Naše karlínská komunita se v neděli 20.6. ocitla (tak trochu) uvězněná na ostrově. Naštěstí to byl ostrov sv. Kiliána, takže jsme byly pod dohledem laskavého světce. Jak jsme se tam však ocitly a co jsme tam dělaly? Pokud vás zajímají odpovědi na tyto otázky, čtěte dál 🙂
Na konci roku (školního) prožívá každá komunita takzvaný svátek vděčnosti. Je to den, někdy celý víkend, kdy sestry děkují ředitelce za její službu animace v komunitě, dále si děkují navzájem a zaměřují se na to dobré, co vidí na druhých sestrách i v komunitě a také prosí za odpuštění. Také se často v tento den koná rozlučka se sestrami, které příští školní rok stráví v nové komunitě.
Naše komunita v Karlíně si na tento svátek vyhradila víkend 19.-20.6. Bohužel jsme byly v oslabení a jen v osmi lidech (naše komunita čítá 9 sester), neboť jedna sestra se nyní nakrátko stará o své staré nemocné rodiče. Byly jsme s ní však spojeni v duchu i telefonicky.
V sobotu jsme začaly duchovní obnovou s P. Josefem Hřebíkem. Odpoledne jsme měly společnou brigádu na našem domě, vygruntovaly jsme kapli sv. Karla Boromejského a položily ve svou místnostech zbytky linolea. Večer už se dalo vyjít ven, takže jsme na zahradě grilovaly a zakončily den letním kinem.
Neděle patřila celodennímu výletu na ostrov sv. Kiliána u Davle. Ještě předtím jsme slavili mši svatou s P. Jaroslavem Kuchařem SDB na poděkování za celý rok. Poté jsme se auty dopravily do Davle, kde nás na svou loď naložil náš dobrodinec a zároveň zaměstnanec pan kuchař Zdeněk a odvezl nás na již zmiňovaný ostrov. Tam nás vylodil a celé odpoledne byl ostrov náš, s pár dalšími návštěvníky, kteří také připluli na svých lodích. 
Na ostrově jsou zbytky kláštera, které jsme si prohlédly a na naučných cedulích se přivzdělaly. Dále jsme si na místním ohništi upekly oběd (nadívaný hermelín), vykoupaly se ve Vltavě, pomodlily se růženec, trochu se opálily až připekly a večer šťastné, ale unavené, dojely do komunity. Z ostrova nás opět vyzvedl náš milý dobrodinec. Večer ještě patřil děkování, loučíme se po šesti letech s naší ředitelkou Majkou, která začíná po prázdninách štaci v Brně. 
Školní rok 2020/2021 byl v jistých ohledech nečekaný (covid, smrt naší sestry Mary…), ale hezký. Našly jsme spoustu důvodů k vděčnosti. Tento svátek je moc důležitý, protože nedostatky, chyby a slabosti druhých a komunity vidíme každý den, ani je nemusíme hledat. Zlo křičí víc. Ale jak je ozdravné a důležité zaměřovat se na dobro, na to, čím nás druhá může obohatit a čemu nás může naučit. A tak vám přejeme, abyste si čas od času ve svých komunitách, rodinách, na pracovištích… také udělali takový svátek vděčnosti, ať už se bude jmenovat jakkoli.
Více fotek najdete zde.