Salesiánské desatero

Text byl sestaven Misionáři sv. Františka Saleského.

1. Především se snažit líbit Bohu: „To je střed mé duše a nehybný pól, okolo kterého se točí všechna má přání a veškerý můj pohyb.“

2. Nic z donucení, všechno z lásky: „To je hlavní pravidlo naší poslušnosti: je potřeba dělat všechno z lásky a nic z donucení. Je třeba spíše milovat poslušnost, než se bát neposlušnosti… Zanechávám vám ducha svobody, který vylučuje donucení, úzkostlivost a neklid.“

3. Nic nežádat, nic neodmítat: „Zůstat v náruči Prozřetelnosti a nezastavovat se u žádného jiného přání, než toho chtít to, co Bůh chce od nás.“

4. Postupovat z nitra k vnějšku: „Nikdy jsem nemohl souhlasit s metodou těch, kteří s obnovou člověka začínají z vnějšku, od chování, oblékání, účesu. Zdá se mi naopak, že je třeba začínat z nitra… Skutky mají původ v srdci, a proto jsou takové, jaké je srdce… Kdo má Ježíše ve svém srdci, má ho pak hned ve všech vnějších činech.“

5. Jít klidně, „s umírněnou pílí“. „Spěch a neklid nejsou k ničemu; touha po duchovním životě je dobrá, ale musí být bez neklidného zmítání.“ „Uzdravení, k němuž dojde pokojně, je vždy nejjistější.“ „Musíme být tím, čím jsme a být tím dobře, abychom dělali čest Tvůrci, jehož jsme dílem.“

6. Myslet jen na „dnešek Boha“. „Mysleme na to, abychom konali dobře své věci dnes a až přijde zítřek bude se jmenovat i on dnešek a tehdy na něj budeme myslet.“

7. Začínat každý den znovu: „Každý den musíme začínat se svým duchovním pokrokem a když na to budeme dostatečně myslet, nebudeme se divit, když v sobě najdeme nedostatky. Neexistuje nic, co by bylo již zcela hotovo; je třeba znovu začínat a začínat rádi.“

8. Využít všechny příležitosti: „Snášejte s mírností malé nespravedlnosti, malá nepohodlí, nedůležité ztráty, které se stávají každý den. Tyto malé příležitosti prožívané s láskou vám získají Boží srdce a způsobí, že bude zcela vaše.“

9. Být veselí: „Jděte kupředu s radostí a se srdcem otevřeným jak jen to nejvíc jde; a jestli nejdete vždy s radostí, jděte vždy s odvahou a důvěrou.“

10. Žít se svobodným duchem: „Nedělám si žádné výčitky opustím-li svůj životní řád, když to vyžaduje služba mým ovečkám… Bůh mi dává milost, že miluji svatou svobodu ducha tak jako nenávidím nevázanost a zhýralost.“

Nejdůležitější zásada: je třeba dívat se na to, co chce Bůh.

Nevěřte, že vzdálenost by mohla oddělit duše, které Bůh spojil poutem své lásky.

I když je malé, zlo snadno roste, když se hladí a živí.

V Boží službě není nic malého.

Bohu se líbíme ne množstvím a velikostí našich skutků, ale láskou, s níž je konáme.

Nemějte touhu po tom nebýt tím, čím jste, ale chtějte být co nejlépe tím, čím jste.

Je nutno mít srdce schopné trpělivě vyčkávat; velké věci se uskutečňují pouze velkou trpělivostí a dlouhou dobou.

Bůh chce od nás spíše věrnost v malých věcech než zanícení pro velká díla, která nezávisí na nás.

Je vždy výraz velké lásky spojit se s mnoha a spolupracovat s druhými na uskutečňování jejich dobrých úmyslů.

Musíme mít strpení se všemi, ale především se sebou.

Všechny cesty jsou dobré pro ty, které Bůh drží za ruku.

Minulost musíme svěřovat Božímu milosrdenství, přítomnost své věrnosti a budoucnost Prozřetelnosti.

Kdo získal srdce člověka, získal celého člověka. Lidé se získají spíše láskou než přísností.

Abychom učinili dobře poslední krok, musíme hledět činit dobře všechny ostatní.

Největší jistota, kterou můžeme mít v tomto životě, spočívá v prostém a neodvolatelném odevzdání celé naší bytosti do Božích rukou.

I když je malé, zlo snadno roste, když se hladí a živí.

V Boží službě není nic malého.

Bohu se líbíme ne množstvím a velikostí našich skutků, ale láskou, s níž je konáme.

Nemějte touhu po tom nebýt tím, čím jste, ale chtějte být co nejlépe tím, čím jste.

Je nutno mít srdce schopné trpělivě vyčkávat; velké věci se uskutečňují pouze velkou trpělivostí a dlouhou dobou.

Bůh je nejen v místě, kde jsi ty, ale je zcela zvláštním způsobem ve tvém srdci a na dně tvého ducha, jejž oživuje a oduševňuje svou božskou přítomností a stává se jakoby srdcem tvého srdce a duchem tvého ducha.

Bůh chce od nás spíše věrnost v malých věcech než zanícení pro velká díla, která nezávisí na nás.

Je vždy výraz velké lásky spojit se s mnoha a spolupracovat s druhými na uskutečňování jejich dobrých úmyslů.

Když něco uděláme dobře, vždycky je to uděláno dost včas. Trubci bzučí o hodně hlasitěji, než včely, a také mnohem víc spěchají – ale vyrábějí jen vosk, nikoli med. Také ti, kteří jsou stále v jednom kole, úzkostlivě lamentují a jsou hnáni palčivou starostí, toho nikdy neudělají ani mnoho, ani dobře.

Bůh je dobrý a činí všechno podle své dobroty.

Prostřednictvím důvěry moc Boží lásky je naše.

Mít důvěru v Boha znamená věřit v jeho lásku, spoléhat na jeho lásku a a nechat se ovinout, proniknout a přetvořit jeho láskou.

Nejkrásnější květiny vyrůstají na hnojišti.

Musíme mít strpení se všemi, ale především se sebou.

Láska je mezi ctnostmi tím, čím je slunce mezi hvězdami. Dává jim jas a krásu.

Jestliže se přizpůsobujeme druhým, jsme rychleji hotovi, než když požadujeme, aby se oni řídili podle nás.

Všechny cesty jsou dobré pro ty, které Bůh drží za ruku.

Tento život je časem, kdy hledáme Boha, smrt je časem, kdy ho nacházíme a věčnost je časem, kdy už je Bůh náš.

Minulost musíme svěřovat Božímu milosrdenství, přítomnost své věrnosti a budoucnost Prozřetelnosti.

Velmi často sníme o tom, jak se stát anděly, ale unavuje nás být dobrými muži a dobrými ženami.

Bůh nás miluje silně jako dovede milovat otec. A něžně jako dovede milovat matka. Máme tedy důvěřovat v Boží prozřetelnost, vždyť se nemůžeme odevzdat do lepších rukou. Bůh vyrovnává svůj krok s naším, jako to dělá otec kvůli dětem.

Lásce se naučíme milováním, stejně jako se naučíme vědě studiem a řeči mluvením.

Kdo získal srdce člověka, získal celého člověka. Lidé se získají spíše láskou než přísností.

Malá gesta mohou dostat veliké rozměry, jestliže je konáme z lásky k Bohu. Bůh neodměňuje naše služby podle toho, jak jsou vynikající, nýbrž podle síly lásky, s jakou je konáme.

Musíme snášet jiné lidi, ale především musíme snášet sami sebe a naše nedokonalosti.

Bohu se líbíme ne množstvím a velikostí našich skutků, ale láskou, s níž je konáme.

Je nutno mít srdce schopné trpělivě vyčkávat; velké věci se uskutečňují pouze velkou trpělivostí a dlouhou dobou.

Musíme mít strpení se všemi, ale především se sebou.

Příloha	Velikost
Frantisek Salesky.doc	37.5 KB