FMA – DCERY PANNY MARIE POMOCNICE

Sestra Ruth Del Pilar Mora, členka generální rady sester salesiánek, zodpovědná za misie v našem Institutu, navštívila naši Česko – litevskou inspektorii. Napřed strávila tři dny na Litvě a poté tři dny v Česku.

Napřed dáme slovo sestře Lině z Litvy: “Institut je misionářský už od svých počátků. Letos slavíme 150 let od první misijní výpravy našich bratří (přesně dnes, 11.11., je ten slavný den – pozn. redakce). Sestry salesiánky se na toto 150. výročí první misijní výpravy sester připravují, padne na rok 2027.  Sestra Rut nás povzbuzuje, abychom hleděly do budoucnosti s nadějí. V atmosféře radosti a otevřenosti jsme se podělily o naše apoštoláty, výzvy i radosti každodenního života. Stále jsme naplněny velkou radostí z blahořečení svaté Marie Troncatti! Její příklad nás zve k salesiánské svatosti, která se buduje malými kroky každý den, abychom byly misionářkami mezi mladými.” Fotky z Litvy naleznete zde.

A teď dáme slovo sestře Janě Svobodové, která nám přiblíží program v Česku: “V prvním listopadovém víkendu se v Praze Karlíně setkaly sestry z celé české inspektorie se sestrou Ruth. Přijela na návštěvu na pozvání naší představené sestry Zdeňky Švédové. Setkání probíhalo ve velmi pokojné a otevřené atmosféře, sr. Ruth sdílela zkušenosti sester z jiných zemí, sester žijících ve válčených konfliktech a také zkušenosti z misií. Součástí dopoledního programu byla možnost jí položit otázky z oblasti jejího působení. Sestry ocenily, že i ona se ptala na zkušenosti z duchovního života a z pastorace. Byla to možnost si společně pojmenovat, z jakých kořenů čerpáme a které nás živí. Sestra Ruth podtrhla také důležitost vnitřního zakotvení v Bohu, když citovala slova papeže Lva o tom, že musíme být nejdřív obydlené uvnitř, abychom mohly jít ven. Její osobnost vyzařovala úctu a pozitivní pohled na každou sestru. Odpolední program byl vytvořen jako nabídka posílení naděje s více možnostmi: film “Co jsme si nikdy neřekly” s následnou diskuzí, modlitba cesty světla za všechny mladé, kteří prožívají beznaději a byla i možnost návštěvy hřbitova s modlitbou za zemřelé. Večer byl věnován tiché adoraci, společné modlitbě nešpor a soutěži na téma “misie”. Nechyběla ani oslava kulatých narozenin ředitelky místní komunity v Praze – Karlíně sestry Heleny Křenkové. Nedělní dopoledne bylo věnováno společné modlitbě a mši svaté v místním kostele sv. Cyrila a Metoděje a také otázkám kybernetické bezpečnosti. Celý víkend byl nesen také tématem naděje a vděčnosti, kterou podpořilo i představení nové knihy o dějinách FMA v naší republice, které sestavily dvě naše sestry – Nika Zímová a Dari Vedrová”. Více foto zde.

Kniha Kazatel nám říká, že všechno má svůj čas. Je čas pracovat, i čas odpočívat. Proto i odpočinek patří k životu sester. Přinášíme tedy pár fotek na pokochání se, jak čtyři sestry z našich dvou komunit (Praha – Karlín a Hradec Králové) strávily tři dny podzimních prázdnin na poutním místě Lomec u Vodňan. Kdo ho neznáte, je to krásné poutní místo v jižních Čechách, obklopené v tuto dobu krásnou podzimní přírodou. A že měly s sebou i auto, mohly se mrknout i o kus dál… Třeba na zámek Hluboká. Obecně sestry na odpočinek vyhledávají převážně přírodu, která působí blahodárně na duši i tělo, poněvadž mají komunity spíše ve velkých městech, kde je přírody pomálu. A tak zveme i vás, naše čtenáře – nebojte se i odpočívat. I tím chválíme Pána 🙂 .

Od neděle 2.11. do středy 5.11. se na různých úrovních konaly oslavy přítomnosti sester salesiánek v Brně – Žabovřeskách. Podívejme se, co sestry připravily pro ostatní a také, co ostatní připravili pro sestry 🙂 .

V neděli 2.11. se konal odpoledne u sester “Den otevřených dveří”. Přišlo cca 50 lidí, měli možnost dát si u sester kávu a nějaké dobroty, prohlédnout si kroniky, zavzpomínat na sestry, které Brnem prošly a také si prohlédnout všechny místnosti v domě, od sklepa až po půdu. Děti měly možnost zahrát si nějaké stolní hry. Ti nejhravější z účastníků využili i herní aktivitu od kostela v Žabovřeskách, kterou sestry připravily. Za odměnu dostali perníčky nebo čaj s citátem nově svatořečené Marie Troncatti. Celé odpoledne bylo moc hezké, plné sdílení a setkání a vděčnosti. A vraťme se ještě k dopoledni. Při nedělní mši svaté se celá komunita sester farníkům představila (protože od letošního roku komunita posílila o novou sestru) a jako gesto vděčnosti za přítomnost a práci dostala každá sestra od mužů z farnosti růži.

V pondělí 3.11. oslavy pokračovaly u bratří salesiánů. Po mši svaté sestry čekala večeře a poté se společně v kapli pomodlili růženec (spolu se slůvkem o Marii Troncatti, nové svaté salesiánce). Můžete si poslechnout nebo se dokonce pomodlit zde 🙂 .

No a ve středu 5.11. se slavilo ve středisku. Ředitel střediska Radek Komínek sestrám daroval krásnou kytici a některé dary. Koho zajímá, co sestry dostaly, můžete se zeptat přímo jich 🙂 .

A tak s vděčností za přítomnost sester vstupujeme do 36. roku jejich působení v Brně – Žabovřeskách.

Možná vás překvapí, co tento svatý má co dočinění se salesiánskou rodinou? V Praze – Karlíně, v domě sester salesiánek, se totiž v přízemí nachází veřejně přístupná kaple sv. Karla Boromejského, kterou využívají jak návštěvníci, tak ubytovaní v domě. Dřív totiž tento dům patřil sestrám boromejkám…  A tak si každoročně tohoto světce připomínáme, tentokrát o den dříve (na vigilii), v pondělí 3.11. v 18:30 při mši svaté. Tu sloužili hned tři kněží z místní farnosti sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně – a úplně náhodou patří do Fraternity svatého Karla Boromejského (FSCB). Po mši svaté následovalo drobné občerstvení pro všechny účastníky mše a večeře pro ty vybrané 🙂 .

Z Plzně se ozývá sestra Dari Vedrová, aby se podělila, jak spolu s ostatními připravila pro děti příměstský tábor během podzimních prázdnin, aby nemusely sedět doma a nudit se. Dáme slovo jí:

“O podzimních prázdninách jsme uspořádali třídenní příměstský tábor na motivy světoznámé knihy Daniela Defoe o Robinsonovi. Celkem nás bylo 15 účastníků a táborem nás provázel animovaný film z ateliérů Jiřího Trnky. Na děti čekaly také různé hry, písničky, soutěže, tvoření, návštěva planetária, procházka na dětské hřiště a různá dobrodružství. Povídali jsme si i o dvou důležitých Robinsonových vlastnostech – odvaze a vytrvalosti. Naším maskotem byl plyšový delfín a jako dárek si každý odnesl penál ve tvaru rybky. Děti vytvořily pěknou partu a tábor se všem moc líbil. Většina se hned ptala, kdy zase bude něco příště.”

Sestry salesiánky v Brně slaví 35 let přítomnosti. Připravily si pro vás malou hru s překvapením 🙂 .

Kdo tedy budete v neděli 2.11. v Brně, neváhejte se odpoledne stavit. Aktivita začíná u kostela v Brně – Žabovřeskách. A kdo dojde až na adresu Maničky 1, sestry se na vás těší a dveře budou otevřené  🙂

Všichni nemohou být přítomni na oslavách v Římě. To však neznamená, že by se oslavy nekonaly i jinde 🙂 . Pojďme se tedy podívat napříč komunitami, jak sestry oslavy uchopily a jak odkaz Marie Troncatti šířily dál… Protože sestra Marie byla svatořečená na misijní neděli a byla misionářkou, často byly oslavy spojeny zvláště s touto misijní nedělí a misijními aktivitami. Ještě dodejme, že k příležitosti oslav sestry nechaly vyrobit dárkové pyramidkové čaje s poselstvím Marie Troncatti. Budete-li ve správný čas na správném místě, třeba budete podarovaní i vy 🙂 .

Plzeň –  sestra Maki Hanáková: “Marii Troncatti jsme si připomněli společně s misijním dnem při mši svaté a též malou oslavou po ní. Nedělní kafe nechybělo a ani misijní jarmark, který u nás ve středisku probíhal celý týden. Na konci mše sestra Dari Vedrová pár slovy vysvětlila, kdo vlastně byla nová svatá.  Mě především oslovuje jako žena vytvářející smíření – atmosféru pokoje. Vnímala jsem vše nějak slavnostně, farníci či “náhodní” návštěvníci byli překvapeni malou pozorností, to je čajem s citátem a připomínkou naší svaté. Radostnou a přívětivou atmosféru si odnáším i do nedělního odpoledne…”

Brno – sestra Majka Kučerová dopoledne prodávala misijní výrobky se spolčem holek před kostelem v Brně – Žabovřeskách. K prodejním výrobkům přispěla svým umem i sestra Maruška Machová, která napekla sušenky Marie Troncatti, které lidé mohli také zakoupit. Odpoledne sestry pozvaly do komunity komunitu sester “Cyrilometodějek”, jelikož sestra Zdíša a sestra Maruška s nimi spolupracují na Cyrilometodějské církevní základní škole. Nechybělo něco dobrého na zub, prohlídka domu a sestry “Cyrilometodějky” si též odnášely jako dárek pyramidkové čaje.

Hradec Králové – zde se slaví na dvě části. Jedna už proběhla. Dáme prostor sestře Evě Liškutínové: “V Komunitě v Hradci Králové jsme oslavili Marii Troncatti při nedělní mši svaté v Kuklenách. Měly jsme kázání, tedy liturgická čtení propojené s jejím životem, a lidem po mši svaté jsme rozdávaly záložky s modlitbou a citátem z jejich dopisů. Mezi sestrami jsme ji oslavily ještě přípitkem, slavnostním jídlem a “kanonizačním” dortem. V pondělí jsme měli děkovnou komunitní mši svatou.” Druhá část oslav je plánovaná na listopad. Sestra Eva pokračuje: “11. 11. plánujeme mši na poděkování za kanonizaci Marie Troncatti spolu se studentkami, dobrodinci a čtyřmi společenstvími salesiánů spolupracovníků z okolí.”

Praha – Kobylisy – zde byla oslava také spojená s misijní nedělí. Sestry po každé mši svaté rozdávaly lidem záložky o sestře Marii a lidé se mohli o ní více dočíst i na plakátcích v kostele. Zároveň se s ní měly možnost seznámit i ženy na sobotní duchovní obnově pro ženy.

Praha – Karlín – sestry tady mají na starosti velké dílo přímo v domě, proto se jejich aktivity zaměřily na návštěvníky domu. V pondělí ráno proběhlo na Církevní střední škole Jana Boska celoškolní slůvko, které žákům přiblížilo sestru Marii. Večer na Domově mládeže proběhla takzvaná seznamka domu, setkání všech, kteří v domě bydlí, což je komunita sester a studentky SŠ, VOŠ a VŠ. Sestra Helena Křenková sestru Marii představila a všichni si nakonec do nastávajících zimních měsíců odnesly – co jiného než – čaje 🙂 

Oslavy svaté Marie Troncatti z první ruky – tedy z Říma, centra všeho dění – se účastnily sestry, které v Římě žijí. Sestra Majka Tkadlecová bydlí přímo v Generálním domě, kde podstatná část oslav probíhala. Sestra Jana Marková v Římě studuje, takže oslavy byly vlastně trochu v rámci studia a byl dostatek času vše prožít a vychutnat. A dokonce na část oslav přijela i naše postulantka Ančí s ostatními postulantkami a sestrami z Turína. Co se tedy vše dělo? To se můžete dočíst z příspěvku od Jany Markové a z fotek, které naleznete zde.

“V pátek vše vypuklo v 17 hodin v Generálním domě. V sále bylo tolik lidí, že se sedělo na schodech a všude, kde se dalo. Jedna obrazovka byla i ve vchodové aule. A co bylo nejvtipnější: sestry z generálního domu, aby uvolnily místo hostům, seděly u sebe na pokoji a dívaly se online 🙂 . Dvouhodinový program byl sestaven z různých příspěvků, slovo měl hlavní představený salesiánů Don Fabio Attard, hlavní představená salesiánek Chiara Cazzuola, také don Pierluigi Cameroni SDB, generální postulátor pro kauzy svatých v rámci Salesiánské rodiny. Přijel i Juwa Bosco, muž, na kterém byl uznán zázrak potřebný k svatořečení Marie Troncatti. Pochází z kmene Shuarů a spolu s ním přijeli i další zástupci tohoto kmene. Program doprovázely písněmi novicky z mezinárodního noviciátu v Castel Gandolfu. Dále byla představena výstava o Marii Troncatti. Následovalo pohoštění s krásnými setkáními. Přijelo 28 provinciálek z celého světa a spousta sester, bratří. Zvláště byl také zastoupen Ekvádor, kde Marie Troncatti působila. Programu se zúčastnilo i 14 biskupů z Ekvádoru, starostové měst, kde Marie Troncatti žila apod. Sama jsem byla překvapená, kolik lidí se sjelo. A velmi mě teda zaujala přítomnost pana Juwa Bosca. Když vidíte muže “bez čtvrtiny hlavy”, jak chodí, mluví a vydává svědectví o svém uzdravení (a nejen tělesném, ale i duchovním), je to velká síla. Na tom se nás shodlo více účastníků.

Sobotní program byl věnovaný mládeži, odpoledne ve čtvrti Cinecitta ve škole našich sester se konal zábavný program, na který se sjela mládež ze Salesiánského hnutí mládeže v Itálii (Movimento giovanile). Nechyběly hry, zamyšlení, slůvko dona Fabia a Matky Chiary. Večer v kostele Dona Boska probíhala modlitební vigilie, kostel byl zcela zaplněn, což bylo moc hezké. Mládež se chce nejen bavit, ale i modlit 🙂 .

Neděle dopoledne patřila svatořečení, náměstí bylo narvané. Prožít dvouhodinou mši s papežem ale předpokládá vstávat už ve 4:15, vystát si frontu na kontroly do Vatikánu, usadit se na svou židličku a pak 3 hodiny čekat do mše 🙂 . U nás v komunitě se říká: Chceš-li dobře vidět a slyšet, zůstaň doma u televize. Chceš-li zážitek, běž na náměstí. A já tentokrát měla obojí. Díky brzkému vstávání jsme se s mými spolusestrami dostaly do prvního sektoru a první řady, takže jsem viděla i to, co ještě nikdy ne (jak se připravují misky s hostiemi na proměnění, jak se distribuují – je to zajímavé 🙂 ). Na mši svaté mě zaujalo, že každý nově prohlášený svatý měl svůj „fanklub“. Je však dobré si připomenout, že svatí jsou darem pro celou církev, nejen pro konkrétní národ či řeholní rodinu. Zvlášť mě oslovila rozmanitost osob, které byly prohlášeny za svaté. Jejich životní příběhy jsou nesmírně pestré a obohacující. Doporučuji se s nimi seznámit. Venezuelané tam měli hned dva svaté, což bylo vidět i z množství poutníků, z množství vlajek a z jejich “radostného křiku”. Až jsem se sama sebe ptala, zda vůbec někdo zůstal doma ve Venezuele 🙂 (určitě naše misionářka sestra Jarka, která tam už několik let působí). Neděle večer opět patřila oslavě v Generálním domě, pomodlili jsme se slavnostní nešpory, odhalili novou ikonu Marie Troncatti, zaplnili žaludky skvělým občerstvením včetně dortu s obrázkem Marie Troncatti a na závěr měli moc hezkou aktivitu – abychom se o svou radost a o poselství Marie Troncatti podělili i s ostatními, vypustili jsme do vzduchu balonky s její podobiznou nafouknutými heliem a s citáty či přáními, která každý účastník připevnil na šňůrku. Kdo balónek jednou najde, aby se mohl seznámit… Tento bod programu se mi opravdu moc líbil, oceňuji velmi ten nápad i provedení, bylo to velmi efektní, jak všechny balónky vzlétaly vzhůru… Vše provázela hymna k Marii Troncatti – moc hezká píseň, poslechnout si můžete zde. 

V pondělí papež na Generální audienci promluvil krátce o všech sedmi nově svatých. Odpoledne nás čekala děkovná závěrečná mše svatá v bazilice svatého Pavla za hradbami, kde jsem měla možnost zpívat (a hrát) ve sboru, jelikož naše komunita spolu s dalšími studentskými komunitami měla hudbu na starosti. Mši svaté předsedal bývalý představený salesiánů don Ángel Fernández Artime, který je nyní pro-prefektem Dikasteria pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života.

Je pravda, že z oslav jsme byli všichni i trochu unavení, přeci jen je to spousta cestování po Římě, také naspaných hodin není mnoho. Ale stálo to za to, prožitek byl velký a teď je ještě třeba vše pořádně vstřebat. A nejde jen o zážitek, ale také, jak se nechat novou svatou inspirovat. A tak si položme každý otázku: Čím může být pro mě Maria Troncatti vzorem? (i když nejsem misionářka v Ekvádoru a třeba – vy čtenáři – ani sestra salesiánka).

Z oslav bylo vytvořeno i dvouminutové video, můžete shlédnout zde.

Měsíc říjen je kromě růžence i měsícem misií. Salesiánská organizace SADBA pořádá v tento měsíc festival dobrovolnictví zvaný Napříč světy. Dobrovolníci, kteří se vrátili se svých (většinou ročních) misií, jsou zváni do škol a farností, vyprávět o své zkušenosti, aby šířili povědomí o misiích a lidská srdce se mohla rozšiřovat. A tak ani sestry salesiánky nelenily a zvaly.

Sestra Maki Hanáková pozvala dobrovolnici Kláru Tylšovou do Církevní ZŠ a SŠ v Plzni, kde působí.  “Klárka Tylšová před čtyřmi lety absolvovala kurz Cagliero. Vyjeli před pár lety spolu s manželem Pavlem, aby sloužili v Zambii. Klárka o tom vypráví s velkým zápalem a také se vždy zmíní o Sadbě a jejím významu a stejně tak se na závěr nezapomene zeptat: Proč být dobrovolníkem? Navštívila studenty v osmé a deváté třídě na ZŠ a též druhý a třetí ročník na SŠ. Na tuhle otázku dostává například tyto odpovědi:

Klárka byla velmi radostná a plná elánu, takže studenti nemohli při výkladu vůbec spát 🙂 a dokonce se vždy na něco ptali. Prožili jsme díky Klárce speciálně hezké odpoledne.”

Další dobrovolnice dorazila do Prahy – Karlína na Domov mládeže při CSŠJB.  Co nám k tomu píše sestra Věrka Gajdůšková, která má Domov mládeže na starosti? “V pondělní večer 13. října nás navštívila v Domově mládeže s poutavým vyprávěním Markéta Vagenknechtová. Protože je misijní měsíc a zároveň máme jako měsíční téma „vděčnost za školu“, obojí téma jsme pěkně skloubily. Dozvěděly jsme se spoustu zajímavostí o indické kultuře, zvycích, dopravě, jídle. Skutečnost, že  partnera vám vybírají rodiče nebo musíte zůstat celý život v jedné kastě, byla pro nás těžko představitelná. Markéta zde učila v salesiánské škole a také působila v odpolední volnočasové oratoři. Zaujala nás mj. skutečnosti, že děti začínají den národní hymnou, na slovo poslouchají učitele, sedí na zemi a nosí uniformy. Mohly jsme si také vyzkoušet místní pestré oblečení, které zvýrazňuje krásu ženské osobnosti.” 

Jen týden po duchovní obnově pro ženy v Hradci Králové se uskutečnila další duchovní obnova, taktéž pro ženy, tentokrát v Praze.

“Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsme tě tvým jménem, jsi můj.” Iz 43, 1

Do tohoto verše z proroka Izaiáše se dá shrnout poselství a povzbuzení, které jsme si dopřály při duchovní obnově pro ženy v sobotu 18. října v kostele u Terezičky v Kobylisích. Obnovu pořádá místní komunita sester salesiánek ve spolupráci s dalšími ženami z farnosti. Měly jsme možnost vstoupit do ticha, nechat na sobě spočinout Boží laskavý pohled, společně se modlit, vzájemně se za sebe přimlouvat, slavit eucharistii i adorovat. Došlo také na sdílení ve skupinkách: sdílely jsme jak naši zkušenost s Bohem, tak také do společné modlitby vložily těžkosti a boje každé z nás. Děkujeme Bohu a všem účastnicím za tento společný čas.