Dnes slavíme Marii Dominiku Mazzarellovou!

Pro mnoho z nás je zkušenost epidemie nová, ale Marie Dominika už od malička znala následky epidemie: její rodiče přijaly jako svou dceru druhou Marii Dominiku, sestřenici, které cholera v roce 1835 vzala oba rodiče. Obyvatelé jejich čtvrti postavily jako projev vděčnosti za ochranu před touto epidemií kostelík sv. Štefana a Vavřince a Panny Marie, který stojí dodnes.

Její zpovědník ji v jiné chvíli poslal starat se o příbuzné nakažené tyfem. Marie Dominika odpověděla: „Jestli chcete, půjdu, ale jsem si jistá, že se nakazím.“ Stalo se tak, ale vlastně to bylo rozhodnutí, které ovlivnilo celý její další život …rozhodnutí, díky kterému jsme tady i my sestry salesiánky.

To, co se zdálo katastrofou, co zničilo její vlastní plány a naděje, se ukázalo být zásahem Boží prozřetelnosti a začátkem všeho. Bůh nechtěl, aby Marie Dominika byla pouze dobrou venkovskou ženou, sloužící ve farnosti, katechetkou…ale nebylo to jasné hned.

Poté co zázrakem přežila tyfus, síly se jí už nevrátily a nemohla pokračovat na své práci na poli. V modlitbě se obrátila k Bohu: „Pane, jestli mi chceš dát ještě nějaký rok života, ať jsem zapomenuta ode všech, kromě tebe“ a tím se otevřela pro další Božím plán s jejím životem. Po zkušenosti osobního setkání s Bohem se rozhodla založit šicí dílnu a křesťansky v ní vychovávat dívky z vesnice. Z tohoto setkání a následného rozhodnutí se potom zrodily sestry salesiánky.

Čemu novému se dnes v naší situaci epidemie otevřeme my?

Podle https://www.cgfmanet.org/