Brněnská “Salokeška”

Brněnská “Salokeška”

Chcete se zapojit do zajímavé a dobrodružné aktivity?

Připravily jsme pro vás výroční Salokešku. Slavíme totiž 40. výroční přítomnosti sester salesiánek v České republice. Přidejte se k nám.

Načtěte si QR kód a zjistěte souřadnice místa, kde se Salokeška nachází. Na toto místo se dostanete i po žluté turistické značce ze Šlapanic nebo z Mohyly míru.

Ze Salokešky si můžete vzít malý dáreček, ale čeká na vás ještě jeden dobrovolný úkol:

  • Načtěte QR kód ukrytý v Salokešce
  • Vyplňte údaje
  • Zašlete fotku s předmětem ukrytým v Salokešce

Ze zaslaných fotek vytvoříme webovou nástěnku a v úterý 8. 12. 2020 na slavnost Panny Marie Neposkvrněné, patronky naší Česko – Litevské inspektorie, proběhne slosování. První tři výherci obdrží atraktivní odměny.

Bližší informace najdete na plakátku.

Těšíme se na vás.
Sestry salesiánky Brno Žabovřesky

 

Tato Salokeška není součástí oblíbené hry geocashing.

Krátká adventní zamyšlení

Krátká adventní zamyšlení

Milí přátelé,

nabízíme vám krátká zamyšlení na 4 adventní neděle. Zamyšlení vychází z liturgických textů každé neděle a budou nás provázet sestry z Hradce Králové. Zde nabízíme krátký úvod, další díly zde budete moci najít vždy nejpozději v sobotu večer před tou konkrétní nedělí.

Přejeme vám pokojný čas v tomto nepokojném období.

Adventní zamyšlení – úvod.

 

Setkání juniorek

Setkání juniorek

O víkendu 12.-14.11. se konalo první setkání juniorek tento rok. Juniorky jsou sestry, které mají zatím časné sliby a připravují se na věčné. V naší Inspektorii CEL máme dvě, Verču a Janu. O zážitky z Lipin se s námi podělí sestra Jana.

“Na víkend na Lipiny, krásnou chalupu, jež nám každoročně velkoryse půjčuje salesián spolupracovník Jenda Koláčný,  jsme se obě juniorky těšily: že se zas po delší době uvidíme, popovídáme, něco nového dozvíme… Víkend naše požadavky a touhy zcela uspokojil. Většinu času jsme byly ve čtyřech, kromě nás dvou zde byla ještě naše provinciálka Zdeňka a sestra Danka, zodpovědná za formaci. Po večerech se karbaničilo, přes den jsme se modlily, byl čas na vycházku, sdílení, vaření i na dvě formační přednášky, které pro nás připravily zkušenější sestry. Oba dny jsme zavítaly do vesnických kostelíků v okolí na mši svatou a podpořily svou účastí místní věřící. Společnost nám dělalo bezpočet srnek, které před námi stále prchaly a užily jsme si i pravého pošmourného a mlhavého podzimu. Děkujeme za setkání a těšíme se na lednové, které, dá-li Pán, bude interjuniorální, což znamená, že se v Hradci sejdeme i s juniorkami z jiných řeholí.”

Svatý Martin ve školce

Svatý Martin ve školce

Do církevní mateřské školky Laura v Praze – Karlíně včera dorazil svatý Martin. A děti si spolu s ním, žebrákem a paními učitelkami připravili pro rodiče představení plné písniček a scének o životě svatého Martina. Po vystoupení na hřišti školy pokračoval program průvodem s vlastnoručně vyrobenými lucerničkami až ke kostelu sv. Cyrila a Metoděje. Celý program se nesl v radostné atmosféře, tak děkujeme všem, kteří se zúčastnili, ať už modlitbou, přípravou programu nebo nadšeným tleskáním.

Zážitky z CSSA v Sebranicích

Zážitky z CSSA v Sebranicích

Přinášíme svědectví Plzeňských animátorů, kteří se se sestrou Verčou vypravili na Celostátní setkání salesiánských animátorů.

“O víkendu 5. – 7.11. proběhlo celostátní setkání salesiánských animátorů v Sebranicích. Zúčastnili se ho animátoři ze salesiánských středisek z různých koutů České republiky. Tématem letošního setkání bylo “Jedeme v tom spolu!”. Společně jsme odkrývali tajemství Sebranic, užívali si skvělé hry, sdíleli chvíle modlitby a především poznávali ostatní animátory a vytvářeli nová přátelství. Součástí programu setkání byla také povzbudivá přednáška Pavla Fischera a různé zajímavé workshopy. Díky obrovskému nasazení organizačního týmu a všem ze Sebranic byl pro nás tento víkend krásným zážitkem. V průběhu celého setkání panovala radostná atmosféra, kterou jsme si odvezli jako dar do dalších dní. Protože ať už se děje cokoli, jedeme v tom spolu!”

Terka Kauerová, animátorka SHM Klub Plzeň, z.s.

Ještě dodáváme, že setkání se účastnila také proviciálka Zdeňka Švédová, která měla pro mladé sobotní slůvko na dobrou noc, sestra Majka přijela s mladými z Brna Žabovřesk a sestra Jana byla součástí organizačního týmu. Jsme vděční za to, kolik salesiánů, salesiánek i mladých se sjelo do této malé vesnice uprostřed republiky a co vše nám Pán dal zažít. Děkujeme za modlitby!

Zdeňka Švédová o 24. GK a návštěvě papeže

Zdeňka Švédová o 24. GK a návštěvě papeže

Přinášíme vám rozhovor se Zdeňkou Švédovou, naší provinční představenou, která se minulý týden vrátila z 24. Generální kapituly v Římě. 

1. Zdeňko, na začátku tvé služby provinční představené ses zúčastnila 24.generalni kapituly sester salesiánek v Římě. Co tě tam nejvíc oslovilo, co si ty osobně odnášíš?

Velkou zkušenost církve a mezinárodního řeholního institutu. Sejít se v době pandemie s lidmi z 90 zemí světa je samo o sobě dost zázrak. Na kapitulu nakonec přijely všechny účastnice a některé přes velmi obtížná vyjednávání, omezené možnosti cestování a absolvování zdravotních a karanténních procedur, což pro všechny mimoevropské znamenalo desetidenní pobyt na samotce v zařízení pro karanténu. Takže dostat se na kapitulu, znamenalo překonat nemálo překážek. To možná napomohlo tomu, že společenství, které se vytvořilo, bylo velmi radostné, svobodné a spontánní, i když nás bylo hodně, celkem 172.

Generální kapitula má, mimo jiné, za úkol zvolit nové vedení, tedy hlavní představenou a její radu. Není to snadný úkol, protože všichni máme dost omezené poznání jak institutu, tak možných kandidátek. Celý proces je proto provázený modlitbou, nasloucháním Duchu Svatému a učí vás svěřit se ve velké víře jeho vedení, jednak v tom, komu dáte svůj hlas a jednak těm zvoleným, když takovou službu přijímají. Právě z této události si odnáším nevšední zkušenost naprosto průhledného, korektního, velmi klidného a velmi vážného průběhu voleb, kde jsem nezaznamenala žádné manipulace, loby, nezdravé dynamiky a kde vše probíhalo před vašima očima psaním jména na lístek s razítkem a počítáním hlasů přímo v kapitulní aule. Velmi se mi také líbilo, že byl prostor pro zjištění informací o možných kandidátkách, ale i v těchto rozhovorech byla zachována velká úcta ke každé osobě, takže jsem se dozvěděla, zda dotyčná osoba, která kandidátku zná, ji vidí jako vhodnou nebo nevhodnou, ale nekolovaly žádné drby. Je to pro mě povzbuzením, že navzdory naší křehkosti a zraněnosti můžeme vytvářet hezká lidská společenství, kde je úcta ke každému člověku, žije se radostně a spontánně, i když se dělají vážná rozhodnutí. Máme k dispozici Ducha Svatého, takže si to můžeme dovolit.

 

Na GK se schází zástupkyně z mnoha zemí světa. V čem se vaše  inspektorie liší od ostatních a v čem se shoduje?

To, co nás spojuje je rozhodně společné charisma. Každá z nás nějak ve svém životě rozlišila, že ji Bůh volá k tomu, aby se podílela na daru, který Bůh dal církvi napřed skrze Dona Boska a Marii Dominiku Mazzarellovou, a dnes skrze každou z nás. Je to rozhodně dobrý a pevný základ, a čím víc je autentický, živý a žitý, tím větší rozmanitost unese. Dokáže se vtělit do všech možných kulturních i zeměpisných realit a s velkou tvořivostí utváří nové a rozmanité formy komunit děl. Společné máme to, že žijeme, modlíme se a hospodaříme společně v komunitách, skládáme slib chudoby, čistoty a poslušnosti, a to za účelem pomáhat mladým ke spáse. A toto se děje ve velkých městech i malých vesnicích, chudých i bohatých částech světa, ve školkách i na universitách. Chodíme v civilu v hábitu, v sárí, v afrických pestrobarevných látkách i ve vietnamských tunikách. Právě tato rozmanitost a přítomnost v různých částech světa dává docela dobré možnosti, jak z bohatých zemí, dostat pomoc do těch nebohatých.

Naše česko-litevská inspektorie je velmi malou, ale velmi zajímavou realitou. První české sestry odjely na formaci do Itálie a potom se díky totalitě nemohly vrátit, jiné nemohly odjet, ale žili u nás své zasvěcení tajně a tedy bez komunity. O to, abychom u nás existovaly, se postarali salesiáni, a tak k nám nepřijely žádné misionářky, jak se běžně děje jinde ve světě. Po pádu železné opony jsme tu najedou byly v pěti komunitách, bez zkušeností, bez řádné formace. Začaly noviciáty v Itálii, sžívání v komunitách a zakládání děl. Tehdy jsme neměly ani páru o tom, jak to dělat. Najednou se připojíme k tomu institutu, který existuje přes sto let a je v celém světě. Nikdy bychom něco takového neuměly vymyslet.

 

Jaké bylo hlavní téma 24.GK? Bylo nějak průlomové? Došly jste k závěrům, které mohou ovlivnit život sester v naši inspektorii?

Naše téma bylo: Udělejte všechno, co vám řekne. (Jn 2,5). “Být komunitami, které předávají život tady a teď.” Pandemie způsobila, že kapitula se uskutečnila s ročním zpožděním, a ten rok nám posloužil k tomu, abychom dost promyslely ono tady a teď. Závěry máme velmi jednoduché a v duchu dokumentů papeže Františka.

1) Svědčit společně o kráse povolání a nechat se formovat konkrétní realitou.

2) Žít synodálně, což znamená utvářet nové a funkční struktury spolupráce a řízení.

3) Naslouchat nářku chudých a země a rozhodovat se v duchu integrální ekologie. (tedy přemýšlet o sobě jako o součásti celku a o zemi jako o našem společném domově)

Závěry jsou to velmi obecné, ale jinak to v naší rozmanitosti nejde, každá konkrétní realita pak musí hledat své vlastní vyjádření. Jak to ovlivní nás, zatím nevím, doufám, že pozitivně:)!

 

Posláním sester je starost o výchovu a vzdělání děti a mladých lidi, zvláště těch na okraji, chudých. Hovořili jste o tomto poslání v kontextu dnešní doby, v kontextu současné situace celé společnosti? Která základní témata se nejvíce opakovala, ozývala?

Vlastně jsme nehovořili o ničem jiném. Pro dnešní dobu jsme nějak identifikovaly takové dva postoje, které se nám objevovaly pořád dokola. Být přítomné a naslouchat. Být přítomné znamená přesně to “být tady a teď”, v jakékoli lidské realitě. Každá naše lidská realita je spojená také s ostatními lidmi a celou naší planetou. Naslouchat a slyšet, moji spolusetru, mého kolegu, mladé, staré, přátele i nepřátele, ne si o nich číst nebo promítat obrázky, ale slyšet je, což může také znamenat: ptát se, zajímat se, vyjít k nim, hledat způsob jak, někdy dlouho a trpělivě.

 

Jaký způsobem se závěry 24. GK projeví v konkrétních zemích, inspektoriích? Jakým způsobem je předáte a uvedete do praxe konkrétně v Česko-litevské inspektorii?

Těžko říct, jak se to projeví. Generální kapitula skončila, ale neskončil proces, který je živý, neuchopitelný, ale zároveň otevřený a je možné se na něm podílet. Změny, uvedení do praxe jsou závislé na každé z nás. Celé naše povolání je pozvání Boha dané člověku, aby se podílel na jeho díle. Toto je jedno malé pozvání, v rámci celoživotního povolání, ke společnému žití toho, co dnes vnímáme. Takže budeme s Maruškou Vavříkovou (delegátka za Českou Republiku) vyprávět, co jsme viděly, slyšely a zažily a společně se sestrami, našimi spolupracovníky, mladými, salesiány, rodinami hledat a pozorovat, co to přinese a co to s námi udělá.

Na konci GK vás překvapil sám papež František! Jak k tomu došlo a co si z tohoto setkání odnášíš pro sebe a pro sestry vaši inspektorie?

Papež František je poněkud výjimečný tím, že dělá to, co říká a to i v postavení papeže. Prostě jsme u něho měly naplánovanou audienci se vší parádou: Pojedeme do Vatikánu asi čtyřmi autobusy, projdeme kontrolou, uděláme testy na covid, atd. Nebo to jde jednodušeji: když se to nebude vědět, aby se nikde nezačali srocovat lidi, protože to se musí hlásit předem na úřady a policii, může přijet on jedním autem. Je to ekonomické, ekologické a hlavně rozumné. Proč by to tak nemělo být? Ještě to domluvil s naší představenou tak, že nám řekli, že audience se nemůže konat, ale že se s námi setká prostřednictvím videoposelství. Takže jsme seděly v kapitulní aule a čekaly na video z Vatikánu. Najednou se otevřely  dveře, vstoupil František a řekl: “Tak vám nesu to slíbené video.” Byl spontánní, lidský, vtipný, ale vůbec nás nešetřil. V tom, co píše a říká, má velmi jednoduchý přístup k člověku, každý je pro něho napřed člověk hodný úcty a lásky. Teprve potom je kněz, muslim, chudý, bohatý, politik, homosexuál nebo rozvedený, věřící i nevěřící, hříšník i člověk příkladného života. Je mnoho skutečností, které nás mohou jako lidi rozdělovat. To, co nás ale spojuje a nelze se tomu jakkoliv vyhnout, je skutečnost, že jsme rovnocenní lidé.

Někteří lidé papeže kritizují a mají ho za populistu, k tomu ale pronáší dost nepopulistické požadavky. Nám například řekl, že nesmíme staré sestry umisťovat do oddělených komunit. Potřebují žít s mladými a mladí se potřebují naučit pečovat o staré, potřebují umět mít dědečky a babičky, jsou nositeli věrnosti, zpytujte svědomí, jak se umíte starat o staré.  Pokud se vyhýbáme společnému soužití různých generací, ničíme rodinu. Pak nás varoval před zesvětštěním našeho života. Doslova: Světský duch dnes přijde do vaší komunity jako dobře vychovaný, zazvoní, pozdraví, chová se velmi zdvořile, ovládne vás tak, že místo Bohu zasvěcených, tedy Bohu pro jeho dílo ochotných osob, budete komunita starých panen, které místo radostné služby druhým, budou řešit spory mezi sebou způsobem dobře vychovaných slečinek. Byl v tom dost naléhavý a myslím, že v lecčems se trefil. Dále už jen velmi stručně, vybízel nás, abychom ve věrnosti vlastnímu charismatu pracovali společně s ostatními, abychom uměly být něžné a naslouchali trpělivě a abychom se za něho modlili, protože dělat papeže není lehké, i když je to zábavné. Potom nás každou osobně pozdravil a nakonec si přál potkat se s komunitou i laickým personálem generálního domu.

Rozhovor se Zdeňkou vedla Marie Kučerová, FMA

 

Papež překvapil salesiánky na GK!

Papež překvapil salesiánky na GK!

Být papežem není lehké, i když je to zábavné!

V programu naší generální kapituly byla naplánovaná také audience u papeže Františka. Včera večer nám matka Chiara sdělila, že papež nemůže přijet, ale pošle nám pozdrav a bude to videonahrávka, tak ať jsme připravené, protože se přesně neví, kdy to nastane. V 10:00 jsme se shromáždily v naší kapitulní síni, matka Chiara nám přečetla řeč, kterou měla připravenou na audienci, a čekaly jsme, až se ozve Vatikán, že si pustíme ono videoposelství. Začaly jsme se modlit růženec. Po prvním desátku se otevřely dveře, vešla matka Yvonne a za ní sám papež František. 170 salesiánek umí udělat opravdu hlučné přivítání, což papež František náležitě ocenil pochvalným „správný salesiánský rachot“ (chiasso). Potom upozornil matku Yvonne, že musí ke zpovědi, protože nám od včerejška lhala (nejvíc totiž tvrdila, že rozhodně nemůže přijet). Byl velmi spontánní a vtipný. Je neobyčejně lidský, bezprostřední, chtěl osobně pozdravit každou z nás a chtěl potkat i komunitu generálního domu. Má rozsáhlou ochranku, ale moc je neposlouchá. Později nám matka Chiara řekla, že to bylo jeho přání přijet k nám a překvapit nás. Donesl nám nějaké dárky a prosil o modlitbu doslova: „Modlete se za mě, protože víte, být papežem není jednoduché. Je to sice velmi zábavné, ale není to jednoduché.“  Užít si ho u nás bylo opravdu nevšední, dost rodinné a v mnohém mimo protokol. Fotí se, když někdo chce, objímá se se sestrami jižní Ameriky, nechá na sebe věšet různé etnické věci z celého světa. Mně a Marušce při osobním pozdravu říkal, ať se modlíme, že jsou v procesu rozlišování našeho nového arcibiskupa.

Co nám řekl:

  • Nejhorší, co vás může potkat, je duchovní zesvětštění. Zlý duch přichází jako dobře vychovaný a způsobný a udělá z řeholnic staré panny. Dejte si na to pozor. Místo toho, abyste byly zasvěcené Bohu, se staráte o spory, které máte mezi sebou. Je strašné potkat rozčílené řeholnice, jako by si ráno místo mléka daly ocet.
  • Buďte věrné svému charismatu, ale nebuďte samy. Spolupracujte s jinými kongregacemi, ale ne proto, že utíkáte z té vaší.
  • Mějte v komunitách staré sestry a učte mladé, aby se o ně staraly. Možná, že některá stará sestra je trochu neurotická, ale to nevadí. Mladí se musí naučit mít babičky a starat se o ně. Nedávejte staré sestry stranou.

napsala Zdeňka Švédová, provinční představená FMA

Jaké hábity se dají potkat na generální kapitule

Jaké hábity se dají potkat na generální kapitule

Jsme různé a vidí se to i na oblečení, aneb jaké hábity se dají potkat na generální kapitule

Z kapituly poslední týden zdraví sestra Maruška a posílá  zprávy.

“Jeden z prvních dojmů, který jsme tady na kapitule měly, byla světovost naší kongregace, která se projevuje mj. i barvou pleti a oblečením. Proto jsem několik sester požádala o možnost je vyfotit – což tedy chtěly se mnou – a dovoluji si připojit, jak své oblečení komentovaly.
Sestry z Indie, které v tuto chvíli tvoří asi 12% všech našich sester, chodí částečně v našem hábitu (bílém nebo šedém) a částečně v sárí. Tato barva sárí, jakási oranžovohnědá, je považována za indický řeholní oděv, a nosí ho sestry různých kongregací. Takže salesiánky jsou pak k poznání jen podle kříže. Současné poměry v Indii upřednostňují hinduisty a někdy se tam křesťanům dává najevo, že do Indie nepatří. Volbou tohoto řeholního oděvu sestry vyjadřují, že jsou součástí indického lidu, že nejsou žádným cizorodým prvkem v Indii. Však křesťanství do Indie přinesl už apoštol Tomáš, tudíž tam má opravdu dvoutisíciletou tradici. Sestra uprostřed je z Afriky, v bílém salesiánském hábitu.
Na další fotografii jsou naše sestry z Konga ve své slavnostní uniformě. I tady sestry asi před 30 roky udělaly volbu, že se budou oblékat jako místní ženy. To obnáší mimo jiné, že mají kolem pasu omotaný takový pevnější kus látky, který je symbolem mateřství: matky do něj balí děti, nebo v něm děti nosí, v případě deště si ho mohou dát přes hlavu a proti dešti se chránit, prostě dá se použít na mnoho věcí. Sestry tím vyjadřují, že chtějí být duchovními matkami, těmi, které podporují život v jeho nejrůznějších rozměrech (nasycením hladových, výchovou a vzděláním, evangelizací…). Nicméně asi není na trhu vždycky stejná látka, tak kromě tohoto slavnostního oblečení mají ještě další vzory, většinou do modra, a jeden tady měly i žlutohnědý. Snaží se prý v komunitě domluvit, aby každý den byly aspoň ve stejném. Jiná sestra z Afriky (i když misionářka původem z Evropy) ovšem říká, že normální salesiánský hábit je lepší na běhání za mládeží než tato dlouhá úzká sukně. Ale domorodci si asi poradí!”

Generální rada FMA je kompletní

Generální rada FMA je kompletní

Volby na generální kapitule v Římě pokračovaly po zvolení generální představené matky Chiary Cazzuoly a generální vikářky sestry Chary García volbou dalších rádkyň až do soboty 9. října 2021.

Rádkyní pro formaci byla zvolena sestra Nilza Fátima de Moraes (čte se to Moraeš). Pochází z Brazílie, kde předtím, než se stala inspektorkou, měla také na starost formaci v inspektorii. Říká, že formace je pro ni srdeční záležitost.

 

 

Rádkyní pro pastoraci byla znovu zvolena sestra Runita Borja (čte se to Borcha), původem z Filipín, která tento úkol měla už v minulém období, tehdy do něj ale byla jmenována jako náhrada, když zvolená rádkyně nemohla úkol zastávat. Opětovné zvolení vnímám jako vyjádření uznání, že oddělení pastorace fungovalo v poslední době dost dobře.

 

Rádkyní pro salesiánskou rodinu se stala sestra Leslie Sandigo, která pochází z Nikaraguy, více let spolupracovala s dosavadní rádkyní pro salesiánskou rodinu Marií Luisou Mirandou, ale v posledních časech měla na starosti Projekt Mornese (pobyty v Mornese pro prohloubení naší spirituality). Leslie nebyla členkou kapituly, ale už se k nám připojila, což pro ni znamenalo skutečně zásadní přehodnocení všech plánů, která na říjen měla.

 

Rádkyní pro misie je sestra Ruth del Pilar Mora, původem z Kolumbie, nyní misionářka v Africe – v Keni a Súdánu. Myslím, že je to velmi schopná žena s širokým rozhledem a velkým misionářským srdcem.

 

 

 

Rádkyní pro sociální komunikaci je sestra Maria Ausilia de Siena, Italka, dosud inspektorka v Neapoli, tedy také inspektorka naší Miki. V oblasti komunikace má rozhled, přestože původně vystudovala hru na klavír.

 

 

Generální ekonomkou se stala Ena Veralís Bolaňos, původem z El Salvadoru, dosud inspektorka v Kostarice, Nikaragui a Panamě, také schopná žena.

 

 

Při volbě rádkyň vizitátorek jsme zvolily na druhé funkční období Marii Sumiko Assuntu Inoue, naši dosavadní vizitátorku původem z Japonska, a dále Paolu Battagliolu (Italku misionářku z Timoru), Phyllis Neves z USA a Chantal Mukase z demokratického Konga. Jako nové vizitátorky pak přibyly Celine Jacob z Indie, Lidia Strzelczyk z Polska a Marta Riccioli z Argentiny.

Celé volby probíhaly moc hezky, provázel nás jimi don Pasqual Chávez a myslím, že to opravdu bylo hledání Boží vůle a snaha o otvírání se Duchu svatému. Velmi dobrý zážitek, že to tak fungovat může…

Samozřejmě pak nechyběly ani oslavy, trochu podle různých kulturních zvyklostí. Po zvolení matky Chiary se například po celou dobu oběda u jednotlivých stolů vymýšlely nejlépe veršované a vtipné pokřiky, které pak osazenstvo stolu sborově přednášelo. Někteří si přitom všímali, že včera (4.10.) měl svátek František a dnes (v den zvolení, tedy 5.10.) máme Kláru (Chiaru), takže Laudato si´! – bavíme se tady totiž hodně mj. o integrální ekologii. V kapli nechybí tvořivé prosby o požehnání pro novou radu. Jindy a jinde se zase konají veselé rekreace, samozřejmě večer. Přes den se nadále intenzívně pracuje na kapitulním dokumentu, řeší se návrhy z inspektorií a různé jiné záležitosti.

A nejnovější zpráva – v pondělí 18. října matka Chiara jmenovala generální sekretářkou sestru Marii Luisu Nicastro, dosavadní inspektoriální sekretářku v Římě, čímž je generální rada už úplně celá.

 

 

 

A my už se těšíme domů. 

sepsala Marie Vavříková