FMA – DCERY PANNY MARIE POMOCNICE

Přijměte pozvání do Hradce na oslavy 30 let tamního díla sester salesiánek. Kdo nepřijede, podpořte setkání modlitbou. Děkujeme!

Více info na plakátku a potom si zde můžete přečíst, jak vše proběhlo 🙂

O víkendu 2. – 4. června 2023 se na Slovensku v Donovalech uskutečnilo setkání českých a slovenských ředitelek komunit. Poprosili jsme Helenu Křenkovou, ředitelku komunity z Prahy Karlína, aby nám setkání přiblížila:

“Programem sobotního dopoledne nás provázel dominikán P. Mannes Stanislav Marušák OP a sestra dominikánka Karola Mária Dravecká OP. Přednáška o tajemství Vtělení a Božího průlomu do každodenního života člověka vycházela ze starobylého obrazu Mascarella, nejstaršího vyobrazení sv. Dominika a jeho bratří. Toto znázornění komunity shromážděné kolem stolu nás postupně vedlo k zamyšlení nad společenstvím, pohostinností Boha i člověka až k tajemství Eucharistie.

Odpoledne se některé z nás nechaly vylákat nádhernou přírodou Nízkých Tater a neméně krásným počasím alespoň na pár hodin do hor, takže nechyběl výstup na Novou holu a Zvolen, z něhož byl díky jasnému počasí úžasný kruhový rozhled. Při návratu jsme pak mohly zjistit, že to, co je na mapě vyznačeno jako cyklostezka, nemusí být schůdné ani pěšky, ba dokonce nemusí v terénu vůbec existovat 🙂

V dalším programu nechyběl prostor pro sdílení zkušeností z komunit, pro nejrůznější praktické informace a večer také pro společnou zábavu.

Podobná setkání jsou pro nás dobrou příležitostí se navzájem poznat, sdílet zkušenosti z komunit a také se inspirovat u našich sousedů.”

Děkujeme sestře Heleně a jen dodáme, že příští rok toto setkání bude hostit zase Česká Republika 🙂

Součástí našeho domu v Karlíně (Vítkova 12, Praha) je nádherná kaple, zasvěcená sv. Karlu Boromejskému. Mnoho lidí o ní neví. Konají se zde pravidelně mše jednou týdně ve čtvrtek ve školní rok a nepravidelně i častěji. Využívají ji k modlitbě rodiče, děti ze školky, zaměstnanci, mládež ze školy a intru zde mívá občas nějaké ranní slůvko či jiný program. Holky vysokoškolačky mají kapli kůru v rámci svého ubytování. Kaple je otevřená v době fungující vrátnice, takže každý den od 7 do 18 hodin.

Již několikátý rok se sestry zapojují do akce “Noc kostelů”. Bylo tomu tak i letos a my děkujeme sestře Marušce Vavříkové, která se s námi podělila o zážitky z letošní Noci kostelů.

“V pátek 2. června jsme – jako každý rok – otevřely kapli sv. Karla Boromejského, která se nachází v našem domě v Karlíně, aby si ji v rámci Noci kostelů mohli přijít prohlédnout nejrůznější návštěvníci. Letos přišlo téměř sto lidí, což je o polovinu víc než v loňském roce. I tak to není žádné velké množství, ale stojí to za to – většina lidí se u nás usmívala, kdosi tam i povídal, že: “Tady je to takové rodinné, cítím se tu dobře!”, což nás jako salesiánky vlastně moc potěšilo, že rodinný duch (jedna z charakteristik našeho charismatu) se dá vycítit i na Noci kostelů. V programu jsme měli nešpory, komentovanou prohlídku a na závěr modlitbu s písněmi chval, většina návštěvníků však přišla v dobu mimo program. Někteří vzpomínali, že do tohoto domu chodili kdysi do školky, někteří žasli, že chodí každý den okolo, a netušili, jaký klenot je tady za zdí, někteří naši kapli vyhledali, protože ve velkých kostelech už mnohokrát byli, tak chtěli vidět něco, co ještě neviděli… Snad jim to přineslo trochu radosti do života a myslím, že mohli potkat sympatickou tvář církve…”

Děkujeme sestře Marušce i dalším sestrám, které večer byly k dispozici, aby se návštěvníků ujaly. A my věříme, že v nich Hospodin konal neviditelné dílo milosti!

V Plzeňské diecézi, která letos slavila 30. výročí svého založení, máme jednu naši komunitu. Zeptali jsme se tedy sestry Hanky Koudelkové z tamní komunity, jak s diecézí oslavovala.

“Naše diecéze letos slaví 30 let od svého založení, a tak bych se s vámi ráda podělila o několik myšlenek, které při slavnostní mši sv. nám nabídl otec biskup František Radkovský.
Shrnul 30 let diecéze do 3 slov. Vděčnost, jedinečnost a naděje.
Vděčnost rozebral ve 3 rovinách:
1. začátek diecéze proběhl ve velikém pokoji po již předchozích snahách založit biskupství, avšak s velkými překážkami.
2. vděčnost v uzdravujících se v česko-německých vztazích
3. vděčnost v nejrůznějších projevech nového života v diecézi –  cituji: “od tlidí, kteří si víru i na zdejším „duchovním úhoru“ zachovali, jež se v minulosti nebáli víru vyznávat a praktikovat i přes překážky, které ateistický režim kladl. Dovedli víru předávat i dál a vytvářet skupiny věřících, kteří se vzájemně podporovali. Tyto skupiny, často patřící k různým novým hnutím a společenstvím, pak v naší diecézi působily i po jejím vzniku a povzbuzení i podporu přinášejí nadále. Totéž pak lze říct i o působení řeholních komunit a mnohých kněží ze zahraničí. Důvodem k vděčnosti je pro mě také to, že jsem mohl v naší diecézi osobně doprovázet vznik a rozvoj charitních služeb, církevního školství, hospicového hnutí či centra mládeže. K tomu všemu se druží naše velká vděčnost za vytrvalou službu kněží, jáhnů a ostatních pastoračních spolupracovníků i spolupracovnic při věrném doprovázení farností či hledání nových cest v pastoraci a evangelizaci.”

Jedinečnost:
– Naše diecéze je jedinečná především tím, že je v ní málo věřících
– Naše diecéze je jedinečná i způsobem spolupráce se samosprávami při péči o kostely (podařilo se spoustu kostelů převést na obce či jiné spolky)
– hlad po Bohu tam, kde vymizela tradiční zbožnost

Naděje
cituji: “I my jsme na cestě naší diecéze do nejisté budoucnosti zváni k nové důvěryplné naději, do které můžeme vstoupit skrze navracení se ke své první lásce k Ježíši a k původnímu poslání každého křesťana být Ježíšovým svědkem. To, že tato cesta často nebude vypadat podle našich představ, je jisté. Ale jisté je i to, že na ní nebudeme sami a že Ježíš nenechá bez pomoci ani naši diecézi.”

31. 5. ,na výroční den Plzeňské madony, otec biskup Tomáš Holub uděluje vyznamenání různým osobnostem z církevního a politického života. Letos se rozhodl vyznamenat jednoho člověka – otce biskupa Františka Radkovského. Celá katedrála povstala a byl  několikaminutový potlesk…”

Děkujeme sestře Hance za zprávy a přejeme naší komunitě v této krásné, vděčné, jedinečné a nadějné diecézi, aby sloužily všem, ke kterým je Pán pošle.

Na konci školního roku mívá každá naše komunita tzv. svátek vděčnosti, čas, kdy děkujeme zodpovědné za komunitu a zároveň sobě navzájem i Pánu Bohu za vše dobré, co jsme prožily, i za to těžké, že nás to třeba zase posunulo dál 🙂

Letos zahájila termínově Karlínská komunita, která slavila již poslední květnový víkend. Poslechněme, co nám k tomu říká sestra Jana:

“Letos jsme jely na krásné poutní místo Hrádek u Vlašimi. Pro naši rozmanitou jedenáctičlennou komunitu je to místo jak vyšité. Pohodlné, dojezdné, v přírodě. Některé z nás v pátek večer využily auta, jiné vlak a kolo. Rozhodně večer už jsme všechny seděly v jídelně a po večeři a nešporách vzpomínaly u fotek na vše, co jsme letos zažily.

Sobotní dopoledne patřilo duchovní obnově, měly jsme k dispozici kostel a nádhernou přírodu. Tak se každá z nás mohla setkat nějak s Hospodinem a nechat se občerstvit. Po obědě jsme se vydaly do nedaleké Vlašimi. Většina po modré turistické značce kolem řeky Blanice, některé z nás autem, které bylo ve Vlašimi rychleji, proto jsme ještě stihly návštěvu ParaZOO , malé zologické zahrady pro nemocná zvířata v centru Vlašimi. Společně jsme si pak celá komunita došly do vyhlášené Vlašimské cukrárny na zákusek, pokračovaly jsme růžencem ve Vlašimském parku a zakončily mší svatou v kostele sv. Jiljí ve Vlašimi. Protože další den jsme slavily Seslání Ducha svatého, večer jsme strávily na Hrádku v kostele při vigilii, očekávajíc Dary Ducha svatého, vyprošujíc je pro sebe i pro všechny, které nosíme v srdci.

Neděle nabízela opět nádherné slunné počasí. Spolu s farností jsme se zúčastnily prvního svatého přijímání pěti místních dětí. Poté jsme měly moment vděčnosti – každá mohla sdílet, čeho si na tomto roce váží. Následně jsme vyjádřily vděčnost naší ředitelce Helence Křenkové. Rozdaly jsme si malé dárky a zakončily skvělým obědem – pizzou.

Děkujeme Pánu za tento víkend i za celý rok a těšíme se na další Jeho dary, které budeme objevovat.”

Naše sestra Danka Fučíková, momentálně v komunitě v Hradci Králové, měla úžasnou možnost nakouknout pod pokličku Finského školství. Jak hodnotí svou několikadenní zkušenost se můžete dočíst zde 🙂

“Ve dnech 4.-9.5. 2023 jsem měla možnost zúčastnit se studijního programu projektu “Erasmus plus” zaměřeného na finský vzdělávací systém. V severofinském městě Oulu byl pro nás připraven pestrý program, který zahrnoval exkurze do všech typů škol (od základních, přes gymnázia, střední odborné školy a umělecké vzdělávání až po univerzitu)  a dále volnočasových zařízení. Měli jsme možnost nahlédnout do vyučovacích hodin a porovnávat s finskými pedagogy shody a rozdíly v našich vzdělávacích systémech i metodách. Celý pobyt byl velmi obohacující a inspirativní.”

Ještě dodáme, že skupina byla tvořená Čechy a Slováky, takže se rozvíjely i naše sousedské vztahy. Nutná byla samozřejmě znalost angličtiny, což Danka bravurně zvládla. Jsme vděčné za nabídku, která doputovala až k nám, i za to, jak se jí Danka zhostila 🙂

Dnes, 24.5., je slavnost Panny Marie Pomocnice. Nezapomeňme dnes pobýt chvíli s Pannou Marií a oslavovat Boha za její život a její pomoc jak v dějinách církve, tak i v našich životech.

Don Bosko a celá salesiánská rodina Pannu Marii Pomocnici velmi ctí. A co víc, my, Dcery Panny Marie Pomocnice, jsme živým pomníkem Don Boskovy vděčnosti Panně Marii.

Maria, žena poslední hodiny

Tak jako je Maria s námi v každém okamžiku našeho života, bude s námi i v okamžiku naší smrti, jak ji prosíme na závěr každého zdrávasu. V těchto chvílích se na ni obraťme, podejme ji svou ruku, aby nám pomohla vstát a běžet vstříc jejímu synu, Pánu našeho života.

Maria, žena dnešních dní

Maria prožívá svůj život jako dar, je ženou každé doby, včetně té naší. Je vždy aktuální, nikdy nezestárne a nikdy nevyjde z módy. Můžeme si ji vždy představit vedle nás v našich zkouškách, utrpeních a úzkostech. Protože je vytrpěla, je nyní naší účinnou pomocí a podporou.

Maria, žena ticha

Maria, žena plně usebrána v Bohu, ale nikdy vzdálená od lidí, od jejich životů a příběhů. Mlčí, protože je v trvalém naslouchání a přijímání Slova Božího a slovům lidí. Její mlčení jí umožňuje naslouchat a rozlišovat, rozpoznat mezi mnoha slovy to, na kterém skutečně záleží.