panna
Žila v letech: 1878–1907
Terezie se narodila 10. října 1878 v Miláně v šlechtické rodině. Večer, když se na nebi objeví hvězdy, je jejím úkolem rozžehnout světlo před obrazem Panny Marie a pozvat všechny na růženec a na večerní modlitby. Terezii dojímá pohled na otce, když pozoruje, jak se modlí doma i mimo domov během dne. Když vycházejí spolu z domu, naplní jí tatínek váček mincemi a říká: „Ty nejsou pro tebe, ale pro chudé. Musíme jim vždy pomáhat.“
Ve 12letech Terezie vstupuje do koleje Pogio Imperiále u Florencie. Matka ji vzdaluje z domu, aby neviděla umírat tatínka. Terezie se stává vážnější, zamyšlenější. I když je jí jenom 12 let, chápe, že bezstarostnější a radostnější část života skončila. S odstupem několika měsíců píše svému bratrovi: „Zemřel ten, který rozveseloval mé dny. Často se mi zdá, že už takto nemohu více žít. Tehdy pozvednu oči k nebi a volám ho.“ Ve 12letech poprvé přijímá Ježíše v Eucharistii. Otevírá se jí nový život, život důvěrné radosti, která vychází z její lásky k Ježíši. Cítila, že ji žene žhavá touha, aby se zasvětila Pánu slibem čistoty. Když je Terezii 19 let, vstupuje se svou sestrou do koleje Dam Nejsvětějšího srdce, ale protože je ohroženo Tereziino slabé zdraví, vrací se domů. Vede život usebrané modlitby, soukromě studuje hru na piano, zdokonaluje se ve francouzštině a v němčině, a pokračuje dál ve studiu grafiky a malířství. Jako angažovaná křesťanka se zúčastňuje Konferencí svatého Vincence, je na straně chudých a zapojuje se do řešení sociálních problémů.
Díky své sestřenici se seznámí s životem sester FMA, které na ni zapůsobí svou jednoduchou radostí i způsobem života. Zatím ale dostane oficiální nabídku k manželství od prince Masimo Lancillotti. Klidně tuto nabídku odmítá. Mezitím umírá její maminka, která pochopila její touhu.
2. února roku 1901 ve svých 23 letech začíná Terezie svoji přípravu na zasvěcený život. Modlitba, rozjímání a práce v oratoři – to je náplň jejích dnů. Slouží dvěma stům dívek. Život v oratoři to jsou hry, zpěv, katechismus a mnoho veselosti. Terezie prožívá salesiánskou radost a stává se přítelkyní všech dívek, které v ní nacházejí jemnost, jež je oslovuje.
Terezie je vždy ochotná vykonávat ty nejnižší a nejnamáhavější práce, aby pomohla všem. Její křehké zdraví však začíná pociťovat důsledky, a tak ji představené pošlou do hlavního domu v Nizza Monferato. Tam si může trochu odpočinout, meditovat na místech, které viděla Matka Mazarellová a první sestry. Poté, co si udělá duchovní cvičení, dne 3. srpna 1903 skládá sliby chudoby čistoty a poslušnosti a stává Dcerou Panny Marie Pomocnice křesťanů. Sestra Terezie netuší, že má před sebou pouze čtyři roky života. Tyto roky „stráví“ v lásce k Bohu a k bližním. Pracuje v prádelně a tu nejtěžší práci dělá tajně. Musí při ní stát dlouhé hodiny ohnutá, což jí způsobuje silné bolesti, ale nikdy neztrácí živý smysl pro humor. Svým úsměvem umí překrýt velice ošemetné situace, ale také své projevy svatosti. Sestra Terezie však zdravotně velice rychle schází. Důkladná lékařská prohlídka ukáže, že má tuberkulózu. Musí přerušit práci a strávit mnoho hodin na lůžku v pokoji pro nemocné. Klidně se usmívá a pod úsměvem ukrývá celý heroismus přijetí Boží vůle.
V květnu roku 1907 se představené rozhodnou poslat sestru Terezii do Turína, kde může mít lepší péči. Jedna ze sester ji tam doprovází a zeptá se jí, zda odchází spokojená. Uslyší tuto odpověď: „Pán to chce, chci to i já. Jdu do Turína zemřít, tam ukončím svoji pozemskou pouť a odejdu do nebe.“
Zemřela 3. září 1907. Její poslední slova byla: „Panna Maria Pomocnice… Don Bosco mě volají. Vidím je. Doprovoďte mě k nim.“ Bylo jí 29 let.
Za ctihodnou byla prohlášena 12. června 1982.