. Některé sestry se do něj dokonce zapojily. O humor nebyla nouze. Bohužel toto představení již nikdy neshlédnete, improvizační divadla jsou tak cenná proto, že je herci nikdy nezopakují 🙂 Rozhodně jsme se dostatečně nasmály a uvolnily.

Sobota dopoledne patřila tématu poslušnost. Tři obohacující přednášky a témata ke sdílení si pro nás připravily sestry, které měly celý víkend na starost: Zuzka Magerová, Majka Tkadlecová a Eva Liškutinová. Po obědě byl čas na odpočinek, růženec. Odpoledne k nám zavítal host, ředitel celého vesmíru. Tedy, uvedeme na pravou míru, o. Tomáš Hoffmann, který je ředitelem DCŽM Vesmír. Po společné mši svaté bylo na programu společné přemýšlení o mladých dnešní doby, o tom, jakou mají naději a jak jim ji přinášet. Otec Tomáš povídal poutavě a zajímavě, že čas utekl jak voda a po rozloučení následovala ještě adorace, večeře, modlitba. Večer byl sesterský u vínečka, kofoly, zahrály jsme pár her a popovídaly, kdo s kým chtěl 🙂

V neděli jsme kromě úklidu, loučení, mše svaté a oběda stihly zvolit delegátku na tříletou verifiku, která se bude konat ve Fatimě v lednu 2025. 

Děkujeme hostující komunitě, že se o nás všechny krásně postarala, sestrám, které zajišťovaly program, a vám všem za modlitby. Setkání proběhlo v příjemném a sesterském duchu.

Více foto zde.

Účasnily jsme se oslav výročí kardinála Trochty

Účasnily jsme se oslav výročí kardinála Trochty

 

Foto: Dominik Faustus

Foto: Dominik Faustus

Jak už jsme dříve informovali, 6. a 7. dubna se konala vzpomínka na salesiána kardinála Štěpána Trochtu, který zemřel před 50 lety. V sobotu se slavilo v Litoměřicích. I my sestry jsme byly přítomné.

O své dojmy z Litoměřic se s námi podělila sestra Marie Vavříková: “Už by Štěpána Trochtu měli aspoň blahořečit…  V sobotu 6. dubna 2024 to bylo právě 50 let, co zemřel salesián kardinál Štěpán Trochta. Konala se oslava v Litoměřicích, v diecézi, v níž jako biskup působil a zemřel. Bylo to hezké setkání se spoustou bratří salesiánů, salesiánů spolupracovníků i některých z nás sester (měly jsme tam zastoupeny čtyři z našich pěti komunit). Znovu jsem si uvědomila, jak Štěpán Trochta byl člověk velkého formátu, kolik toho vytrpěl od dvou totalitních režimů, které zažil, a přesto zůstal věrný Kristu a evangeliu jako dobré, radostné zprávě. Chápu, že liturgie má své zásady, ale protože o svatosti Štěpána Trochty nemám pochyb, už mi přišlo, že jsme na závěr mše neměli zpívat Matičko Kristova, klíčnice nebe, ale Te Deum. Chvalme Pána, že české salesiánské dílo má mezi svými zakladateli Štěpána Trochtu! Otec biskup Stanislav Přibyl, který měl na slavnosti oblečenu dalmatiku, kterou kardinál Štěpán užíval, vyjádřil přání, aby tento oděv působil jako Eliášův plášť, skrze který na Elizeovi spočinula polovina Eliášova ducha. Tak kéž duch otce kardinála Štěpána naplňuje také českou salesiánskou rodinu!”

Foto: Lubomír Holý

Foto: Lubomír Holý

V neděli se konala oslava ve Francově Lhotě, v rodišti pana kardinála. Z Francovy Lhoty pochází i naše sestra Majka Tkadlecová, takže ta nám popíše nedělní oslavy. “Nakonec jsem moc ráda, že jsem se zúčastnila obou mší sv. k 50. výročí úmrtí kardinála Štěpána Trochty – v Litoměřicích i ve Francově Lhotě. V Litoměřicích se sešlo společenství diecéze a Salesiánské rodiny a v mé rodné farnosti jsme si toto výročí připomněli ve společenství diecéze, Salesiánské rodiny, rodáků a rodiny pana kardinála. Den se vydařil – i počasí nám přálo (až neskutečným teplem a modrou oblohou). Všechno začalo slavnostní mší sv. v kostele sv. Štěpána, krále uherského (pro nás hosty… pro místní to začalo už mnohem dříve). Hlavním celebrantem byl arcibiskup Josef Nuzík a koncelebrovali kněží z děkanátu Vsetín i Valašské Klobouky. U oltáře byl též Martin Hobza, provinciál SDB a Josef Trochta, SDB – synovec pana kardinála. Pan arcibiskup nám na základě evangelia připomněl, že “i my jsme přece učedníci Ježíšovy a celá ta doba po Ježíšově vzkříšení je plná zázraků – ne dílo náhody, ale stojí za tím Bůh a umí tento zázrak konat i dnes.” Zamýšlel se nad tím, co je vlastně zázrak a jaké zázraky prožíváme v našem životě. Mimo jiné připomenul důležitost jednoty – též prostřednictvím slov papeže Františka: “Víte, kdy bude svět šťastný? Tehdy, když se bude ozývat méně oni a více my!” Dále mluvil o životě kard. Trochty jako o vítězství – “nezvítězil ďábel ani komunisté, ale on. Jeho příklad nám ukazuje, že někdy člověk v očích světa prohrává, ale přesto vítězí… toto prvenství dává Bůh!” Vyzval nás, abychom měli oči otevřené pro příběhy v našich životech, které píše Bůh, a ke kterým patří třeba i přiznání naší slabosti, jak to uměl i Štěpán Trochta. Byla to taková otcovská promluva. Na konci mše sv. nám pak salesián spolupracovník Luboš Gajdůšek představil výzvu k zahájení beatifikačního procesu s možností tuto výzvu v případě zájmu podepsat. V rodinném duchu pak pokračoval celý den a další kulturní a společenský program. Nejen při společném obědě v kulturním domě nás doprovázela cimbálová muzika Klobučánek (mnozí z nás obdivovali, jak to těmto mladým lidem pěkně hraje a zpívá). Na programu byly též živé vstupy na pódiu např. o různých iniciativách v obci a farnosti, spojených s památkou kard. Štěpána Trochty, ale měli jsme možnost i my – Jan Šerý za salesiány spolupracovníky, Martin Hobza za salesiány a já za salesiánky – pozdravit ostatní a přidat naši trošku, co se týká osobnosti Štěpána Trochty. Na závěr vystoupila kapela Good Work. Všichni měli během odpoledne možnost navštívit muzeum kard. Štěpána Trochty nebo výstavu, která byla připravená v kulturním domě. Přijeli i bývalí faráři farnosti Francova Lhota, kteří se zasloužili např. o vznik muzea, podporu různých programů nejen pro děti (třeba Od zrníčka ke chlebíčku) a propagaci našeho rodáka. Velký dík patří obci, současnému faráři P. Stanislavu Zatloukalovi a všem místním i “přespolním”, kteří se do tak důstojného slavení různou mírou zapojili. Myslím, že pro nás všechny to bylo takovým občerstvením na duchu. Díky!”

Víkendovka CSŠJB

Víkendovka CSŠJB

Třetí, poslední víkendovka tohoto školního roku, se konala hned o víkendu po Velikonocích (5-7.4.) Sestry Zuzka Magerová a Eva Liškutinová vyjely s pěti studenty Církevní střední školy Jana Boska v Karlíně (tři holky a dva kluci) do Hvozdnice nedaleko Prahy. Nechme teď mluvit jednu účastnici, Káju: “Tentokrát nás cesta zavedla do Hvozdnice do Husova domu. Počasí vyšlo více než skvěle, takže jsme to plně využívali na různé hry, sportovní aktivity i jídla na zahradě. Sobotní výlet se nesl v duchu vysvobození Židů z Egypta… Vyzkoušeli jsme si 400 let otroctví (chodili jsme v trojicích, měli jsme zavázané nohy k sobě a museli jsme ujít 400 kroků, což nebylo úplně tak lehké, jak se zdálo). Malého Mojžíše jsme pouštěli po vodě, a zjistili jsme, že by to s námi úplně nepřežil :). Rudé moře jsme však statečně zdolali, i  když ne suchou nohou. Tento skvělý den jsme zakončili tradiční židovskou večeří. Celý víkend jsme si všichni moc užili.” Děkujeme Káje, že nám přiblížila program tohoto víkendu a sestrám, že věnují svůj čas a síly mládeži nejen přes týden v učebnách, ale i o víkendu při volnočasových zábavách.

Doprovázení “učedníků do Emauz”

Doprovázení “učedníků do Emauz”

Krásné Velikonoční evangelium popisuje (Lk 24, 13n), jak dva učedníci putují z Jeruzaléma do Emauz a povídají si o tom všem, co se v minulých dnech stalo. Ježíš se k nim připojuje, učedníky nepoznán, naslouchá jim, otevírá Písma a doprovází až do Emauz. Je to velmi krásný obraz duchovního doprovázení mladách lidí, kteří jdou životem a potřebují někoho, kdo by jim v jejich životních radostech a starostech naslouchal, otevíral jim Písma, učil je naslouchat svému srdci, Duchu svatému i Božímu slovu, aby Pána ve svém životě poznávali, jak kráčí s nimi.

I v době postní některé naše sestry nabízely možnost být tímto naslouchajícím uchem a doprovázely mladé těchto 40 dní putujíc k Velikonocům. Nemůžeme zde samozřejmě psát, co se dělo mezi doprovázejícími a doprovázenými, to nepatří čtenářům, nicméně jak taková služba obohatila naše sestry, to rozhodně sdílet můžeme. Nejprve zavítáme do Hradce Králové za sestrou Janou Svobodovou: “Velmi hezkou oboustrannou zkušeností bylo doprovázení, které jsme letos v postní době nabídly mladým do 30 let v rámci našeho města, a to spolu s křesťanským akademickým klubem Salaš. Měla jsem možnost doprovázet jednu vysokoškolačku od nás z SDM. Setkávaly jsme se pravidelně úterní večery nad Božím Slovem z nadcházející neděle. Vycházely jsme i z konkrétního života a celá zkušenost myslím vyvrcholila večerem uzdravení a smíření, který jsme našim studentkám nabídly během Svatého týdne. Byla to opravdu požehnaná zkušenost společného naslouchání tomu, jak Duch Svatý mluví ve svém Slově do konkrétního života. Dohodly jsme se, že doprovázení bude pokračovat, i když už ne tak intenzivně, jako v postní době.”

Teď se přesuneme do Prahy – Karlína za sestrou Janou Markovou: “Na duchovním doprovázení mám moc ráda dvě věci. Zaprvé, že se člověk opravdu musí spoléhat na Ducha Svatého . Nemůže si dopředu připravit, na co se bude ptát, co bude odpovídat. Prostě naslouchá mladému člověku a potom reaguje, a doufá, že to bude opravdu vedeno Božím Duchem. A mám velkou radost, když vidím, že to doprovázené (letos jsem doprovázela jednu dívku – vysokoškolačku) rozšiřuje srdce a že si Pán (doufám) propůjčuje moje ústa a uši a srdce k tomu, aby se mohl s doprovázenou setkat. Druhá krásná věc je vidět, že jsou v dnešní době ještě mladí lidé, kteří opravdu touží Pána poznat, touží se mu přiblížit a hledat, kde je Pán chce mít. Je to krásné být blízko doprovázenému člověku a jeho touze, která se uskutečňuje před mýma očima. Je to taková posvátná půda, která mě naplňuje bázní a úžasem zároveň. Není to samozřejmost. Ve své práci vychovatelky mladé doprovázím, ale spíš událostmi života. Do tohoto duchovního doprovázení mladí zapojují i Písmo svaté a modlitbu, což je úžasná věc.”

Poslední tázanou je sestra Majka Kučerová z Brna: “Letošní duchovní doprovázení mělo trochu specifický ráz. Tady v Brně o to mělo docela dost lidí zájem, přihlásily se mi tři holky (maximum, kolik jsem dala k dispozici). Všechny “vzorně” začaly, ale pak se ukázalo, téměř u všech tří, že jsou nějak moc zaneprázdněné a že moc nestíhají. Přesto, že setkání nebylo moc a většina stále ještě pokračuje, si myslím, že tato iniciativa má smysl. Dotýkáme se docela osobních věcí a zároveň vnímám u těchto mladých lidí, že mají zájem se k Bohu přiblížit, pracovat s Písmem a učit se modlitbě. Jsem za tuto zkušenost vděčná.”

Děkujeme sestrám za podělení a samozřejmě duchovní doprovázení neprobíhají jen v postní a adventní době, ale celoročně. Často skryty před očima lidí. Pán koná v lidských srdcích ve skrytosti. 

Naše sestra delegátkou na synodě

Naše sestra delegátkou na synodě

Biskup Plzeňské diecéze svolal diecézní synodu. Z celé diecéze jsou vybráni delegáti a delegátky, kteří se jí účastní. Jednou z nich je i naše sestra Hanka Koudelková z Plzeňské komunity. Zeptali jsme se jí, co to obnáší.

“V sobotu 23. března absolvovali delegáti a delegátky diecézní synody první informační a formační setkání v Liticích. Celodenní program, kterým provázeli oblát Vlastimil Kadlec a Petra Koňaříková z Pastoračního centra, byl zaměřený především na seznámení se s posláním synody a způsobu práce delegátů. Ti si mohli například nanečisto vyzkoušet, jak komunikovat a diskutovat ve skupinkách.
A co teď máme za úkol? Teď během měsíce dubna, května a června se máme zamyslet KDE JSME – a máme k tomu 3 pomocné otázky, na které máme v synodních skupinkách odpovědět.
1. Základní otázka k synodnímu rozhovoru MISIE:
Které z aktivit, postojů nebo i jiných gest a příležitostí napomáhají podle naší zkušenosti k tomu, že se lidé kolem nás začnou zajímat o víru a otevírat se osobnímu setkání s Kristem?
2. Základní otázka k synodnímu rozhovoru USPOŘÁDÁNÍ:
Jak současné uspořádání služeb a zodpovědností v naší farnosti včetně rozmístění kněží v diecézi umožňuje všem věřícím naplno a zdravě prožívat svou víru, službu a povolání?
3. Základní otázka k synodnímu rozhovoru HOSPODAŘENÍ:
Které současné postupy a postoje při hospodaření a správě majetku a financí naší farnosti podporují život a službu církve, a tak pomáhají vytvářet podmínky pro setkání lidí s Kristem?
Tak to je prozatím všechno. Teď nás čeká spousta práce, tak jdeme do toho.”

Děkujeme sestře Hance a myslíme na celou Plzeňskou diecézi v modlitbě.

Byly jsme na diecézku v Plzni

Byly jsme na diecézku v Plzni

V minulém příspěvku jsme vás informovali o diecézku v Hradci Králové. Měly jsme taky zástupkyni na diecézním setkání mládeže v Plzni. Je jí sestra Majka Tkadlecová, která se s námi podělí o to, jak to probíhalo v naší nejzápadnější diecézi.

“Diecézní setkání mládeže s otcem biskupem Tomášem proběhlo 22. – 23. března 2024 v prostorách gymnázia na Mikulášském náměstí. Motto znělo: „Ti, kdo doufají v Pána, poběží a neunaví se.“ (Iz 40, 31). Počet byl komornější (kolem padesátky účastníků), ale o to rodinnější atmosféra.

            Zájemci mohli dorazit už v pátek večer a po večeři jsme vyšli do parku před budovou a zahráli jsme si hru Boj o poklad – pravidla nám umožnila (doslova vyžadovala) seznámení se se spoluhráči. Po hře jsme se pak ještě sešli na večerní modlitbu chval. Potom už následoval volný večer na popovídání či hry.

 V sobotu ráno poté, co dorazili další účastníci, jsme putovali do katedrály sv. Bartoloměje, kde jsme měli možnost dobře si prostory prohlédnout – od podlahy až ke stropu. Při návštěvě kůru nás překvapil svou přítomností biskup Tomáš, se kterým jsme po návratu na gymnázium slavili mši sv. Po obědě následovala promluva o synodě (jak jinak v naší diecézi 🙂 ). Promlouvali k nám oba synodní koordinátoři Jana Černá a Jindřich Fencl a přidali se k nim i Jana s Terkou, které jsou delegátkami synody za mládež (všichni čtyři a vlastně i biskup za námi dorazili z Litic, kde paralelně probíhalo 1. informační a formační setkání delegátů diecézní synody).

Zbytek odpoledne jsme prožili rozdělení ve skupinkách – nejdříve diskuzních – odpovídali jsme na otázku synody: Které z aktivit, postojů nebo i jiných gest a příležitostí napomáhají podle naší zkušenosti k tomu, že se lidé kolem nás začnou zajímat o víru  a otevírat se osobnímu setkání s Kristem? – a pak workshopových (každý si vybral workshop podle svého gusta – volejbal, cestopis, první pomoc, pantomina a improvizace, povídání o řádu i neřádu, tvoření). A v 17:30 hod. jsme se ještě naposledy sešli a pan biskup nás po požehnání vyslal do světa.”

Byly jsme na diecézku v Hradci

Byly jsme na diecézku v Hradci

Diecézní setkání mládeže mají letos v každé diecézi různé termíny. Brněnská diecéze se těší na setkání se svým biskupem až v květnu. Pražská mládež se s biskupem setkala již v listopadu. A Hradecká se setkala jak v listopadu, tak teď v březnu… Povzbuzení ve víře není totiž nikdy dost. Tématem bylo: “Vyprávěli, co viděli na cestě” a sestra Věrka Gajdůšková nám povypráví, co viděla na vlastní oči na setkání 🙂

“Diecézní setkání mládeže se v sobotu 21. března neslo v duchu vyprávění, sdílení a naslouchání našich životních příběhů. Souvisí to s tématem synody, které tu v hradecké diecézi vzal za své P. Prokop Brož. Vytvořil zde speciální “sekci”- synod mládeže- a tak se od jara zkoušíme v některých společenstvích setkávat nad tématy prolínající se našimi životy a naši reflexi sepsat pro tým hlavního iniciátora – papeže Františka. Na pódiu tedy měli hlavní slovo mladí lidé, kteří vedou společenství a se synodálním setkáním mají zajímavé zkušenosti.
Odpoledne byla možnost pestrého výběru přednášek, sportovních a tvůrčích workshopů nebo jen tak posedět v kavárně s palačinkou od s. Grazie a zahrát si deskovky. Mnozí mladí také využili čas pro adoraci a sv. smíření. Nakonec se nás všech cca 500 účastníků sešlo v katedrále sv. Ducha na závěrečnou mši svatou s biskupem Janem Vokálem.
Diecézního setkání v Hradci jsem se účastnila podruhé, tentokráte s nově vzniklým spolčem, které funguje přesně od minulého (podzimního) setkání. Máme z něj, spolu s P. Filipem Duškem, vikariátním kaplanem pro mládež, velkou radost a doufáme, že bude i nadále místem setkání, vyprávění, modlitby, naslouchání i akčních a lehce bláznivých her, které k mladým prostě patří 🙂 ”
Děkujeme sestře Věrce za zprávy v přímém přenosu a jen dodáme, že další sestry Hradecké komunity se připojily na mši svatou, aby se s mladými a za mladé modlily.   

 

Setkání bývalých žákyň DKSŠ Karlín

Setkání bývalých žákyň DKSŠ Karlín

Církevní střední škola Jana Boska v Karlíně je již několik let transformována. Žáci na ní mohou studovat dva tříleté učňovské obory – ošetřovatel a pečovatel. 

Dříve se však škola jmenovala Dvouletá katolická střední škola a prošlo jí opravdu mnoho (převážně) studentek. Některé bydlely i na místním internátě a zažily zde důležité roky dospívání. Navázaly přátelství, jezdily na různé výjezdy, mnoho z nich zde také přijalo víru.

Setkání, které se uskutečnilo na Květnou neděli v Karlíně, mělo právě za cíl se znovu potkat, zavzpomínat, popovídat o životě a také nabídnout před Velikonocemi možnost svátosti smíření a protože byla neděle, i mši svatou. 

Celý den se nesl v duchu radosti ze setkání, vyšly jsme na Vítkov trochu prohlédnout Prahu z výšky, na oběd jsme si daly výborné grilované maso, někteří přijaly odpuštění ve svátosti smíření. Mši pro nás sloužil salesián Jarda Fogl a do pašijí, čtených na role, jsme se zapojili všichni. Následovalo spálení hříchů jako symbol nového začátku a pak jsme slavili zmrzlinou. 

Fotky zde.

 

 

Oslava svatého Josefa

Oslava svatého Josefa

Svatý Josef je jeden z velkých patronů našeho Institutu. Slavíme ho tedy velkolepě, také díky tomu, že jedna naše pražská komunita (Kobylisy) ho má za svého patrona. Tato komunita vždy na svého ochránce zve druhou pražskou komunitu (Karlín) na návštěvu. My jsme poprosili sestru Vlastu Frkalovou z Karlínské komunity, aby nám napsala pár řádků.

“V pondělí 18.3.2024 se v domě  sester FMA v Praze – Kobylisích , který má za patrona sv. Josefa, sešly dvě komunity – Karlínská a domácí. Společně jsme oslavily svého nebeského patrona nejprve modlitbou večerních chval v domácí kapli a pak u prostřeného stolu sdílely denní starosti, události a zprávy o dalších sestrách. Bylo to milé rodinné posezení, které nás zase více sblížilo.”